Ohnivá vůle se nevzdává! Je to ona?, část 28.

Yatsu společně s Narutem dorazili do země Vln, kde ho někteří poznali.
„Naruto-san, vy jste se vrátil!“ přivítal ho jeden z obyvatel.
„Ano a je mi ctí, že jsem se mohl za vámi podívat, kde je Inari a Tazuna?“ zajímal se Naruto.
„Ti? Opět staví nějaký ten most, ale dnes by se měli vrátit.“ Zněla odpověď.
„To je fajn, mám pro vašeho starostu dopis, a máme tady s něčím pomoci.“ Řekl Naruto.
„Á, my o vlku a vlk za námi.“ Začal mávat na příchozí dvojici.
„Naruto-kun!“ zvolal Inari.
„Inari, Tazuna-san,“ Naruto se s nimi přátelsky uvítal a opět se Inari společně s Narutem se rozbrečeli, jako malí.
„Naruto, to by stačilo! Jsme tu z jiného, než že tady budeš vyplakávat.“ Usadila ho Yatsu.
„Máš pravdu, ale tohle je pro nás důležité.“ Naruto se tvářil odbojně. Yatsu se teď podobala Hinatě, že to snad ani nebyla pravda. Narutovi něco blesklo hlavou: Vidím ji všude, ale co když… Ne, to není možné!
„Jo, Naruto-senpai má pravdu!“ souhlasil Inari.
„Tak snad půjdeme.“ Ozval se Tazuna, který chtěl tohle ukončit. Naruto mu podal dopis, ve kterém bylo všechno o tom, co tam budou dělat. Navíc v tom dopise byl schován další, kde Hinata vše vysvětlovala.
„Tak takhle to je!“ jeho tváří se prohnal ďábelský úsměv. „To si vychutnám,“ dodal si pro sebe.
Od toho přečtení se Tazuna choval jinak… a to nejvíce mátlo všechny, tedy až na Naruta. Ten si ničeho podezřelého nevšiml.
„Bohužel, teď malujeme a máme volné jen tři pokoje. Jeden je můj a Inariho a další je mého otce, takže zbývá třetí, tedy jestli vám to nebude vadit.“ Oznámila Tsunami, když se usadili.
„Vůbec ne,“ já se z toho zblázním! Křičelo to v něm.
„Tak to jsme rádi, ale také by se to mohlo jinak poskládat…“ byla nevybíravě přerušena svým otcem.
„Řekli, že to vadit nebude, tak se k tomu vracet nebudeme.“
„Zavedu vás do vašeho pokoje.“ Nabídl se Inari.
„Veď nás.“ Yatsu si tohohle malého chlapce oblíbila.
„Tady budete spát, tak si sem dejte všechny věci a jdeme jíst.“ Nechal jim taktně soukromí.

Za několik hodin

„Yatsu, spíš?“ zajímal se Naruto.
„Ne, proč?“ i když bylo pravdou, že se jí chtělo neuvěřitelně spát.
„Jen tak, chtěl jsem se tě na něco zeptat.“ Odhodlal se promluvit.
„No ptej se.“ Yatsu polil studený pot. Už odhalil moje tajemství? Blesklo jí hlavou.
To je jasné, že ano, ty jsi tak průhledná! Řeklo její vnitřní já.
Nejsem! Bránila se Yatsu.
„Jak jsem ti jednou řekl, tak mi připomínáš, ale děsně moji snoubenku, kdybych měl hádat, tak řeknu, že jsi celá Hinata.“ Naruto mluvil zcela vážně.
„Um… to… je… nečekané, ale já nejsem ta, kterou chceš, abych byla.“ Tím mu dala jasnou otázku.
„Vím, že je to divné, ale mám pořád pocit, že si Hinata, ale je to možná, tím, že ji miluji a tolik jsme toho prožili, že by to vydalo na celý život. Teď nevím, co mám dělat. Sice ji miluji, ale začínám po tobě toužit, stejně silně jako po Hinatě.“ Naruto využíval tmu, aby mu nebylo vidět do obličeje, protože byl celý rudý.
To je skvělé! Já to věděla, že bude podvádět! Křičelo její nitro.
Já ti říkala, že bude odolávat, Yatsuino druhé já mělo pravdu.
Dej pokoj! Okřikla druhou část sebe samé.
„To mi lichotí, ale jsem ten typ ženy, která se nerada dělí.“
„To mi došlo. Nějak jsem to vycítil.“ Obrátil se na Yatsu, odolával pokušení se jí dotknout, kdyby to udělal, byl by ztracen. Nechtěl podvést Hinatu, jinak by se jí nemohl podívat do tváře. Měl by to napsané na čele.
„Dobrou noc,“ otočil se na svém futonu a pokoušel se usnout.
„Taky přeji.“ Yatsu v duchu jásala. Dařilo se jí naplnit svůj plán. Má na to ještě šest nocí… Spokojeně usnula.

