Dlouhá cesta za štěstím: 12. Úder Akatsuki

Úder Akatsuki

Tři ninjové se rychlými skoky blížili k centru vesnice. Už zdáli bylo vidět, že je to špatné. Jedna z budov hořela a v několika dalších požár začínal. V dáli zahlédli dav, ve kterém byly jasně vidět pláště Akatsuki, barevná kimona jednotek Konohy, vyrušených z oslav a šedé uniformy žoldáků Akatsuki.
Měkce dopadli na hradby a rychle se po nich rozběhli k centru dění.
Když se přiblížili na doslech, Sakura zakřičela:
„ Vida, vida, Akatsuki! Čemu vděčíme za tak milou návštěvu?“ Všichni přestali bojovat. Řadami Konohy se ozval nadšený křik.
„Doufal jsem,. Že vy tři tuhle zábavu nenecháte ujít… Sannini,“ ušklíbl se Kisame. V dáli bylo vidět několik hadů.
„Vidím, že jste přibrali Orochimara. Jak milé,“ zanotoval Naruto. To už se objevil i hadí král osobně. Zase si nechal narůst vlasy, které mu Sakura při minulé bitvě spálila.
„Zdravím, strýčku,“ ušklíbla se Sakura ironicky.
„Ach, ahoj, neteřinko!“ pozdravil jí s předstíraným nadšením Orochimaru. To vyvolalo užaslé výkřiky a Akatsuki se začali dohadovat. Naruto na Sakuru valil oči.
„Tys jsi to věděl?“ otočil se k Sasukemu. Ten jen kývl. Naruto polkl.
Sakura mezitím využila rozptýlení, které všude zavládlo. Na sukni kimona nahmatala několik skrytých patentů a rozepnula je. Kimono se vepředu rozhalilo a odkrylo krátké kraťasy a pouzdro na noze. Kolem pravého stehna měla uvázanou čelenku Konohy. Uvázala si jí na čelo. Sasuke i Naruto pochopili, že tohle bude vážné, protože normálně Sakura čelenku na čele nenosila.
Vypadalo to jako plášť čtvrtého hokageho s tím rozdílem, že od pásu obi nahoru to vypadalo stále jako kimono, tudíž to bylo zahalené (Dovedete si snad představit, jak to vypadá. Hrozně špatně se to popisuje. : )) To, co byla předtím sukně kimona Sakuře teď volně splývalo kolem nohou. Vyhlíželo to velice efektivně a když si se sukní začal hrát vítr, vypadala jako někdo, s kým není radno si zahrávat. Sasuke si jí s očividným zájmem prohlížel, Naruto od na ní v posvátné úctě zíral a Ataksuki, stojící dole trošku couvli.
Zavládlo ticho a všichni zírali na tři Sanniny na hradbách. Sasuke aktivoval sharingan. V dáli spatřil jejich ninji, jak se k nim rychlými skoky přibližují ze všech koutů vesnice.
„Už tu budou,“ informoval Sasuke zbytek týmu.
„Naruto, jakmile se objeví Tsunade, odveď jí stranou a chraň jí. Ať bojuje jen v krajní situaci. V jejím současném stavu by to mohlo mít neblahý účinek a kdyby jí někdo zasáhl do břicha, mohla by i potratit,“ požádala Sakura Naruta. Ten se užuž nadechoval k odpovědi, ale Sakura mu položila dlaň na ústa.
„Prosím,“ dodala. Naruto přikývl a Sakura ho pustila. Tou dobou už k nim dorazili i další ninjové včetně hokage. Naruto se okamžitě vydal za Tsunade.
„Připraven?“ zeptala se Sakura Sasukeho. Sasuke odhodlaně kývl a oba seskočili do bitevní vřavy.
Sakura ještě za letu hodila několik jehel, které trefili cíle. Ihned po dopadu se lehce vzepřela na rukách a začala se na nich rychle otáčet. Nohy přitom měla doširoka roztažené, takže několik nejbližších vojáků odletělo několik metrů pryč a přibrali své kolegy.
Po otočce se Sakura spustila do kotoulu a podkopla nohy nejbližšímu žoldákovi. Jakmile se ocitl na zemi, probodla mu hrdlo kunaiem. Ten pak hodila po muži, který se výhružně skláněl nad drobnou geninkou. Zbraň muže zasáhla do hlavy. Geninka děkovně kývla Sakuřiným směrem a pustila se znovu do boje.
