Nic nového... 04

„Bééé, já se nudím... ono to nejdeee...“ naříkala Káťa už po půlhodině.
„Ale to vůbec není to správné myšlení! Síla mládí zvítězí!!“
„A co ty tady děláš?“ podivila se stejně znuděná Bára.
„Já jsem přiskákal se zprávou pro krásné slečny, samozřejmě,“ opáčil potěšeně Rock Lee.
„Mistr Kakashi vám vzkazuje, abyste se pro dnešek na trénink už vykašlaly a šly s námi na společný dlabanec. Takové spojení oběda a večeře. Naruto prohrál sázku, a tak to platí.“
„No vidíš, ani jsme neobědvaly,“ posteskla si Bára trochu obměkčená jeho zdvořilostí. A navíc, kde je Lee, tam bude i Neji.
„Pozvání přijímáme!“ vyhrkla tedy.
„A kam se vlastně pude?“ ptala se zvědavá Káťa. Jídlo ji odjakživa zajímalo.
„No, jak to říct... Do takového jednoho podniku, kde se prodává jídlo.“
„Aha,“ opáčila zklamaně.
Nakonec ale zklamaná nebyla.
„Jéé, tady to ale voní!“ radovala se Káťa a zahučela na lavici mezi Kibu a Choujiho. „Ahoj Akamaru,“ pohladila psíka pod stolem. „Ahoj,“ pozdravila ještě zbylé osazenstvo. Bára se tak jistě necítila. U stolu seděli Kakashi, Gai, Shino, Ino, Shikamaru, Chouji, Kiba, Tenten, Hinata, Sakura, Neji, Káťa a zdrcený Naruto. A vedle ní stál Lee. A jediné místo bylo vedle Gaie. A jestli ji Lee nechá sednout si první, bude sedět mezi Leem a Gaiem. A do toho se jí moc nechtělo. Neji samozřejmě postřehl její rozpaky, a tak kopl do Shina, který se kvůli tomu skutálel pod stůl. Věděl, že to znamená, že další dva týdny nebude moci nechat nic hmyzunevzdorného bez dozoru, ale to kvůli dívce svého srdce přetrpí.
„Sedni si vedle mě, Barunko-san,“oslovil ji potom.
Bára se zazubila a vesele se posadila na určené místo. Lee sice vypadal trochu zklamaně, ale nijak situaci nekomentoval. Shino zůstal trucovat pod stolem.
„Takže menu pro všechny?“ ujal se iniciativy Kakashi. Naruto jenom zasténal.
Po chvíli všem přinesli tři podivné kuličky na špejli, rozpoutal se všeobecný hovor.
„Proč jsou každá jinak barevná?“ zeptala se Bára polohlasem Nejiho.
„To protože má každá jinou příchuť,“ odpověděl jí.
„Aha, to zní logiky...“
„ITADAKIMÁSU!“ zařval Kiba a Chouji ho po chvíli následoval. Všichni se vrhli na svoje špejle a za chvíli už jim nesli třetí porci. Narutovi očividně nebylo dobře. Byl celý modrý a podivně se klepal.
Káťa obdivně pozorovala Choujiho jak do sebe hází kuličky i se špejlí. Dokonce mu dala i svoje jídlo, když už nemohla, čímž si u něj šplhla.
„A jak se vlastně jmenuješ? Obávám se, že nás nikdo nepředstavil...“ koukla se na něj zvědavě.
„Chrmm, Chouji...“ zamlaskal jí tlouštík v odpověď.
„Ty jsi ale kulatý...“ podivila se na oplátku Káťa. Všichni na chvíli šokovaně ztichli. Chouji polkl. „Děkuju,“ začervenal se.
Ino jen v šoku zírala.
„Jaks to udělala?“ naklonila se ke Kátě přes stůl.
„Já nevím, prostě říkám, co si myslím... a jak se jmenuješ ty?“ Sakra, kde se ty lidi pořád berou?

