Naruto RAP aneb Když Konoha básní - 14. kapitola - Den třináctý

Den třináctý… Prohra

Sasuke si pobyt v nemocnici náležitě užíval. Ino a Sakura se mohly přetrhnout, jen aby se měl dobře, a on mohl jen kývat hlavou a pochechtávat se. Po nečekaném útoku blondýnky utrpěl slabý otřes mozku, ale nic vážného to nebylo.

Kakashi a Asuma byli z posledního tréninku na vážkách, ale nezoufali, však to také nebyla vůbec žádná tragédie. Geninové splnili, co po nich chtěli, to bylo koneckonců to hlavní. Vůdce týmu číslo 10 se divil prapodivnému chování Sasukeho a Naruta, ale kopírovací ninja mu všechno vysvětlil, načež se chytl za hlavu a prohlásil, že jeho otec je starý blázen, což si samozřejmě vždycky myslel.

Naruto do sebe cpal jednu misku ramenu za druhou a byl bez sebe vzteky. Dílem proto, že si z něj půvabná kuchařka Ayame opět utahovala, ale především kvůli tomu, že Sasuke si už zas získal pozornost všech dívek ve vesnici.
„Copak ten zamračený obličej, Naruto? Nechutná ti?“ Teuchiho milá tvář se na blonďáčka šklebila.
Ninja v oranžové bundě se zakuckal: „Ale ne! Je to mňam! Tak si asi ještě dám!“ vypravil ze sebe ztěžka.
„Tak to moc rád slyším!“ Majitel Ichiraku ramen, který se mohl pyšnit vcelku hubenou postavou, se houpavým krokem odbatolil do kuchyně, aby splnil přání hosta.

Ninja dojedl a vydal se domů. Pohled mu padl na kalendář zavěšený na zdi. Ušklíbl se. Výborně! Ještě tenhle den to vydržet a pak bude konec týhle bláznivý sázce! Těš se, Sasuke! Já neprohraju! To je moje cesta ninji.

Maito Gai zaskočil svůj tým tím, že denní rozkaz nepřednášel a po celou dobu tréninku ani jednou nezaveršoval. Lee byl poněkud překvapen a odhodlal se na to svého idola zeptat. „Inu, hochu, někdy je nutné porušit slib v rámci dobré věci.“
„Hai!“ přikývl prcek v zeleném a tvář se mu rozjasnila. Gai na něho s úlevou pohlédl. Nikdy by nepřiznal, že vzal své chlapské slovo zpět kvůli tomu, že mu usilovali o život.
Když TenTen viděla, jak je její černovlasý přítel celý v úsměvu, celá nadšená Leeho objala. „No konečně! Už jsem si myslela, že jsme tě ztratili! A… Neji taky,“ dodala, když postřehla jeho zkoumavý výraz.

„Jak jsi mu jen mohla tak ublížit, prasečino? Jen se podívej, jak vypadá!“ čertila se Sakura a přitom upravovala spícímu Uchihovi polštář.
„Já? Copak jsem mohla tušit, že se po mém útoku zhroutí? Myslela jsem si, že je chlap, jak se patří!“
„Tak o tom nepochybuj!“ naježila se Sakura. „Jenže byl nemocný a… ty jsi neměla žádné právo…“
Do nemocničního pokoje nakoukla sestra. „Dámy! Je vás slyšet až ven na chodbu. Okamžitě opusťte nemocnici!“
Když je celá rozzlobená vyváděla z místnosti, Uchiha se zavrtěl na posteli. „Arigato, moje zlato!“
Zaskočené dívky se otočily a po chvíli propukly v nezvladatelný kvílivý pláč. Zdravotnice je všemi silami vystrkala z pokoje a rázně za nimi zavřela dveře. Sasuke se ušklíbl. Už jen několik hodin a celý tenhle blázinec jednou provždy skončí.

