Zvrhlík 2

Sakura v lese potkala krasavce Sasukeho. Když se na ni podíval, hned se k ní hnal. Sotva stačil říct „Ahoj,“ přihnal se bělovlasý děda Zvrhlík Jiraiya. Chytl Sasukeho za límec a odhodil ho jako hadrovou panenku k chaloupce na divném ocase.
„Ahojda, děvenko!“ navázal hned konverzaci Jiraiya. „Co takhle sssama, sssamotinká, osssamocená v lessse???“
„Vy jste had???“ zeptala se vystrašeně Sakura.
„Ne, ne. Já jsem Zvr…Zvr-…“ rozchrchlal se. „Žabí poustevník!“ pokračoval rázně.
„Zvr co?“ zeptala se se zájmem Sakura.
„Nic, nic,“ odpověděl nervózně. „Nech to být… Ty jsi ale kus,“ zašeptal jen tak pro sebe, ale Sakura to slyšela.
„Co prosim?“ vykulila oči.
„Nic, nic. Jsem jen říkal, že ten strom, co stojí za tebou je ale kus. Bude dobrej na zátop. A co teda tady děláš takhle sssama?“ vyzvídal zase.
„Ani se neptejte, dědečku!“ a s brekem se mu vrhla kolem krku. „Macecha mě vyhnala z domu,“ vykoktala z sebe.
„No tak, naplakej, to bude dobrý. Půjdeme ke mně a tam si uži… uvaříš oběd.“
Děkuju dědečku.“

Sasuke si mezitím prohlížel domek a hledal vchod. Když konečně našel dveře, zaklepal na ně a z nich se vyřítil nabubřený ježidědek.
„Kdo tady ruší Orochimara-sama???“ vyletěl ze dveří rozčileně.
„Koho???“ zeptal se Sasuke přiblble.
Ty se mě opovažuješ neznat??? Já jsem přece známá osoba!!!“ vypnul hruď Orochimaru a opřel se o rám dveří.
„Jo, TEN Orochimaru. Něco málo jsem o tobě slyšel. Třeba to, že nesnášíš, když ti někdo říká ježidědek, viď ježidědku?“ začal se smát Sasuke.
Ty jeden malej drzoune! Tebe přejde smích!“ a vrazil Sasukemu do držky. Ten spadl na zem a Orochimaru zařval: „Chaloupko, k Sasukemu zády!“
A chaloupka se otočila.
Sasuke se naštval a zařval: „Chaloupko, ke mně!“
A chaloupka se otočila k Sasukemu.
Takhle se asi půl hodiny hádali, když to Sasuke zvoral a zařval: „Chaloupko, k Orochimarovi zády!“ a chaloupka vyhodila Orochimara ven. A když se Orochimaru konečně vzpamatoval z toho, že ho chaloupka vyhodila ven na mráz, začal se dokonce se Sasukem normálně bavit.
„A co tě ke mně přivádí???“
„Ále, takovej vlezlej úchylnej bělovlasej dědula mě vyhodil od takový krásný dívčiny, kterou chci nyní najít a vzít si ji za ženu.“
„Jo tááák. Tak to ti moc nepomůžu. Můžu ti dát jedině tohle prase jménem Tonton, které tě doveze za bělovlasym zvrhlíkem. Ale co mi za to dáš???“
„Ééé, ééé, nevim, co bys chtěl???“ tvářil se kysele Sasuke.
„Víš, no, ehm…“ začal Orochimaru.
„No tak to vyklop!“ pobídl ho Sasuke.
„Já mám hrozně rád…“
„Mno co???“
„Ééé, no… borůvky…“ vyžvejkl se konečně Orochimaru.
„A co já s tim?“ zeptal se Sasuke.
„Víš, no, ááá, hmmm…“
„No co???“
"Bolej mě záda a nemůžu si je natrhat…"
„A po mně chceš co???“ zeptal se přihlouple Sasuke.
„To ti to nedojde, ty tupče? Sakra, chci je natrhat, ne???!“ rozčílil se Orochimaru.
„Jo ahááá! Tos měl říct hned!!!“ a dal se do trhání borůvek.

Sakura vařila u Jiraiyi oběd a on na ni pořád pokukoval.
„Jééé, tady je hrozný vedro, co? Nechceš si něco odložit?“ nadhodil Jiraiya.
Sakura dodělala oběd a vůbec si nevšímala jeho otázky. Po obědě se Jiraiya rozhodl jít zase do lesa.
„Já du sbírat data pro svou knihu, tak se tu měj hezky a počkej tu na mě, ale hlavně se nedotýkej týhle skleněný žáby!“ a s těmito slovy odešel.

Mezitím se hrozně pohádaly Tsunade s Ino. Tsunade hrozně postrádala Sakuru, protože jí neměl kdo mýt nohy a Ino tuto práci odmítala dělat. Proto chuděru Ino vyhodila také na mráz a zapřáhla Kakashiho.

Ino seděla na pařezu a zoufala si, jaký hrozný osud jí byl přiřknut. Když vtom šel kolem Jiraiya a houkl na ni: „Je ti teplo, děvenko?“
„Zbláznil ses dědku?! Jak mi může bejt uprostřed ledna teplo?! Můžeš mi to prosim tě vvvysvětlit?“ klepala zuby Ino.
„No přeci jednoduše,“ a přituli se k ní.
„Co na mě šaháš, ta dědku jeden plesnivej! Já chci mladýho ženicha a peníze! Hodně peněz!!!“
Jiraiya se naštval a odešel. Ještě se otočil a řekl: „Tak si tu třeba zmrzni!“
A Ino se rozbrečela.

Když Sasuke asi po čtyřech hodinách nasbíral přesný počet borůvek, dostal od Orochimara Tontona. Jelikož byl TonTon hrozně malý, nevešel se mu na něj jeho zadek. A nohy mu stěžovaly běh, proto šli ještě pomaleji, než kdyby šel Sasuke po svých. Ale protože byl hrozně líný, dál jel na Tontonovi.
Sakura neměla co dělat, tak zkoumala skleněnou žábu. Když v tom zakopla a omylem se té žáby dotkla. A tím se dostala do žabího žaludku, který ji vcucl a nechtěl pustit.