Boj proti Osudu 21

Měla sto chutí mu skočit kolem krku, ale vzhledem k přítomnosti všech jejich svěřenců to neudělala. Raději nechala svůj vděk i štěstí nad jeho návratem vyplynout na povrch jen díky svému úsměvu a láskyplnému pohledu, který až příliš nápadně zabodávala do jeho fialových očí.
,,Děkuji, Neji-san," špitla a nepatrně na známku viditelného vděku kývla hlavou. Potom se však rychle otočila směrem ke svému týmu a rozběhla se k zraněné dvojici.
,,V pořádku," usmál se její starší bratr a pohlédl na své dva zbývající žáky. ,,Nentou, Nigenteki, rozdělejte základní oheň a potom rozmístěte zbylé větve po celém paloučku a taktéž je zapalte. Dnešní noc bude chladná," pronesl tajemně, přičemž se zadíval na čistou večerní oblohu.
Nentou a Nigenteki se na sebe zamračeně podívali. Za slovy jejich senseie se skrývalo něco víc než jen pouhý příkaz. Bohužel pro oba nedokázali tuhle šifru rozluštit. Zatím.

,,Au!" sykl Setsuyaku, když mu jeho týmový partner roztrhl tričko, aby měl lepší přístup k jeho řezné ráně na rameni, která se táhla až k lopatkám.
,,Nekňuč jak štěně!" zavrčel Sewaninaru, přičemž vytáhl z kapsy balíček první pomoci a nešetrně z něj vydělal dezinfekci, obvaz i potřebné polštářky.
Setsuyaku chtěl něco namítnout proti nešetrnému přístupu svého mločího přítele, ale když spatřil jeho velice rozhněvaný pohled, raději zmlkl a vložil si do úst silnější větvičku pro případ, že by měl zase nutkání křičet.
Narozdíl od mladého genina na tom byla Kyoudou o dost hůř. Ostří protivníkova kunaie jí rozřízla kůži a vesele pokračovala dál, div nezasáhlo krční tepnu, kterou mělo sotva pár milimetrů od sebe.
,,Bude v pořádku?" strachovala se Sara, když jí Hinata odstrčila od ležící Kyoudou, aby se mohla na ránu profesionálně podívat.
,,To ještě nevím," odsekla modrovláska, zatím co vytahovala, stejně jako v Setsuyakově případu Sewaninaru, balíček první pomoci. Klekla si za svoji žačku a její hlavu si položila na svá kolena. Potom ji mírně otočila, aby měla k stále krvácející ráně lepší přístup. Zatnula zuby, když uviděla ošklivě rozříznutou kůži. Nepřítel pravděpodobně neměl kunai s rovným ostřím, jelikož byla rána velice roztřepená.
,,Roztrhni ten balíček a podej mi z něj ty bílý polštářky," zavelela směrem k Saře, která rentgenovým pohledem sledovala červené pramínky, které tekly mladé dívce po krku dolů.
,,J-jistě," zakoktala, když se konečně vzpamatovala a byla schopna svými končetinami nějak pohybovat.
Roztrhla pytlík a vytáhla z něj potřebný materiál. ,,Tady," podala Hinatě sací polštářky, přičemž druhou rukou sahala pro obinadlo. ,,Mám ještě něco...," nestačila doříct, protože byla přerušena hlasem přicházejícího Nejiho.
,,Jak jí je?" zeptal se starostlivým hlasem a přičupl si ke své ošetřující sestře.
,,Není to moc dobrý. Čepel nebyla rovná, rána je roztřepená. K tomu je v bezvědomí a s takovou velkou ztrátou krve...."
,,Hlavně nepanikař," pronesl na situaci celkem klidným hlasem Neji. Vytáhl z batohu láhev se studenou vodou a otevřel víčko. ,,Takových případů jsem už viděl hodně a jen ve zlomku z něj člověk nevyvázl živý," pokusil se usmát, ale ani jedna z dvou přihlížejících dívek jeho optimismus nesdílela.
Hnědovlasý mladík si jen slabě povzdechl a ihned na to přiložil polštářek napuštěný studenou vodou na ránu. Červená tekutina se ihned na to vpila do bílé, čtverečkované látky a zanechala viditelný otisk. Ovšem díky studenému obkladu se začala rána pomalu stahovat a přestala tak moc krvácet.
,,Teď to bude chtít zašít," pronesl soustředěně Neji a vrhl při tom pohled na vystresovanou modrovlásku.
Ta napřed nereagovala na jeho slova, ale když na sobě vycítila jeho pohled i pohled Sary, v duchu se rychle otřepala a vytáhla z balíčku jehlu.
,,Jistě, já to zašiju," ujistila svého bratra a převzala jeho místo.
,,A ty," kývl na Saru, která se stále z toho všeho ještě trošku klepala, ,,ukliď ty krvavý polštářky. Nesmí tady po nás nic zůstat," rozkázal a šel zkontrolovat na stráži stojící dva své žáky.
,,Takže bude v pořádku?" spustila ihned po jeho odchodu Sara.
,,Vypadá to, že ano," odpověděla už mírně uvolněnějším hlasem Hinata, zatímco se soustředila na sešití rány.
,,To je dobře," ulevila si blondýnka, zatím co dávala špinavé hadry do pytlíku.