Sakura si vedla velice dobře. Zlikvidovala mnoho Orohimarových pěšáků a na konto si připsala i Zetsua.
„Katsu!“ ozvalo se odněkud zezhora. Sakura vzhlédla a spatřila Deidaru na jílovém ptákovi. Konohou otřásla série výbuchů. Sakuře se jen tak tak podařilo ustát. Rychle udělala několik pečetí a zmizela v oblaku dým. Když se z něj opět vynořila, seděla na hřbetu obrovského modrého ptáka.
„Ledový paprsek,“ poručila mu. Arkuno otevřel zobák. Rychle se tam vytvořila zářivě modrá koule, která vypadala, jako elektřina. Vytryskli z ní pramínky elektrického proudu a plápolali kolem jako zlověstná svatozář. Koule vylétla ze zobáku a rozplynula se do jediného ledového záblesku. Umělec vztekle zasyčel, když jeho dílka zmrzla ještě před dopadem. Sakura se ušklíbla a zatímco Deidara tvořil další bomby, využila rozhledu z výšky a se rychle podívala, jak si kdo vede.
Sasuke, jak se dalo čekat, bojoval se svým bratrem. Boj to byl vyrovnaný, chvíli měl navrch jeden, chvíli druhý. Za nimi bok po boku bojovala Hinata a Neji. Tvořili skvělí tým a hradba mrtvých těl kolem nich stále narůstala. O kus dál Naruto bránil hokage, kterou se rozhodl oddělat Pein. V dáli Píseční sourozenci bojovali se Sasorim. Shino napadal Kakuza stále větším množstvím brouků. Polohu dvou zelených šelem Konohy Sakura poznala díky nepřátelům, kteří lítali do vzduchu a výkřiků cifer, kolik jich kdo dostal. Z místa, kde stále Tenten, létali zbraně a likvidovali nepřátele rychlostí blesku. Ino, Shikamaru a Choji se společně postavili Hidanovi. Kiba bojoval s Kisamem, proti Orochimarovi se spojil Kakashi, Jiraya a Anko. Konan si na starost vzala Kurenai a Asuma, Shizune bojovala s Kabutem. Mnoho jiných ninjů z Listové bylo vidět v boji s pěšáky nepřátel.
Po pár přeletech nad bojištěm Sakura Arkuna odvolala. Ještě ve vzduchu kopem z otočky smetla jednoho vojáka. Rychle se stočila tak, aby jinému muži dopadla na ramena a nohama sevřela jeho krk. Moc dlouho tam nepobyla. Prohnula se tak, aby dosáhla rukama na zem a jakmile se o ní podepřela, zvedla pěšáka do vzduch, škubla nohama tak, že mu zlomila vaz a mrštila s jeho tělem o zem. Celý pohyb proběhl velice rychle a byl pro vojáka smrtící.
Sakura se ještě krátce ujistila, že voják už nevstane a pak se znovu ponořila do boje.
Boj probíhal něco přes tři hodiny. Většina žoldáků Akatsuki už se vzdala a zůstali jen samotní Akatsuki. Jednotky Listové se stáhli a nechali volný prostor týmům 7, 8, 10, týmu Gai, jejich senseiům a Jirayovi, Anko a Tsunade, které se několikrát pokusila zapojit do boje, pokaždé ale byla napomenuta a vyřazena z boje.
Sakura bojovala s Deidarou. Ten se náhle zastavil uprostřed úderu, škubl sebou a někam zmizel. Sakura se zmateně rozhlédla. To samé se dělo všude. Její přátelé hledali Akatsuki, kteří si prostě zmizeli uprostřed bitvy.
A pak je uviděla. Stáli všichni pohromadě v půlkruhu. Pomyslný střet tvořil Orochimaru, o hlavu vyšší než ostatní. Po jeho levici stál Pein, po pravici se mu tyčil Itachi. Vedle Itachiho stál Kisame a Deidara. Pein měl vedle sebe Konan, Hidana a Kakuza. Sasori byl zřejmě mrtví. Děsivost výjevu dokresloval obrovský had za nimi. Mnohem horší ale bylo, že před Orochimarem stál Sasuke a svou katanou mířil na krk Kakashiho.
