Naruto RAP aneb Když Konoha básní - 13. kapitola - Den dvanáctý

Den dvanáctý… Pomsta Jouninů

Blonďatá okamžitě zbledla. „Sasuke!“ Vrhla se k němu a zdvihla ho, takže měl hlavu položenou na jejím klíně. „Vzbuď se, no tak! Pomozte mi někdo!“ ječela Ino a vůbec nevnímala, co se kolem ní děje. Naruto a Shikamaru byli právě zabráni do velice zvláštní posunkové debaty, Kakashi s Asumou zapomněli na čas a cosi řešili. Kdyby si jen někdo z nich všiml ubohé Sakury…

Růžovlasá byla už úplně ochraptělá a ke všemu už zcela vyčerpaná. Tlustý ninja se příliš vžil do své role ochránce Skryté listové a hodlal nebohou dívku rozdrtit. Z posledních sil donutila nohy ještě naposledy poslechnout a zrychlila tempo. Přitom ze sebe vydala jakýsi podivný skřek, jak se pokoušela znovu křičet.
To ostatní probralo z nečinnosti. Naruto a Shikamaru vyskočili na nohy, jejich senseiové se ohlédli. Ino stále ještě ležela na zemi a pokoušela se probrat Uchihu. Teď si uvědomila závažnou věc – když je její zavalitý kamarád v takovémto stavu, vůbec nevnímá, co by mohl způsobit. A velice snadno se mohlo stát, že by změnil směr a řítil se přímo na ni a Sasukeho. Blonďatá uvažovala, času už jí moc nezbývalo. Nechce být plackou!
„Choují!“ vřískla Ino nelibým pronikavým fistulkovým tónem, protože věděla, že na ten příšerný zvuk tlouštík slyší. A skutečně! Mladý Akimichi ztratil nad sebou kontrolu, zmenšil se na svou původní velikost, zakopl se o vlastní nohy a rozplácl se na zemi.
Sakura se zastavila, hlasitě oddechla, zmerčila Sasukeho v bezvědomí a rozběhla se k němu. „Sasuke-kun! Neumírej!“ bědovala růžovlasá, když dopadla do trávy.
„Hele, je můj. Já ho držím!“ Ino ji začala odstrkovat.
Hatake Kakashi se nechápavě díval na Asumu Sarutobiho. Ten se jen usmál. „Ona jediná ví, jak našeho Choujiho zkrotit,“ uchechtl se a zapálil si cigaretu.
Oba zbylí chlapci se k děvčatům pomalu a velice neradi přibližovali. „Nesnáším, když začne takhle vřískat,“ zabručel Shikamaru. „Ale bohužel je to to jediné, co na Choujiho platí, když se moc rozjede.“
Naruto se nad tím pokusil zamyslet, ale pak toho nechal. Mladík s drdolem si k Uchihovi kleknul. Uzumaki si stoupl nad něj, senseiové vyčkávali.

Ozvalo se zachrčení, Sasuke se probíral. První, co uviděl, byla Sakuřina uslzená tvář. Zamrkal a zvedl hlavu, aby se podíval, kdo se to nad ním sklání.
„Ino! Ino?“
Naruto toužebně zatnul pěstičky a začal se culit. Uchihovi to neuniklo. „To jste sem nemohli strčit jinou?“ zaúpěl a v tom vzdechu se ztratilo i Narutovo zavytí. Blonďatá se zatvářila zmateně, zato Sakura se rozchechtala a vzápětí už po ní Ino skočila. Sasuke zaúpěl, když ho ze sebe dívka s culíkem setřásla a podržel si hlavu. Bude ho asi pořádně bolet.

Neji si dlouhou dobu lámal hlavu s tím, jak Leemu ulevit od té úzkosti, která se ho zmocnila. Neschvaloval jeho bláznění po Gaii senseiovi, ale jako kapitán týmu nemohl dopustit, aby jeho přítel selhával při plnění misí. TenTen chlapce v zeleném povzbudit nedokázala a mladý Hyuuga uvažoval pouze o jediném řešení… zesměšnit Maito Gaie.
Zašel za Izumem a Kotetsem. Tak nějak vycítil, že tihle dva šašci by mu mohli pomoci.
„Jo jo. Všimli jsme si, že veršuje. Taky už nám to leze krkem,“ kývl Izumo hlavou.
„Ale na tohle sami nestačíme. Potřebujeme někoho zkušenýho,“ doplnil ho Kotetsu.
„Jo, třeba někoho, kdo už se Gaiovi tolikrát postavil!“
„Ano! Hrdinu, co nás z týhle bryndy vyseká!“
Neji viděl, že se mu ta situace začíná poněkud vymykat z rukou. „Já nepotřebuju nic extra! Jenom… dostaňte ho na kolena, prosím. Donuťte ho porušit ten bláznivý slib!“
„Mocného Kakashiho!“ vyhrkl Izumo, a protože se zakuckal, Kotetsu ho musel bouchnout do zad.

