Naruto RAP aneb Když Konoha básní - 12. kapitola - Den jedenáctý

Den jedenáctý... Kunoichi Ino

Sasuke si řekl, že na Sakuřině bláznivém nápadu přece jenom něco bude a v duchu se těšil na to, jak celý ten žertík provede. Začal s tím hned druhý den. Vstal, nechal na sobě pyžamo a začal vyrábět cedulku. Když ji měl hotovou, připevnil ji na dveře téměř prázdného domu. Stálo na ní: Jsem nemocen! Chcete-li ode mě něco, prostrčte pode dveřmi vzkaz. Liboval si, jak chytře to vymyslel. To ovšem nepočítal s Hatakem Kakashim.

Velitel sedmého týmu poslal Sakuru, aby se podívala, co je se Sasukem, že nepřišel na cvičiště. Růžovláska byla velmi rychle zpátky a hlásila, že má na dveřích oznámení, že onemocněl. Kakashimu se to nějak nezdálo. Pohlédl na hodinky, Asuma byl přesný. Dorazil se svým týmem na chlup přesně.
„Copak, Kakashi, rozhlížíš se, jako by se ti někam zaběhla jednotka!“ smál se mu muž s vlasy vyčesanými nahoru.
„Chybí nám jeden Genin. Skočím pro něj! Nauč je zatím pár těch svých zaručených triků!“
Asuma se chvíli zdráhal, ale nakonec kývl. Ino okamžitě začala po Sakuře metat urážky. Chouji se posadil na zem a vytáhl z kapsy pytlík bramborových lupínků a Shikamaru tomu všemu přihlížel. Sakura rudla v obličeji a Naruto se mračil. Mluvit se mu nechtělo, už i jemu totiž docházely nápady na říkanky. Často se tedy stávalo, že s ostatními pouze gestikuloval.

Kakashi se zastavil až ve čtvrti Uchiha. Měl vztek, až se bál, že toho „spratka mrňavýho“ přetrhne na dva kusy. Vždyť jim přece několikrát opakoval, jak je ten trénink nesmírně důležitý! A on… ho prostě ignoruje. Ale to mu nedaruje, to tedy v žádném případě. I kdyby ho měl násilím zvedat z postele, na cvičiště ho dotáhne, ať už se mu to líbí, nebo ne.

Sasuke se povaloval na pohovce a zíral do prázdna. Vedle sebe měl misku s jídlem a v něm zapíchnuté jídelní hůlky. Bylo mu příjemně a velice ho rozladilo, když uslyšel klepání.
„Otevři, Sasuke!“ Kakashi sensei se dobýval do domu.
Uchiha zvýšil hlas.
„Já jít otvírat nemusím!
Nevidíte, že skoro spím?“
Odpovědí mu bylo hlasité zapraskání a pak už se Hatake Kakashi objevil v obývacím pokoji. Sasukeho to nechalo klidným. O jeho senseiovi bylo známo, že mívá přihlouplé nápady.

Velitel sedmého týmu si přisedl ke svému studentovi. „Nebudu se vyjadřovat k tomu, co jste si s Narutem udělali, ani tomu, že Hokage tím pobláznil zbytek vesnice, ale jedno ti řeknu už teď! Zvedneš se z postele a doprovodíš mě na cvičiště, rozumíš? Nechtěj, abych tě musel nutit, Sasuke!“
Ten člověk byl doopravdy rozzlobený. Raději ho zbytečně neprovokoval a odporoučel se do koupelny, aby se převlékl.

Asuma byl právě uprostřed vyprávění jakési veselé historky, když náhle zmlkl a usmál se na příchozí. Naruto ho zatahal za vestu.
„A jak to dopadne, Asumo sensei?
Opravdu v té misi oba uspějí?“
Oslovený ninja se uchechtl. „To se dozvíš, až budeš starší, Naruto.“ Zbylí dva chlapci se potutelně šklebili, nejspíš tu historiku znali.
Kakashi si prohrábl své šedé vlasy a zrozpačitěl. „No, chvíli nám to trvalo, ale jak je vidět, tak Sasukeho nemoc nebyla zas až tak vážná, aby se nemohl zúčastnit dnešního tréninku.“
Uchiha přikývl. Naruto se mračil, protože chtěl znát odpověď, když už si dal tu práci s tím, že na Asumu promluvil.

Ninjové rozhodli, že své týmy podrobí soubojové zkoušce. „Rozdělíme vás tak, abyste nevěděli, jaké má váš soupeř tajné zbraně. Ale jestli se zraníte, trénink okamžitě končí, je to jasné?“
Skupinka to odsouhlasila. Sakuru postavili proti Choujimu, který stále ještě jedl, a kolem něj se povalovaly prázdné sáčky. Naruto měl bojovat se Shikamaruem a Ino byla celá šťastná, že jí vybrali Sasukeho. „Budu tě šetřit,“ slíbila mu a on se musel držet, aby jí neřekl něco doopravdy ošklivého.

Kakashi s Asumou rozdělili soubojová pole. Pravidla byla celkem jasná. Genin může na soupeře použít jakoukoli zbraň či lest, ale musí si dávat pozor, aby protivníkovi nezpůsobil žádná vážná zranění.

Sakura poněkud zrozpačitěla a pak požádala Choujiho, aby po sobě uklidil nepořádek. Naruto útočil bezmyšlenkovitě, při boji totiž ještě nikdy nepřemýšlel. Shikamaru funěl, protože se svým stínovým jutsu mu nestačil dost rychle uhýbat, a tak často narazil do některého ze stromů. Mladíkovi s drdolem se sice několikrát podařilo stínovým jutsem chňapnout Narutovi po noze, ale stín vždycky jako kdyby se lekl a začal se stahovat zpátky.

Kakashi s Asumou uznale mručeli při pozorování všech tří soubojů. Sakura právě příšerně ječela a utíkala, div se nepřerazila, protože Chouji se ji právě chystal zavalit. Růžovláska při běhu zběsile rozhazovala rukama a zvedala nohy. Oběma Jouninům to přišlo velice směšné.
Boj Naruta a Shikamarua skončil už dávno. Nadprůměrně inteligentní Genin pochopil, že boj nemá cenu prodlužovat a vzdal se.

Sasuke byl tentokrát jako vyměněný. Nedokázal se vůbec soustředit. Skoro to vypadalo, jako by mu neustálé vymýšlení veršů vycucalo mozek. Uhýbal jen ledabyle a Ino se nakonec podařilo zajmout ho svým jutsu. Když dívčina mysl splynula s tou Sasukeho, našla tam obrovský nápis, který všem hlásal, že: Ženský jsou mi ukradený!
Tak ji to šokovalo, že vyletěla z chlapecké mysli příliš rychle a už jen zaslechla, jak Sasukeho tělo dopadá do trávy.