V jejích rukách [díl první]

Teploměr zamrznul na nule. Duny sněhu tvořily všem velké problémy..
"Sakura-san?" Vločky padaly rovnou dolů, systematicky, uspořádaně, kreativně, pomalu. Blížilo se období Vánoc. Víte, takový ten čas, kdy se všichni smějí, přejí si a projevují své city pod jmelím, které se upokojeně sklání nad našimi hlavami. Blížily se dny při kterých by měl být každý s rodinou, s tím koho opravdu miluje.
"Hm?"
"Jsi si jistá, tím co právě děláš?"
"Eh, ano, jsem si jistá." Opravdu. Všichni mají právo na špetku štěstí a něhy.
"Počkej," sáhl na její paži. Zastavila se a pohlédla mu do očí. "- myslíš si, že to Naruto nezjistí?" vysmekla se mu a opět se dala do kroku.
"Vím že na to příjde. Tak jako tak by mu to došlo. To jak jsem se ho snažila přesvědčit.. Je mi jasné že na to přijde, ale stresovat se tím nebudu. Je to totiž nepodstatné." ani se k němu neotočila, jakoby mluvila sama se sebou.
"Ah Sakura-"
"V čem máš problém Kibo?!" vyjela po něm. "Když jsem se tě ptala, jestli mi pomůžeš Sasukeho vystopovat, souhlasil jsi, tak o co ti teď jde?" mladík, po kterém tak bezhlavě křičela raději mlčel.

Suchý, mrazivý vítr pročesával vysoké - pod tíhou bělavých duchen -, nakloněné stromy. Ptáci nezpívali, bylo ticho, snad jediné co bylo slyšet, bylo křupání sněhu, pod nohami dvou mladých lidí a jednoho velkého psa, nebo snad až vlkodlaka.
"Necítím ho." poznamenal Kiba a sehnul se k zemi. "Tady jeho stopy končí."
"Tady?" zeptala se pro jistotu. On jen přikývl. "Ale vždyť-"
"Musel se pomocí zakázané techniky přemístit někam jinam." vyslovil svou myšlenku nahlas.
"Sakra!" křikla Sakura. "Takže, teď?"
"Čich mi je k ničemu a Akamaru taky nic nevětří." oznámil jí.
"Dobře,.." zamyslela se. "Nijak jinak ho tedy nemůžeš najít?"
"Ne. Teď je to na tobě."
"Na mně, aha." řekla s naprosto jasným, ironickým podtónem. Přesně v tuhle chvíli jí došlo, že není nic co by jí pomohlo HO najít. Ikdyž se na její tváři rýsoval úsměv - samozřejmě perfektně sarkastický -, ikdyž neplakala, ikdyž nebyla sama.. Opět ztratila naději v to, že ho spatří, nebo že si s ním snad i promluví. Kiba si všiml jejího bezduchého výrazu.
"Snad to nechceš vzdát." zakroutil nevěřícně hlavou. Snad ne. Snad to nechtěla zase vzdát. Proč nikdy nic nedotáhla do konce? Proč vždycky hleděla na jejich záda? Proč byla vždycky ta druhá, ne ta první? Měla strach. "Nechceš, že ne."
"Ne, nechci." Výbuch jejího podvědomí, uvědomila si, že to nesmí vzdát. Teď ne.. Sedla si.
"Takže," usmál se Kiba. "- nějaký plán?"
"Ano," Vlasy se jí lehce zavlnily, přivřela oči a podívala se do dáli. "- musíme jít po stopách ledu."
"Ledu?"
"Ledu."Znáte ho ne? Suigetsu. Kluk z vody, pro kterého nic než voda neexistuje a taky ho ani nic jiného nezajímá, tedy kromě jeho týmové partnerky Karin, kterou tak rád prudí a provokuje. A přesně ten kluk, byl při jednom souboji zraněn.. Žádná krev,.. jen voda. A co dělá voda při minus stupních? Mrzne.

"Mám to!" křikl Kiba po deseti minutách. "Ten led je všude, je to jako cestička." Sakura se usmála.
"Cestička, která vede k Sasukemu. Ah, kdyby ho Lee nezranil, tak bysme byli nahraní, jelikož v tomhle stavu se není schopný přenést teleportací."
"Síla mládí!" zasmál se Kiba.
"To je snad poprvé, co tenhle 'citát', slyším ráda."
"A u mě je to poprvé, co jsem ho jen vyslovil."

