Úplněk 5. Dobře známý klan

Po probuzení jsem se cítila lépe, teda fyzicky, psychicky ani náhodou. Pomalu jsem se postavila a zamířila směrem k troskám Konohy. Celou jsem ji prošla a doufala, že někoho najdu živého, ale marně, všichni byli mrtví a ti co možná přežili, byli už určitě pryč. Rozhodla jsem se, že se té kletby musím zbavit a tak jsem zamířila do toho lesa, kde se to tenkrát stalo. Bylo to v zemi Zemi kousek od skryté Travnaté, odkud jsem taky pocházela, takže to bylo asi týden cesty.

Došla jsem k lesu, konečně a vešla dovnitř. Prohledala jsem ho křížem krážem, ale nic, a když už jsem začala ztrácet naději, uviděla jsem pod jedním stromem zvláštně vypadající stvoření. Opatrně jsem přistoupila blíž, bylo mrtvé a už nevábně vonělo, ale i tak jsem si ho začala podrobně prohlížet a hledat nějaké indicie. Tohle stvoření mělo původně vzhled vlka, ale pak se nejspíš nakazilo tou kletbou a ona ho takhle znetvořila, ale jeho tělo to nebylo schopné vydržet a tak skočil po první oběti, aby se té bolesti zbavil a schytala jsem to já. Když jsem přešla k hlavě, všimla jsem si, že má nad levým okem vytetovaný znak jednoho pro mě známého klanu. Zvedla jsem se a zamířila ven z lesa. Teď byl můj směr sídlo tohoto pro mě známého klanu, bylo ocaď vzdálené jen asi půl dne cesty.

Stanula jsem před menším zamaskovaným sídlem, otevřela staré shnilé dveře a vešla dovnitř. Procházela jsem chodbami, které byly jen lehce osvícené pochodněmi. Nikoho jsem nepotkala, štěstí pro mě. Vešla jsem do největší místnosti sídla, na konci seděla na menším "trůnu" zahalená postava, byl to vůdce tohoto klanu. Opatrně jsem se začala přibližovat, až jsem se ocitla přímo před jeho rozpadajícím se trůně, poklekla jsem, ale on mi pokynul, abych se zase zvedla a spustil:
"Ahoj, Kineko dlouho jsme se neviděli."
"Nejsem tu, abych si tu s tebou povídala o blbostech, mám jen jednu otázku. Prováděli jste zase nějaké pokusy na zvířatech?!"
"Kineko, to jsi mě zaskočila, jak jsi na to přišla?"
"Jedno zvíře mě kouslo."
"Ježiš, to je ale strašné, a co já s tím jako?!"
"Tu kletbu teď mám já!!! Už jsem zničila Travnatou a Konohu! Co zničím příště? Navíc ta stvůra umí už dokonce i mluvit! Prosím pomoz mi!"
"Aha, tak tebe musel zrovna kousnout ten nejlepší a nejvyvinutější experiment, chjo. Nevím, jestli ti, ale dokážu pomoci, jestli ten drobeček už mluví..."
"Jaký drobeček?! Je to bezcitná stvůra, jak si mohl něco takového stvořit?!!"
"Byl to experiment, jako každý jiný, ale trochu se vymknul a ten vlk zdrhnul, a když tě kousnul, žije teď?"
"Ne, je mrtvý."
"Ach né, teď budu muset vytvořit nový eperiment."
"Ne, ty už nic tvořit nebudeš! Ještě tím ublížíš někomu další mu!"
"Ty mi nemáš co rozkazovat! Jsem o rok starší! A teď pojď, zajdeme do laborky, snad tam najdeme nějaký protijed."
"Ok."

Šli jsme dalšími spletitými chodbami, až jsme se dostali asi nejspíš do laboratoře, byla to o něco menší místnost, než ta předtím a bylo v ní plno různých zkumavek a přístrojů.
"Tak jsme tady, teď se tu podívám, jaké máš příznaky?"
"To je dotaz. Za Úplňku proměna, bolestivá, chuť po krvi a lidském mase, agresivita, při proměně mě ta zrůda zatlačí někam do podvědomí..."
"Aha, příznaky máš podobné, jako experiment 235, příbuzný a klon toho, co tě kousnul. Hm... tak na to budu muset něco namíchat, a bude to tvůj první úplněk?"
"To je otázka a to máš být genius, bude to třetí a počítám tak ještě dva, tři a ta obluda mě pohltí! Tak makej!"
"Jo, jo, ale je stejně zvláštní, že to tvoje tělo vydrželo."
"Nemel a konej!"
"Jo, jo."

Hrál si s těmi zkumavkami asi tři hodiny, sem tam to bouchlo, zasyčelo a změnilo barvu, nakonec mi do ruky z hrdostí vrazil malou lahvičku z nazelenalým roztokem.
"Vypij to."
"Si děláš srandu ne? Nenablil si do toho náhodou?"
"Ne a co bys chtěla, promiň ale "Sex on the beach" nepodáváme."
"Chjo." s nechutí jsem ten hnus vypila, kupodivu to chutnalo docela dobře, asi jako kiwi s nějakou příměsí něčeho, ale nechtěla jsem se tím zabývat.
"No vidíš, že to jde."
Najednou jsem se začala cítit tak, tak divně, chtělo se mi hrozně spát a nemohla jsem se hýbat.
"C-co.....t-to....j-je?" on se na mě jen s ďábelským pohledem v očích podíval a začal se hrozivě řehtat.
"Hajzléé!!!!" byla má poslední slova, co jsem řekla před dopadem na tvrdou kamenitou podlahu......