Vzpomínky - 03

Vycházející slunce zvědavě vystrčilo paprsky nad obzorem a po blednoucí ranní obloze se od východu začalo rozlévat načervenalé světlo. Ohnivý kotouč se ale nezastavil, a jak pomalu vystupoval výš, záře zintenzivněla a ozářila cáry mraků a lesnatou krajinu před sebou. Paprsky pronikající listovým a řídnoucí mlhou se roztančily mezi stromy za doprovodu tichého šumění lesa. Pak byl tento idylický klid narušen dusotem nohou. Přeludy ze světla a stínu se na chvíli rozutekly, když kolem proběhla skupinka shinobi, chvátajících směrem ke Konoze. Ještě ale nedozněla ani ozvěna jejich kroků a lesním podrostem se bezstarostně proplétaly nitky světla, hrající si se stíny listů.
Pokud se domníváte, že těmi ninji byli Yamato, Kakashi a Sai s Narutem, kvůli kterému byli od prvního náznaku svítání na nohou, mýlíte se. Ti tam totiž dorazili až o několik hodin později. Ninjové v této skupince si byli všichni více méně podobní, černé kalhoty, šedou vestu a masku na obličeji, díky které nebylo poznat tvář osoby. Člověk by se mohl domnívat, že jde o členy ANBU, ale nikdo z nich neměl tetování na rameni, které je pro ANBU typické.
Ale zpět k naší čtveřici shinobi. Yamato dal pokyn k zastavení, protože se blížili do pásma, kde se občas pohybovaly nejvzdálenější konožské hlídky. Chtěl jim dát pokyny pro všechny případy, ale jelikož znal Narutovy pomalé chody myšlenek, očekával že se zde zdrží déle. Co ovšem nečekal bylo to, že právě Naruto mu skočí do řeči, teda zatím pouze do nadechování k řeči.
„Takže, jak všichni víme, blížíme se k vnějšímu pásu konožských hlídek a proto by nebylo od věci, říct si jak jednat v případě, kdy by nás někdo z hlídek nebo od Danza napadl.“ začal onen mladý blonďák, který si to všechno už promyslel během běhu, nevšímaje si vyjevených obličejů kolem sebe.
„Jelikož Sai je zde přítomen pouze jako klon,“ pokynul směrem k černovlasému chlapci po jeho levici, „ bude v případě potřeby bojovat spolu s kapitánem Yamatem“ tentokrát se podíval na muže stojící naproti němu, „ u kterého nám může pomoct jeho mokuton. Kakashi a já poběžíme dál směrem Konoha oznámit co se stalo a pomoct vesnici proti nepřátelům. A kdyby se něco stalo i nám, tak může vyvolat Pakkuna a ostatní ninja psi kteří zprávu doručí.“
Svůj pohled stočil na svého senseie s maskou přes tvář. Na chvilku se zasekl, protože šedovlasý muž na něho hleděl skoro posvátně, pokud to bylo vůbec možné. Na co proboha teď myslí? uvažoval blonďák.
Kakashi sice vnímal každé slovo svého žáka, ale pravdou bylo, že před sebou neviděl Naruta nýbrž někoho jemu velmi podobného. Člověka, který ho vychovával a učil. Ano, vybavoval si svého sensaie Minata, Čtvrtého Hokageho. Kakashiho velmi překvapilo jak se Naruto podobá Minatovi nejen vzhledem ale i chováním, víře v sama sebe i v ostatní a odvaze pomoct svým přátelům.
Když si všiml jak na něho všichni tři zírají, uvědomil si jak se asi tváří a snažil se nasadit svůj neutrální pohled jednoho oka.
„Ehm.. ano, já myslím, že to uděláme přesně, jak tady Naruto říkal. Mějte se na pozoru!“ oznámil a otočil se, aby mohl pokračovat v cestě. Všichni ho postupně mlčky následovali a seřadili se do formace při které mohl Sai s Yamatem zaútočit, zatímco Naruto a Kakashi by mohli rychle uniknout.
