Sedm minut v ráji - Naruto-kun

V Listové se konal novoroční večírek u Ino doma a to by nebyla Ino, aby (s velkou pomocí Tenten, že) nevymyslela velmi zvrhlou a kontroverzní zábavu. Byla to hra, která se jmenuje 7 minutes in heaven (v Čechách jsem o ní v životě neslyšela) a jde zhruba o to, že se přítomným pánům rozdají čísla, která si pak losují děvčata, a s pánem, který vlastní příslušné číslo, je pak dívka zavřena na sedm minut do temného kumbálu a mají se tam políbit či provádět cokoli chtějí, jelikož to nikdo nevidí a nikdo se to nikdy nedozví. Ano, takže skvělá hra pro intelektuálně náročné, jak vidíte. Dalo trochu práce přemluvit dost lidí, aby se zúčastnili, ale nakonec byla účast přece jen hojná. Ino jim všem rozdala čísla, napsala je na papírky a ty zamíchala v košíku. Když jsi byla na řadě s losováním, s očekáváním nejhoršího a nadějí v nejlepší jsi zalovila v košíku. Pak ses podívala, co jsi vytáhla, a je to číslo...

„Ééé... mám šestku!“ rozšifrovala jsi nakonec rafinovaně zabalený papírek s číslem.
„To jsem já!“ vyskočil hned blonďatý výrostek – Naruto, kdo jiný. „Tsss, říkal jsem ti, ať podstrčíš šestku Sakuře-chan!“ zaslechla jsi, jak říká vyčítavě k Ino. Zároveň sis taky všimla, že Hinata se zatvářila dost zklamaně.
„Já si klidně vylosuju někoho jinýho...“ nabídla jsi ochotně. No, možná ne zas až tak ochotně, protože Naruto byl dneska kupodivu málo otravný a dokonce se učesal a vzal si košili!
„Vážně? To bys pro mě udělala?“ divil se Naruto.
„No... jasně!“ I když zrovna on byl ten poslední důvod, řekla jsi to kvůli Hinatě.
„Nenene, první volba je závazná!“ vrtěla však rezolutně hlavou Ino a tlačila vás oba do kumbálu.
„Jo!“ přisadila si Sakura, což Naruta trochu zdrtilo. Tenten za vámi přirazila dveře a bylo.
„Abys věděl, tak jsi mě urazil,“ řekla jsi, abys ho poškádlila. Samozřejmě jsi věděla, že pokud by si fakt měl vybrat mezi tebou a Sakurou, vybere si jedině tebe, protože ho nemlátíš a nenadáváš mu, jsi na něj milá a tak podobně, nemluvě o tom, že jsi mnohem hezčí a duchaplnější, i když to asi u Naruta nebyl nejdůležitější argument.
„Ale já jsem to přece tak nemyslel, ty jseš skvělá kámoška, _____-chan!“ začal hned Naruto.
„Hm, nojo, ale víš, možná by zafungovalo, kdybys hned nevyblábolil, že jsi chtěl ji, potom by třeba začala žárlit!“ zapojila jsi svou ženskou vychytralost.
„Hmmm, to je na mě moc složitý, ale naštěstí to nepotřebuju! Protože až se stanu Hokagem, určitě mě bude chtít!“ A jéje, bylo to tady. Jakkoli ti Naruto připadal sympatický, tohle tě na něm hodně štvalo.
„Boha jeho, Naruto, ty jsi snad vážně myslíš, že se tím Hokagem někdy staneš?“
„No... jasně že jo!“ byl Naruto překvapený a taky trochu raněný, že o tom můžeš pochybovat.
„Já nevim, mně to přijde ujetý, tyhle tvoje cíle, to samý se Sasukem, že ho chceš zachránit a tak...“
„Hele, co se ti nelíbí?“ Teď už se Naruto urazil doopravdy. Založil ruce na prsou a našpulil naštvaně pusu. „To jsou přece věci, pro který stojí za to vynakládat energii!“
„No dejme tomu, i když mi to nepřijde moc reálný,“ vrtěla jsi hlavou.
„Ale... přece...“ snažil se Naruto najít slova, kterými by ti to do té tvé nechápavé makovice vtloukl, „Každej přece musí mít nějaký cíl, nějaký, co tě pořád motivuje, co ti dodá odhodlání, něco tak úžasnýho, že i když na tom jsi fakt špatně, stačí ti jenom si vzpomenout na svůj sen a hned víš, co máš dělat, protože... je to jako kdyby to byla hvězda, tak zářivá, že přebije všechno ostatní, ať se ti děje co chce, tak jasná, že se nikdy neztratíš, protože ji pořád vidíš před sebou a jdeš za ní, prostě...“ Dál už se nedostal. Během jeho řeči jsi na něj civěla jako u vytržení, ještě nikdy jsi ho neslyšela mluvit takhle souvisle o něčem jiném, než o rámenu. Nemohla sis pomoct, ale jeho zapálená gesta a zářící oči tě přitahovaly blíž k němu... A když ses dotkla jeho košile někde v místech, kde měl náprsní kapsu, to ho zarazilo.
„Naruto, ty jsi fakt neuvěřitelnej!“ řekla jsi užasle. Jako by on sám byl hvězda a díky svému optimismu a neústupné povaze zářil na cestu ostatním. Naruto vydal jen nějaký nechápavý zvuk a když jsi mu rukama vyjela ke krku, chtěl ustoupit, ale bohužel za ním byla stěna, takže se mu to nepovedlo.
„_____-chan, co to děláš?“zeptal se nejistě.
„Jdu tě políbit a nepokoušej se mě zastavit a varuju tě – nezmiňuj se o Sakuře!“ a s tím jsi ho pevně objala kolem krku a políbila ho.
„Mmmmm!“ chtěl něco říct, tak ses zase trochu odtáhla. Naklonil hlavu na stranu, jako by něco ochutnával. Potom se šibalsky zakřenil.
„Tak dobře, ale neříkej o tom... ehm... víš komu,“ a sám ti ovinul ruce kolem pasu.
„Nic neslibuju,“ zavrněla jsi, přitiskla ses k němu a znovu ho políbila, o něco vášnivěji. Tentokrát už se nesnažil uhnout, naopak...