Vzpomínky - 02

Naruto si vybavil svojí nejposlednější vzpomínku před ztrátou paměti. Jak se k němu přidal Saiův klon…

Sai se objevil nedlouho po tom, co odešla Sakura. Blonďák se ušklíbl při představě, jak bude zuřit, až zjistí, že jí člen týmu zdrhl. Ten nebyl se svojí dočasnou velitelkou za jedno v názoru na Sasukeho zcivilizování- totiž, že je mu třeba vrazit pár dobře mířených ran a pak ho odvlect do Konohy. Ne, že by to mladému Uchihovi neprospělo, Sai však poslední dobou radši volil diplomatická řešení. A tak se k nim přidal, aniž by proti tomu kdokoliv co namítal.

Pokud se Naruto se Saiem nechtěl moc vybavovat ohledně jeho a Sakuřina rozhovoru, Sai na to měl jiný názor. Přišel za Narutem a už se nadechoval k pořádné psycho přednášce, ale než mohl promluvit, Naruto ho předběhl.
„Vím o čem se mnou chceš mluvit. A taky vím, že to Sakura udělala pouze ve snaze mě přemluvit od mýho plánu. Já ale trvám na tom, co jsem řekl, a nehodlám to měnit jen kvůli jejímu divadlu.“ řekl Naruto
„Já vím že to všechno víš a proto se ti chci omluvit. To já jsem Sakuru přemlouval, aby si s tebou vyřešila to kolem Sasukeho... a tak,“shrnul to rychle, aby neřekl moc,“ nikdy by mě nenapadlo, že by na tebe šla tímhle způsobem.“
„To je v pořádku Saii. Není za co se omlouvat. Teď ale nemám čas to řešit, nejdřív musím najít Sasukeho, dřív, než to udělá někdo jiný,“ ukončil Naruto rázně jejich debatu, když ucítil kam se jí Sai snaží stočit. Nechtěl se o tom bavit. Saie jen mrzelo, že neřekl všechno, ale umanul si, že s Narutem ještě promluví.

Nejtěžší na hledání Sasukeho byla naprostá absence jeho chakry i při největším rozpětí Sage- módu. To taky dělalo Narutovi největší starosti, protože to vypadalo jako by se přemístil do jiného světa.

Po dvou dnech se ale situace konečně změnila. Spolu s ranním větrem pocítil i vzdálený pohyb Sasukeho chakry. Rozhodně ho to ale nenadchlo tak, jak doufal. Mladý mstitel se totiž pohyboval zlověstnou rychlostí ke Konoze a navíc ho sledovala osoba, která svou chakru maskovala. Pronásledování jí očividně nečinilo žádné problémy a Naruta přepadlo neblahé tušení. Když vzal v úvahu tu rychlost oproti Sasukemu a poměrně těžkému terénu, době a okolnostem, vyšel mu z toho celkem jednoznačně Madara. Ať už to celé znamenalo cokoliv, Naruto rychle pochopil, že pro Konohu je to dostatečné ohrožení na to, aby začal jednat. Zahájil tedy s ostatními přípravy na rychlý odchod. Sai poslal jestřába se vzkazem Radě a Danzovi a Kakashi s Yamatem odešli zakrýt stopy a provést průzkum okolí.

