Deník Kunoichi → 1. Kapitola : Miyuki-sensei

Bylo zrovna devět hodin ráno, když jsem já, Daisuke a Aiko stáli u rámen obchodu a čekali na naší učitelku, přičemž jsme ještě ani nevěděli její jméno.
„Sate, sate! Jop, stihla jsem to!“ Objevila se zničehonic za námi. Aiko se lekla a spadla na zem, Daisuke také nasadil vylekaný obličej, jen já se snažila vypadat klidně.
„Ok, ok, zvu Vás na rámen a trošku se představíme, jasné?“
„HAI!“ Zařvali jsme sborově na její výzvu, protože rámen v Ichiraku je opravdová pochoutka.
Když nám objednala rámen a my na něj čekali, při tom tichu jsem si jí prohlížela. Vypadala zamyšleně. Jak sem se jí podívala do očí, zničehonic vyskočila, až jsme všichni tři spadli ze židle a promluvila. (Tedy, asi si na ty její výstupy budu muset dávat větší pozor...)
„Ok! Tak se představme. EH? Co děláte na tý zemi?“ Nechápala to mírně. My se trošku naštvaně zvedali, a když jsme si znovu sedli na židle, napadlo mě pojistit se žvýkačkou, ale v tom okamžiku nám tam strčili rámen a to pomyšlení mě přešlo.
„Začnu já.“ Prohlásila najednou naše sensei s plnou pusou. (Ta je teda fakt trhlá.)
„Jmenuji se Ginitsuka Miyuki, jsem hodnosti jouinn a teď jsem váš sensei. Jen pro informaci, budete mě oslovovat Miyuki-sensei, jasné?“
„Hai!“ Souhlasili jsme opět.
„Ok. Specializuji se na boj s katanou a blesková jutsu, což je specialita našeho klanu. Moje koníčky... to se možná dozvíte časem. Jop, určitě se to dozvíte časem. I když...možná.“ Ty její výstupy mě vážně začínají unavovat.
„Ok, ok. Moje minulost...no, taky se to možná dozvíte- no to je jedno. Tak kdo bude mluvit dál?“ Otočila se na nás a narvala si pusu nudlí. Teda fakt, jestli se takhle bude chovat vždycky, tak ten život ninjy není zas tak úžasnej. Nikdo z nás se nepřihlásil, Daisuke na Miyuki-sensei hleděl tak nedůvěřivým pohledem (normálně bych se rozesmála) a Aiko se po vzoru Miyuki-sensei nacpávala nudlemi (kdybych jí neznala, divila bych se, že nejsou příbuzní).
„Ok, tak ty, kluku, když se nikdo nehlásí.“ Prohlásila znuděně a smutně se podívala na svou misku s rámenem, která byla nyní prázdná.
„Eh...jmenuju se Kaeda Daisuke. No...můj klan ovládá kekkei genkai, Tatsumegan...hm...já nevím...to je asi všechno.“ Miyuki probodla Daisukeho pohledem a pak odvrátila pohled na mě.
„Co ty, ty z klan Hyuuga?“ Obořila se na mě.
„Jmenuju se Anne Hyuuga...ovládám byakugan a taijutsu techniky...a to je nejspíš vše, co umím. Baví mě...chm...všechno, co dělám s kamarády.“ Pokrčila jsem rameny, protože nic jiného mě nenapadlo.
„Ok.“ Kývla na mě Miyuki-sensei a pak se podívala na Aiko.
„Co ty, Mitarashi?“ Obořila se na ni.
„Jsem z klanu Mitarashi...můj klan se s-specializuje na boj se střelnými zbraněmi...no...jsem Mitarashi Aiko...“
„No fajn, jste všichni ze zajímavých klanů. Hyuuga, Mitarashi a Kaeda. Ještě nám tu chybí Uchiha a byli by jsme klanově opravdu dobří.“ Vzdychla Miyuki-sensei a zničehonic vstala.
„Ok, přejdeme k druhé fázi plánu. Sejdeme se na tréninkovém cvičišti číslo devět, jasné? Za deset minut!“ Křikla a zmizela v obláčku kouře.
„No super!“ Zaklela Aiko. Vyběhli jsme ze stánku, v tom se na nás ale obořil prodavač.
„KDO SAKRA BUDE PLATIT?“ Zaječel na nás.
„Ona to nezaplatila? Co je to proboha za senseie?“ Vykřikla zničeně Aiko. Daisuke naštvaně vytáhl z kapsy pár peněz a prodavači to podal. Bylo to ale opravdu hrozné. Ta sensei je vážně podezřele divná. Rozběhli jsme se tedy na severozápad vesnice, kde se nachází to zpropadené cvičiště. Chvíli nám trvalo, než jsme to našli, rozhodně více než deset minut. Když jsme se tam konečně celí propocení a udýchaní dostali, Miyuki-sensei tam na nás už čekala a na tváři měla úšklebek.
„Nepřišli jste za deset minut. O to na vás budu tvrdší.“ Podotkla.
„Museli jsme za vás platit, Miyuki-sensei.“ Utrousil jakoby nic Daisuke.
„Konkrétně já.“
„No jo, no jo, chudáčku. Já nemám ráda fňukálky.“ Vzdychla Miyuki a z kapsy něco vytáhla. Byl to svitek – nerozbalila ho, ale ukázala nám ho.
„Tohle je speciální trenérský svitek. Celá tahle zkouška bude spočívat v tom, že vytvořím několik klonů – hm, asi tak patnáct – a každému dám jeden svitek. Ty klony budou mít ale svitek falešný, jenom já budu mít pravý. Vaším úkolem bude najít mne a vzít mi ho, nebo se aspoň pokusit. Jasné?“ Zdůraznila poslední slovo.