Kakashi vypadal zbědovale. Maska měl roztrženou, takže mu napůl odkrývala tvář. Vlasy měl slepené krví. Jeho kimono bylo na cáry. Ve tváři byl velice bledý a pod sharinganem se mu rýsoval nápadný monokl.
„Sasuke,“ šeptla Sakura zděšeně a přitiskla si ruku na ústa.
„Čas, aby ses vrátil tam, kam patříš. A jako důkaz zabij tu špínu u tvých nohou,“ zasyčel Orochimaru. I z místa, kde Sakura stála bylo vidět, jak moc se to Sasukemu nelíbí. V tváři byl stejně bledý jako Kakashi. Zatnul zuby a přitiskl katanu trošku blíž ke Kakashiho krku. Z bledé kůže vytryskl proužek krve.
„Sasuke, ne,“ šeptla Sakura. „Nedělej to. Ty takový nejsi. Sasuke prosím!“ naléhala. Sasuke se na ní podíval. V očích se mu zračil děs stejně jasně jako jí slzy.
„Udělej to,“ vybízel ho Orochimaru. Sasuke polkl.
„Sasuke, nedělej to,“ žádala Anko, ve tváři smrtelně bledá. Sasuke se na ní ani nepodíval. Stále civěl na Sakuru a pak mu pohled sklouzl na Kakashiho zmučenou bílou tvář. Tvář, ze které konečně sklouzla maska, aby odhalila bledý, zakrvácený obličej, který se dal nazývat hezkým a pootevřené rty, úplně obyčejné a přece svým způsobem zvláštní.
Naruto nechtěl plýtvat časem. Se zoufalým, křikem se vrhl na Sasukeho v marném pokusu zachránit milovaného senseie. Přes cestu se mu vrhla černá šmouha a odkopla ho zpět mezi Konožany. Byl to Itachi.
„Tohle není tvoje věc, Jinchuuriki,“ sykl Itachi. Naruto se s námahou zvedal na loktech a pak klesl zpátky do prachu. Hinata k němu poklekla.
„Dost otálení! Udělej to! HNED!“ zaburácel Orochimaru. Sasuke zatnul zuby ještě pevněji, zavřel oči a probodl Kakashiho hrdlo katanou. Kakashi padl na zem jako loutka s přeřezanými provázky.
„Senseii!“ zvolala Sakura. Orochimaru odstrčil Sasukeho, který zděšeně zíral na své dílo. Hadí král Kakashiho surově nakopl. Bezvládné tělo odlétlo o několik metrů. Sakura se k němu vrhla.
„Kakashi sensei,“ vykřikla znova a zatřásla s ním. Po tvářích se jí kouleli slzy. Kakashi s námahou otevřel oči a obdařil jí úsměvem. Ona ale místo úsměvu vykouzlila jen bolestný škleb. Z jejích dlaní vytryskla léčivá chakra, dřív, než jí ale přiblížila k jeho tělu, chytil jí za zápěstí.
„Nemá to cenu,“ zasípal přes rozedrané hrdlo. Z jeho očí se něco ztrácelo.
„Ne! Nevzdávejte se, senseii! Byl jste to vy, kdo mě učil, že vzdát se není cesta! Senseii, prosím!“ vykřikla Sakura a zoufale třásla Kakashiho tělem. Kakashi se pokusil něco říct, z úst mu ale vyšel jen chrapot a spousta krve. Oči se pomalu zavřeli, poslední zaškubání hrudí doznělo, srdce dotlouklo.
„No tak, no tak,“ vzlykala Sakura a marně se pokusila znovu zažehnout pramínek života v Kakashiho hrudi. Ucítila něčí ruku na svém rameni. Vzhlédla. Za ní stál Naruto. Z očí mu tekli slzy, ale on je nesetřel a nechal je volně kanout. Plakal jako muž. Smutně zakroutil hlavou. A ona pochopila, že Kakashi odešel tam, odkud ho sebe zoufalejší pláč a prosby nepřivolají.
Sakura se zoufale rozplakala a položila hlavu na jeho hruď.