„Tak mě napadlo, na tohle jsem se tě chtěl zeptat...“ začal Neji na druhé straně stolu a snažil se o klidný tón.
„Ano?“ řekla Bára napůl pusy a koukala na něj přes okraj šálku, ze kterého právě pila čaj. „Víš, zajímala by mě ta tvoje životní filozofie, umm... sex, gábl a rokenrol...“ a mimoděk se podíval na její tričko, ale hned se lekl a zvedl oči. Zajímalo ho, co mu na to Barunka-san odpoví, velmi ho totiž znepokojovalo, že se v jejím životním hesle neobjevuje něco jako osud... taky tam neměla žádnou čest a zachování důstojnosti... zdálo se mu, že si nemůžou vůbec rozumět a byl z toho deprimován!
„No, to je asi takhle... to je prostě takové heslo, které jsem si jenom upravila, že, takže to není tak uplně přesné, ale zhruba se to dá vyložit tak, že ten sex znamená, že se mají mít lidi rádi, ten gábl... no, dobře, to prostě znamená, že když se člověk nají, tak je mu dobře, žejo, no a ten rokenrol, to je prostě pro mě takový celkový symbol optimismu a mládí a tak...“
„Cože?? Síla mládí!!“ ozvalo se nedaleko.
„Jo, přesně tak. No takže asi tak...“
„Aha, už je mi to jasnější!“ řekl Neji a rázem nebyl deprimovaný a věřte nebo ne, tak se doopravdy usmál!! Což nemálo lidí šokovalo. Potom se Neji natáhl po konvičce s čajem a dolil Báře šálek, což způsobilo, že se i ona poprvé za svůj pobyt tady, začala červenat. Náhle se mezi nimi vynořil zpod stolu Shino, čímž je utlačil na jejich sousedy.
„Dám si saké!“ řekl svým sexy mužným hlasem.