Naruto sbalil tábořiště a chtěl překontrolovat Sasukeho polohu. Sotva se však dostal do Sage- módu, zachytil tři osoby mířící přímo k němu. Než ale stačil někoho zalarmovat, všiml si naštěstí, že je to Gaara se svými sourozenci. Oddechl si a vyšel jim vstříc.
„Ahoj Gaaro, co-“ začal Naruto, ale byl hrubě přerušen.
„Nazdar, omlouvám se, ale teď není čas na zbytečné řeči. Rychle sežeň Kakashiho a ostatní,“ vychrlil na něj Kazekage.
„Nemusíš, už jme tu,“ ozval se Kakashi, který právě vycházel s Yamatem a Saiem zpoza stromů.
„Dobře, tak začněme,“chopil se hned zpátky slova Gaara a pokynul jim, aby se posadili, „ Za prvé- Uchiha Sasuke zaútočil na sraz Kage. Zabil při tom dost samurajů, ale žádný Kage nebyl vážně zraněn.“ Všichni pohlédli na Naruta s obavami, jak se k tomu postaví. Ten ale překvapivě vypadal zcela smířený se vším, co bylo řečeno.
„Pokaždé, když se potkáme, vypadáš dospělejší, Naruto,“pomyslel si Gaara. Pak si odkašlal a pokračoval: „Dál mám pokyn od Rady Kage pro Kakashiho, aby Konoha zadržela Danza. Vyšlo najevo, že ovládal Třetího Mizukageho, a to pomocí implantovaného Sharinganu Uchihy Shisuie. Je možné, že podobnou taktiku uplatňoval a uplatňuje v Listové.“ „Jisté,“zavrčel Naruto v odpověď za mlčenlivého souhlasu senseiů a Saie.
Za třetí, všichni Kage krom Danza odsouhlasili vytvoření aliance pěti vesnic, které velí Raikage- dono. Záleží už jen na Konoze jestli se přidá…A teď se dostávám k tomu nejdůležitějšímu, co se nejvíc zasloužilo o tu náhlou ochotu spolupráce mezi vesnicemi. Madara vyhlásil všem, kdo jsou proti němu, válku.“ Teď vypadal i Kakashi překvapeně. Ale Gaara ještě neskončil.
„Bohužel, všechno zatím nasvědčuje tomu, že disponuje sedmi ocasatými démony a, jako by to nestačilo, poměrně početnou armádou vojáků,“ na chvíli se odmlčel, aby to pořádně akceptovali.
„A protože je Narutův démon jeden ze dvou posledních, které Madara potřebuje, mám pro něj příkaz, aby se ukryl a hlavně se nemíchal do žádných bojů,“dokončil svojí dlouhou řeč. A hned jak to dořekl, uvědomil si dvě věci. Že po Narutovi žádá něco, co Naruto nikdy nebude ochotný a schopný splnit, a že jim neřekl o Madarově plánu. Povzdechl si, požádal Temari aby to udělala a popsala jim ostatní detaily schůze. Naruto ale vypadal pro změnu netrpělivě, tak to radši zestručnila.

Naruto si vzal slovo, hned jakmile bylo jasné, že jim sdělila všechno důležité.
„ Promiň, že tě to nenechám pořádně dopovědět,“pohlédl omluvě na Temari, „ale asi byste měli vědět, že Madara a Sasuke jsou v tuhle chvíli zase v pohybu a pochybuju, že chtějí uspořádat párty členů hnutí hippies,“dopověděl. Záměrně vynechal fakt, že míří ke Konoze, protože pak by jeho šance na setkání se Sasukem klesly k nule. Konec konců, nebyl si tím stoprocentně jistý, tak proč přidělávat někomu starosti. I tak ale bylo znát, že to pro ninji z písečné není nejlepší novina.
„No.. tím se to jen komplikuje...“komentoval to Kankurou, který taky konečně dostal příležitost něco říct, a pohlédl na svého bratra, kterého teď čekalo nelehké rozhodování.
„Naruto...asi víš, že vydat se tam by bylo... no, přinejmenším neopatrné, když víš, po čem Madara jde,“ začal Kazekage opatrně, „ a je tu i možnost, že je to past, že tě prostě chtějí jen nalákat. Viděl jsem na Schůzi Sasukeho jednání a mluvil jsem s ním... a vím, že by mu nečinilo žádné potíže zabít kohokoliv. Mám povinnost tě zastavit nejen jako člen Aliance, ale i jako tvůj přítel,“ odmlčel se. Naruto sevřel ruce v pěst.
„ Vím, že jestli za ním půjdu, ohrozím tím víc než sebe. Ale,“ vstal a podíval se Gaarovi do očí, „ pořád se ještě považuju za Sasukeho přítele. A jako jeho přítel cítím povinnost ho zastavit!“odkázal pána Suny na jeho vlastní slova a sedl si. Gaara skousl ret a bylo vidět, že usilovně přemýšlí. Už podruhé za ten den si povzdechl. Temari se na něj výhrůžně podívala stylem ať-to-není-co-si-myslím.
„ No dobře,“ schválil to a vyhl se nevěřícnému pohledu své sestry, která krátce na to zamumlala něco o nezodpovědných šílencích a uraženě odkráčela mezi stromy uklidnit se. Naruto se pousmál.
„Nepodceň přípravy, Sasuke hodně zesílil od doby, co ses s ním naposledy potkal.“
„Já vím,“odpověděl Naruto.

