Broken Rose: kapitola 11

Únos
Když jsem šla od Sasukeho zpátky do školy, byla jsem nervozní. Byla jsem strašně ráda, že je v pořádku, ale pořád jsem měla takové blbé tušení, že mě nikdo sleduje. A nemýlila jsem se, přede mnou se objevila vyšší postava.
„Konečně se setkáváme, víš že si mi docela nahrála do karet.“ Řekne mužský hlas a v jeho hlase je znát výsměch.
„Čím jsem vám jako nahrála?“ Zeptám se a malinko přivřu oči , abych lépe zaostřila na postavu. Byl to sto procentně dospělí muž.
„Jsi tu bez Sasukeho a není nikdo kdo by ti mohl moci a sama se mi těžko ubráníš.“ Řekne a já dostanu docela strach, ale než stihnu cokoliv udělat ucítím na týlu nátlak a já ztrácím vědomí.
Probudila jsem a poté se rozhlédla kolem. Byla jsem asi nikde ve sklepě, protože tu byla tma, zima a strašně vlhko.
„Kde to jsem.“ Prolítlo mi hlavou, ale najednou se otevřeli dveře a do místnosti pronikne světlo.
„No konečně ses nám probudila.“ Řekne a přistoupí ke mně.
„Podle toho co jsem viděl, můžeš se svým démonem komunikovat přes myšlenky, ale to by potom nebyla taková zábava, že.“ Řekne a na tváři se mu objeví úšklebek. Chytne mě pod krkem a otevře mi pusu. Nebráním se nemám, už na to žádnou sílu. Když to spolknu nějaká prášek, začne se mi strašně motat hlava a já opět ztrácím vědomí. Už zase.
Když jsem se opět probudila, už jsem nebyla na tom místě co jsem byla poprvé, tentokrát jsem ležela v posteli, kde bylo světlo a vůbec docela i teplo. Když jsem se snažila vzpomenout co se stalo rozbolela mě strašně hlava. Začínala jsem pomalu zapomínat, proč jsem vlastně tady.
„Takže, už si se probudila.“ Řekne nějaký muž, nevím kdo to je a hlavně proč tu je. Ale stejně kývnu, že ano.
„To je dobře, tady máš nějaké jídlo.“ Řekne a podá mi tác s jídlem. S poděkováním se pustím do jídla. Nebylo špatné, ale zase ne ani nejlepší.
Takhle to šlo dlouho. Zapomněla jsem na všechno, co se stalo než mě ten muž unesl. Teď měl nade mnou plnou kontrolu. Byl jediný komu jsem věřila. Jednou mě pustil ven, ať sem někdy také na slunci. Když jsem vyšla a koukla jsem se na svoji pokožku. Byla sněhově bílá a vypadala nezdravě. Nelámala jsem si s tím hlavu a šla jsem se projít pod rostoucí sakuru. Byla překrásná, vypadala jako by tančila po rytmu větru. Sedla jsem si pod ní a zavřela jsem oči. Když se náhle od domu ozval výbuch. Rychle jsem se zvedla a zamířila jsem tam. Běžela jsem co mi síly stačily. Když jsem konečně doběhla do hlavního sálu. Bylo tam hodně lidí. Ani jednoho jsem neznala, ale poté tam nějaký černovlasí muž držel toho muže co mi tolik pomohl. Nikdy mi řekl svoje jméno a ani to jak se jmenuji já.
„Přestaň.“ Zakřičela jsem a běžela jsem k nim. Když jsem proběhla kolem všech těch lidí neuniklo mi, že se na mě všichni dívají zvláštním pohledem.
Chytla jsem toho černovlasého muže za ruku a podívala jsem se mu do obličeje. V tu chvíli jsem se zarazila a opět mě začala bolet strašně hlava a já jsem se skácela na zem a chytla jsem se ihned za hlavu.