Když už všichni jen tak seděli a povídali o všem možném, přišel číšník a obral Naruta o všechny peníze.
„Nééé, už si nikdy nevsadím na to, že mě Sakura nepraští!!“ naříkal ožebračený malý ninja.
„Taky to byla ta nejblbější sázka, co jsem kdy slyšela, pitomče!!!“ kropila ho Sakura.
„Tak abychom se zase rozešli co? Na zbytek dne máte padla. Dělejte si, co chcete,“ řekl Kakashi a zmizel v oblaku dýmu.
„Hustý...“ vydechly obdivně Káťa a Bára společně. Teď už měly novou sílu a inspiraci do dalšího tvrdého tréninku.
Ostatní mistři ho následovali, prostě bylo moc teplo, než aby se jim chtělo něco dělat.
„Tak co teď?“ zaculila se Bára, která byla v nezvykle dobromyslné náladě.
„Jo, co tady vlastně děláte, když zrovna netrénujete?“ zeptala se Káťa se zájmem.
„Hmm, notak... jíme, spíme...“ přemýšlel Kiba.
„Někteří trénují i ve spánku!“ upozornila uštěpačně Tenten a rýpla do Leeho, který se lekl, protože zrovna vůbec neposlouchal. Potom se utekl schovat za Shikamaru, protože si ještě živě vzpomínal na ten incident s pavoukem.
„Když nás to tak baví, že nic jiného ani neděláme!“ řekl Naruto, jako kdyby najednou přišel na hrozně objevnou věc.
„Mluv za sebe...“ odfrkl Shikamaru.
„Aha... hmm... notak jděte teda trénovat, no...“ pokrčila rameny Bára a už zase nebyla v dobrotivé náladě. Všichni se tedy začali rozcházet, když tu je Lee zastavil.
„Ale to není správné, přece tady nenecháme naše hosty napospas zhýralé nudě, musíme dbát, aby i oni... tedy vlastně ony, že, hm hm... prostě aby taky něco dělaly, takže navrhuju, abysme si šli zahrát fotbal, protože tělesná námaha zušlechťuje ducha!“
„Jupíí!“ řekl Naruto, protože to bylo asi poprvé, co nebude hrát fotbal sám se sebou.
„Šmarjá, proč zas fotbal, ať si jdou radši se mnou zahrát šachy!“ vztekal se Shikamaru.
„No... klidně, jesi je pro tebe výzva vymyslet, jak někoho neporazit hned v prvních dvou minutách...“ zachrochtala Bára.
„Ech...“ plácl se Shikamaru do čela, „Notak teda jo...“ Nejdéle trvalo přesvědčit Hinatu, která se styděla, a taky Nejiho, který tvrdil, že to je pod jeho úroveň, honit se po hřišti za míčem. Nakonec ho přemluvili, ale pouze pod příslibem, že bude kapitán družstva. Kiba si zase násilím na Narutovi vynutil, že bude hrát i Akamaru. Jediný, kdo nic neříkal, byl Shino. Jen seděl a byl záhadný a před ním zvětrávalo saké a nikdo se neodvážil se ho zeptat, jestli chce taky hrát.
„Hurá, jdeme!“ zařval nakonec Lee a všichni se vyhrnuli ven. Když došli na hřiště, řekl Naruto:
„Takže! Kdo se hlásí do mého týmu??“
„Hele, jak do tvého? Já chci bejt taky kapitán!“
„Jo, to je pravda, Shikamaru je mnohem chytřejší, Naruto, ty bys proti Nejimu neměl šanci!“ souhlasila Ino. Neji se zatvářil, že je to sice uplně hrozné, že tady musí marnit svůj čas takovouhle dětinskou zábavou, ale že už jim to odpouští.
„Neeee, já budu kapitán!“
„Ne, já“
„Já!“
„Naruto, nech toho, jsi na to moc hloupý!“
„Hele, nechte si toho, joo?“
„Ano, Naruto-kun by měl být kapitán, protože odpadlík porazí génia tvrdou prací!“
„Lee, mlč nebo ti strčím za krk housenku!“
„Cože? Řikal tu někdo něco o hósenkách? Hósenka no jutsu!!“ (všímejte si, již podruhé se zjevil Hósenko-mástr No, to jen tak na okraj.)
„Uááááááááá!“
„Tak dost!“ všichni se zarazili a pohlédli za vlastníkem sexy drsného hlasu, „Já budu kapitán!“ řekl Shino a nikdo se neodvážil nic namítat.
Ovšem všichni se hrnuli do Nejiho týmu, protože nevěděli, co můžou od Shina čekat. Bára se ale rozhodně nehrnula, ta si pěkně počkala, co na ni zbyde, a byl to Shino, samozřejmě. Nehledě na to, že usilovně přemýšlela, jak bude sakra hrát fotbal, když nemá boty... Kiba a Káťa taky zaváhali, jelikož se snažili uklidnit Leeho, že tu žádná housenka není, že se mu to muselo jen zdát. Když Lee zjistil, že není v týmu Nejiho, na jehož vedení byl zvyklý, tak začal brečet, ale nikdo si s ním nechtěl vyměnit místo. I Hinata dala přednost Shinovi, sice Neji byl její příbuzný, ale chtěla mu nakopat zadek za ty jeho kecy při chuuninské zkoušce, i když těmihle slovy by si to samozřejmě ani ve snu nepomyslela! Takže nakonec to bylo takhle: Neji, Tenten, Ino, Sakura, Shikamaru, Chouji a Naruto versus Shino, Kiba, Káťa, Akamaru, Hinata, Lee a Bára.
„Hehe, tak takovýhle hřiště jsem zatím nikdy neviděla...“ divila se Káťa.
„To doma nehrajete fotbal?“ divil se Kiba.
„Ale jo, akorát jsem se nikdy neodvážila přiblížit. Jednou mě míč trefil do hlavy!“ stěžovala si stoickým tónem. „Ale bude to sranda, ne?“ zakřenila se na konec.
„Tohle říká vždycky, když si je jistá, že to bude naprostej propadák...“ pošeptala Kibovi tiše Bára.
A měla pravdu. Hrát fotbal s ninji proti ninjům fakt není žádná sranda.