Během cesty každý přemýšlel o svém. Sai uvažoval, jak to vypadá u Sakury a její skupiny a jestli už jsou taky v pohybu za Sasukem. Věděl, že se Sakurou jsou ještě Lee, Kiba a Akamaru, ale stejně se o svojí týmovou partnerku bál. To ona byla první, kdo se sním začal bavit a ukazoval mu emoce a city. Bál se že udělá něco nerozvážného, čeho bude později litovat. Sice pořád moc nerozuměl citům a jejich hloubce, ale Sakuřin cit k Sasukemu si už stihl ověřit na vlastní kůži, lépe řečeno tvář. Proto doufal, že Kibo ani Akamaru nezachytil žádný pach a pořád někde na míle daleko tápají, a tak se vyhnou nebezpečí hrozící Konoze. Ničím si nemohl být jistý, jelikož jako klon něvěděl, co se v okolí originálu děje, stejně jako pravý Sai nevěděl nic o svém klonu do té doby, co se nevypaří za známého pufnutí. Taky doufal že se Sai-originál držel zpátky a nedal na sobě nic moc znát. Sakuřinu brutální sílu už párkrát okusil a věděl, že tentokrát by nemusel přežít, kdyby se to dozvěděla.
Kakashi pořád přemýšlel o Minatovi a o změně u Naruta. Netušil kde nebo kdy se to v něm vzalo, možná za to mohlo trauma způsobené Jiraiyovou smrtí, možná rozhodnutím svých kamarádů se konečně Sasukeho zbavit nebo toho co slyšel od Madary ohledně Itachiho. Je dost možné, že to byly všechny tyto faktory, smíchané v jemu neznámém poměru. Ale jisté bylo, že Naruto je dospělejší víc něž kdykoliv předtím, je odhodlanější k splnění všech slibů a hlavně je daleko víc silnější něž během boje s Peinem. Možná o tom ani sám Naruto neví, ale Kakashi tušil, že v něm dřímají dosud neobjevené vlohy, které se začínají dostávat na povrch. Právě teď, víc něž kdykoliv předtím, věřil, že se pokud vše dopadne dobře, Naruto opravdu stane Hokagem. Co víc, on má schopnosti dotáhnout to až na nejuznávanějšího ninju, co kdy žil. Měl byste být na svého syna právem pyšný, Sensei.
Yamato také přemýšlel o Narutovi, ale trochu z jiného úhlu pohledu. Ve skutečnosti zvažoval všechna pro a proti v Narutově plánu. On sám chtěl navrhnout, aby v případě boje Sai pokračoval dál, jelikož jako klon v boji moc dloho nevydrží, a on, Kakashi-sempai a Naruto by se postavili na obranu. Čím víc o tom tak přemýšlel, tím víc se mu ale líbila blonďákova strategie. On sám by opravdu mohl pomocí mokutonu hodně zpomalit protivníky a u Saie začínal věřit, že i když se jedná o klon, bude velmi užitečný v přímém boji, neboť je vycvičený u těch nejlepších z ROOT a pokud by ho stejně někdo nakonec porazil, mohl by si myslet, že je někde schovaný ten pravý, jelikož neví, že pravý Sai s nimi není, a tak by se velmi zdržel. A nejenže je Naruto skvělý bojovník, ale je z nich také nejrychlejší co se běhu týče. A Kakashi-sempai je zde asi jediný, kdo mu alespoň trochu stačí.
Dále také přemýšlel o vesnici, co se s ní stane a koho zvolí jako nového hokage, pokud se Tsunade nevzbudí z komatu. Taková hloupost, uvažovat zrovna a tomhle, když nevíme co nám osud připraví na zítřek nebo co se stane za hodinu, řekl si Yamato. Proto se radši zase soustředil na probíhající misi a snažil se zvážit každou možnou komplikaci.
