Vzpomínky - 04

Naruto se míhal nad ulicemi Konohy. Napadlo ho, že vtrhnout na bojiště bez alespoň přibližné představy o tom, co se děje, nebude nejlepší volba. Přesto dál mířil k epicentru. Potřeboval rychle získat přehled a usoudil, že na bojišti už budou obránci z vesnice, kteří vědí o průběhu bitvy nejvíc a potřebné informace mu poskytnou. Jak se pomalu blížil, začal hledat mezi spěchajícími lidmi někoho známého. Přes probíhající evakuaci a všeobecný zmatek panující v ulicích, ale nedokázal kohokoliv poznat. Na střechách to bylo o něco lepší, ale většina shinobi, kteří se po nich pohybovali, patřilo k ANBU a Naruto se při pomyšlení na Danza rozhodl nevyptávat se, aby nezvyšoval riziko svého zadržení.
Najednou se za blonďákem ozvalo: „Naruto- co tu děláš? Sháněli tě-“
„Iruko? Uf …rád tě vidím, ale mluv potišejc,“ oddechl si oslovený, když se otočil a uviděl svého bývalého učitele. On mi řekl ,mluv potišejc'? Asi sem nedával pozor, ale… co se to s ním kruci stalo??? pomyslel si Iruka. Naruto si uvědomil, že udělal chybu, když si před tím poněkud zbrklým příchodem do vesnice nezakryl svoje žluté vlasy, které svítily do dálky a upoutávaly na sebe nechtěnou pozornost. Ihned si nasadil kapuci a rozhlídl se kolem, jestli se k němu neblíží někdo nadstandardně všímavý. Naštěstí ninjové mysleli víc na probíhající boj než na okolní střechy, a tak jim byl blonďatý shinobi ukradený, hlavně když se jim nemotal pod nohy.
„Právě sme se vrátili- teda já a Kakashi sensei. Co se ale děje tady?“ zeptal se Naruto, vyhýbaje se tak úmyslně odpovědi.
„Sasuke se zničehonic objevil ve vesnici a napadl budovu Kage a pokusil se zabít členy Rady a Danza. A asi by se mu to povedlo, nebýt Sakury, která se tu taky vzala bůhví odkuď a použila tu svoji super-sílu. No a Sasuke se vytasil s bleskama a s takovým divným Sharinganem a začala tahle spoušť,“ vyprávěl, zatímco se opět dali do běhu.
„Pokud vím, zkoušel na ní nějaký Genjutsu a to mu všechno vykryla, ale teď je zalezlej v takovým...no, brnění, i když to vypadá spíš jak summon-“
„Asi vím, co myslíš,“přerušil ho, aniž by se příliš zajímal o zaskočený výraz ve tváři svého senseie, „pokračuj!“
„Eeem... jo.. no, a teď se snaží zabít Sakuru a pár dalších, co se k ní přidali, protože mu stojí v cestě. ANBU se na Danzův příkaz sbíhají k bojišti. A až bude obklíčený, zaútočejí. Ale nebude to jednoduchý, boj se neodehrává ani na určitým místě... Když jsem u toho byl naposledy- já sem totiž jeden z těch co tu nosí informace o průběhu boje do nouzově vybudovaného Bezpečnostního centra- Sasuke zrovna zdemoloval obrovským Katonem kus monumentu Hokagů. Sakura stihla uskočit, ale vypadala dost vyčerpaně. Choji použil Baika no Jutsu na zastavení kamenné laviny a je dost těžce poraněný. Mimo jiné sem tam zahlídl i červenovlasou holku, která je na Sasukeho straně a pravděpodobně je senzibil, ale podařilo se nám je rozdělit,“ zastavil Iruka svůj monolog, aby se mohl nadechnout. Ale Naruto ho nenechal pokračovat.
„Díky, na podrobnosti teď není čas. Sensei Kakashi tu bude za chvíli, řekni mu, že jsem šel zab- zachránit Sakuru. A neříkej Danzouovi, že sem se vrátil!“ křikl za sebe, když ve zlomku sekundy náhle zrychlil a nechal zmateného Iruku za sebou.