„Ááááááááááh!!“ naříkala si Bára hlasitě. „Bolej mě nožičky... Bolej, za chvíli chcípnou!!!“ Káťa ani neměla sílu mluvit. Obě seděly/ležely na lavičkách u hřiště. Slunce už bylo zase nad západem.
„To jste fakt takový padavky?“ ptal se nevěřícně Naruto.
„Tak sory, že jsme odmalička netrénovaly jak vadný!“ sjela ho Bára. „Nožičky...“ vzpomněla si za chvíli.
„Je pravda, že Chouji-kun asi neměl používal ten masový tank...“ uznala Hinata.
„Vyhráli jsme lidi! Vyhráli!!!“ výskal Kiba, „Káťo, vyhráli jsme!!!“
„Jo, skvělý...“ vydechla Káťa.
„Shino! Jseš hvězda! Pojď sem, ať ti dám pusu!... Nebo radši ne,“ rozmyslel si to.
„Já chci zase do lázní!!!“ ozvala se najednou Káťa zmučeným hlasem.
„Jo, to zní jako dobrý nápad...“ souhlasila Ino, „takhle se domů vrátit nemůžu. Po tom, co na mě Akamaru plivnul, by všechny kytky, kolem kterých projdu, zvadly.“
„Ty si máš co stěžovat, na tebe nezkoušel svoje supervzdušné značkování!!“ nadával Naruto.
Kiba se zachechtal. „No jo, vy lúzři, tak teda pudem.“

„Jóó... tohle je skvělý!!“ odhrnul si nejmenovaný zvrhlík bílé vlasy z tváře, aby mohl více přitisknout oko k drobné skulině, kteroužto mu jeho ninja zrak dovoloval pozorovat dění v lázních. Právě se tam kromě několika jeho oblíbených mladých kunoichi cachtaly i dvě neznámé dívky a jedna z nich si spokojeně prozpěvovala jakousi cizokrajnou písničku.
„To musím zařadit do svého nového románu!!!“ radoval se tajně.
Hinata se zavrtěla. Samozřejmě se jí Bářin zpěv líbil, ale něco ji znervózňovalo. Nemohla se dost dobře uvolnit a po páteři jí běhaly vlny mrazu. Na svoje instinkty se mohla vždycky spolehnout... Odvrátila maličko hlavu od skupinky a polohlasem vydechla: „Byakugan!“
„Děvčata, nechci způsobit žádný rozruch, ale támhle za tou stěnou sedí nějaký muž a pozoruje nás...“ zazuňkla za chvíli. Bářino zpívání se uprostřed plynule zlomilo v strašlivý jekot. A to nebylo všechno. Na hladině se najednou utvořila obrovská přílivová vlna a hnala se na ostění. Zpoza přepážky bylo slyšet jen vyděšené zajíknutí.
Vlna jednoduše pohltila všechno, co stálo mezí ní a tím zvukem. Ozval se hrozivý rachot.
Najednou bylo po všem. Hinata s uspokojením viděla, jak vetřelec odbíhá a drží se za oko, které měl před tím přilepené ke škvíře...
„Páni!“ promluvila Tenten, stojící po kolena ve zbylé vodě, za všechny.
„Hé? Proč se na mě všichni tak díváte, snad nemyslíte, že já...?“
Všechny hlavy upřené v ten moment k Báře jenom mlčky přikývly.

