Úplněk 6. Experiment

Probudila mě bodavá bolest v boku, ovšem když jsem otevřela oči, vše se semnou točilo, musela jsem je rychle zavřít, protože bych se asi pozvracela. Po nějaké chvíli jsem to zkusila znovu, už to bylo lepší. Posadila jsem se a opřela o zeď, rozhlédla jsem se, zjištění bylo zdrcující. Byla jsem v jedné z cel laboratoře toho zmr.a. A když jsem si šáhla na bok, nemohla jsem uvěřit mému hmatu, ucítila jsem stopy po vpichu, okolo něho byla kůže jemně načernalá. "Tak ten haj. l udělal pokus i na mě?!" ptala jsem se v duchu, když jsem najednou uslyšela kroky. Pokusila jsem se vstát, asi na potřetí se podařilo, z obtíží, ale podařilo. Dobelhala jsem se ke dveřím s mřížemi, před nimi stál ten zmr.d a zlověstně se usmíval.

"Co jsi mi to ty ***,***,***, hajz.e udělal?!!"
"Co? Ále jen menší experiment, však to znáš."
"Neznám, co to bylo za látku?"
"Jej, má nově vymyšlená, říkám ji demonica."
"Demonica?"
"Jasně, nevím, co to přesně s tebou udělá, ale podle toho, jak jsem to míchal, jsi do sebe dostala velkou dávku čirého zla, jo a díky tomu, že máš v sobě tu bestii, bys mě měla teoreticky poslouchat."
"T-ty! Jak jsi mi to mohl udělat?! Byly jsme jako sourozenci! Proč?!"
"Milá Kineko, ty doby kdy jsme spolu žili a byli, jako sourozenci jsou už dávno pase. To jsi zapomněla? V jedenácti se naše klany pohádaly a my jsme museli odejít. Od té doby váš klan nesnáším, měl jsem v plánu ho vyhladit, ale jak jsem slyšel, zvládla jsi to sama."
"Ale, ale. Proč?!"
"Proč ta vakcína? Jsem vědec, zkoušel jsem to a doufám, že to bude fungovat."
"Aha, to je super a to s tím posloucháním?"
"No, já jsem ji stvořil, takže až se proměníš, použiju tě jako zbraň a ovládnu všech pět hlavních vesnic, no teď už čtyři."
"Aha, takže ty mě chceš použít jako zbraň a zároveň si mě chceš ochočit jako pejska?"
"No, ochočit zrovna ne, když budeš agresivní a zlá, tak ta příšera bude mít ještě větší moc."
"Hm...vždycky jsi byl sobecký, myslel jsi vůbec na mě?"
"Samozřejmě, tvé tělo určitě pohřbím, pokud z něho něco zbude."
"Hajz.e!" vyjela jsem po něm, ale zastavili mě dveře, naštěstí jsem ho zvládla alespoň přes ty mříže škrábnout, nehty jsem měla delší, bylo totiž deset dní do úplňku.
"Krá.o." s těmito slovy odešel.

Svezla jsem se po dveřích dolů. "Tohle je můj jasný konec, pokud budu zlá a on mě bude ovládat, zničím všechny vesnice a nakonec zemřu i já. Mám nápad, zkusím se spojit s tou příšerou, co mám ve svém nitru." přemýšlela jsem. Začala jsem se soustředit, zavřela jsem oči a ponořila se do své mysli:
"Héj příšerko, jsi tu?"
"Co chceš? Ještě není úplněk! Neotravuj, mám práci."
"Jakou ty můžeš mít práci?"
"Požírám tě ze vnitř."
"Cože?!" byla to pravda, tam kde ona sídlila, byly všude velké díry, sídlila v mém srdci, bylo to nechutné.
"Přestaň!"
"Proč? Krev jsi mi minule odepřela, nějak se musím živit."
"Prosím, aspoň na chvíli a vyslechni mě."
"Co chceš."
"Můj bývalý přítel a tvůj stvořitel tě chce využít a zničit zbývající velké vesnice, prosím, neposlouchej ho!"
"Tak to prr, tam bude plno lidí a masa. To neodmítnu."
"Hm...ale nebudeš to dělat z vlastní vůle, nařídí ti to on a potom z toho nebudeš mít takový požitek."
"To je pravda, ale nějak to přežiju."
"Tak to jsi u mě pěkně klesla, myslela jsem, že máš aspoň nějakou úroveň, ale ty se budeš chovat jako poslušný pejsek, jak ponižující."
"Grr... nech toho! Od nikoho se ovládat nenechám! Doře, nezničím ty vesnice, najdu si nějakou menší, stačí ti to?"
"Jasně díky, ehm... Příšerko?"
"Jmenuju se experiment 234."
"To je blbé jméno, co takhle Banken? Jsi holka?"
"... Tak budíš."
"Fajn. A díky. Možná, že se z nás nakonec stanou kamarádky."
"..."

Otevřela jsem oči. Měla jsem z toho dobrý pocit, sice zabíjela lidi a požírala mě zevnitř, ale možná, že se nakonec skamarádíme. Nicméně, měla jsem hlad a žízeň, v rohu cely jsem uviděla malý stolek, přišla jsem k němu. Byla na něm miska rýže a voda, aspoň něco. Po skromném jídle jsem si sedla na tvrdou podlahu a přemýšlela, napadlo mě, že možná bych se mohla Banken naučit ovládat a pak bych ji mohla vypustit kdykoliv a používat ji na ochranu, něco jako kdybych se proměnila, Banken by se alespoň z nepřátel nasvačila a nemusela by zabíjet nevinné a o úplňku bychom se nějak domluvili, tohle mi leželo v hlavě další hodinu, nakonec jsem to nevydržela a znovu se ponořila do své mysli...