,,Jak je jí?" uhodil ihned na svoji přicházející senseiku Sewaninaru.
Hinata si unaveně sedla mezi svého bratra a Saru a hlasitě si povzdechla.
,,Vypadá to v celku dobře. Nejsem sice profesionál, ale myslím, že by měla být v pořádku."
,,Díky, sensei," usmál se mladík s mlokem na rameni a spokojeně zavřel oči.
,,A co ty, Setsuyaku, co ta rána?" rozpomněla se ihned modrovláska.
,,Sewaninaru mi ji šetrně ošetřil," pronesl ironicky dotázaný, přičemž si na slovo šetrně dal velký důraz. Jeho týmový parťák ale poznámku ignoroval a nechal tak zraněného kamaráda utápět se ve vlastním vzteku.
Potom už jen všichni sledovali tančící plamínky, které stravovaly čerstvé dřevo. Nishin hleděl bezduše do ohně s hlavou položenou na hřbetech svých rukou, Nentou a Nigenteki do sebe házeli kousky čokoládových sušenek, Setsuyaku si vesele povídal se Sarou, Sewaninaru i jeho mlok sledovali noční oblohu, přičemž jim však často oko uklouzlo na v bezvědomí ležící Kyoudou, a Neji s Hinatou jen tiše seděli a dívali se stejně jako Nishin do ohně. Ale ne jen tak, ne bezduše. Jejich živé pohledy propalovaly plamínky ještě víc, než oni samy dokázaly propálit dřevěné větve.
,,Zítra budeme muset přes Listovou," zašeptala Hinata tak, aby to slyšel jen Neji.
,,Já vím," přikývl. Zvedl svoji hlavu a podíval se na jasnou oblohu. ,,Musíme rychle a tiše. Nikde se nebudeme moct zastavovat. Naše jediná šance bude hbitě proklouznout, aby nás neměli možnost vůbec zaregistrovat."
Modrovláska se na svého bratra ustaraně podívala. Poznala, že s ním není něco v pořádku stejně jako Nentou i Nigenteki poznali z jeho slov, že se něco bude dít.
,,Neji...děje se něco?" zeptala se opatrně, přičemž se mu snažila podívat do očí.
,,Nic...nic se neděje. Jen z toho nemám příliš dobrý pocit. Víš...dneska, jak jsem bojoval proti těm ninjům, kteří přepadli Nenta a Nigenteki, měl jsem až příliš dobrý pocit, že je znám. Jejich styl boje...pamatoval jsem si ho někdy z minula, ale v tu chvíli mi nedocvaklo odkud. Až na skoro úplném konci, kdy si protivník sundal masku. Byl to Hari, Hin. Hari. Hraničák, který přísahal Listové věrnost až do smrti. A teď se tu najednou objeví jako zlý padouch? Ne...tohle nemohla být náhoda. Listová o nás ví a proto poslala své lidi, aby nás zabili."
,,Neji...kdyby to, co říkáš, byla pravda, proč by tu nebyl otec?"
,,Myslím, že on o tom neví. Ví to jen Listová a ta nás chce dostat sama za sebe. Jsme jako kořist a oni jsou jako lovci. Dva lovci. Rivalita mezi nimi je příliš velká na to, aby se spojili a pokusili se nás dostat společně. Jsem si ale jistý, že jakmile projdeme hranicemi, Hiashi nás zmerčí. A jestli se budeme vláčet jako dneska, bude jen otázkou času, než nás dostane."
,,Proč by ale Listová chtěla naši smrt? Není na naší straně? Co naši kamarádi? Ti by přeci nesouhlasili s tím, aby nás zabili."
,,Já...nevím. Určitě se hodně změnilo od doby, co jsme odešli. Nemůžeme vědět, jaké to tam je teď. A jak to tak vypadá...je to horší, než jsem si myslel."