Papu-chan03 aneb Letec se závratěmi

V noci se mi zdál podivný sen. Byla jsem ve tmě, nic jsem neviděla, nic jsem neslyšela, ale potom jsem náhle ucítila teplý dech na týlu. Pomalu jsem se otočila a spatřila... dvě rudé oči...
V tu ránu jsem se s trhnutím probudila a celá udýchaná se rozhlížela po jeskyni. Radion s Lukášem ještě spali, nechtěla jsem je budit, tak jsem se přitulila k Lukášovi a snažila se na zlý sen alespoň nemyslet.
Za hodinu se Radion probudil a protáhl se. Zívl a prokřupal si pracky. Potom na mě upřel naštvaný pohled.
„Musíme jít, mám hlad,“ oznámil.
„Jedl si včera, jaktože máš už zase hlad? Jsi ty vůbec k něčemu, když pořád jenom žereš?“
Radion se urazil.
„Abys věděla, tak jsem byl vyšlechtěn jako pracovní kočka!“ nasupil se, otočil se a vykračoval si to ven.
„Jo, jako těžítko...“ zamumlala jsem si pro sebe a šla za ním. Ohlédla jsem se za Lukášem, který ještě spal a zamávala jsem mu. Otočila jsem se a šla za Radionem, ale po pár krocích mě něco nabralo a už jsem seděla na tygřím hřbetě.
„Mužu jít s váma? Já se tu sám bojím...“ pípl a posebně na Radiona zamrkal. Radion mávl prackou.
„Mě je to jedno, ale nezdržuj!“ řekl a vykročil pomalým krokem dál.

Za pár chvil nás Radion zastavil a sestrčil mě z Lukáše.
„Teď já!“ poručil si a snažil se vyšplhat nahoru. Lukáš se velkoryse sklonil, aby se Radion snadněji vyhoupl na jeho záda, ale jakmile tam Radion ležel , nemohl se narovnat. Udělal pár těžkých kroků a potom spadl. Radion se přitočil k jeho velkému uchu a řekl:
„A to jsem nejedl už skoro pět minut.“
Lukáš mu chtěl odpovědět, ale v tom přímo před nás spadlo něco velikého a zeleného. Všichni jsme se lekli, když jsme uviděli zkřížené pařáty a obří žlutý zobák.
„Jééé! Hypogryf!“ vyjekl Lukáš a bežel se schovat za Radiona.
„Já nejsem Hypogryf!“ řekl velký zelený papouch se čtyřma nohama.
„Tak Gryf, to je fuk!“ konstatoval Radion.
Zvíře mávlo pařátem.
„Ani to ne!“ křikl a oprašoval ze sebe listí. Potom na nás upřel hnědé oči.
„Já jsem Gryfin!“ řekl výtězoslavně a roztáhl peří na hlavě, ze kterého vykoukla dvě ouška.
„Jaký je mezi tím rozdíl?“ zeptala jsem se.
Gryfin protočil oči.
„Pche! Gryphové jsou větší a blbější a Hypogryf je to samý křížený s koněm... Neučenci... takhle si mě splést s těma koňskejma p***lema...“ zamumlal si Gryphon a začal šplhat na strom.
Zírali jsme, jak seskakuje z větve a po pár máchnutí křídly znovu padá na zem. Vytáhl hlavu z hlíny a oprášil si peří. Něco zamumlal a chtěl to zkusit znovu, ale zarazila jsem ho.
„Proč skáčeš ze stromu na zem? Proč neletíš?“ Zeptala jsem se.
Ostatní přikyvovali. Gryphon na nás chvíli koukal, potom se k nám sklonil.
„Když vám to řeknu, budete mě muset vzít sebou...“
„Ani nápad! Už takhle je nás tu dost, v**e!“ křičel Radion a dloubal se přitom v uchu. Nikdo ho ale neposlouchal. Gryphon se nadechl.
„Já mám závratě... bojím se výšek...“ řekl tiše.
Lukáš nafoukl tváře, ale smát se ze slušnosti nezačal, já se kousla do jazyka... ale Radion se poškleboval.
Gryphon pohodil uraženě hlavou.
„Tak a teď když jsem vám řekl svoje tajemství se k vám můžu připojit, stejně mě tu nic dobrýho nečeká... jestli ostatní tohle zjistí, budu z toho mít ostudu; pudu kus cesty s váma a pak se někde usadím. Jo a málem bych zapoměl, jmenuju se Lukáš.“
Radion naznačil tlapkami, že ho nepřijímá.
„Tak to teda ne, k nám nemůžeš. Neumíš ani pořádně lítat a navíc, my jednoho Lukáše už máme, dva nepotřebujem!“
„Umím chytat ryby a sviště,“ poznamenal Gryphoní Lukáš.
„Vítej!“ vyjekl Radion a podrbal se na hladovém břiše. S Tygřím Lukášem jsme na sebe hodili skeptické pohledy a pokračovali v cestě.

Po chvíli jme se zastavili u řeky, protože se začalo stmívat. Lehli jsme si na kameny a ještě dlouho do noci přemýšleli... jestli náhodou zrova tahle cesta domů... není ta nejdelší...

V noci se mi zdál sen... začalo to tmou, ve které zářily dvě rudé oči. Byly vystrašené, jako by něco čekaly... a pak se za nimy objvily další... byly opravdu děsivé, ve chvíli jsem se probudila s jekotem, který se rozléhal po celém lese. Chvíli byl mezi přáteli poplach (kromě Radiona, který se večer přežral ryb a nevzbudilo by ho ani zemětřesení), ale po chvíli utěšování jsme už zase všichni spali.