Tatíček Šéfík - 32. kapitola - Umělkyně

Sasori se tvářil poněkud překvapeně, když mu dívky zabouchly dveře od kuchyně před nosem. Nedalo mu to, aby se nezaposlouchal do zvuků a šumu, které se z místnosti linuly.

„Bublá to, bublá!“ vřískla Akki a zamíchala směs v jednom z větších hrnců. Tenshi vzala do ruky nůž a zkoušela pokrájet zeleninu. Ráno se dohodly, že připraví strýčkům překvapení a při té příležitosti zcizily z knihovny Konaninu speciální kuchařku zahrnující recepty tak jednoduché, že by je mohlo zvládnout i dítě.

„Přilepili vám ucho ke dveřím, Mistře Sasori?“ pochechtával se blonďatý ninja. Loutkář zavrčel, ale nepřestávaly ho znepokojovat Akkiny občasné výkřiky, které podle jeho názoru nedávaly vůbec žádný smysl.
„Pustilo to barvu? Co to má u všech čertů znamenat?“ zamýšlel se, ale řešení nenacházel.
„Dneska se tu nejí, Sasori?“ smočil si Itachi.
„Naše kunoichi se zavřely v kuchyni. Vstup tam, pokud se nebojíš o vlastní život,“ prohlásil loutkář a sledoval Uchihovu reakci.
Ten se jen ušklíbl. „Přeháníš, jako vždycky!“ Nerozpakoval se vzít za kliku, ale vzápětí musel uhnout a s ním i zbylí dva ninjové, protože něco naprosto neidentifikovatelného proletělo vzduchem a zastavilo se až na protější zdi.
„Pánové, budeme mít k jídlu břečku,“ okomentoval to Deidara, ale nikdo se nezasmál. To nejhorší mělo totiž teprve přijít. Jedna z dívek začala pištět a z místnosti vylétlo ještě několik „porcí“, před kterými už ninjové dokázali uhnout.
Deidara seškrábl trochu směsi ze zdi a začal si cucat prst, za což ho ostatní okřikli. „Super! Zeleninovej déšť!“ uchechtl se.

V kuchyni probíhal boj o přežití. Dívky příliš rozpálily oheň a hrozilo, že hrnec na plotně dlouho nevydrží. „Tenshi!“ Akki strhla sestru na podlahu a nechtěně přitom strčila do hrnce, který nevydržel tlak a otřesy, převrátil se a nažloutlá směs začala stékat na podlahu.
„Pryč!“ Dívky braly nohy na ramena a vběhly přímo do náručí dvou nahněvaných strýčků. Rozčilený Itachi zvedl vřískající Akki do vzduchu, Sasori donutil Tenshi, aby se mu podívala do očí, než začal s kázáním, během kterého dělal výmluvná gesta.

Ninjové se rozhodli, že děvčátka si zaslouží potrestání, protože moc nescházelo a kuchyně by explodovala. Deidara odvedl Tenshi, Itachi vzal za ruku Akki.
Každá z dívek dostala samostatnou „celu“. Akki po chvíli vyšťourala z šuplete několik knížek, do kterých se hned pustila. Ani si nevšimla, jak v zámku zarachotil klíč. Vlezla si do křesílka a pohodlně se v něm uvelebila.

Tenshi na tom tak dobře nebyla. V jejím pokoji bylo jediné okno a na zemi jen koberec, značně zaprášený. Když uslyšela, že blonďáček zamyká, rozběhla se ke dveřím a začala do nich bušit. „Strýčku!“ Nepomohlo to. Pokoušela se osvobodit, ale nakonec se vyčerpaná svalila na podlahu. Ještě chvíli trvalo, než se s novou situací vyrovnala. Pochopila, že ji tu nenechají déle než do oběda. Trochu se porozhlédla po místnosti a objevila malířskou paletu, kde chyběla polovina barev, dvě přehnutá plátna a roztřepený štětec. Když uchopila předmět do ruky, musela z něj sklepnout nános prachu.
Nikdy předtím nekreslila. Rozložila si plátno na zemi a zatížila okraje pohozenými kousky dřeva. Už dlouho ten pokoj nikdo neobýval. Chyběla jí voda, ale vzpomněla si, že nejlepší řešení bývá to nejjednodušší. Navíc, teď ji nikdo neuvidí a nebude se zbytečně vyptávat.

Sasori se, ještě plný vzteku, pustil do napravování škod po dvou zbrklých zrzkách. S úklidem mu pomáhali Deidara s Itachim a ruku k dílu přiložil také Kisame.
„Jedno se jim ale musí nechat… Když něco dělají, je to důkladně!“ chechtal se blonďáček.

Uchiha šel propustit Peinovu mladší dcerku. Zkřivil rty, když si uvědomil, že u ní k žádnému poučení nedošlo. Po tom, co Sasori s Deidarou roznesli jídlo, se společně vydali pro Tenshi. Z pokoje nebylo vůbec nic slyšet, ale Shinobiové nepropadali panice. Loutkář vešel dovnitř první. Uviděl zrzku ležet na zemi a vedle ní se rozprostíralo pomalované plátno.
„Kde vzala vodu? Určitě jsem tu žádnou nenechával!“ divil se Deidara.
Červenovlasý se k dívence sklonil. „Ještě ti to nedochází? Je celá ubrečená!“
Blonďáček se rozesmál. „Jak je možný, že je to dítě tak strašně chytrý?“
Sasori se ušklíbl a vzal děvčátko do náručí. „A co bys chtěl? Je přece naše!“