Výběr nového člena

„To se ti fakt povedlo. To si ho nemohl odmítnout trochu šetrněji?!“
„Šetrněji…?“
„Ne, ty si ho musel hned ponížit, že?“
„Omlouvám se…“
„No, to nám teď asi moc nepomůže, když je v trapu.“
„Tak najdeme někoho jiného.“
„Jiného?? To se ti lehko řekne! A koho asi tak?“
„Nevím, je mi to jedno.“
„Sakra, to abych prošel zase všechny ty životopisy…“
„Zřejmě.“
„A taky oprášit naše stará propagační hesla…“
„Hesla…?“
„Třeba:

…

„Itachi-san.“
„Kisame, Sasori, máme se hlásit u šéfa, všichni. Tak to řekněte dalším.“
„Je to kvůli tvému nedorozumění s Orochimarem, Itachi-san?“
„Ano, budeme vybírat nového člena.“
„Takže můj partner už se nevrátí? Ani se nerozloučil, takové lidi nemám rád. Ani nedodržel co mi slíbil. Pořád mě nenaučil jak si nadvakrát zauzlovat jazyk. Ale já ho donutím zaplatit za neúctu ke mně. Někoho k němu nasadím! Třeba…“
„Pojď už, Sasori.“

…

„Hm, jsme tu všichni, tak se na to podíváme. Tak první adept je nějaký Hidan. Hm… Nevypadá špatně, sice je to ještě skoro dítě, ale brutální a zvrácený je až až. Myslím, že to bude rychlejší než jsem se obával. Hm… Co to? Sakra! Vždyť on je mrtvý!“
„Opravdu?“
„Mám tu poznámku, že spáchal sto padesát šest sebevražd a všechny byly úspěšné. Taková škoda…“
„He?“
„No nic, další je Momochi Zabuza z Mlžné.“
„To nepůjde šéfe…“
„A proč ne, Kisame?
„No já mu dlužím prachy. Prohrál jsem s ním na závodech delfínů.“
„Tys prohrál, Kisame?“
„Dostal jsem tenkrát tutovej typ, že u vás v Konoze máte děsně chytrýho “delfína“, Itachi-san…“
„Hm, tak další, šéfe.“
„No pak je tu, hm tak ne, taky mrtvý… Mrtvý… Zajatý… Mrtvý… Mrtvý… Já se na to už…!“
„Klid šéfe, někdo se najde…“
„Ty mlč, ty delfíne, kdyby nebylo tebe, tak máme Zabuzu! A co si to tam čteš Sasori! Tebe nezajímá kdo bude tvůj nový partner?“
„Ale, jenom můj oblíbený týdeník o umění- Paskvosty.“
„A čemu se tak tlemíš?“
„Je tu týpek, který si myslí, že když si udělá extravagantní culíček a uplácá bábovičku z jílu, tak si může říkat umělec. Ale nemá žádné příznivce. Vždycky prý uspořádá live show, z který už ale nikdo neodejde živý. Jaký to má smysl zabíjet své obdivovatele?“
„Jak jako zabíjet?“
„No, jeho heslem prý je: Umění je výbuch!“
„Hm, to nezní špatně, Sasori, dej to sem! Hm… Hm… Myslím, že konkurence ti neuškodí, možná bys dostal i soudnost! Ta tvoje poslední loutka je vrchol nevkusu! Vždyť se z ní pořád sypou nějaký železný drobky.“
„Ale to je Třetí Ka…“
„Fajn, rozhodnuto! Itachi, dojdi pro tu blondýnku, eh teda chtěl jsem říct pro našeho nového člena a pokus se ho dovézt alespoň vcelku. Vy dva šašci jděte s ním! Ostatní rozchod!!!
Výborně, všichni jsou pryč. Kde jsme to přestali, Konan?“

…

O několik let později:

„Ach…“
„To už je zase další výročí Vašeho odchodu z Akatsuki, Orochimaru-sama?“
„Ano, ale tentokrát už brečet nebudu…“
„Vaše srdce už se zahojilo?“
„Ne, ale mám ďábelský plán! Víš, kdo je jediný, koho kdy miloval, Ka-bu-to?“
„Ne, Orochimaru-sama.“
„Jeho mladší bratr, Sasuke-kun.“
„Nechápu…“
„Proč myslíš, že jsem vyvinul převtělovací jutsu? Doposud jsem jen ověřoval jeho účinky, ale již brzy se zmocním těla Uchihy Sasuke…“
„Pořád nechápu…“
„Ale Ka-bu-to, vždyť je to tak jednoduché. S tělem milovaného Sasukeho mě už Itachi-chan neodmítne…“