Ohnivá vůle se nevzdává! Mise, část 26.

„Špatně jsem ti rozuměla.“ Napínala uši, protože to poslední slovo neslyšela.
„Kvůli tobě!“ málem zakřičel, pak již klidným hlasem. „Tobě.“
„Mě? Ty mě…?“
„Miluju, neměla jste se to vůbec dozvědět. Jsem pošetilý a neopatrný, že jsem se tak snadno vyznal. Omlouvám se a víckrát se to nestane.“ Z té nervozity přešel opět na vykání. Provedl chvatně úklonu a zmizel.
Kushina tomu nemohla věřit, že po celou dobu ji Kakashi tajně miloval. Z toho šoku si musela sednout.
„Ach, Kakashi,“ povzdechla si.

Kakashi si nadával do bláznů, cyniků, lehkomyslníků a dalších. Srdce měl skoro až v krku. Musel z jejího dosahu. Jedině, tak se zbaví toho pocitu. Který ho tíží a zároveň dává pocit volnosti.
„Tohle se nemělo stát!“ ale jak se říká, neplač nad rozlitým mlékem. Teď se pro něho stal prvořadý úkol, zjistit, co má Danzou za lubem a vyhýbat se Kushině, již se jí nemůže podívat do očí, aniž by si neopakoval, že to ví.
Dal se do toho hned a věděl, za kým zajít, znal jediného člověka, který Danzoua nesnášel stejně jako on.
Ten muž byl Morino Ibiki…

„Čeká vás první mise a pro tebe Yatsu obzvlášť a Naruto, až vaše mise skončí, mohl by ses ujmout péče o našeho nového shinobiho?“ Tsunade to měla promyšlené, z části ji pomohla Hinata.
„Ale, bábi, co tomu řekne Hinata? Nechci jí dát podnět, aby mě podezřívala. Už tak kvůli mně zkusila a navíc ji miluji a nechci o ni přijít. Ona je celý můj život!“ Naruto říkal naprostou pravdu. Tsunade byla překvapená, jak vášnivě mluvil o Hinatě, když přitom celá vesnice věděla, jak nadbíhal Sakuře.
„Hokage-sama, nechci, aby kvůli mně nastaly nějaké nepříjemnosti. Proto se mě ne…“
„Proto se my dva s Hinatou o tebe postaráme, možná z vás budou přítelkyně.“ Dodal Naruto, který se podivil, kde vzal tolik odvahy to říct. Asi jsem si podřezal větev, blesklo Narutovi v hlavě.
„Výborně, tak si myslím, že by si měla najít nějaké přátele, přeci jen jsi tu nová a teď k té misi…“
Yatsu to dál neslyšela, protože byla ohromena s jakým zápalem mluvil o ní samotné. Už teď ho milovala. Ovšem musela odstranit Hinatu z cesty, proto se rozhodla, že ho na misi svede a počne s ním dítě…
„Rozuměli jste?“ oba dva kývli, i když Yatsu se spoléhala na to, co si zapamatoval její kolega. Pak jim Tsunade dala doporučující dopis, který mají předat jejich novému starostovi.
„Můžete jít a chci pravidelné hlášení. Odchod!“ zavelela.
„Hai!“ a zmizeli.
„Hinato, snad víš co děláš.“ Řekla jim za dveřmi. Jako obvykle vstoupila Shizune s dalšími papíry s misemi a hlášení od týmů, kteří byly v terénu.
„Jak to mohl Sarutobi-sensei, zvládat…“ vzdychla si a dala se do úmorné práce.

Neji ani Hanabi nic nezjistili, snad jen to, že Hinata miluje Naruta, ale i tak to byla stará věc. Pak náhle Hinata večer oznámila, že ji psala kamarádka, která se přestěhovala z Konohy, si přeje ji vidět a Hinata nemohla odmítnout.
„Jak je to možné, že jsme nic nezjistili?“ stěžovala si Hanabi.
„Nevím, ale musíme brzy na něco přijít, nebo jsme v pěkném maléru.“ Oznámil Neji.
„To vím i bez tebe!“ odsekla.
„Nech toho, ty spratku!“ obořil se na ní Neji.
„Já ti dám spratku!“ okamžitě se do sebe pustili častovali se nadávkami, ale po chvíli si uvědomili, že to nemá cenu se hádat, a že jsou na jedné lodi.
K jejich smůle je Tsunade taktéž poslala na misi, takže ji jeden z nich nemohl sledovat.

