"Drzá a zapšknutej" ►5. Šokující odhalení :D◄

5. Šokující odhalení

Naruto nevěřícně střídavě kouká na Kankura a na mě.
„Gaaru...vzali Akatsuki?!“ zatne ruce v pěst a začne se klepat.
„To jim nedaruju, na co čekáte deme je hledat!“ zavelí Naruto a rozeběhne se.
„Naruto, počkej,“ chytnu ho za rameno. „utíkat teď někam neznámo kam je blbost, já chápu, že ho chceš najít, ale nejdřív bysme měli zjistit nějaký informace, kam jít. Takhle bysme mohli utíkat na opačnou stranu.“ Vzdorovitě mi kouká do očí, ale nakonec jenom mlaskne, ví, že mám pravdu.

Vydáme se znova teď už všichni do vesnice, s tim, že se večer sejdeme u brány, kde si vyměníme informace. Bloudim po městě sem a tam, ale nic nezjistim. Emi, no tak každou chvíli může Gaarovi hrozit větší nebezpečí. V tu chvíli to uvidim. Zapadlá, špinavá hospoda, je už zvenčí cejtit staroba a alkoholovej smrad vás okamžitě trefí do nosu. Vevnitř to neni o moc lepší, zdi sou polepený tapetama, který pamatujou ještě majitelovo babičku. Bar – pokud se to dá barem nazývat – je pokrytej různejma vrstvama pití, který se na to kdysi vylilo a mě se nehorázně začne zvedat kýbl....znáte ten pocit když jedete ve výtahu nebo v autobuse vedle někoho, kdo byl zrovna na pivě tak jako posledních 30 let každej den...tak si představte místnost plnou pivařů, kde do toho ještě smrdí ta hniloba a plíseň ze stěn. Jakmile vejdu dovnitř, všechny pohledy se začnou upírat mym směrem a mě nezbejvá nic jinýho než zapudit moje myšlenky na mdloby a nahodit drsnej výraz, s kterym dojdu až k baru, kde jak jinak – uklouznu po něčem vylitym. Rovnováhu udržim ale moc velkej dojem sem neudělala a všichni na mě dál zíraj a čekaj co si obědnám. Opřu se o bar a snažim se napravit si reputaci.
„Dej mi tequilu“ mrknu spiklenecky na barmana a ten se ke mě nahne s úsměvem a tak aby to každej slyšel zaburácí:
„a 18 bylo?!“ vykulim na něj oči a pak hodim psí voči.
„No bude mi za pár tejdnů...“
„Neni ti 18 – máš smůlu“
„Grr“ nakrčim nos „tak teda jahodový cappy“ houknu poraženecky a hospodou se rozezní šílený smíchy všech přísedících. Haha, to se jim to směje. Když dostanu svoje Cappy, přisedne si ke mě holka s nádhernejma blonďatejma vlasama, který voněj borůvkama. Má velký modrý oko, to druhý nevidim páč ho má pod ofinou, na holku je docela vysoká a má divný oblečení. Chvilku si jí měřim a ona se na mě sladce usměje.
„Ehm, promiň, ale já sem heterosexuální“ mrknu na ní omluvně a ona začne úplně chytat barvu.
„Myslíš si, že seš vtipná?“ rozkřikne se klučičim hlasem a mě spadne držka až někam pod bar.
„Ehm, já...promiň já nevěděla, víš moc dlouhovlasejch kluků neznám...nechtěla sem Tě urazit“ Kluk zase chytne normální barvu a nakonec omluvu přijme.
„Já sem Deidara“ hodí smajl alá Angelina a já se musim pousmát, což on si vyloží jako můj zájem a nakloní se ke mě.
„A jaký je Tvoje jméno krásko??“ zamrká a našpulí pusu v domnění že to je sexy.
„Ehm, já sem Emi“ řeknu jenom a usrknu si ze skleničky.
„Barmane, dvě tequily“ zavelí blonďáček a zaculí se. Barman nám teda dá dva paňáčky a tak se tak bavíme a smějeme a já musim uznat že na babochlapa je to docela tejpek.
U takovýho 4. frťánka se začíná vybarvovat a vypadne z něj že zná osobně všechny členy Akatsuki, což mě hodně zaujme. Mluví ale pořád jenom o nějakym Tobim, jak mu hrozně pije krev. Zeptám se jestli tam je někdo zajímavej a naše řeč spadne k naší Rybopytlíkovský dvojce.
„No a na Kisameho fakt bacha, ona totiž ta Samehada ráda papá chakru“ zakření se přiopilej Deidík a já už taky sotva koukám. Bavíme se spolu docela dlouho, až barman vyhlásí zavíračku. Uvědomim si, že už hodně dlouhou dobu mám bejt úplně někde jinde, tak se s Deidarou rozloučim a sem nucena mu dát pusu, koneckonců proč ne dyť mi hodně pomohl

Dorazim na smluvený místo, kde se ke mě okamžitě přiřítí Kankuro se smrtí v očích a začne na celý kolo řvát.
„Uvědomuješ si vůbec kolik je hodin?! Kde si sakra byla?!...“ těch otázek bylo moc a vzhledem k mýmu stavu si je všechny nepamatuju
„No já sem byla too....trochu se zdržet“ a Kankuro na mě čumí jak chleba z tašky.
„Emi, ty-...dejchni na mě!“ zaječí nakonec nepříčetně a když to udělám mění barvy tak rychle, že to ani neni možný.
„Tak mě se ztratí brácha a Ty se normálně vožereš!“