„Ne! Ani jedna z vás!“ rozhodl Kakashi. „Do nemocnice ho donese Asuma.“
„To ale není fér, senseí!“ kvílela děvčata a nepřestávala se Sasukeho držet.
„Hm, zajímalo by mne, proč to některé z nich nesvěří.“ Mladík s drdolem se posměšně uchechtl.
„To je prosté, Shikamaru. Kakashi si není jistý tím, v jakém stavu by se Uchiha do nemocnice dostal, a to jak po fyzické, tak po psychické stránce,“ zašklebil se Asuma. Pak se obrátil k děvčatům. „Tak konec her, dámy! Přebírám pacienta.“
Ino a Sakura sborově zaúpěly, Sasuke si naopak úlevně vydechl. Naruto se přihlouple chichotal.

Hatake Kakashi se v pozdní hodinu vracel do svého bytu a byl zákeřně přepaden dvěma Jouniny přímo před domovními dveřmi.
„Pustíš nás dovnitř?“
„Je to urgentní!“
Vzdychl. „Ale stručně. Ráno mám náročný trénink.“ Vyslechl je mlčky a potlačil nutkání ťukat si na čelo. „A jak vám mám pomoci já?“
„No…,“ začal Izumo. „Musíme nějak vymyslet, jak ho donutit prohrát. Jeho tým se hroutí, Kakashi! Jounini jsou z něj všichni nervní a od nikoho si nedá říct, dokonce ani od tebe ne! Jsme už úplně zoufalí!“
„Měli jsme plán, který se týkal Kurenai, ale neodvážili jsme se za ní jít,“ připojil se Kotetsu.
„Jo, musíš to udělat ty.“

Kakashi se uvolil stát se protentokrát obětním beránkem. Yuuhi Kurenai ho uvítala ve svém malém bytečku a, jak se na správnou hospodyni sluší a patří, řádně ho pohostila. Vyslechla celý ten bláznivý nápad. „Ale Kakashi! Tohle já přece nemůžu! Co by si pomyslel Asuma?“
Ninja chvíli přemýšlel, než jí odpověděl. „Prosím, udělej to pro nás. Vždyť takhle se nám za chvíli naše nejlepší jednotky zhroutí, jak jsou z Gaie všichni nervózní.“
„A to se mu to nepokusil nikdo zakázat?“
„Několikrát. Bez úspěchu,“ vzdychl Kakashi. Samozřejmě se před Kurenai nezmínil o tom, že Asuma už nejspíš právě hovoří se zbylými Jouniny a domlouvají válečný plán. Sarutobi mladší byl pro každou špatnost, obzvlášť, týkala-li se Maita Gaie.
Izumo a Kotetsu už si ho našli, soustavně přerušovali jeho veršovánky a pokoušeli se mu vysvětlit, že černovláska Kurenai je strašně osamělá a hledá citlivého muže, který by ji učinil šťastnou. Gai ochotně souhlasil, zachraňovat dámy v nesnázích bylo přece jeho svatou povinností. Alespoň si to jeho pomatená mysl myslela.

Yuuhi Kurenai čekala na smluveném místě, protože Jounini Gaiovi namluvili, že se ráda prochází po parku. Došel k ní a oslovil ji.
„Srdečné pozdravení,
nejkrásnější ze všech dam!
Já nehynoucí láskou k vám dnes vzplál.“
Žena se začervenala, bylo jí trapně. „Ehm, to je od tebe milé, Gaii.“
Na smluvené znamení čekal Asuma, který vyrazil rudý bez sebe zlostí, a uštědřil Gaiovi pořádnou ránu do obličeje, když viděl, jak jí galantně políbil ručku. Teď ho vytáhl na nohy a zasyčel na něho: „Co si to dovoluješ? Mám z tebe nadělat malý kousíčky?“
Gai něco nesouvislého zadrmolil, patrně to měla být omluva. Ale to už se ho chopil Genma se svým společníkem a dotáhli ho k nedaleké kašně, do níž mu ponořili hlavu.
„Slib nám, že už nikdy nebudeš veršovat, nebo tě utopíme!“ vyhrožovali mu dávaje si přitom dobrý pozor, aby nepovolili sevření, protože tenhle houževnatý chlapík by je s přehledem všechny spráskal na jednu hromadu bez mrknutí oka. Jenže teď byl proti přesile bezmocný.
Gaiova hlava se opět vynořila zpod hladiny. „Přísahám na svou čest!“ vyhrkl.
„O tu ti nikdo nestojí. Přísahej na svůj život!“ poručili mu a on jim přislíbil poslušnost.

„Pohádka šťastně skončila. Čest Kurenai byla zachráněna a Konoha se zbavila obávaného buřiče!“ vyprávěl dalšího dne Izumo hloučku Jouninů a všichni se povedené historce srdečně zasmáli.
„Tak si přiťukneme, ne?“ pravil jeden z mladších účastníků akce. „Na vítězství!“
„Na vítězství!“ zahřměli ostatní a pozvedli hrnky se saké.