A jsme v háji: Konan stávkuje 07

„Ááá, šéfe, šéfe! Úchyl na obzoru! Myslím, že vás chce znásilnit! Přepínám!“ ozval se hystericky Deidara, který vběhl do místnosti s růžovou hlavou.
„Co-to-máš-na-hlavě?!“ zeptal se zhrozeně Pein a jeho hysterického vřískání si nevšímal.
„Jsssi můj idol,“ vykřikl Orochimaru a spustil vodopád slin.
„No já nevím. Připadalo m to docela trendovní,“ zamumlal Deidara a vysekl modelkovskou pózu.
„Já nemyslím tvůj nový účes, ale tu barvu,“ zaječel Pein, který také ztratil nervy.
„Jakou barvu?“ podivil se Deidara a podíval se do dvířek od trouby.
„Ehm.. jsem barvoslepý nebo tohle opravdu není blond?“ zeptal se šeptem a zděšeně civěl na svůj odraz.
„Opravdu to není blond,“ potvrdil nemilosrdně Itachi.
„Je to do-ko-na-lé!“ rozplýval se Orochimaru a pod oknem se tvořil rybníček.
Hidan se na něj škodolibě zašklebil. „Sekne ti to, kotě,“ uculil se na Deidaru.
„Tím mě nezbalíš,“ zachoval se chladně Deidara a opětovně spustil řev.
„Umlčte ho někdo! A taky mu zakryjte něčím tu hlavu, nebo se pobliju!“ zavelel Pein. Hidan se vrhl do akce. Přetáhl Deidíkovi přes hlavu sáček od Teddy křupek. Zpod sáčku se ozývalo huhňání.
„Hele, neříká náhodou něco?“ staral se Orouš.
„Ne, já nic neslyším. Hele, on sebou nějak divně škube. A teď už se nehýbe,“ vykřikl Sasori.
„Ty blbe, tys ho udusil,“ seřval Hidana Pein.
„Já bych to vydržel,“ holedbal se Hidan, ale radši sáček z Deidary stáhnul.
„Já mu dám umělé dýchání,“ hlásil se hned Orochimaru.
„Né, jsem živý, jsem živý!“ vyskočil Deidara a máchal před sebou rukama.
„Hm,.. skvělý způsob, jak donutit své podřízené k poslušnosti,“ uvažoval Pein a hned toho využil. „Orochimaru, řekni jim, ať uklidí celý dům, jinak že je oblízneš,“ poručil svému někdejšímu podřízenému.
„Přestaň mi poroučet, nebo oblíznu tebe,“ zavrtěl Orouš odmítavě hlavou. Pein se zděsil a jelikož okno bylo zatarasené, pokusil se nacpat do dřezu.
„Co je?“ ožil Zetsu. „Ucpal se odpad?“
„Momentálně ano, dokud šéfika někdo nevytáhne,“ usoudil Itachi.
„Můžeme zkusit savo,“ navrhl Hidan.
„To pročišťuje dřezy?“ podivil se Deidara.
„Nemám páru. Možná jo,“ pokrčil Hidan rameny.
„Mohli bychom zavolat instalatéra,“ navrhl Sasori.
„Ale rychle. Ucpal se odpad,“ přiřítil se do kuchyně Kakuzu.
„My víme. Šéfik tam vlezl,“ ukázal Itachi na dřez se zašprajcnutým Peinem.
„Proboha, já tam mám své úspory,“ vykřikl Kakuzu zděšeně.
„Konečně to víme,“ vyhrkl vítězoslavně Deidara. „Umění je výbuch!“ A vyhodil dřez do povětří.
„To je dement,“ okomentoval to Hidan.
„Sím, sím,“ začal se hlásit Zetsu, zatímco Kakuzu se snažil probojovat ke dřezu.
„Ano?“ vyvolal ho Itachi.
„Neměli bychom už zavolat tý holce?“ zeptal se Zetsu.
„No jasně,“ přikývl Hidan, naklonil se z okna a začal nabírat dech.
„Nepoužijem na to raději telefon?“ zeptal se Sasori s povytaženým obočím.
„Náhodou je to moc dobrý nápad, aspoň ušetříme,“ ozval se Kakuzu.
„Ale nepraktický,“ prohlásil Itachi a popadl sluchátko.
Sotva se na druhém konci ozval ženský hlas, nasadil svůj nejprofesionálnější tón. „Dobrý den, tady Uchiha Itachi. Mluvčí organizace Akatsuki,“ představil se.
„Ech.. dobrý den, co potřebujete?“ odpověděla mu osoba na druhém konci.
„Instalatéra!“ vyhrkl Kakuzu, který stál telefonu nejblíž a slyšel hlas ze sluchátka.
„Tak to je asi omyl, já nabízím pouze služby jako hospodyňka. Instalatéra to nezahrnuje,“ odpověděl hlas.
„Promiňte, to byl mentálně zaostalý prapra..,“ zbytek věty zanikl v jekotu a následném zvuku tříštícího se stolu.
„Cože? Promiňte, neslyšela jsem vás.“
Sluchátka se chopil Sasori.
„Náš mluvčí je teď indisponován, ale budu vám k službám já.“
„Ehm.. dobrá. A co teda chcete?“
„Chceme vás,“ odpověděl Sasori stručně.
„Cože?“ nepochopila druhá osoba. „Koukejte, já už říkala, že pracuju jako hospodyně. Sexuální praktiky nedělám.“
„Měl jsem na mysli, že si žádáme vašich služeb jako hospodyňky. Nastupte do 2 hodin, 36 minut a 5 sekund. Čas se vám začne odpočítávat po zaznění tónu. Nashledanou,“ s tímto proslovem Sasori zavěsil.
„Vždyť jsi jí neřekl adresu,“ připomněl Deidara.
„To je fakt. Zavolejte jí znovu,“ řekl Sasori, když tu se mu sluchátko rozdrnčelo v ruce. Sasori ho zvedl a vyštěkl. „Co chcete?“
„Vy jste mi neřekl adresu,“ pípl dívčí hlas vylekaně.
„No a co. Už vám uteklo 65 vteřin. Tímhle tempem to nestihnete. Takhle nezodpovědná hospodyňka. Proč já se s vámi vůbec zahazuju.“