Deník Kunoichi → Prolog

Dívala jsem se po třídě a pozorovala jsem ostatní. Seděla jsem vedle Aiko, mojí nejlepší kamarádky.
Mé jméno je Hyuuga Anne a pocházím z klanu Hyuuga, což je asi jasné; je mi 12 let a jsem o jeden rok mladší než můj bráška Neji. Vypadám taky skoro jako on, mám dlouhé hnědé vlasy, v očích byakugan... pravý Hyuuga, řekla bych.
„Tým 5! Warashi Ai, Tereshi Nobu, Hamakasi Katashi.“ Řekl pozvolna a zmínění se zaradovali. Jak já bych si přála být genninem!
„Vsaď se, budeme poslední.“ Vzdychla Aiko a já se jen ušklíbla.
Mitarashi Aiko je moje nejlepší kamarádka. Přátelíme se spolu už od začátku mého studování na akademii; má dlouhé černé vlasy a medově hnědé oči, vlasy si ale většinou dává do culíku.
„Máš ale pravdu.“ Přikývla jsem a jen se zadívala na Iruku, který právě jmenoval členy týmu šest. Zase jsme si tedy s Aiko vzdychly a poslouchaly dál.
„Tým 7! Uzumaki Naruto, Uchiha Sasuke a Haruno Sakura!“ Křikl Iruka a všichni jsme se podívali na premianta a outsidera třídy.
„Cože?! Já s ním nebudu!“ Naštval se Uzumaki a začal se vztekat. Iruka ho ale usadil, že on byl nejhorší ze třídy a Sasuke nejlepší. Iruka pak řekl tým 8, 9 a 10. Prostě nuda a já pořád nepřicházela na řadu!
„Tým 11!“ Hatsuki Miyu, Leiye Saburou, Naraka Jomei!“ Vyřkl Iruka-sensei jména, mezi nimi ale byla i jedna z mých kámošek.
„Ty jo! Miyu je se Saburouem a Jomeim! To jí závidím!“ Vzdychla Aiko a zadívala se na dva sličné shinobi, kteří si plácli, že jsou tak v dobrém týmu. Já chci taky!
„Tým 12!“ Křikl do hlučné třídy Iruka. „Mitarashi Aiko, Kaeda Daisuke, Hyuuga Anne!“ Když sem zaslechla své jméno, navíc v takovém týmu, neuvěřitelně jsem se zaradovala...
"Joop! Aiko, jsme spolu v týmu!" Ušklíbla jsem se na ní a div jsme nezačali tancovat. Daisuke...ten se líbí spíš Aiko. Je takový netrpělivý a chladný. Je ale hezký, silný a chytrý, to se musí uznat. Je skvělým shinobim, někdy dokáže být i milý. Po tom vysvětlování jsme tedy s Aiko vylezli ven. Daisuke tam na nás už čekal...asi se procpal rychleji než my.
„Ohayo, Daisuke-kun...“ Pozdravila rozpačitě Aiko.
„Sate.“ Pozdravila jsem taky. Daisuke jen kývl na pozdrav. Nepřehodnotila jsem ho já?
Daisuke vypadá jako bůh seslaný z nebes - když to tak mám říct. Má krátké hnědé vlasy a nádherné zelené oči, které na něm vážně miluju...nic moc o něm nevím, je to takový tajnůstkář.
„Nevíte někdo náhodou, kdo je náš sensei?“ Zeptal se okamžitě Daisuke. Jak to mám asi vědět, sakra? Obě jsme zavrtěli hlavou na nesouhlas. Daisuke jen pokrčil rameny a dal se na odchod. Ale najednou se nad námi ozval řev...
„To já jsem váš sensei!“ Jelikož hlas byl ženský, obě jsme se zaradovaly. Otočily jsme se k našemu senseiovi... byla to mladá jouinnka, tak dvacetiletá. Měla dlouhé bílé vlasy až po ramena a černé uhlíkovité oči.
„Výborně. Zítra si dáme schůzku u rámen obchodu, co říkáte?“ Ušklíbla se téměř ďábelsky. Nezbývalo nám nic jiného než kývnout.
„Nedřepte tam jako švestky! Jestli zítra nezvládnete trénink, můžu vás poslat zpět od akademie!“ Pohrozila s šibalským úsměvem ve tváři a zmizela.
„Respekt.“ Kývla Aiko, když zmizela a já se jen zasmála. Daisuke vzdychl a vydal se na odchod.

...

„Nepřespíš dneska u mě, Aiko?“ Zeptala sem se jí. Byl podvečer a my se zrovna procházeli po ulicích, když mě tohle napadlo.
„To bych se musela zeptat mamky... no tak, víš, jaká je.“ Vzdychla, když sem se na ní prosebně podívala.
„Zkusíme to aspoň, nemyslíš?“ Poprosila sem jí znovu. Jelikož sem tentokrát do akce zapojila svoje jutsu Psí oči, nezbývalo jí nic jiného než kývnout. Přehodili jsme tedy směr a vydali se směrem k jejímu domečku, kde přebýval klan Miashi.
„Ohayo, mami.“ Vřítila se nečekaně Aiko do sídla, jakmile jsme tam došli.
„Ahoj, Aiko. Á, vidím, že je tady i tvoje kamarádka! V tom případě vám to můžu říct, protože právě vám dvěma sem...to potřebovala říct.“ Prohodila ledabyle máma Aiko, Miashi Ami.
Neušlo mi, že má na sobě oblek do mise a čelenku. Že by nějaká mise?
„Už jsem se domluvila s rodinou Hyuuga, Aiko, Anne. Aiko-chan, jdu s několika dalšími ninjy na misi do Vodopádové. Je to mise typu B, takže opravdu nevím, kdy se vrátím, ano? Proto budeš přespávat u Anne v jejich sídle Hyuuga klanu. Je ti to jasné, Aiko?“ Zeptala se ještě starostlivě.
„Hai!“ Kývla Aiko na souhlas.
„Výborně!“ Usmála se Miashi Ami a pohladila ji po vlasech. Aiko se trošku zakabonila, mě ale bylo jasné, že je jí trošku smutno. Mise A je přece jen o hodně těžší a je dost velká pravděpodobnost, že se nevrátí. Miashi Ami se ale jako jouinn snad nemusí bát. Po pár minutách loučení jsme se tedy vydali směrem k našemu sídlu.
„Super! Ani jsme se nemuseli ptát!“ Ušklíbla se Aiko.
„Jo, to nemuseli.“ Přikývla jsem a zamyslela se. Jako bych na něco zapomněla... sakra...možná...
„Aiko, jen bys měla vědět něco o mém bráškovi, Nejim...“ Vzdychla sem a podívala se na ni.
„Nespíte doufám spolu v pokoji, že ne?“ Zhrozila se zničehonic Aiko.
„Jasně, že ne! To bych zešílela!“ Zamítla sem její návrh a ulevilo se mi, že to asi nebude brát tak vážně.
„Nespíme, ale máme pokoje vedle sebe.“ Dodala jsem tedy hned.
„A co je na tom?“ Podivila se Aiko.
„Snad ti to nebude vadit, ale... Neji chrápe ještě hlasitěji než motorová pila.“ Její reakce byla daleko horší, než sem čekala.
„TO SNAD NE! ÁÁÁÁÁÁCH!“