Došlo na rozhovor mezi Hinatou a Narutem, Yatsu se šla ubytovat.
„Musím na misi s jednou novou kunoichi, která mi byla přidělena, i když to nechápu, přesto jsem pořád geninem.“ Sdělil Naruto.
„Už dávno nejsi geninem, i když jsi nepovýšil na chuunina, ale pro mě jsi výjimečný ninja a to stačí a jak se ta dívka jmenuje, jak vypadá?“ zajímala se Hinata.
„Jmenuje se Yatsu, má krátké vlasy, nosí rifle, trička… přijde mi obyčejná, ale něco v ní je…“ po tomto výroku jednu schytal.
„Beru zpět! Jsi zvrhlík! To je děs, objeví se nějaká žába a ty hned s ní máš misi!“ Hinata neměla daleko k pláči. Naruto ji hrubě objal a políbil, tak náruživě, že Hinata zapomněla na vše.
„Takhle to není, zvrhlík jsem jen v té přítomnosti, já za to nemůžu, že mě Tsunade k ní přiřadila,“ obhajoval se Naruto.
„Když je to tak, budu ti věřit, ale jakmile se vyskytne něco, co se dít nemělo, tak asi umřu. Proč to v tomto životě musí být tak komplikované?“ stěžovala si Hinata.
„Tak to ti neřeknu, ale věz, že tě miluji nade vše.“ Na důkaz jí dal ještě vášnivější polibek.
„Nechci, abys šel.“ Řekla Hinata.
„Mě se taky nikam nechce, ale musím. Za týden jsem zpátky.“ Věnoval ji ještě jedno políbení a šel se balit.
„Jen kdybys věděl…“ oznámila za odcházejícím Narutem.

Itachi se nechtěl do boje mezi Kisamem a Yonbi plést, tak nechal svého přítele, ať si poradí… bylo po všem Yonbi byl chycen a jejich mise splněna.
Sotva si Kisame nějak odpočinul, tak je k sobě zavolal Pein, že Sasuke zabil Deidaru s Tobim.
„To pochybuji! Je to přesně, jak říkal Naruto,“ řekl polohlasně Itachi.
„Říkal si něco?“ obrátil se Kisame na Itachiho.
„Ne nic.“
„… je nutno, abychom si dávali pozor na Sasukeho a jeho tým Hebi. Pak se musíme ještě postarat o Hachibiho a Kyuubiho.“ Následovalo několik dalších pokynů a pečetění Yonbiho.

Naruto a Yatsu vyrazili. Naruto si slíbil, že se bude chovat rozumně a bude věrný Hinatě. Vzpomněl si, že musí kontaktovat Sasukeho a Itachiho. Jen je škoda, že nešel sám. Jinak by se mohl volně pohybovat. S Yatsu jen omezeně.
„Můžeš mi říct, co je cílem téhle mise?“ začervenala se.
„Ty to nevíš?“ žasl Naruto.
„Ne, neposlouchala jsem.“ Přiznala se a zrudla ještě více.
„Tak cílem naší mise je jít pomoci s opravami jednoho města. Tyhle mise znám moc dobře a navíc to město znám, jak svoje boty. Mám tam dokonce most!“ chlubil se Naruto, ale koneckonců tam opravdu měl most.
„Páni! Ty jsi úžasný!“ obdivovala ho Yatsu.
„Nejsem, jen já a můj bývalý tým Sedm, jsme pomohli jednomu staříkovi splnit jeden moc důležitý sen…“ vzpomínky se rozlétly a on mluvil a mluvil, dokud si neuvědomil, že jsou na své první zastávce na odpočinek.
„Promiň, jestli jsem tě nudil.“ Myšlenky na Haka a Zabuzu byly pořád živé, jako by to bylo včera…
„Ne vůbec ne.“
„Vážně, ne? Když se rozpovídám, tak nevím kdy přestat. Navíc potom plácám nesmysly,“ Řekl Naruto.
„Ne, mě to nevadí, alespoň nenastane chvíle ticha.“ Zdůvodnila Yatsu. „Tvůj hlas se dobře poslouchá.“
„Jsi první, kdo tohle řekl. Ani Hinata mi to neřekla.“
Ha, tak přeci jen mám šanci! Pomyslela si.
„Jdeme dovnitř?“ udělal gesto a Yatsu vstoupila do jedné restaurace.