Když se ráno probudila, Naruto již vedle ní neležel. Futon měl poskládán a spací oblečení, jen tak ledabyle pohozené.
„Zmetek!“ a s dalším klením poskládala jeho oblečení a ani nemusela nějak zvlášť být blízko, a už cítila jeho vůni, která byla nezaměnitelná.
Přišla na svačinu, Naruto tu již nebyl.
„Šel s mým otcem a synem pracovat. Máš se k nim připojit, jakmile se nasnídáš, před domem čeká tvůj doprovod, který tě zavede na místo.“ Oznámila Tsunami, když se také chystala do své práce.
„Dobře, děkuji,“ řekla Yatsu, rychle do sebe naházela snídani a vydala se s doprovodem na místo, kde se již pilně pracovalo. Naruto se musel vysvléct, bylo mu teplo a jeho tělo se lesklo v ranních paprscích. Tvrdě pracoval, aby zahnal myšlenky na Yatsu a také se musel soustředit, aby mu trám, který připevňoval k domu, nespadl.
Jak jim Tsunade řekla, tak měli na starost pomoci jim opravit některé domy, které byly zničeny povodní.
„Všem přeji dobré ráno,“ popřála Yatsu, když dorazila.
„Á vítej, jdi za ostatními ženami a oni ti již řeknou, co budeš po celou dobu pobytu vykonávat.“ Sdělil jí Tazuna.
„Dobře, Naruto, snažme se.“ Usmála se na něho a tady Naruto získal dojem, že je to skutečně Hinata a toho pocitu se nemohl zbavit. Od tohoto okamžiku se rozhodl, že to zjistí, protože jeho tělo na rozdíl od jeho rozumu poznalo Hinatu. Jeho tělo vědělo od samého začátku, že Yatsu je Hinata. Rozum jen potřeboval důkaz, že tělo to vycítilo správně.
„Dobře, Yatsu,“ promluvil a dál se věnoval práci.
Jejich první den jim utekl jako voda, vykonávali nejrůznější práce, při kterých se kradmo pozorovali. Místní ženy přijaly Hinatu, jako sobě rovnou, jako by mezi nimi žila spoustu let.
Naruto na tom byl podobně, hlavně, díky jeho dřívější misi…
Večer jim Tsunami opět uvařila večeři, po ní Yatsu hned šla spát, ale Naruto neměl na spánek pomyšlení, i když jeho tělo bylo unavené, mysl ne.
Musel se nějak vypořádat s faktem, že touží po jiné ženě, než jen po Hinatě. Nevěděl proč to, tak je, ale na nic rozumného nemohl přijít. Pro někoho, by to bylo jasné, ale pro něho ne. Musel mít vždycky někoho, kdo by ho popostrčil správným směrem…

Yatsu alias Hinata vstala o něco dříve, než včera, když zjistila, že Naruto dnešní večer ani nebyl v pokoji. Dostala o něj takový strach, že málem vykřikla. Ale pak se uklidnila, když ho slyšela zezdola. Dnes měli volno, protože byla sobota a tady se o sobotách nepracovalo. Rozhodla, že napíše strýčkovi, aby neměl obavu, proč se neozývá. Jakmile se do toho pustila, přejel ji po zátylku ledový pocit, že ji někdo sleduje. Náhle se objevil za ní.
„Jak to, že ještě nespíš? Je sobota.“
„Tys mě vyděsil. Nemůžu být vzhůru, kdy se mi zachce?“ odpověděla Hinata a snažila se rychle dopis schovat.
„To ano, tak mě napadlo, co bychom si udělali společný den? Jen my dva?“ navrhl Naruto. „Alespoň ti ukážu ten most a jedno místo.“
„Půjdu ráda,“ souhlasila Hinata, nadšená, že bude moci s Narutem strávit den.
„To jsem rád.“ Chtěl jí dát pusu, ale rozmyslel si to.

Sešli se těsně po obědě. Nejdříve jí zavedl na místo, kde stál jeho most.
„Tady jsem pochopil, že svět ninjů je plný odříkání a plnění misí, se kterými nemusíme souhlasit. A v těchto místech zemřeli dva lidé, kteří to v životě neměli jednoduché a konali ze svých vlastních pohnutek.“ Řekl Naruto sklíčeným hlasem.
„Rozumím ti,“ odvážila se promluvit Yatsu.
„Možná ano, možná ne. Na tom nesejde, ale pro mě je hlavní to, že mám kamarády, kteří za mnou stojí a věřím mi.To je můj hnací motor a největší sílu mi dodává moje láska, která stojí přede mnou.“ Objal ji a přesunul ji na soukromější místo.
„Počkat! Jaks to myslel, že stojí před tebou.“ Hinatě ta hra moc dlouho nevydržela.
„Myslel jsem to tak, že moje láska byla a je bude stát při mně, ať se stane cokoli a já nehodlám čekat, jak v minulém životě.“ Naruto se začal chovat úplně jinak.
„Já ti nerozumím!“ Hinata se začala červenat.
„Nevadí, porozumíš, Hinato. Nebo se pletu?“