Mírně uhnul z přímého směru a zamířil k té části skalní stěny, kde se už kouř rozpouštěl. Pro jistotu se ponořil dolů do ulic, kvůli zvyšujícímu se počtu ninjů nahoře. V této bezprostřední blízkosti boje byli ulice vylidněné, až na několik členů ANBU, kterým se ale dalo díky různým překážkám lépe vyhnout. Domy, jež mu poskytovaly stín, zanedlouho vystřídaly stromy, za kterými již prosvítala skála. Naruto už si chtěl poblahopřát, ale v tom se několik metrů od něj ozval dusot nohou. Blonďák se sotva stačil vyhoupnout na nejbližší větev, když se objevili tři shinobi. Jejich velitel dal rukou povel k zastavení. Něco zašeptal a spolu s jedním pokračoval dál, třetího zde zanechávaje na hlídce. Naruto nemohl ztrácet čas. Prsty naznačil pár pečetí a za chvíli se na ninju vrhli narutovy stínové klony pomocí Henge přeměněné do podoby banditů. Blonďák proklouzl podrostem kolem bojujícího muže bez povšimnutí a když dorazil ke skále, Jutsu zrušil.
Sotva se vyšplhal do dostatečné výšky, kterou potřeboval k přehlédnutí tušeného bojiště, otočil se a zahleděl se do mračna prachu. Ustupující cáry kouře odhalily mezi popadanými balvany vrávorající postavu, jejíž růžové vlasy nepřipouštěly pochyb o tom, kdo je jejich majitelkou. Před ní se objevila druhá postava, jež se napřáhla ke smrtící ráně katanou. Naruto se ve vteřině dostal do Sage módu.
„Sasuke!!!“ zařval, aby upoutal jeho pozornost a skočil dolů.
„Promiň. Stálas mi v cestě,“ odpověděl vlastník onoho meče a, aniž by se ohlédl, sekl. Jeho meč se se zazvoněním střetl s Narutovým kunaiem. Sasuke vytřeštil oči. Blbost! Jak to mohl stihnout?pomyslel si nevěřícně. Hned ale zase nasadil výraz pokerového hráče a chladně pohlédl na své bývalé týmové partnery. Sakuru, která přerývavě oddechovala, podpíral Narutův klon. Černovlásek se ušklíbl.
„Jste otravní,“ prohlásil, aktivoval svůj Mangyekou Sharingan a okamžitě kolem sebe zformoval Susano'o.
„Teď mi zmizte z cesty nebo zemřete,“ varoval je.
„Nedovolím ti zničit Konohu,“odpověděl Naruto a dal klonu znamení, aby se i se Sakurou stáhli. To se jí ale nelíbilo.
„Shánnaró, ty myslíš, že budu zas jen koukat jak bojují ostatní? Já-“
„Sakuro, co ty víš o Sasukeho síle? Jak ho asi chceš porazit?“ skočil jí blonďák do řeči a vyhnul se pěstem Susano'o, které po dopadu vytvořily dva pomenší krátery. Klon byl zasažen kamenem a zmizel. Vzápětí zemi rozčísla široké praskliny, šířící se od Sakuřiny pěsti k místu kde stál Sasuke. Vyhnul se jim a začal skládat pečetě. Naruto se dostal zpátky k Sakuře a vyvolal několik klonů, které po dvojicích zaútočily na Susano'o.