„Takže to jdem dobalit, ne?“ zeptal se Kakashi a zvedl se. Ostatní, dokonce i Temari, která se už zjevně smířila s myšlenkou, že její bratr nebude nikdy úplně normální, následovali jeho příkladu a zanedlouho byli připraveni vyrazit.
„My se teď vracíme do Suny,“promluvil Gaara, „ale ve chvíli, kdy se mi donese jakákoliv zpráva o problémech ti přijde Písečná na pomoc,“
„Díky,“odpověděl Naruto a začal přemýšlet, jestli přece jen neměl zmínit Konohu. Pak to ale zavrhl. Jednou se rozhodl a nehodlal to vzít zpátky.
„Hned jak dorazíme do Konohy, pošleme zprávu,“pokusil se rozehnat mraky obav v Gaarově obličeji, „ a nedělej si starosti, moje schopnosti se už taky nedají podceňovat- i když Sasuke to určitě udělá,“uklidňoval ho. Kazekageho sice moc nepřesvědčil, ale aspoň už se netvářil, jako by mu smrt sama právě klepala kosou na rameno.
„Fajn,“povzdechl si potřetí a naposledy v tom dni, „No, upřímně doufám, že až se příště setkáme, nebude jeden z nás neschopný pohybu.“
„Bez obav,“prohlásil pevně Naruto a usmál se, „já se Sasukem znova neprohraju, -ttebayo!“ slíbil a oba týmy se vydaly každý jinou cestou. „ Možná přeci jenom o tolik nedospěl,“pomyslel si Gaara.

Cesta ke Konoze probíhala mlčky a rychle. Oba senseiové ale s každým dalším yardem blíž Konoze a Sasukemu cítili napětí a ještě ve vyšší míře ho mohli pozorovat na Narutovi. Při přestávkách na odpočinek totiž leda překontroloval situaci v Sage- módu a potom už jenom netrpělivě přecházel po tábořišti, dokud znova nevyrazili. Yamatovi to nedalo a při příští zastávce se rozhodl s Narutem promluvit.

Blonďák si vzal jako obvykle hlídku. Spolu se soumrakem přišlo i chladno a Yamato pod záminkou, že mu pomůže s rozděláním ohně zůstal vzhůru. Po několika neúspěšných pokusech konečně dřevo zapraskalo a vyskočil plamen. Od ohně se pomalu začalo šířit teplo a kapitán týmu Kakashi se musel přemáhat, aby nezívl.
„Vám se nechce spát, Yamato- taicho?“udiveně se zeptal Naruto.
„Víš, že ani ne? Dnešek nebyl moc náročný, cesta šla tak hladce, že mi na únavu nezbyl čas,“ usmál se dotázaný, „zato ty si za celou cestu ještě nespal ani jednou, to se necítíš unavený?“ nasměroval rozhovor nenápadně na téma, o kterém chtěl mluvit.
„Aha, tak tohle vás žere,“zabručel Naruto a zatvářil se nepřístupně. Yamato v duchu zanadával, ale rozhodl se pokračovat v rozhovoru za každou cenu.
„Pokud opravdu chceš bojovat, tak bys na to měl být připravený- což znamená i odpočinutý,“ sjel Naruta přísným pohledem.
„To se vám lehko řekne,“ prohodil oslovený a upřel svůj zrak na oheň. Následovala chvíle tich přerušovaná jen občasným zapraskáním hořícího dřeva.
„Samozřejmě, máte pravdu... ale já prostě nemůžu spát, když vím, že můžu každou chvíli ztratit něco na čem- nebo na kom mi hodně záleží ...“Narutovi se před očima mihl obraz Konohy a vybavil si všechny své přátele. Uvědomil si, že se pro spoustu lidí stal přítelem- a že jím pro ně zůstane. Že už není, a nebude sám.
„A proto je všechny ochráním,“zašeptal pro sebe. Ani si nevšiml, že Yamato už spí, protože zanedlouho usnul i on.