„Hai!“ Pronesli jsme už trošku znuděně.
„Kage bunshin no Jutsu!“ Odpověděla nám svým jutsu Miyuki-sensei a vytvořila kolem sebe asi patnáct klonů. Každý měl v ruce svitek.
„Výborně. Začínáme za tři, dva, jedna... TEĎ!“ Všechny klony včetně samotné Miyuki-sensei se rozprostřely po celém cvičišti.
„Zatracená trenérka.“ Ulevila si Aiko a já se ušklíbla. Tohle nebude lehká zkouška.
„Musíme spolupracovat.“ Promluvil najednou Daisuke. Já i Aiko jsme kývly.
„Byakugan!“ Aktivovala jsem své kekkei genkai. Rozhlížela jsem se kolem sebe a hledala je. Aiko s Daisukem mě napjatě pozorovali. Nemohla jsem tedy přece zranit jejich naději a tak sem svůj Byakugan ještě posílila.
„Tři na severovýchodě, od sebe asi padesát metrů, od nás sto metrů. Šest na západě, od sebe asi dvacet metrů, od nás padesát. Dva na severozápadě, od sebe asi sto metrů, od nás pětset. Zbývající čtyři jsou na západě, od sebe asi deset metrů, od nás třista.“
„Vynikající.“ Pochválila můj výkon Aiko uznale.
„Pojďme na to.“ Kývl Daisuke a rozběhl se nejdříve na západ. My ho poslušně následovali. Běželi jsme sotva deset minut a já jsem byakuganem zahlédla první klon.
„Jdu na to, jasné?“ Sykla Aiko.
„Počkej!“ Pokusil se jí zarazit Daisuke, bylo ale pozdě.
„Bunshin no Jutsu!“ Vytvořila rychle Aiko dva klony, vytáhla kunai a vrhla se na Miyuki-sensei.
„Moc pomalé!“ Vykřikla najednou a její útok zablokovala. Aiko se skrčila a zaútočila znova, Miyuki-sensei mezitím ale rozmetala její dva klony svou katanou a vrhla se na ni.
„Juuken!“ Skočila sem pomoct Aiko. Miyuki se mému útoku jen o vlásek vyhnula, to už na ní ale zezadu zaútočil Daisuke a probodl ji kunai. Miyuki-sensei zmizela v obláčku kouře.
„To by byl první falešný klon.“ Oddychl si Daisuke.

Za dvacet minut jsme společně zlikvidovali deset klonů, z toho jeden mě málem pořádně škrábl do ramene. Miyuki-sensei to asi bere opravdu vážně. Dostali jsme se až na severní část cvičiště, kde teď byl jen jeden klon, což bylo divné. Plánovali jsme, jak zaútočíme, když se najednou Miyuki-sensei ocitla za námi.
„Výborně. Konečně jste mě našli.“ Ušklíbla se a vytáhla kunai.
„Pche!“ Odfrkla si Aiko a vytáhla jednu ze svých pistolí. U ní mě to vždycky překvapí, ty její pistolky, ona z nich ale hned začala střílet. Miyuki-sensei zničehonic zmizela.
„Za tebou, Aiko!“ Varoval ji najednou Daisuke. Taky jsem se otočila a viděla, jak na ní padá asi deset kunaií.
„Katon, Goukakyuu no Jutsu!“ Vytvořil zničehonic jutsu Daisuke a kunaie zničil. Daisuke ovládá ohnivé techniky! Asi ho začínám obdivovat čím dál více...
„Takové jutsu? Vedete si dobře.“ Objevila se najednou za námi. To už sem na nic nečekala.
„Juuken!“ Použila jsem své taijutsu. Konečně jsem jí trefila! Můj útok nestačila vykrýt a já jí trefila do břicha. Zničehonic se kolem ní objevil kouř a ona zmizela. Zase klon?! Ne, tentokrát ne. Objevila se tam kláda!
„Kawarimi no jutsu? Vypadá to, že jsme našli pravou Miyuki-sensei...“ Zaradovala jsem se.
„Ještě není čas se radovat!“ Zarazil mě Daisuke.
„To tedy opravdu není!“ Objevila se najednou nad námi. Rychle jsem na obranu vytáhla kunai, Daisuke byl tentokrát ale opět v akci.
„Bunshin no jutsu!“ Vytvořil si dva klony a vyskočil za ní. Miyuki okamžitě zničila dva klony svou katanou, to už sem ale vyskočila i já.
„Juukenhou Hakke Sanjuuni Shou!“ Aktivovala jsem své jutsu a začala se trefovat do chakrových bodů Miyuki-sensei.
Snad to zase není kawarimi, napadlo mě. A měla sem pravdu. Jutsu sem musela okamžitě přerušit, protože se Miyuki-sensei objevila za mnou. To zničehonic Aiko vyskočila k nám a šáhla kopla do Miyuki-sensei tak, že to vypadalo, že spadne dolů. Ona se ale zachytila o nejbližší větev a aktivovala své jutsu.
„Sennen Goroshi!“ Trefila padající Aiko do zadku. Tohle jutsu na mě opravdu zapůsobilo, protože Aiko se zatvářila nechápavě, najednou zaječela hrozitánským způsobem a slítla dolů.
„Aiko!“ Zaklela sem a podívala se na Miyuki-sensei.
„Dobře, dobře, trénink končí. Přesvědčili jste mě.“ Pronesla zničehonic.
„He?“ Nepochopili jsme to. Aiko se mezitím vyškrábala nahoru k nám a věta naší senseie jí vyděsila natolik, že málem zase slítla dolů, kdyby jí Miyuki-sensei nezachytila.
„Ok, a teď Vás zase zvu na rámen!“