Upíří zpověď 5-Počítat to neumí

Další den jsme zase vyrazili na cestu. Ovšem předcházel tomu opravdu nepříjemný budíček. Pán si vstal dřív než já a zkoušel další jakousi čáry máry techniku. Tentokrát s bleskem. Probudilo mě opravdu nechutně hlasité ptačí švitoření. Následovně do mě napálil ještě blesk.
A ten ignorant se ani neomluvil!
….….
Po tomto nepříjemném budíčku jsme tedy vyrazili…Sasuke možná i s dobrou náladou, kterou nedával znát. Já doutnající vzteky. I když možná to doutnání byl pozůstatek zásahu bleskem. Oh bože! Já chci vědět co si ten baka myslí! Také pozbytí mé milované schopnosti mě mírně poznamenalo. Neustále jsem zkoušela, jestli se náhodou čtení myšlenek zase nespustí, ale uhnala jsem si tím akorát bolest hlavy. A s bolavou hlavou se velkou rychlostí s větve na větev skáče fakt blbě.
„Ty jsi taková lemra.“ zakroutil akorát hlavou Sasuke když jsem napálila do větve. Vysvětlovat mu, že se mi díky bolesti hlavy rozmazává zrak a blbne mi centrum rovnováhy, se mi fakt nechtělo…
……..
V poledne zastavil znovu. Já si se škodolibou radostí uvědomila, že vím proč. Má hlad. Sice se nedokážu živit energií vesmíru nebo něčím takovým, ale můj organismus spaluje přece jenom pomaleji než lidský, tím pádem hlad nebyl momentálně můj problém.
„Máš hlad, co?“ zeptala jsem se ho škodolibě. Na oplátku po mě hodil jeden opravdu ošklivý pohled.
„Hej!“ vyjela jsem posměšně „Já nejsem k jídlu!“
Pak jsem málem umřela leknutím…on se pousmál! Sice málo, ale pousmál!
,Co se stalo? ´divila jsem se v duchu.
„Ne, to fakt nejsi…“ ušklíbl se „ Hlad ale opravdu mám.“ dodal a někam zmizel.
Seskočila jsem na zem a opět se vydala sbírat dřevo. Když jsem se vrátila, už tam byl a rejpal kunaiem do ryb co někde nachytal.
Když jsem postavila provizorní ohniště, naskytla se mi opět podívaná na jeho ohnivou techniku. Dělal u toho nějaký divný, zřejmě potřebný, znaky rukama. Pak se nadechnul a vypustil z pusy plamen. Ve skutečnosti mě to děsně bralo, ale na venek jsem nedala nic znát a hrála jako bych to vídala běžně. Možná to tu fakt bylo běžný…

Ryb bylo šest a my dva a tak jsem myslela, že dělení bude tři na tři. Ach já naivka…Že něco není, jak jsem myslela, mi došlo, když mi podal ryby dvě a sám si vzal čtyři. Taky tam vidíte tu nerovnost? Sasuke asi ne. Mého vyčítavého pohledu si nevšimnul, nebo si ho všímat nechtěl.
Kua! Dělá bůhví jaký techniky, ale počítat neumí?! Pche…
No ale…vlastně se mu nedivím, ty ryby byly fakt dobrý, protože je posypal bylinkama, které někde v lese urval. Napřed jsem myslela, že mě chce otrávit, ale nezdálo se, že by s nima něco bylo. Po obědě jsme pokračovali v cestě. Prý tam zítra večer dorazíme.