Naruto taky usilovně přemýšlel o svém plánu. Doufal, že nikdo neprokoukl jeho fintu, která spočívala v tom, že se dostane do Konohy on aby mohl bojovat se Sasukem. Nikomu to neřekl, ale cítil, že Sasuke opravdu bude bojovat, aby se pomstil za Itachiho, jelikož si ho špatně vyložil. Ano, ten mladý inteligentní mstitel nepochopil vlastního bratra, nechápal, že i když ho Itachi nemohl zabít, nemyslel tím, že jeho mladší bratříček je pro něho víc než vesnice. Ne, jak si Naruto pamatoval z jeho soukromého rozhovoru s Itachim pochopil, že chtěl, aby to vesnice přežila. A proto mu snad nějak pomohl, ikdyž Naruto, stejně jako Itachi, doufal, že to 'něco' nebude muset potřebovat. Naruto sice pořád nevěděl, jak a proti čemu mu to vlastně pomůže, ale cítil, že je silnější než kdykoliv předtím. Cítil nějakou moc, která se víc a víc drala na povch čím blíž byl Sasukemu. Proto se chtěl dostat do Konohy, aby mohl bojovat se svým životním soupeřem, s protivníkem který pro něj byl jako bratr, kterého nikdy neměl, s přítelem na život a na smrt, s černovlasým mladíkem, do kterého byla zamilovaná jeho životní láska. I s tím se už dávno smířil a rozhodl se, že už nechá Sakuru na pokoji. Přesněji řečeno, rozhodl se přesně v době, kdy za ním ta růžovláska přišla a lhala mu do očí. Zezačátku si myslel, ne, doufal, že by to mohla být pravda, ale pak mu došlo, jak to je, pochopil, že by ho Sakura nikdy nemohla milovat. Nyní, když měl dost času si to promyslet, předsevzal si že bude tvrdě trénovat, aby mohl svět žít v míru. Nebude dbát na svůj osobní život, bude putovat z jedné země do druhé, od vesnice do vesnice, bude učit nové mladé ninji, aby se staly skvělými shinobi, schopnými chránit vše, co jim je milé, přesně jak to dělal jeho sensei Jiraiya, a jak to bude dělat on sám. Ano, stane se poutníkem, přesně jako Jiraiya. To je jeho cesta ninji, to je jeho osud a za tím si vždy půjde! Klidně vesnici opustim, ikdyž mi to bude rvát srdce, hlavně, že všichni budou v bezpečí.
Jak tak uvažoval, ani si nevšiml, že přidává na síle odrazů od větví, a proto nechal ostatní daleko za sebou. Kakashi ani Sai si toho očividně ani nevšimli, ale Yamato už delší dobu Naruta pozoroval, a proto okamžitě zareagoval.
„Hej, Naruto, počkej na nás přeci!“ ozval se trochu hlasitěji, aby ho vůbec uslyšel, přece jen se dostal i za tak krátkou dobu docela daleko. To vyrušilo zbylé dva, a tak vzhlédli, aby se podívali, jak Naruto beze slova zastavil a počkal na ně. Když se opět dostal na jejich úroveň, opět se odrazil a řekl pouze: „Promiňte.“ To očividně nikdo ze zbylých nečekal, ale i přesto se o chvilku později zase ponořili do své mysli. Teď ovšem přemýšleli pouze o blonďákovi v jejich středu.
Za těchto myšlenek putovali tiše, tak tiše že ani nevyplašili zvěř z okolních lesů, vlastně pouze z jednoho rozlehlého lesa. Putovali opravdu potichu, ale hlídce se ani tak nevyhnuli.
„Dobré pozdní ránko!“ ujal se slova Kakashi, který chtěl projít bez problémů.
„Hm.. vaši totožnost a důvod pobytu zde, prosím“ řekl jeden ze strážních a bylo na něm vidět že na fórky opravdu nemá náladu.
„Jistě, Hatake Kakashi a kapitán Yamato. Doprovázíme tady chlapce z mise zpátky do Konohy.“ pokynul směrem kde stáli Sai s Narutem.
„Hm,“ odpověděl shinobi stojící naproti nim a ani se nezajímal o to že Naruto ani Sai nemají povolení odejít z vesnice. Ani na jednoho z nich se nepodíval a nezaujatě řekl: „Je mi líto, ale do vesnice ani jejího okolí vás nemůžeme pustit, to je rozkaz!“ Další chvíli si s Kakashim vyměňovali názory, až to Naruto nevydržel.
„Je mi jedno, jakej zákaz jste dostali, já jdu do Konohy, ať chcete nebo ne -ttebayo!“ a aniž by čekal na ostatní, rozběhl tak rychle, že ho nikdo nestihl zastavit a pokračoval dál sám. Za chvíli se k němu ovšem připojil Kakashi a na Narutův tázavý obličej odpověděl pouze: „Nezapomeň na to složení, co jsi sám vymyslel.“
Takhle doběhli skoro až k bráně do vesnice, když se zčistajasna ozval ohlušující výbuch. Okamžitě se podívali kterým směrem se onen rachot ozval a zůstali nehybně stát v šoku. Od vesnice stoupala halda kouře a prachu a z monumentu Hokagů zbyla jen polovina.
Panebože,“ vydechl Naruto když uviděl tuto katastrofu. Najednou uviděl v kouři cosi jako růžovou šmouhu podobnou postavě člověka. Nečekal ani chvilku, dokonce nevnímal Kakashiho, jak vedle něho něco říká a přiběhl blíž, aby viděl co se děje. Jakmile prach trošku ustoupil uviděl to, čeho se bál. Okamžitě se rozběhl a z úst mu vyšlo pouze vydechnutí: „Vydrž...“