Dračí sourozenci 5. Konoha

Vzbudili jsme se oba téměř v jeden okamžik. Pořád jsem přemýšlela nad tím, jaké by to bylo, kdybychom se dostali do naší země, vím o ní jen z knih, ale je to prý ráj, žijí v ní všechny nadpřirozené bytosti- Elfové, Jednorožci, Orkové, Fénixové, Trolové, Goblini, Vlkodlaci, Draci a další. A dokonce jsem se dočetla, že téhle zemi Draci vládnou. Jaká krásná představa, už žádné obavy, už žádný strach a svoboda. Nedalo mi to a zeptala jsem se na názor Bratra:
"Bratře, líbilo by se ti, kdybysme se vrátili zpět do naší země, i když jsme ji nikdy neviděli?"
"Co to je za otázku?! Samozřejmě, že ano! Byli by tam určitě naši příbuzní a různé jiné nadpřirozené bytosti, bylo by to krásné. Ale moc v to nedoufej, není to jisté."
"Jistě." náš rozhovor přerušilo klepání na dveře, byl to Kankurou a řekl nám, že se odpoledne vyráží do Konohy, poprosit Kyubiho jinchurikiho o pomoc, ale ještě před tím jsme šli na snídani, dokonce nám řekl, že si nemusíme brát pláště! Tak tohle se nám stalo poprvé, tihle lidé mi připadali milí a byla jsem zase konečně šťastná.

Přišli jsme do velké místnosti a usedli ke stolu, všichni na nás zase civěli.
"Kazekage-sama nemáme si ty pláště zase vzít?"
"Ne to nebude nutné, omluvám se, že jsem na vás tak civěl, ale je to velice neobvyklé."
"Jo, jo, lepší než kdybyste nás odvezli do nějakého výzkumného střediska."
"Ne, to nikdy! Takže po snídani vyrážíme."
"Jo."
Když jsme dosnídali, vrátili jsme se zpět a sbalili si věci, moc jsme toho neměli, ale pláště jsme si znovu nasadili, ostatní vesničané na nás jaksi zapomněli, nechtěli jsme dělat rozruch. Za chvíli jsme byly venku z budovy a čekali na ostatní, šli s námi Kazekage-sama, Kankurou, taková holka s vějířem a dva obyčejní Jouinové.
Za chvíli jsme byli venku ze Suny, teď nás ještě čekal asi týden cesty ne-li víc.

Po třech dnech jsme toho písku měli plné zuby, oni na to byli asi zvyklí, ale my ne. Jinak vše šlo tak jak mělo, když v tom se před námi objevily dvě postavy, už zdálky byli vidět ty jejich úchylné oblečky.
"Zase oni? Ti si nedají pokoj, myslím, že je budeme muset zabít."
"Bratře, jseš si jistý?"
"Jo, teď když jsme si vzpomněli, žádný problém. Vy zůstaňte v zadu a chraňte Kazíka, aby si něco neudělal."
"Jste si jisti? A neříkej mi Kazík!"
"Jo jsme a budu ti tak říkat. Jdeme na to?"
"Jo."

Rozeběhli jsme se přímo k nim a odhodili pláště. Ti dva, jakmile nás zpozorovali tak se taky začali chystat k útoku, my jsme se nechtěli zdržovat a tak jsme rovnou přešli na naší pravou podobu. Po odřeknutí zaklínadla a deseti vteřinách bolesti, jsme to zase byli my, dva velcí draci. Boj začal. Naše výhoda byla ve velikosti a v odolnosti našich šupin. Ten s tím divným ocasem neměl vůbec šanci nás nějak zranit, ale je taky nebylo zrovna lehké zasáhnout, zvlášť toho blonďáka. Už se začalo stmívat a my jsme stále bojovali, Kankura a tu holku to přestalo bavit a tak se k boji připojilo taky, ale jen se nám pletli do cesty, tu holku jsem málem zašlápla. Kazekage furt stál na tom místě a pozoroval bitvu, byl jak socha. Nakonec jsme, ale vyhráli, sice jen tak o chloupek, protože ten červenovlasý, co pak vylezl z té loutky, byl docela silný, ale na Draky neměl. Zase jsme se proměnili zpět a vzali si pláště. Kazekage se nám chystal poděkovat, když v tom se ti dva ztěžka zvedli a na tom ptákovi zase odletěli. Všichni zakleli, ale nakonec nás uklidnil Kazekage, říkal, že když teď dostali takovou nakládačku, že se jen tak neukážou. Poté Kazekage rozhodl, že pro dnešek se tady utáboříme. My jsme rozdělali oheň a oni postavili stany, po skromné večeři jsme šli všichni spát a já jsem byla ráda, že jsme ten boj vyhráli.

Ráno jsme vyrazili časně ráno, teď už to do Konohy byli jenom tři dny cesty, v prvním dnu se nic zvláštního nestalo, jen jsme se dostali do už konečně zalesněné oblasti. Druhý den jsme pořád šli lesem a všichni už byli značně vyčerpáni. A třetí, poslední den jsme k večeru konečně spatřili bránu Konohy. Vešli jsme dovnitř a ti dva, co to tam hlídali, nás vřele uvítali a hned vedli k Hokagemu. Vešli jsme do dveří a spatřili Hokageho, byl to mladík, asi stejně starý jako Kazekage a vedle něho stála taková černovláska s malým miminkem v náručí:
"Gaaro, čau, vidíš, já už jsem taky Kage. A co ty tady vlastně? A co je to s tebou za družinu?"
"Ehm...ahoj Naruto, to si už nepamatuješ Temari a Kankura? A tihle dva jsou přátelé a ještě dva mí Jouinové jsou venku. A proč jsem tu? Potřebuju pomoct, ale to ti vysvětlím až zítra, všichni jsme hrozně unavení, prosím nemohl bys nás někde ubytovat?"
"Ale jistě a omluvám se, že jsem vás hned nepoznal Temari, Kankurou. Hinato, broučku, prosím pohlídáš to tady, já je odvedu do pokojů a potom se k vám dvěma vrátím, jo?"
"A-ano."
"Hinata je tvoje žena a už máš dokonce i dceru?"
"Jasně Gaaro, jmenuje se Nami, ale to si povykládáme až zítra."

Dovedl nás ke třem pokojům, jeden pro nás dva, druhý pro Kazekageho a třetí pro ty dva. Vešli jsme dovnitř a ihned zalehli, byli jsme strašně utahaní. Já jsem byla ještě šťastnější než před tím. Konečně jsme v Konoze.