A jsme v háji: Konan stávkuje 08

O 2 hodiny, 16 minut a 35 vteřin později se ozval zvonek, který kupodivu ještě nebyl rozbitý.
Dveře otevřel Sasori.
„Kdo jste?“ zeptal se dívky ve dveřích.
„Dobrý den, já jsem Ayumi. Vaše nová hospodyně.“
„Skvělé, ale jdete příliš brzy, narušujete můj časový harmonogram,“ zpražil jí Sasori a přísně si založil ruce na hrudi.
„Říkal jste, že mám nastoupit do 2 hodin, 36 minut a 5 vteřin, ne přesně za 2 hodiny, 36 minut a 5 vteřin,“ opravila ho nesměle hospodyňka.
Sasori se na chvíli zamyslel a pak ji pustil dál. „No dobře, ale pro příště…“
Dívka opatrně vstoupila do domu hrůzy.
„Kdybyste ode mě něco potřebovala, tak mě neobtěžujte. Jinak, sice vám do toho nic není, ale já jsem Sasori,“ seznámil děvče se svým jménem.
„Ehm, Sasori-sama,“ pípla Ayumi. „Tohle je váš dům?“
„Ne, ale kdybych chtěl, byl by,“ odpověděl povzneseně Sasori.
„Já myslela.. jestli.. je.. to vůbec dům,“ vysvětlila neohrabaně Ayumi.
„Předtím než začala šéfova milenka stávkovat, tak byl.“
„Aha, a proč začala stávkovat?“
„Nejspíš už jí šéf nedokázal dostatečně uspokojit.“
„Um,“ zahučela něco Ayumi a zčervenala. Nahoře na schodech se objevil Hidan.
„Čau, kotě, neznáme se odněkud?“ oslovil dívku a nasadil svůj nejfrajerštější úsměv.
Ehm-,“ zakoktala se Ayumi. „Myslím, že vás vidím poprvé.“
Hidan několika kroky překonal vzdálenost mezi nimi, chytil dívku za ruku a donutil ji podívat se mu do očí. „Tvůj otec musel být zloděj.“
„É-,“ vyprostila se Ayumi a poodstoupila několik kroků zpět. „Můj otec je květinář.“
„Aha,“ zchladnul Hidan a šokován, jak ho mohla odmítnout, jen stál a snažil se dát si dohromady své ego.
„Ale, ale, co to tu máme za krásku?“ vyšel Deidara z kuchyně. Ayumi, která se ještě nevzpamatovala z Hidana, zrudla ještě víc.
„Už vám někdo řekl, že vám hrozně sluší, když zrudnete?“ zeptal se Deidara sebevědomě.
„N.. ne,“ šeptla Ayumi. Hidan se zamračil na blonďáčka, ale jelikož se jeho ego pořád ještě nevzpamatovalo, nezmohl se na žádnou kousavou poznámku.
„I když, vám asi sluší všechno,“ mrknul na dívku Deidei.
„Já jsem vám říkal, že tu holku máme koupit,“ ozval se Tobi.
„Zmiz, Tobi,“ zasyčel Hidan.
Ayumi konečně promluvila. „Proč máte růžovou hlavu?“ podívala se na Deidaru.
„Ehm.. ,“ odkašlal si ten, ale jeho sebevědomím to příliš neotřáslo. „Nový módní odstín, líbí se vám?“
„Ne,“ upřímně odpověděla Ayumi.
Blonďáček na ni nevěřícně koukal, pak potřásl hlavou a znovu nasadil sebevědomý úsměv. Jenže v ten okamžik vešel Itachi. Zalapal po dechu a chytl se za srdce. „Byl jsem zasažen Amorovým šípem,“ vzdychl teatrálně při pohledu na dívku.
„Potřebujete ošetřit?“ zeptala se dívka vylekaně.
„To bych věru chtěl,“ usmál se samolibě Itachi.
„Ehm.. tak tedy.. jak?“ Ayumi na něj poněkud rozpačitě hleděla. Itachi se významně rozhlédl po přítomných a nafoukaně se nafoukl. „Půjdem do mého pokoje a já ti to tam názorně předvedu,“ vybídl dívku.
„Hele, brzdi, kámo. Ona určitě nemá zájem o chladnýho génia,“ ušklíbl se Hidan.
„Jo, přesně. Nechtěl jsi náhodou nechat vymřít svůj klan?“ nezůstal stranou Deidara.
Sasori tam nechal ty tři stát a odvedl dívku do kuchyně.
„Tak, pusť se do práce, holka,“ poplácal ji po zádech a se škodolibým úsměvem odešel. Ayumi nechal stát ve dveřích s šokovaným výrazem.
„My ti pomůžem,“ nabízel se Deidara.
„Ne- díky. Zvládnu to sama,“ odtušila Ayumi a zavřela mu dveře před nosem. Kolem šesté večerní ustaly zvuky hromadného ničení, které vycházely z kuchyně. Ze dveří vykoukla Ayumina hlava s rozčepýřenými vlasy a strhaným výrazem.
„Kluci! Večeře!“ zavolala na ostatní. Ozvalo s dusání a dupání a seběhla se celá organizace. I Konan se přišla podívat. Všichni se usadili kolem stolu a Ayumi před každého postavila misku s vařeným ramenem.