V odpoledních hodinách ho propustili. Celá ta událost mu vrtala hlavou. Musel dát Narutovi pořádnou lekci. A nakonec vymyslel plán, který musel fungovat za jakýchkoli podmínek. Byl si jistý, že ona to pro něho udělá.
Když vyšel před nemocnici, ihned si povšiml dvou dívek, které se během těch pár hodin v exilu stačily převléci, chtěly asi vypadat svůdně. Každá ho popadla za jednu ruku. Nechal se dovést do parku a pak pokynul Ino, aby ho nechala se Sakurou o samotě. Odešla, ač nerada. Růžovlasá náhle nevěděla, kam s očima. A Sasuke šel rovnou k věci.
„Sakuro, já mám skvělý plán!
Poslouchej, pár instrukcí ti dám.“
Růžovláska zpozorněla a také se malinko zarazila. Měla pocit, že se znovu rozpláče, protože doufala, že Sasuke už se z té proklaté nemoci konečně dostal. Teď se na ni díval… podezřívavě. Zrudla v obličeji a začala se potit a mnout si čelo.
„Sakuro…“ naléhal nejmladší Uchiha dál.
„Sakuro, chcem,
abys Naruta přivedla sem!
Lásku svou na odiv mu dej,
a když to uděláš,
oběma nám bude hej!“
Zašklebil se přitom tak, až se jí zježily vlasy na zátylku. Vytřeštila oči a zaječela: „Co? Zbláznil ses? Já ho přece nemiluju!“
Sasuke jí začal trpělivě vysvětlovat, že je krapet nechápavá a on po ní chce jen a pouze to, aby před Narutem předstírala, že hoří touhou se s ním líbat. Při té představě se zoufalá dívka znechuceně otřásla. Sasuke zaúpěl.
„No tak, to přece dáš!
No tak, Sakuro, drobet se snaž!“
Loupla po něm očima. „A co za to?“ broukla. Vzdychl.
„Když to uděláš, tak pak hned
odměnu dostaneš sladší než med.“
Zavřískala a objala ho. Jemně ji odstrčil. Zastyděla se a slíbila mu poslušnost.

O pár minut později už růžovlasé děvče postávalo před blonďáčkovým bytem. „Naruto! Musím s tebou nutně mluvit! Pojď se mnou do parku!“
Uzumaki se div nepřerazil, když si natahoval čisté ponožky a ne zcela zašpiněnou bundu. Stačil jen vykouknout z okna a zavolat: „Hned jsem tam, hned jsem tam! Jen si ještě ramen dám!“ Nechtěl nic pokazit, protože už měl vítězství na dosah ruky, musel si dávat pozor na rýmy.
Sakura se zaškaredila. „Nenažraný prase.“

Sasuke se schovával v křoví, vytvořil si tam místečko, kde se mu sedělo vcelku pohodlně. Vyčkával, ten triumf si chtěl vychutnat. Zaostřil do dálky, už je viděl přicházet.
Sakura dovedla Naruta k místu, odkud bylo dobře vidět do všech stran. Jeho ruku zatím nepustila. Celá ta situace jí byla trapná. Sasuke naznačoval, že ho možná bude muset líbat… doufala, že to nebude nutné. Pomalu se odhodlávala vyslovit tu osudnou větu. „Víš, Naruto, už… už dlouho… no, dost dlouho… k tobě něco… cítím.“ Uzumaki se na ni překvapeně podíval. „Já tě… mi… miluju… Naruto,“ vypravila ze sebe a celá se rozklepala.
Blonďatý ninja pustil její ruku a zaraženě na ni zíral, než ze sebe dostal: „Sakuro-chan…“
Bylo ticho, dokonce i vítr se utišil a ještě zintenzivnil vážnost celé té chvíle. Sasuke odpočítal několik vteřin a pak s pokřikem vyrazil ze křoví. „Já to věděl! Uzumaki Naruto, ty jsi ten největší vrták pod sluncem!“
Blonďáček ani nestačil zareagovat, když ho Uchiha postavil do cesty právě přicházející Hinatě, která zavrávorala a stulila se mu v náručí. Vyčítavě hleděl na Sasukeho a přitom ji stále držel. Pak se vzpamatoval, pomohl jí postavit se, velice zvláštním způsobem se na ni zadíval, byla z toho poněkud nesvá.
„No, víš, já… vždycky jsem chtěl držet holku v náručí,“ vykoktal ze sebe blonďatý ninja a snažil se nevšímat si Sasukeho, který si neustále v duchu opakoval: Děláš to pro vítězství, děláš to pro vítězství, zatímco se pokoušel líbat Sakuru. Hinata nejdříve strnula, ale pak se, celá rudá v obličeji, sklonila k Narutovi a vtiskla mu vroucný polibek na tvář. O chvíli později vypískla, protože ninja se přímo před jejíma očima složil. Uchiha se odtrhl od Sakury, která se vzpamatovávala z toho náhlého opojení a jediný duchapřítomný muž, Kiba Inuzuka, se přiřítil k Hinatě, aby zjistil, co se Narutovi stalo. Nemohl si přitom nevšimnout, že Sasuke drží Sakuru stále ještě kolem pasu.
„Tos ho líbal, že je mimo? Můžu dostat taky?“ zapitvořil se brunet se sportovní postavou a rozchechtal se. Uchiha odstrčil růžovlasou a plný vzteku se rozběhl pryč, daleko od všech posměváčků. Jen počkejte! Však já vám to jednou všechno vrátím!

Konec příběhu