"Myslím si, že jsme tu." špitl Kiba.
"Z čeho soudíš?"
"Cítím moc lidí, asi sedm. Průměrní ninjové.. Asi stráže." Sakura mu kývnutím dala navědomí, že je připravena k boji. Ikdyž se Kiba nezmýlil v tom, že to jsou stráže a že jich je 'jen' sedm, stejně, .. ano, stejně se v něčem zmýlil. Nebyli to průměrní ninjové. Byla to sada ninjů, na kterých byly spáchané, již dávno zapomenuté Orochimarovi pokusy.
"Tři, dva-" oba naráz vyběhli. Každý bojoval za sebe, ale zároveň pro toho druhého. Kryli se navzájem, pomáhali si. Byl to těžký boj. Bohužel i velmi hlasitý.. Ninjů v šedém přibývalo.
"V.. poho..dě?" křikl mezi chvaty Kiba po Sakuře.
"Ty?"
"Samozřejmě!" usmál se na ní, jak bylo zvykem.

Nevypadalo to, že by měl boj skončit co nevidět, spíše naopak. Protivníků čím dál tím více přibývalo, oni sami dva na to nemohli v žádném případě stačit. On si to uvědomoval, ona ne. Jemu bylo jasné, že tento boj neskončí jinak než jejich smrtí.
"Sakura!" křikl po ní Kiba. "Padej za Uchihou! Já je vyřídím!" svá slova stvrdil upřímným zvednutím jednoho koutku do výšky. Zdálo by se, že snad ani nepřemýšlela. Jen mu kývla a ostrým pohledem se snažila probojovat do nitra zemních staveb.
S každým ninjou, kterého hnědovlásek připravil o ruce, nebo nohy.. S každým tímto člověkem si uvědomoval, že se konec ještě neblížil, ani zdaleka. Každý svůj pohyb začínal vnímat spomaleněji, každý svůj nádech cítil tak, jako nikdy předtím a každým výdechem přicházel o další setinu vteřiny, která mu tak zoufale chyběla.
Jeho soupeři měli neuvěřitelný náskok. Přebíjeli se, který s ním dříve zatočí, který mu dřív rozdrtí lebku mezi svýma holýma rukama. Přetlačovali se, skoro se navzájem pobili, jen a jen kvůli tomu, aby mohli statečnému bojovníkovi za stranu dobra, skřivit vlásek.
On sám se nerad vzdával, on se totiž nevzdával nikdy. Vždycky totiž byla naděje. Naděje na úspěch, nebo aspoň na přežití. Vždyť život, to je to nejdůležitější, je to totiž to jediné, za co si zodpovídáme sami. Jeho reakce začínaly být pomalejší. Z únavy přestával vnímat veškerý hluk. I když Akamaru štěkal jako rozzuřený a hladový vlkodlak.. Přikrčil se a podkopl jednomu snad z dvaceti mužů nohy. Uslyšel své srdce, jak nešťastně koroduje a dává nahlas najevo svou nespokojenost. Setřel si pot z čela. Obě ruce se mu třásly, kolena se mu podlamovala a dech měl nepravidelný.. Byl zcela vyčerpaný, bez sil, .. bez vůle jít dál a zvítězit. Stačila jedna jediná rána do spánku. Zatočil se s ním celý svět.. padl na kolena. Následovaly další a další rány, kopance, pěsti, meče,.. Ležel na zemi a doufal, že se najde někdo, kdo jeho život ukončí rychle, přesnou ránou do nejdůležitějšího svalu v těle. Dočkal se.

