Hidan na pracáku

Já vím...

Ano, minulý týden jsem se tady dušovala, že nebudu psát jednorázovky, protože kvůli škole na to nemám čas. A to je pravda! Ale včera jsem pracovala na jednom protokolu už tři hodiny a pořád mi to nevycházelo. Už mi z toho tekly nervy a dostala jsem náladu: Kašlu na to, půjdu na pracák! A v tom se mi před očima zjevil obrázek upjaté postarší paní sedící před monitorem počítače a naproti ní sedí Hidan se svým sadistickým úšklebkem, jednu ruku výhružně opřenou o stůl a v druhé třímá kosu. No tenhle výjev se prostě nedal ignorovat! A tak jsem otevřela word a během ani ne deseti minut to do něj nacvakala. Tahle blbina, kterou si možná přečtete (pokud jsem vás ještě neodradila ), vznikla vlastně kvůli odreagování mého vyčerpaného mozku a musím říct, že to pomohlo! Protože jakmile jsem se vrátila k protokolu, tak mě do očí trefila naprosto stupidní chyba, jejímž odstraněním jsem dostala konečně správné výsledky :D

„Další!“
„No, bylo, ***, na čase!“
„Kroťte se, pane. Vaše jméno?“
„Hidan! To chcete říct, že mě, ***, neznáte?“
„Pane Hidane, znovu vás napomínám, jestliže nezklidníte svůj slovník…“
„Jakej slovník? Já s sebou žádný knihy netahám! Vy jo? No, vypadáte na to…“
„Příjmení!“
„To s sebou taky netahám. **** ženská, nevidíte že jsem na lehko?“
„Ehm… Máte ještě druhé jméno?“
„Mě jedno stačí!“
„Sakra, chlape, tak čí jste?“
„Jashinův!“
„No, konečně… Tak dál: Váš bývalý zaměstnavatel?“
„Jashin-sama.“
„Aha, evidentně někdo z rodiny. A co jste pro něj dělal?“
„Zabíjel všelijakou verbež!“
„Takže jatka, chápu.“
„Přesně! To byly jatka…!“
„Důvod vašeho odchodu z posledního zaměstnání?“
„No, byl jsem na maděru…“
„Hm, alkohol…“
„****, já bych si takovou **** nikdy neničil svoje krásný tělo!“
„Dobře, uklidněte se. Tak jaký byl tedy důvod vašeho odcho…“
„Dyť říkám, že jsem byl na cucky! Jsem se ,****, děsně dlouho nemohl dát dohromady!“
„Tak tedy dlouhodobá nemocenská. A jaká byla její příčina?“
„No, jeden ten ***, co jsem ho šel oddělat, mě pěkně zřídil.“
„Jistě, píšu pracovní úraz.“
„Tak tomu říkám úraz! Jsem, ***, nevěděl, kde mi hlava stojí!“
„Ano, všichni to máme těžké. Vzdělání?“
„Co?“
„Ehm, jakou máte kvalifikaci?“
„Kva… co? Babo, ****, mě nadávat nebudete!“
„Samozřejmě, od toho jste tady vy. Tak co tedy umíte kromě nadávání?“
„Zabíjet!“
„Ach ano, máte praxi v masovém průmyslu.“
„Správně! Umím, ***, masově zabíjet.“
„A co jiné dovednosti?“
„Umím to s kosou.“
„Hm, praktické… A další znalosti? Třeba jazyky?“
„Já nejsem jako ten úchyláček Deidara! Já mám jenom jeden! Hele, blééé…“
„Opravdu krásný, ale ukázka nebyla potřeba.“
„Vy taky, ***, nevíte co chcete...“
„Takže si to shrneme: Vzdělání žádné, jazyky taky žádné…“
„Jak žádné? Mám jeden, dyť jste ho, ***, viděla! A pak prý že ukázka nebyla potřeba…“
„Ehm, dobrá, tak jazyk máte svůj, dále máte praxi s porážením dobytka…“
„Ano, dobytka! Líp bych ty smrady nenazval ani já! Začínáme si rozumět!“
„No, co s vámi, pane Jashinův. Momentálně tady pro muže vašich, ehm, schopností nic nemám.“
„Co tím chcete, ***, říct?!“
„No, že mi podepíšete tento formulář kvůli podpoře v nezaměstnanosti a přijdete zase za měsíc. Třeba vám do té doby práci najdeme.“
„To chcete říct, že budu brát prachy a můžu se klidně šťourat kosou v nose?“
„Ehm, no ano, jak je libo.“
„A prý že je těžký sehnat prachy, tak tohle toho **** Kakuza pěkně na****!“
„To je všechno, teď už hlavně jděte…“
„Jste správná ženská, vás možná neobětuju…“
„Nashledanou! Další!“
„Zdravím!“
„Dobrý den, Vaše jméno?“
„Deidara.“
„Aha, vy jste ten co ovládá jazyky, tak to bude jednoduché…“