Lee byl dojat. Takový krásný zpěv ještě neslyšel. No, jelikož jediný zpěv, co kdy slyšel, byl mistr Gai ve sprše, tak se není co divit, že bylo snadné na něj udělat dojem. Dokonce přestal na chvíli dělat vlnobití, aby dobře slyšel. Bohužel, jak náhle to začalo, tak to taky skončilo nějakým řevem a obrovskou sprškou vody. Až teď si všiml muže, který zřejmě šmíroval dívky v jejich lázni! Ale ten už utíkal pryč, jelikož byl prozrazen a potrestán, tak se Lee pouze spravedlivě rozzuřil, ale nic nepodnikl.

Bára byla dosti v šoku.
„No... to asi byly ty silné emoce...“ řekla nejistě.
„Tak vidíš, že to umíš!!“ radovala se Tenten.
„No jenže já vůbec nevím, jak jsem to udělala... jste si jisté, že jsem to byla já?“
„Ale to víš, že jo!“
„Teď aspoň opravdu víš, že to jde,“ usmála se Hinata.
„H... no... tak asi jo... když to řikáš...“
„Héééééj! To nebylo vtipný! Namočily jste mi ručník!“ ozval se Kibův naštvaný hlas.
„Se nezblázni! My tu teď zas nemáme skoro žádnou vodu!“ zařvala na něj Bára na oplátku.
„Ale to není můj problém!“ zachechtal se Kiba.
„Tak nám ji vraťte!“ naštvala se Ino, které začínala být zima ve večerním chladnu.
„Teď to bude teprve vlnobití!“ ozval se zcela unešený Lee.
„Můžeme jít k vám? Prosíííííííím??“ zakřičel zděšený Naruto.
„NE!!“
„No... tak to asi jinak nejde...“ a začal taky dělat vlny s Leem.
Naštěstí, jelikož to byly prameny, že, tak se voda u dívek za chvíli doplnila. Když už cítily, že jsou zcela očištěny a nabaženy teplé vody, konečně vylezly ven. Před lázněmi už čekali muži/chlapci, kteří nervově nevydrželi Leeho a Narutovo řádění. I oni dva právě vycházeli ven. Lee se hned otočil na Tenten.
„To bylo plamenné!“ CINK se zvednutým palcem.
„Co bylo?“ zavrčela Tenten otrávena jeho neutuchajícím entusiasmem.
„Přece ta vlna!“
„Ech, to jsem ale nebyla já, víš?“ ušklíbla se.
„Ino, to bylo plamenné!“ obrátil se tedy se stejným gestem na Ino.
„Já jsem to taky nebyla, ty pitomče!“
„Notak snad jsem zas tolik neřek... to bylo plamenné, Sakura-chan!“
„Dej si voraz, Lee-san, abych tě ušetřila dalších trapasů, tak ti řeknu, že to byla Bára, abys věděl!“
„O??“ řekl překvapeně Lee. Nebyl sám, koho to zaskočilo.
„Jak jsi to udělala? To bylo fakt něco!“
„Takže už umíš používat čakru?“
„To je super, takový pokrok za tak krátký čas!“
„Šmajra, chápete, že já vůbec nevím, co se to stalo? Furt ještě nic neumím, tak mi dejte laskavě pokoj,“ zavrčela Bára, kterou to spíše štvalo, než že by z toho měla radost. Všichni dělali, jak kdyby dokázala kdoví co, ale přitom ona stále pochybovala, že to byla opravdu ona.
Vtom se zjevil Shino, nečekaně jako vždy, a vytáhl z rukávu podezřelý sáček, který pak přistrčil Báře.
„Karamelku??“