Na srazu Kage
"V žádném případě Naruto." zamítnul Kakashi striktně Narutův nápad.
"Proč?! Sakura se tam vydala sama!"
"To vím taky! Pošleme za ní Anbu jednotky."
"To myslím nebude třeba." zapojil se do hovoru Sai.
"Sai?" vykulil blonďák oči.
"Jen klon.." uklidnil opět Kakashi Naruta. Sai bez vyzvání pokračoval ve své plánované mluvě.
"Sakura odešla hledat Sasukeho společně s Kibou a Akamarem. Lee-san a Chouji-san, se společně se mnou rozhodli, vydat se za nimi. Momentálně jsme od nich tři hodiny běhu, takže nemusíte nic podnikat. Ty Naruto zůstaň tady.. Budu podávat zprávy, Ciao."
"P-počkej!"
"Co?"
"Co přesně chce Sakura po Sasukem?" vyštěkl Naruto.
"Ty si opravdu blbec, Naruto." pousmál se Sai. "Co si myslíš, že po něm chce?" mluvil příkře, lhal už teď. "Dal si jí přeci slib."
"Takže ho chce přivést.." řekl si pro sebe Yamato, Sai se na něj otočil.
"Hai." Pak bylo jen ticho doplněné tím samým sychravým větrem, jako před chvílí. "Víte, já jsem nerad poslem špatných zpráv, ale Sakura nemá proti Sasukemu,.. absolutně žádnou šanci." doplnil se ještě Sai.
"Řekni to znova!" vyjel po něm Naruto.
"Sakura nemá proti Sasukemu-"
"Ty si fakt kretén!!"
"Oh, Naruto, neříkej mi, že si myslíš, že se mýlím. Sám moc dobře víš, že jediné co Sakura umí, je někoho zarazit do země a nebo mu obličej obtisknout do zdi."
"S tím bych až tak nesouhlasil." opět Kakashi.
"Musím se přidat." přitakal mu Yamato. V Saoivých očích (i Narutových), hrály otazníky. "Sakura díky Tsunade získala schopnost kompletní Regenerace."
"Rege, čeho?" ani nemusím říkat jméno, toho nechápajícího mladíka bez mozku.
"Regenerace." zopakoval mu teď Kakashi. "Schopnost znovuobnovení organismu. Schopnost uzdravení sama sebe."
"A to jí jakože v něčem pomůže?" ptal se Naruto dál.
"Jo ty tupče. Regenerace slouží i k doplnění sil a chakry. Při Regeneraci může použít druhého toku síly, tudíž může zachránit i život někoho druhého, ovšem výměnou za ten svůj." odpověděl mu Sai.

Všude okolo ní byla tma. Sem tam nějaká louč s plápolavým plamenem horoucího světla. Od doby, kdy vše nechala na Kibovi utekla necelá půl hodina. Běžela bez ustání. Začínala pociťovat strach. Strach z toho až mu po té dlouhé době opět pohlédne do očí.
Snažila se být co nejvíce potichu, avšak vždy když došlápla, ozvalo se slabší klapnutí. Upozornila na sebe. Všimli si jí.
"Kampak bežíš, slečinko?" chechot ve vysoké tónině. Brýle na nose a čité zrzavé vlasy s rozcuchem na jedné straně. Modrá košile, krátké černé kraťásky a velmi vysoké kozačky. Byla to Karin, jedna ze Sasukeho týmu. "Počkat, počkat, tebe já už někdy viděla.. Hm.. A jo vlastně, to bylo když sem ti zlámala pět žeber, že jo?" zase ten smích. Sakura nečekala a nandala si rukavice. "Ale copak, deš operovat, nebo se mě jenom štítíš, že preferuješ rukavičky." další a další odporný smích. Sakura se uškrkla.
"Ne, ale jednou z těch rukavic ti ucpu hubu."
"Cos to řekla?" Karin se evidentně naštvala. Spíš kypěla zlobou, řekla bych.
"Že ti tu rukavici hodlám strčit do krku." ani nemusela odpovídat. Rozzuřená saň v podobě vysoké vychrtlé dívky se na Sakuru řítila jako tornádo na neevakuované městečko. Opět tu byl boj, teď ovšem mnohem rychlejší. Sakura se pouze jednou napřáhla a trefila se přímo, přesně, vyváženě. Karinin hrudník byl nadrcen na sta tisíce neslepitelných úlomků kostí. Sláva!
Sakura se zvedla od jejího těla.
"Moc nevydržela, héh." zasmál se modrý chlapík. "Čaw Sak, čekáme na tebe." usmál se. Byl to Suigesu. Byl zraněný. Capkal a pajdal. Sakura ho tak nějak nepochopila. "Víš, měl jsem sem místo Karin jít já, ale bylo mi úplně jasný, že tě bude chtít zabít, tak jsem jí sem poslal místo sebe. Hah. Konečně bude ticho. Juhů." byl nadšený, očividně stejně jako Sakura, když uslyšela praskot Karininých kostí. "Sasuke na tebe čeká."
"Cože to?"
"Sasuke na tebe čeká v hale." usmál se. "A dokonce tě nechce ani zabít, což je, přiznejme si, velmi pozitivní. Každopádně vynech debilní kecy o tom že se má vrátit, jelikož to na něj asi dneska nezafunguje, okej?"
"O-okej." byla vyvedená z míry. Vůbec to nechápala. Suigetsu otevřel velké masivní dveře a Sakuru tam strčil, pak dveře opět zavřel. Sakura, mírně přikrčená s kunaiem v ruce prozkoumávala velkou absolutně nezdobnou místnost s krbem. S krbem? No spíš otevřeném požárem přímo v rohu pokoje.
"Ah, Sakura," podtón, velmi ledový podtón. "-myslíš si, že byl nejlepší nápad nechat Inuzuku proti tak početné přesile?"