Dobro a Zlo 02 Konoha

„Kdo jsem? Tak tohle je teda úroveň, ani vlastní dceru nepozná.“
„Vlastní dceru?“ ještě jednou ji sjel zkoumavým pohledem, zastavil se u očí, ta krvavá barva mu něco připomněla.
„Jo vlastní dceru, jmenuji se Naku, jsem dcera Nikko a tebe, Haragasi.“
„Ty jsi dcera Nikko? Tebe jako dceru neuznám, jsi nečistá.“
„Tak nečistá jo? Chceš to vidět?“
„S potěšením.“
Oba dva vyskočili do vzduchu, jejich pohyby byly identické, jejich těla narostla a pokryly je černé tvrdé šupiny. Dopadli na zem ve svém pravém já, divoce mávali ocasy a chodili v kruzích jako dravé šelmy.
„Jak se ti líbím teď?“
„Na to, že jsi kříženec to docela ujde.“
„A to jsi ještě neviděl všechno!“
Z její tlamy vyletěly sloupce černého ohně, Haragas se jim bez problému vyhnul. On zaútočil přímo. Mezitím se Jigoku začala probírat, strašně ji bolela hlava a když spatřila tu obrovskou spoušť před sebou a ty dvě obrovské monstra, myslela, že to je noční můra, chtěla se probudit. Naku pořád chrlila oheň, už se jí párkrát podařilo Haragase popálit, ale oproti jeho útokům to nebylo nic, vyskočil do vzduchu, párkrát mávl křídly, až se zvedl sloupec prachu a špíny, zmizel v oblacích. Po několika vteřinách se vrhl střemhlav dolů přímo na Naku, nevyhla se. Prudce ji srazil k zemi, zlomil jí křídlo a jeden z rohů.
„Už toho mám dost.“
„Já taky, skončíme to.“
Opět vyskočil do vzduchu a zmizel v oblacích. Oči Naku začaly ještě víc zářit, v její „ruce“ se objevila černá koule energie, která divoce pulzovala. Napřáhla se a čekala. Haragas se již řítil dolů, když byl na dosah, vrhla po něm tu malou kouli, když se ho dotkla, vybouchla. Zřítil se k zemi, přistoupila k němu.
„J….ak jsi?“
„Černá magie.“ ušklíbla se.
„Co…že?“
„Slyšel jsi dobře, tu ani ty neumíš ovládat, že? Nemáš jak, nemáš totiž magický proud. A teď to skončím.“
„To se je….ště uvid…í!“ hodil jí do očí hlínu, zvířil vzduch a zmizel v oblacích, teď už na dobro.
„Kur.a!“ otřepala se, otočila se směrem k třesoucí se Jigoku. Šla k ní.
„Běž pryč! Jsi stvůra. Už vím, proč tě všichni nesnášeli.“
„To je od tebe ošklivé.“ její tělo se začalo zmenšovat, nakonec tam opět stála vysoká černovlasá dívka.
„Kde je maminka?“
„Mrtvá, chováš se jako mimino.“
„Mr…tvá?“
„Klid, Jashin-sama se o ni postará.“
„To, co jsi proti němu použila, byla Černá magie?“
„Jo, slyšela jsi správně, au.“ sykla, po celé její pravé ruce měla hluboký šrám.
„Jsi zraněná. Ukaž, pomůžu ti.“
„Ne to nemusíš, sleduj.“ přiložila druhou ruku na ránu, z konečků prstů začal tryskat jakýsi černý proud, prostupoval celou ránou, nakonec ji zahojil.
„Uf.“
„To byla taky ona?“
„Jo, dá se použít ke všemu, univerzální. Pojď, půjdeme.“
„Kam?“
„Kam asi? Do další vesnice.“
Pomohla jí, zvednout se ze země a vyrazily. Šly hlubokým lesem, sem tam na ně zaútočilo nějaké zvláštní zvíře. Naku se s ním vždy rychle vypořádala a šly zase dál. Trvalo jim asi dva dny, než se dostaly do další vlkodlačí vesnice, to co tam uviděly, jim vyrazilo dech. Byla vypálená, Haragasovi poskoci si pochutnávali na vlkodlačím mase. Jigoku se rozbrečela.
„Drž zobák!“ už bylo pozdě, jeden z nich si jich všiml a spustil poplach svým řevem, teď je pronásledovala celá tlupa draků.
„Uteč! Já se s nimi vypořádám.“
„Ale…“
„Žádné ale!“ její tělo se začalo opět měnit. Bitva začala. Bojovala, jak nejlépe uměla, používala oheň, magii, sílu, ale bylo jich pořád moc, nakonec se dala na ústup. Letěla lesem, hledajíc její mladší sestru, nakonec ji našla. Snesla se nad ní a chytila do svých spárů.
„Pusť mě!“
„To jsem já Naku, nemel sebou.“
„A…ano.“ zrychlila, letěla stále rychleji a rychleji, nakonec musela zabrzdit, před nimi se rozprostíraly velké hradby s otevřenou bránou.
„To je Konoha!“
„Jo, pojď, schováme se v ní.“ Naku se proměnila a obě dvě vběhli bránou dovnitř.