„Tak konec mudrování,“ zavelela Sakura. „Někteří z nás mají za sebou den plný zvratů, takže bychom už měli jít spát...“
„Jo! Já dneska přišel o všechny peníze!“ naříkal Naruto. Vysloužil si pořádný pohlavek.
„Nezapomeňte, že máme zítra misi,“ procedil Shino skrz karamelku.
„No vidíš, Shino! Jako by se na to dalo zapomenout!“ okřikl ho Kiba. Taková C mise, to už bude pořádná makačka...
„Ale notak, Kibo-kun... Já jsem na to skoro zapomněla...“ šeptla Hinata.
„Neji-kun, musíš se o Barunku-san pořádně starat, zatímco budeme pryč.“
„Cože? Vy jedete pryč? Kam?“ probrala se Bára ze zaujetí karamelkou.
„No, zítra nám začíná mise ve Vlnkové zemi. Detaily se dozvíme až na místě, ale je to mise obtížnosti C, Barunko-san,“ vysvětlovala Hinata.
Bára se na ni jen nechápavě podívala.
„C jako cool, to je jasný, ne?“ hlásil Naruto. „Kibo, že mi přivedete nějakýho pořádnýho záporáka, abych ho mohl nakopat?“ těšil se.
„Na to zapomeň, kdybysme nějakýho pořádnýho záporáka měli, tak ho nakopem sami, to je jasný!“ dloubl si Kiba zlomyslně. Naruto úplně splaskl a tiše se odšoural od skupinky. Najednou si všichni všimli, že chybí i Ino a Tenten., Lee zrovna s mohutným zíváním odcházel. Aniž by si toho všimli, nastala vlahá noc a z věží a stříšek shlížely na zem spolu s hvězdami i ANBU.
„Tak dobrou,“ zachrněl Lee a usnul.
„Neměli bysme mu pomoct?“ optala se Bára éteru.
„Ne, von je zvyklej. Jako chodit ve spaní myslim,“ promluvil zase konečně Shikamaru.
Na nejbližší křižovatce se skupinka rozpadla úplně.

Káťa zádumčivě hleděla do země. Co bude sakra dělat bez Akamaru? Hm... mohla by zajít ještě do školy, nebo konečně blíž poznat toho hocha, co nosí síťované punčocháče. Místo trička!!! Jen stěží skryla zahihňání. Její poslední myšlenka před usnutím ale patřila Kibovi.

Zvrhlý poustevník seděl v hotelovém pokoji na podlaze a mnul si oko. Měl ho plné vody, která nešla dostat ven. Když se na sebe podíval do zrcadla, viděl, že ho má jasně rudé. Taky ale viděl, že to druhé, nedotčené, jasně svítí.
„Hergot! To je jiskra! To je ženská!!! O tý se musíš dozvědět co nejvíc, jasný?“ zachechtal se na svůj odraz v zrcadle.

Nic nového – večerní speciál (ano, na naprosto nelogických místech této povídky se vyskytují naprosto nelogické kousky, které nedávají vůbec žádný smysl, tak je tu pro pobavení nechám...)

Následující část speciálu byla vycenzurována ministerstvem pro ochranu bišíků, ovšem aspoň jednu větu vám tu nechali, abyste se zděsili a poučili, že tohleto se nedělá:
„Tak tomu se říká klišé. Nikdy jsem si nemyslel, že někdo s takovým původem bude chtít zahodit trenky s ovečkama...“
Do nebe volající.

Nic nového - ranní speciál:
„Tudududuuuu, ou jéééé, jsem hvězdáá o jaké se vám nezdá a kam příde mistr Gai, ženy a dívky omdlévaj, tudududuuuuu....“ CINK!
„A Gai-sensei...“
„Ano, Nejíku?“
„Umm... jak to dopadlo s tou dívkou, kterou jste miloval??“
„Och, tohle... no, po jejím „Cokoli řekneš, frajere!“ jsem nadšeně vyskočil a řekl: „Poběžíme spolu do zapadajícího slunce a prolijeme náš mladický pot ruku v ruce!“ no a ona mi jednu flákla a šla na rande s Kakashim!! Huuuu, ten bídák, za to se mu jednou ještě pomstím! A proč se vůbec ptáš, Nejisko?“
„Eh... ale to nic...“