„Dost na to, abych věděla, že toho hajzla to brnění proti pádu neochrání,“ vztekle praštila do země Tsunadina žačka. Když viděl, jak Sasuke před puklinami uhýbá, musel Naruto uznat, že na jejích slovech něco je. Pak ale Uchiha najednou místo toho, aby uhnul, vyskočil do vzduchu a jako by se zhluboka nadechl. Katon! pomyslel si Naruto a strhl Sakuru stranou. Výbuch, který ohnivá koule způsobila, je od sebe odtrhl a blonďák se mohl jen dívat, jak to s jeho spolubojovnicí praštilo o jeden z vyčnívajících šutrů. Jeho dopad proběhl hladce a hned jak stál oběma nohama na zemi, rozběhl se k ní. Nehýbala se. Dvěma prsty jí rychle stiskl zápěstí. Ulevilo se mu, když ucítil tep. Vyvolal Kage Bunshin, aby Sakuru odnesl do nemocnice.
„Jestli zemře, jsi její vrah,“obrátil se s potlačovaným vztekem Naruto na Sasukeho. Na povrch těla mu začal probublávat démoní plášť.
„Vážně? A mimochodem, ty považuješ za bezpečné ukazovat Lišku?“pousmál se ironicky mladý Uchiha.
„A ty považuješ za bezpečné jít sám proti Listové?“zeptal se na oplátku Kyuubiho jinchuuriky, ale plášť potlačil a opět aktivoval Sage mód. „Proč to vlastně děláš?“
„Protože se musím pomstít,“odpověděl mu, otočil se a dal se do běhu. Naruto ho okamžitě následoval.
Sasuke se po skále dostal až ke dvou zbývajícím hlavám Prvního a Druhého Hokage a pozorně přejel pohledem stav boje. Oddechl si když viděl, že se do bitvy zapojili i Suigetsu a Juugo a zadržují útočníky v uspokojivé vzdálenosti. Takže teď už mi zbývá jen on poznamenal si pro sebe a přesunul svůj pohled dolů na Naruta. Překvapilo ho, že ho následuje úplně mlčky. Co se to s ním stalo? ptal se sám sebe. Blonďák se zastavil na druhé hlavě a vyčkával.
„Je pravda, že si porazil bývalého vůdce Akatsuki?“zeptal se Sasuke.
„Proč myslíš, že ti to řeknu?“ odsekl Naruto
„Protože máš poslední šanci něco říct,“ušklíbl se černovlásek. Vzápětí tasil katanu, kolem které zapraskaly elektrické výboje a bleskový konec čepele se rozletěl za svým cílem. Při zásahu se ale domnělý protivník rozpustil v obláček kouře a Sasuke zaklel. Rychle se otočil a podíval se nahoru ale nikde nikoho neviděl. Dole! Pomyslel si.
„Oodama Rasengan!“ozval se dutě znějící výkřik zpod jeho nohou. Památný monument bývalých Hokage se už podruhé toho dne stal obětí do nebe volajícího vandalismu.
„Zapoměl jsi na Sharingan?“pohrdavě prohodil majitel zmíněné Kekkei Genkai, když dosedl na Nidaimeho hlavu.
„Vážně, vůbec jsi se nezměnil. Seš úplně stejnej idi- huh?!“byl náhle nevybíravým způsobem přerušen řečník, když se jeho noha chytila do jednoho strunového oka, jehož konec držel ( s notně škodolibým výrazem) jeho sok. ,A nepadej do jasných pastí, hlupáku.' zazněl Sasukemu v podvědomí hlas Kakashiho senseie. Jenže bohužel, tahle vzpomínka vyvolala v mstiteli vlnu nevole, jež se projevila nástupem majestátního Susano'o, které pomohlo struně na věčnost. Narutovi stačilo proběhnout myslí jen cosi poučného o vosím hnízdě a klacku, než se následkem nešetrného dopadu obří pěsti probořil skálou několik metrů do hloubky. Vzápětí se horní část Shodaimeho hlavy zahalila do vířícího prachu. Když šedý oblak přestal zacloňovat Sasukemu výhled, spatřil, že pomyslná mozkovna kamenné hlavy byla nahrazena obří žábou. Přes svoji ledovou masku nedokázal zadržet zacukání v koutku, které samozřejmě bleskově překryl povýšeným úšklebkem. Nepřišel jsem sem, abych se smál idiotům, ale abych vykonal svou pomstu! pomyslel si.
