Rituál zvaný Vánoce

Na začátek...
Tahle parodie navazuje na Kdo je to ten Ježíšek?, takže kdo to nečetl, nepochopí. A kdo to četl nejspíš nepochopí taky .

Moje pohnutky

K napsání tohohle mě přiměla nellynuska svýma psíma očima. Holt jsem na ně asi měkká . Sice vím, že to není přesně to, co chtěla, ale tak lepší něco než nic, hm?
Ale tímhle už do Vánoc s jednorázovkama fakt končím! Opravdu... Věřte mi...

„Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé, po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé.“
„Co to tu nacvičuješ, ty pako?“
„Nezáviď můj skvostný hlas. Kdybys nebyl takový neznaboh, Jashin-sama by ti ho taky dopřál.“
„No to bych to chytnul. Ale co to tu skřehotáš?“
„Říká se tomu koleda. Kakuzu, ***, ty seš takový ignorant. To nevíš, že dneska slavíme ty **** Vánoce?“
„Tak vy s tou fraškou nepřestanete? Tahle organizace vážně upadá. První se prosadily pláštíky s obrázkama a slamáček s rolničkou, pak že budeme všichni nosit prstýnky a teď ještě tohle stupidní divadlo. Na tohle už jsem starej.“
„Však ty změníš názor až večer dostaneme dárky. Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé, po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé…“
„To je fakt pako, on ani nevnímá jakou hovadinu vypouští z tlamy. Prý zpívejme přátelé a šťastné a veselé. No, ještě že šel pryč, ty pazvuky mi rvaly třetí srdce z leva.“

…

„Fuj, tady to páchne! Co se tu stalo, Konan?“
„Miláčku, dobře že jsi tady. Ukážu ti svoje cukroví.“
„Ale proč to tu tak smrdí?“
„To kvůli Deidarovi, nedal mi úplné instrukce.“
„To mi zaplatí.“
„Ale já jsem si poradila sama, neboj zlato.“
„Já vím, že ty jsi jediná šikovná a co ti ten budižkničemu poradil?“
„Říkal, že cukroví je malé, různých tvarů a barev, všelijak zdobené, občas slepované nebo obalované. To nebyl problém, to jsem zvládla. Jenže on k tomu dodal, že je často pečené. No a když jsem si to cukroví krásně nachystala a dala do trouby, tak můj papír vždycky shořel. A to, co tady cítíš, je spálené lepidlo od slepovaných kousků. Ale já jsem na to přišla! Používám papír na pečení, ten neshoří a slepuji to až pak.“
„Ty si prostě moje malá chytrá modrá hlavinka.“

…

„Byl to tvůj nápad, tak nefňukej a drž!“
„Až to skončí, tak vás sním.“
„Hele, Zetsu, kdyby ses nepřipoutal řetězem k těm stromům v lese, tak si tady teď nemusel stát ty.“
„Nechte bratry žít, vemte si mě!“
„Už s tím dej pokoj, to tvoje heslo mi ještě teď zní v hlavě. Vždyť si ho vyřvával tři dny. Teď zdobíme tebe, tak bys měl být spokojený.“
„Taková potupa…“
„Ale zachránili jsme bratry…“
„Že já se s tebou ještě zahazuju, ty cíťo!“
„To mě ranilo, odvolej to…“
„Sklapni už, Zetsu, stromky nemluví. Stromky voní a vypadají dobře.“
„Já jsem emancipovaný stromek.“
„Ty jsi hlavně *****, a teď drž.“
„Tak jak pokračuje zdobení, Deidaro?“
„Blbě, šéfe. Zetsu nezavře zobák. Měli jsme provést plán B a unést toho dřeváka z Konohy. Ale prý né, nebudeme na sebe upozorňovat, takový kecy…“
„Hele klidni, jak se opovažuješ pochybovat o mých rozkazech? A máš u mě vroubek za to cukroví.“
„Cože?“
„Nedělej že nechápeš! A z čeho jsou ty koule co na něho věšíš?“
„Z jílu přece…“