A nyní raději zpět k příběhu... ehm...
Brzo po ránu zavolala maminka Sakury od své práce:
„Sakuro! Je tady nějaký chlapec!“ Sakura vzhlédla od studila lidské anatomie. Šmarjá, to zas ten vlezlý Naruto... Otevřela okno a zařvala:
„Odprejskni, Naruto, odpověď zní NE!!!“
„Eh...“ ozvalo se zdola zaraženě, „To jsem já...“ Sakura překvapeně vyhlédla na ulici, kde spatřila Kibu, jak se na ni trochu vylekaně kouká a Akamaru se mu vysloveně zděšeně schovává pod bundou.
„Kibo?? Co ty tady chceš?“
„No... jenom jsem se chtěl zeptat, jestli je Káťa vzhůru...“
„Jjjjooo...“ zavrčela Káťa a dodala: „Musíte tak řvát? Co s vámi je? Takhle po ránu!“
„Jéjej, promiň, Káťo,“ usmála se nevinně Sakura, ale v duchu si stejně myslela, že vstávat brzo je zdravé. Káťa užuž chtěla taky vykouknout z okna, ale na poslední chvíli si to rozmyslela, skočila k zrcadlu a učesala se.
„Anooo? Copak bys rád?“ vyzářila potom svou krásu ven na Kibu.
„No... ale nic... jenom jsem se chtěl rozloučit...“ Po pravdě Kiba plánoval, že Káťa určitě bude ještě spát a až se vzbudí, tak jí teprve někdo řekne, že tu ráno za ní byl, to by znělo dobře! Sakura šťouchla do Káti.
„Když už jsi vzhůru, tak ho můžeš jít vyprovodit, né?“ a spiklenecky na ni mrkla.
„Chichichi...“ řekla Káťa, „Ale notak jo!“
„Počkej chvíli, Kibo, hned je dole!“ zavolala Sakura a zabouchla okno. Kiba stál na ulici a byl nervózní.
„Ňaf, ňaf!“ řekl vesele Akamaru. Kiba se na něj usmál. Za chvíli opravdu vyšla ven Káťa.
„Nazdar! Tak já vás půjdu vyprovodit, když už jsem vzhůru!“ Kiba jenom přikývl. Akamaru skotačil okolo a dával bedlivý pozor, aby se jeho páníček moc nepřiblížil k jeho nové kamarádce!