„Tvůj vkus vybrat si nejmíň vhodnou chvíli a místo na přivolání jakékoliv žáby je neméně otřesný, než ten Jiraiyův,“ prohodil nabručený žabák ke svému přivolávateli a vykryl štítem několik úderů nahněvaného boha.
„Šetři dech,“poradil mu na oplátku Naruto bezelstně, zatímco vysílal do boje své stínové klony.
Boj pokračoval dál.
Sasuke začal být nervózní. Kruci, zatímco se tu s ním zdržuju, může být Madara nebo jiné posily na cestě mě zastavit. Chybí mi čas a chakry na plejtvání taky zrovna moc nemám… ale jestli se ho rychle nezbavím, budu mít problémy, uvažoval Sasuke. Pak se rozhodl. Z koutka oka mu sklouzla po tváři rudá kapka. Susano’o jediným úderem posíleným Chidori roztříštilo zbytek monumentu na němž stáli. Žabák se pokusil opožděně uskočit, ale jediné, čeho tím docílil bylo, že se definitivně odloučil od blonďáka. A potom se ocitli oba dva rivalové ve vzduchu proti sobě. Řítíce se v dešti padajícího kamení k zemi pro ně na chvíli zpomalil čas. Uchihovo oko se opět otevřelo.
„Amaterasu,“ vyslovil jako rozsudek smrti.
Naruto při proniknutí ohně na kůži zavřel bolestí oči a ocitl se v ponurých chodbách svého podvědomí. Tentokrát tam na něj ale místo očekávaných mříží Kyuubiho klece hleděly neznámé dveře. S nedůvěrou si je prohlížel. Někdo zřejmě moc chtěl, aby je otevřel, když si dal tu práci se zaháněním démona. Potlačit Lišku… to tehdy udělal Sasuke, horečně namáhal svůj mozek. Ale on by se tu ukázal rovnou…moment, vlastně je ještě někdo…jeho bratr, Itachi! Jak sme se potkali- no spíš si mě našel- v tom lese! Že by … se tam do mě zapečetil podobně jako táta?! Celý napjatý položil ruku na kliku a zmáčknul. Pak už jen cítil, jak ho neznámá síla vtáhla do víru, jež ho unášel pryč a hasil spalující čerň na jeho těle.
Sasuke sledoval, jak Naruta zasáhly temné plameny a odhodily ho od něj dál. Země se nezadržitelně blížila. Černovlasý chlapec se naposledy ohlédl po svém bývalém příteli a ztuhl. Tam, kde předpokládal letící tělo se třepetalo několik černých pírek, které prudké závany větru unášely do neznáma.
„To není možné…“ zašeptal. Přestal vnímat přítomnost.
Vzápětí prudce dopadl na zem, která mu dala názorně pocítit svojí dostatečně možnou tvrdost.
Nestaral se o to, jak dlouho už leží mezi sutinami. Nemohl se pohnout, připadalo mu, jako by měl rozdrcené tělo a hlava mu třeštila nejen kvůli nárazu. Zavřel oči a naslouchal vzdálenému boji. Třeskot zbraní se mísil s výkřiky. Vřavou se rozléhaly povely. S ubíhajícím časem ale všechny tyto zvuky postupně utichaly. Nikoliv docela. Brzy kolem začaly šířit hluk oddíly ninjů a dobrovolníků prohledávající trosky. Sotva vnímal jejich tlumené hlasy. Občasné hlasitější zahalekání vždy upozorňovalo ostatní na nález. Pak se ozval křik jen kousek od místa kde ležel. Slyšel sbíhající se lidi. Rozproudila se živá diskuze. Někdo s ním neurvale zacloumal. Toto počínání ale přerušil kdosi jiný, a mezi okolostojícími se ozvaly hněvivé poznámky. Několikero paží ho nadzvedlo a položilo na měkká nosítka. Sasuke se navzdory své vůli nedokázal udržet déle při vědomí a upadl do hlubokého deliria.