„Sakuro,“ šeptl Sasuke a udělal krok směrem k ní, jako by jí chtěl utišit. Jeho hlas jí probudil. Zvedla uslzenou tvář a pohlédla na něj.
„Proč?“ zeptala se. To jediné prosté slovo zůstalo vyset ve vzduchu. Sasuke odvrátil tvář. Pohled zelených očí, do kterých se často a rád díval, byl nesnesitelný. Věděl, že zase zradil její důvěru a znovu všechno zničil.
„Proč, Sasuke, proč?“ zeptala se Sakura znovu a vstala.
„Já musel,“ šeptl a sebral odvahu znovu jí pohlédnout do očí. Zavrtěla hlavou.
„Tys nemusel. Nemusel jsi a oba to víme. Ty i já,“ řekla.
„Sakuro,“ zašeptal znova. Někdo mu položil ruku na rameno.
„Je čas jít,“ zazněl mu v uchu Itachiho hlas. Sasuke se otočil. Ostatní Akatsuki se už seděli na jílovém ptákovi splácaném Deidarou. Tiše se posadil za Kisameho. Itachi se uvelebil za ním.
Jílový pták zamával křídli a vzlétl. Deidara, sedící vepředu, na něj spěchal, protože věděl, že Sakura na Arkunovi by jejich útěk mohla zmařit. Růžovláska o tom ale zřejmě ani nepřemýšlela.
„Proč?“ zašeptala naposled Sakura a sledovala ptáka mizícího v dáli.
„Sakuro?“ ozvalo se za ní. Otočila se a viděla, že všichni její přátelé kromě Anko, která vzlykala na Kakashiho hrudi na ní hledí. Jejich slzy kreslili v povlaku prachu a krve cestičky. Ženy se choulili v náručí svých partnerů, u kterých hledali útěchu. Sakuru bodlo u srdce,když si vzpomněla, jak se takhle tulila k Sasukemu.
Okamžitě k ní přiskočila Hinata a začala jí ošetřovat šrám na tváři. Jemně jí odstrčila.
„Jiní potřebují tvou pomoc víc,“ řekla a ukázala na Ino s otevřenou zlomeninou ruky, Leeho s ošklivě zraněnou nohou a Nejiho s vykloubeným ramenem. Ostatní vyvázli jen s mělkými, nezávažnými rankami, škrábanci a modřinami.
Sakura se cítila vážně mizerně. Kakashi, její milovaný sensei a přítel jako žádný jiný zemřel rukou Sasukeho, její odvěké lásky, toho, po jehož boku jí život připadal jako splněný sen. Sen, který se rozplynul v několika málo hodinách a zanechal bolest. Jen klam. Jak jen mohla být tak hloupá?
„Není čas otálet!“ zvolala Tsunade, která do té chvíle jen přihlížela, pevně svírala Jirayovu ruku a otírala slzy. „Ti, kteří se vyznají v léčení do nemocnice, ostatní pomáhat, kde se dá.“ Většina ninjů se rozprchla pomoci milované vesnici. Zůstal jen Naruto.
Sakura zatnula ruce v pěst. V tu chvíli nevěděla, jestli radši do něčeho praštit nebo se schoulit do klubíčka a plakat. Nakonec zůstala jen tak stál, nechala slzy, ať se jí volně koulejí po tvářích a zarývala si nehty do dlaní tak pevně, až jí z nich vytryskla krev. Naruto k ní přistoupil.
„Jsem tu pro tebe, Sakuro. Kdykoli mě budeš potřebovat,“ řekl.
„Díky Naruto. Ani nevíš, jak jsem za ti to vděčná,“ šeptla dojatě. Místo odpovědi pevně jí objal. Rozvzlykala se mu na rameni. Naruto věděl, že tady slova útěchy nepomůžou a tak jí jen hladil po vlasech a nechal jí, ať se vypláče. Když se uklidnila, jemně se od něj odtáhla.
„Potřebuji být chvilku sama. Můžeš to prosím říct hokage, kdyby mě hledala?“ Naruto přikývl na souhlas. Užuž se Sakura odrážela ke skoku, ale pak se ještě ohlédla.
„Díky, příteli,“ zašeptala do ticha. Naruto, který zrovna zvedal Kakashiho tělo se na ní chápavě usmál a zmizel v obláčku dýmu.