„Barunko-san! Probuď se prosím!“ šeptala Hinata svým tenkým hláskem.
„Jo! Co?“
„Promiň, že tě budím, ale včera jsi tak rychle usnula, že jsem ti zapomněla říct pár věcí o naší domácnosti... jenom pro jistotu, když tu teď pár dní nebudu:“
„No... abych ti pravdu řekla... docela se toho děsím... tvůj tatínek je takový... no... né zrovna vřelý...“ mnula si Bára oči.
„Och... no jestli budeš chtít, určitě můžeš bydlet někde jinde... Neji-kun by tě jistě rád ubytoval,“ zachichotala se Hinata. Bára na to radši nic neřekla, bylo to moc brzo po ránu. Radši zavedla hovor někam jinam.
„Hele, Hinato, když už o něm mluvíš, na něco jsem se tě chtěla zeptat...“
„Ano?“
„Proč ti říká „sama“? A taky proč vašemu tatínkovi říká „pane“?“
„No... to jsou takové rodinné důvody...“ zašpitla Hinata a přestala se usmívat.
„Aha...“ všimla si toho Bára a nasadila sympatizující výraz, „A řekneš mi, co to je? Já mám taky bratra a vůbec si nedovedu představit, co by se muselo stát, aby -“
„Ale Neji-kun není můj bratr!“ řekla trochu vyplašeně Hinata.
“Eh... není??“ A tak Hinata vypověděla Báře celou tu historii o hlavní a vedlejší rodině Hyuuga klanu. Bára se dokonce oblíkla a šla s ní na sraz před misí, aby si to doposlechla.
„Teda... tak to jsem vůbec netušila! To je dost hrozné...“ řekla otřeseně, když Hinata skončila. Ta jenom smutně přikývla. „Ale teď už je to lepší,“ dodala veseleji, „však jsi viděla, už i trénuje s mým otcem!“ Bára neřekla nahlas, že to není zas takové pozitivum, jelikož díky tomu, že byl Neji tak dobrý, Hiashi nevěřil ve schopnosti vlastní dcery.
Když došli na kopeček za Listovou, už tam byli Kiba a Káťa a zrovna si něco povídali a chechtali se u toho.
„Hele, Kibo... na slovíčko!“ přerušila je Bára, když k nim došli. Odtáhla si Kibu stranou.
„Mno?“ udělal překvapeně Kiba.
„Jsem si všimla, že si nějak moc rozumíš s Káťou! Jakožto její sestra ti musím položit jednu velmi intimní otázku!“ začala Bára přísně.
„No... a jakou?“ ošíval se Kiba.
„Nemáš doufám....?“
„Co jesi nemám??“ začal se trochu rozčilovat Kiba. Co si to o něm sakra myslela??
„BLECHY!!“
„No dovol, to přece... COŽE? No jak se opovažuješ? Jenom proto, že náš klan žije se psy... To snad...“ pohoršil se Kiba. Bára se začala chechtat.
„Cháááááá, ale ne, jsem si dělala srandu, měl by ses vidět, chááááááááá!“ popadala se za břicho.
„Vrr...“ řekl Kiba, ale už to znělo dobromyslněji.
„Dost srandy, mládeži!“ řekl Shino a tým se vydal na pochod, zatímco jim Bára s Káťou mávaly na rozloučenou.
„Takže co teď?“ procedila Káťa skrz zuby, zatímco mávala.
„No co, někam ho pozveš...“ procedila jí Bára zpátky.
„Ale né! Ja myslela, co budem dělat!“
„No, co bychom dělaly? Budem trénovat jak padlý na hlavu, ne? Aspoň to vypadá, že většina lidí tady to preferuje...“
„A jo... Ale ty seš fakt machr! Ta vlna byla naprosto úžasná,“ rozjela se Káťa.
„Hele brzdi!“ okřikl ji Shikamaru, neboť se velmi rozmáchla v nadšeném gestu a nebýt jeho ninja reflexů, trefila by ho do hlavy.
„Co ty tady?“ lekla se Bára.
„No, tak jsem se taky přišel rozloučit s kamarádama, žejo...“ odůvodňoval Shikamaru skrz karamelku. A v ruce držel celý pytlík.
„Hmmm, musíte být s Shinem velcí kamarádi,“ ohodnotila situaci Bára. „Dej mi taky!“
„Hej, nesápej se po mě!“ vyděsil se Shikamaru, „Mám vám od Kakashiho vyřídit, abyste se prej šli podívat do školky. Malý děcka se tam učej triky s čakrou a takový blbosti... Prej už o tom řek i učitelce, kerá je jeho dobrá známá...“
„Ha! Tak v tom případě tam půjdem, pokud nám dáš karamelku.“ Bára si založila ruce a jak pozorovala Shikamarův nevěřící výraz, dodala hrozivě: „A jestli ne, tak tě budem po zbytek dne pronásledovat.“
Tím vyvolala vlnu studeného potu, která se znenadání začala plazit po chlapcově zádech.
„Tak teda jo...“ nabídl jim pytlíček.
Dívky se na něj nedočkavě vrhly (na ten pytlíček) a celý ho vydrancovaly. Po chvíli se Shikamaru odvážil otevřít oči. Pytlíček v jeho ruce byl celý potrhaný a zbyla v něm jenom polovina původního obsahu.
„To je vopruz... Teď budu muset Shinovi koupit novej...“
Káťa s Bárou ho ale neslyšely, protože už byly zase zpátky na cestě do centra vesnice, kde právě začínalo vyučování manipulace s čakrou pro nejmenší.