…

„Kdo to zvoní, Hidane?“
„To je Orochimaru s nějakým džbánkem.“
„Koleda, koleda! Otevřete!“
„Deidaro! Deidaro, pojď sem a vysvětli mi, co to mele. Nevlezly mu ty pokusy už na mozek?“
„No zřejmě se dozvěděl o našem rituálu. V té dimenzi se kdysi chodívalo na koledu. Šlo se ode dveří ke dveřím, koledovalo se a pak koledník něco dostal. Ale je to neznalý ***, protože neví, že koledovat se chodilo až na Štěpána.“
„Tak on už to ví i nějaký Štěpán? To je obrovský únik informací, no ale to vyřídíme potom. Teď se toho slizouna zbavte.“
„Ale neměli bysme dodržovat všechny tradice? Pro jistotu…“
„Máš pravdu, Deidaro, tak mu něco dejte.“
„A co?“
„Já nevím, dejte mu třeba pár ran do břicha a pak ho skopněte ze schodů. Snad to bude stačit.“

…

„Kde jste se tak dlouho flákali, Itachi? A proč vypadáš tak zničeně? To je tak těžké ulovit jednu rybu?“
„Asi vám nedošlo, že jste mě poslal rybařit s Kisamem.“
„No a?“
„Sasuke, pojď mě dorazit…“
„Co to meleš?“
„Nic.“
„Kvák, kvák!“
„A co to meleš ty, Kisame?“
„Kvák, kvák!“
„Vy si ze mě děláte pr*el?“
„Kisame dělal scény, tak jsem na něho použit Tsukuyomi, třikrát. Poprvé ho mučily ryby. To nezabralo. Podruhé ho vydědily, protože se moc paktuje s lidmi. To taky nezabralo. A na potřetí mu jeho rodiče řekli, že je adoptovaný a že je vlastně žába. To už na něj bylo asi moc.“
„Kvák, kvák!“
„Eh, no, dobře a kde máte ty ryby?“
„Na lov už mi nezbyla chakra a Kisame samou radostí nad novou identitou skákal po louce a chytal mouchy. Tak jsem šel do obchodu a koupil aspoň sardinky v plechovce.“
„Fuj, ty smrdí.“
„Jako celý tenhle rituál.“
„Nepruď, Kakuzu a jdi se převléct do svátečního.“
„To myslíte ten červený plášť s černým sluníčkem?“
„Copak, nepřijde ti to dostatečně slavnostní?“
„Přijde mi to…“
„Jestli to dořekneš, tak dostane Hidan nového partnera!“
„Jupí! Jashine, slyšíš to? Moje přání už se plní!“
„Padejte se všichni převléct. Za chvíli bude večeře. A ty, Itachi, pomož svojí Gama-chan.“
„Už brzy, už brzy mě můj malý bráška odsud vysvobodí. Už brzy…“
„Nedržkuj a padej. Konan, zlato, už jsi viděla svůj nový slavnostní minipláštík…?“

…

„Tak jsme tu všichni, ale proč jsou tu ještě ty dva talíře?“
„No, jeden je pro Zetsua, ale když si chce hrát na stromek, tak ať drží. Na večeři nemá nárok.“
„Hm a ten druhý?“
„Že by pro mistra Sasoriho?“
„Deidaro, ten je mrtvý…“
„Tak, pro Orochimara?“
„Ten se válí v bolestech pod schodama a navíc ho nikdo nezval.“
„No a nenachystali jste prostě pro Zetsua dva talíře, aby se ten pošuk zas nehádal sám se sebou?“
„A kde je Tobi?“
„Kdo, Itachi?“
„Tvůj partner…“
„Kdo? Aha… No jo! Tobi! Kde jseš ty zmetku!“
„Deidaro-senpai, už běžím! Volal jste, senpai?“
„Kde si byl? Sedni a žer!“
„Senpai chce, aby s ním Tobi povečeřel! Tobi je šťastný!“
„Hele, Tobi, co to máš za zmuchlaný papír v tý svý pracce?“
„To je dopis, senpai! Tobi nikdy žádný nedostal, tak si čte aspoň ten pro toho malého chlapečka. Tobi je taky hodný kluk, tak je to jako pro něj.“
„Ukaž to?!“
„Vždyť to je ten náš dopis pro Ježíška! Jak to, že jste ho, ****, neposlali?“
„Tobi by ho poslal až by ho uměl zpaměti, ale Tobi si nemohl zapamatovat Tobiho přání…“
„Takže celou tuhle frašku děláme úplně zbytečně?“
„Tobi, já tě zabiju! KATSU!“
„No, výborně a Zetsu je v pr*deli!“
„Ku*va! Já zapomněl…“