Zvrhlík 3

Asi po šesti hodináách se konečně Sasuke dotrmácel k nějaké barabizně. Už nemohl jet dál, a tak seskočil z Tontona a šel dovnitř. Tam uviděl cosi, co vypadalo jako něčí žaludek a z toho trčela hlava s růžovou kšticí, jedna ruka a palec u nohy.
„Nejsi ty ta dívka, kterou jsem potkal v lese?“ zeptal se opatrně Sasuke.
„mmm, mmm mmm…“ Sakura nemohla ze sebe vydat ani hlásku, protože měla svázaná ústa žaludkem…
„Aha, tak to asi nejsi, co, tak já zase půjdu…“
„MMMMM, MMMMM, MMMM“ řvala Sakura, ale Sasuke se jí nevšímal…
Když už byl Sasuke na cestě z domu, potkal ve dveřích bělovlasého dědulu. Když Jiraiya uviděl Sakuru, tak zařval: „Hulahehulahába, ať je ze žaludku žába!“
Sakura tam zase stála v celé své kráse a držela v ruce skleněnou žábu. Sasuke koukal jak vyvoraná myš a nebyl schopen slova.
A Jiraiya po chvíli spiklenecky pronesl: „Pěkná kost, co?“
A Sasuke jen rádoby přikývl. Jiraiya jen spráskl ruce a povídal: „No tak vidíte děti, že jste se nakonec ve zdraví sešli! A bude svatba a doufám, že bude saké zadarmo!“
Když se všichni sbalili své saky paky, vyrazili zpátky k maceše, tatíkovi a psovi. Když procházeli nejtemnější částí lesa, napadli je Akatsuki.

„Zase se shledáváme, Sasuke!“ pronesl chladně Uchiha Itachi.
„Jééé, čau brácho!“ odpověděl mu Sasuke. „Jak jde život? Dlouho jsme se neviděli, co?“
Najednou z křoví vylítl Deidara s pistolí a řval: „Prachy nebo život!“
Všichni ostatní se na něj podívali a Sasori řekl: „Ježiš, už tě to zase chytá?!?“
„No tak ne, no…“ řekl sklesle Deidara a zalezl zase zpátky do křoví čekajíc na svou další oběť.
Ticho prolomilo vrčení motoru. Najednou se tam ubjevil sporťak. Deidara zase vylítl z křoví a postavil se před něj. Řidič jen tak tak zastavil a vylezl z auta.
„Peníze… Jééé, šéfe, co vy tady?“ zeptal se nevinně Deidara.
„Mlč, ty jeden kreténe! Vy jste mi špatně umyli auto! A hlavně, že si tady hrajete na gangstery!“
Sorry, šéfe,“ snažil se to nějak zachránit Hidan.
„Žádné sorry! Koupíte mi nový! A tohle dáme třeba támhletěm třem paznechtům…!“
„Tak ho pojďmě koupit třeba do papírnictví, ne?“ ozvala se Konan.
„COŽE??!! To jste tak blbý nebo navedený??!!“ naštval se Orochimaru.
„A co třeba do banky?“ nadhodil Kakuzu.
„A nebo taky do zverimexu!“ navrhl Kisame.
„Ne, do květinářství!“ řekl vážně Zetsu.
„Vy jste všichni ňácí natvrdlí, ne? Půjdeme doprava, doleva, rovně, doleva a dolů…“ řekl Itachi. A šli. Když tam dorazili, uviděli veliký nápis TESCO. Našli nějaké pěkné zaparkované auto a Pein se ho pokoušel nastartovat. Mezitím si šel Tobi nakoupit nové masky.

Sasuke zajásal, když mu jeho kámoš Orochimaru ponechal sporťáka, nasedl za volant a houkl na Sakuru s Jiraiyoum ať nasednou a vyjeli domů. Doma to vypadalo jak po atomovém výbuchu a uprostřed té spoště seděla Tsunade a lakovala si nehty.
„Kde jsou všichni?“ zeptala se Sakura,
„Ále, kdopak nám to přišel?“ překvapeně vzhlédla Tsunade. Když uviděla Jiraiyu, místo očí se jí objevila srdíčka, přiběhla k němu a dlouho si ho prohlížela…. I Jiraiya byl šťasten, že ho konečně nějaká ženská obdivuje a ještě ke všemu taková kost. A tak byla hned dvojitá svatba, na které bylo saké zadarmo a mnoho svatebčanů…

O pár dní později šel zase jednou Orochimaru po lese a viděl tam zmrzlou dívčinu. Hodil si ji přes rameno a donesl k chaloupce na hadím ocase. Jelikož už se hadí ocásek rozpadal, dal tam místo něj sochu Ino a velmi si to pochvaloval.