„Sakuro.“ Uslyšela jsem, ale nezvedla jsem hlavu. Pak mě něco chytlo kolem ramen a já sem byla donucená ji zvednout. Koukala jsem se do černočerných očí v kterých jsem se začala ihned utápět. Jeho obličej vypadal jak porcelánová panenka, ale způsob, kterým se na mě díval mi vyrazil dech. Nebyla v něm žádná nenávist, pohrdání, zlost, ale úplně něco jiného. Strach, úleva a snad i láska.
„Kdo jste?“ Byla moje první otázka.
„Sakuro to jsem já Sasuke.“ Řekl malinko zoufalým hlasem.
„Kdo je Sakura o kom to tady mluvíte? Zeptala jsem se snad ještě zoufaleji, než on a o očí se mi hnaly slzy.
„Co si s ní udělal Madaro?“ Zeptá se Sasuke.
„Vůbec nic.“ Řekl klidným hlasem.
„Nebudu se ptát znova.“ Řekne a z jeho hlasu jsem měla strach.
„Donutil jsem ji, aby zapomněla.“ Řekl snad ještě klidnějším hlasem, ale než Sasuke stihl něco udělat, chytnul ho nějaký jiný muž. Byly si strašně podobný, ale nemohla jsem si vzpomenout.
„Proč?“ Zeptá se Sasuke a já zvednu hlavu.
„Znáš ten příběh ne. O člověku a démonovi. Já a můj pán jsme měli stejný osud, ale nechtěl jsem zemřít, kvůli ní. Ano miloval jsem ji, ale ona mě jenom využívala. Ty a Sakura jste stejný, jen chci aby trpěla a zároveň si ty uvědomíš, že bez ní můžeš žít.“ Řekne a já se na něj podívám nechápavým pohledem.
„Vůbec nevíš co říkáš.“ Křikne na něho muž co drží Sasukeho, aby se na Madaru nevrhl.
„Ale no tak Itachi víš, že mluvím pravdu.“ Řekl směrem k němu.
„Nedokázal bych bez ní žít.“ Řekl Sasuke a zhroutil se vedle mě.
„Nemohl bych žít bez ní. Je mi jedno, že mě využívá, je mi jedno že mě bere jako hračku s kterou si může hrát. Jsem spíše rád, že ji můžu udělat šťastnou.“ Řekne a poté se na mě podívá.
„Tvoje věc.“ Řekne Madara a zmizí. Poté se Sasuke zvedne a nastaví mi pomocnou ruku.
„Pojď půjdeme domů.“ Řekne.
„Ne.“ Řeknu já a začnu couvat do zadu, ale po pár krocích narazím na stěnu.
„Sasuke mi půjdeme bude lepší, když tu s ní budeš sám.“ Řekne Itachi a všichni jen kývnou. Když odejdou Sasuke se na mě opět podívá.
„Nechci jít nikam, nevěřím ti.“ Řeknu a podívám se na zem. „Nevím kdo jsem, proč tu jsem. Nevím vůbec nic.“
„Jmenuješ se Haruno Sakura. Jsi můj pán, což znamená, že mi můžeš rozkazovat a já to musím vždy splnit. Madara tě unesl, abys prý trpěla, ale jak vidím docela se mu to povedlo. Když půjdeš se mnou vzpomeneš si slibuji.“ Řekne a podá mi ruku.
„Co když ne?“ Zeptám se pro změnu já.
„Udělám pro to cokoliv, chci tě zpátky.“ Řekne rozhodně a já mu svou ruku vložím do jeho. Jakmile to udělám stiskne ji a jediným tahem se ocitnu v jeho náručí. Drží mě tak pevně, že skoro nemůžu dýchat, ale cítím se u něj v bezpečí. Poté mě vzal do náručí a volným krokem mě odnášel pryč. Byla jsem tak unavená, že se mi sami od sebe začaly zavírat oči a já upadla do hlubokého spánku.
Zdál se mi sen. Jako má vlastní minulost. Jak jsem přišla do školy. Jak jsem se seznámila se svými přáteli, ale nejvíce se tam vyskytoval Sasuke. Musela jsem ho opravdu hodně milovat a pak najednou tma.
Rychle jsem se probudila a rozhlížela jsem se kolem sebe. Byla jsem v nějakém pokoji, který mi byl strašně moc povědomí.