Legenda draků 26. Nenávist nebo co?

Hinata se sklonila více k ležícímu Narutovi a položila mu ruku na hruď.
„Ještě žiješ to jsem ráda,“ pomyslela si.
Bezejmenný k ní přistoupil a odkopnul jí od něj.
„Nebuď tolik sentimentální ty krávo pitomá, vidím že to byla chyba tě vzít sebou místo tvé dcery,“ křičel na ní.
Hinata se zvedla a černý kouř který se plížil po zemi planiny z ztékal jako voda. Nenávistně se podívala na bezejmenného a řekla.
„Naruto vždy bojoval za všechny a nejvíc za ty na kterých mu záleželo, ale teď je čas na mě bojovat za něj a všechny kteří jsou mému srdci blízcí.“
Pomalinku kráčela k bezejmennému a pomalu se rozbíhala, jak běžela její plášť nabíral světlejší barvu až v záblesku světla se změnila jeho barva na stříbrnou.
„Co to k čertu…“ nestihl dokončit a mečem zastavil úder Hinatinho meče.
„Nechci se stát tvou náhradnicí a už vůbec tě nenechám ublížit mému manželovi,“ vykřikla Hinata, odrazila ho mečem a bodla ho do ruky dýkou v druhé ruce.
Bezejmenný ani nepípl ale bylo vidět že ta bolest je pro něj nesnesitelná. Z čepele dýky jí stékala jeho krev která se měnila na černý kouř jaký byl na zemi.
Najednou se otřásla nejen celá planina ve které se nacházeli ale i normální svět v Konoze se všichni divili co se to děje, zdálo se jim že je to zemětřesení.
„Tak asi ti to už dochází co jsem bez toho abych ti to řekl hehehe.“
„Jo dochází mi že tě není tak snadné zabít,“ zavrčela Hinata.
„Není to tak jednoduché to jo ale já ti radši řeknu i proč, po mé smrti si mě vybrala samotná smrt abych převzal její místo. Každý kdo se mohl nazývat smrtí byla jenom lidská osoba která převzala na sebe tuhle kletbu a moc. Nesměli zemřít dokud nebyl někdo kdo by je nahradil jinak by se rozpadla celá realita jak je.“
„Budiž tedy jak má být ale já tě zabiju ať t stojí cokoliv,“ vykřikla Hinata a vrhla se znovu na něj.
Ozval se kvílivý zvuk a bezejmenný jako kdyby tu vlnu dělil napůl svým mečem jak se kryl. Poté se Hinatin plášť roztáhl a proměnil se v křídla, pustila se do zuřivého boje s bezejmenným. Každým úderem ve kterém se střetli jejich meče se uvolňovaly vlny které je zraňovali. Po několika minutách byla Hinata dořezaná na rukách, nohách i tváři ale to jí nezastavilo. Bezejmenný byl taky dost dořezaný, přes díry v jeho plášti mu tekla krev no položit ho to nemohlo.
Naruto pomalu přicházel k sobě, chytnul se za srdce jak ho bolelo ale bolest pomalu ustupovala. Pořádně se porozhlédl kolem sebe ale neviděl skoro nic, všude byla tma, slyšel z ní jenom zvuky boje. Když se podíval pod sebe uviděl že kolem něj je podivný prach, jakmile ho nabral do hrsti pomítli se mu všechny vzpomínky z boje když se proměnil.
„Tak je to tedy celý život jsem byl poháněn láskou nebo nenávistí, Kyuubi se taky jenom mou záští probouzel ve mně. Tedy ten hlas který ve mně chce moc a krveprolití je jenom ta nenávist kterou v sobě mám. To kontrolováni svých emocí mi pořád zdůrazňovali všichni, Hinata s ním nejspíš teď bojuje,“ říkal si Naruto a postavil se.
V tom přelétla kolem něj Hinata a dopadla pár metrů dál, za ní však už letěl bezejmenný. Naruto nestihl ani zareagovat a bezejmenný jí už držel za krk ve vzduchu.
„Jsi silná ale jenom díky části té síly kterou jsem ti dal, tak uvidíme co se stane když ti jí seberu,“ pronesl bezejmenný a vysál z Hinaty tu sílu v černém oblaku.
Pustil jí na zem a bylo vidět že mu ta síla scházela protože v momentu se mu obnovil plášť a vyléčil se.
„Teď jsi už znovu jenom smrtelník hahahahaha,“ smál se.
Naruto zatnul ruce v pěst a zavřel oči.
„Budu muset teď všechnu sílu použít abych ho zabil,“ pomyslel si blonďák.
„Naruto je čas, víš co se stane pokud nejsi připraven ale víš jak si vzít mou sílu muhehe,“ ozval se znovu hlas v jeho mysli.
„Máš pravdu v tom že vím jak použít i tvou sílu ale mýlíš se v tom že nejsem schopen jí kontrolovat,“ řekl Naruto a jak otevřel oči začal se prak kostí drakolicha shromažďovat kolem něj.
Bezejmenný se otočil a díval se na Naruta co dělá. Prach začal pokrývat Naruta a měnil se na pravé polovinu těla na kostru. Když ta kostra obklopila pravou polovinu jeho tváře, zažehnul se mu v pravém oku tmavomodrý plamen. Levou polovinu Narutova těla začala obklopovat rudá chakra smíšená s modrou, spolu změnily barvu na fialovou.
„Tak tedy už jsi sáhl po vší moci kterou máš hehehe, tohle bude sranda,“ řekl bezejmenný a zaujal bojový postoj.
Naruto udělal jenom jeden krok a ostrý kostěný pilíř se objevil za bezejmenným který se mu hned vyhnul. Bezejmenný se od něj odrazil a skočil po Narutovi, ten však jeho úder vykryl mečem vytvořeným z fialové chakry který držel v levé ruce. V tom bezejmenného bodl do ramena další kostěný pilíř a další hned na to. Ten se však rozplynul v oblak černého kouře.
„Tak nečekané,“ poznamenal ze tmy bezejmenný.
„Výš že přede mnou se teď nikde neschováš?“ zeptal se Naruto
„Cože?“ zareagoval překvapeně bezejmenný.
Naruto mávl pravou rukou a kostěné pilíře vylétající ze země směrovali k němu, jak se jim jenom bezejmenný vyhnul fialový meč se mu zabodl do levé ruky. Otočil se a viděl jak se na něj dívá Naruto, držel fialový meč z chakry a druhou rukou ho chytnul za jeho pravou ruku. Potáhnul ho za ní a odkopl ho čím mu utrhnul ruku do které ho bodl. To se všechno znovu zatřáslo silněji než předtím.

V Konoze se třásli budovy tak silně až se začali hroutit, jak padala jedna zeď na Sakuru s malým Narasem zachránil je Argeto. Když Sakura otevřela oči uviděla že jsou v pořádku a stojí nad nimi Argeto.
„Co se to děje, odkud se vzalo to zemětřesení?“
„To je Naruto bojuje s bezejmenným který vzal Hinatu a tohle je znamení že se děje něco špatné,“ odpověděl jí.

„Ihned pošli všechny zachraňovat vesničany a seber sebou všechny mediky které máme,“ křičela Tsunade na Shizune.
Shizune přikývla a rozeslali všechny pomáhat no v tom se začalo dít něco dalšího. Země se začala otevírat a z děr stoupal černý kouř, na obloze se začaly taky objevovat černé praskliny.
„Co se to děje, konec světa nebo co?“ zeptal se Jiraja Tsunade.
„Nevím ale vůbec se mi to nelíbí,“ odpověděla mu.

„Copak jste se oba zbláznily když mě chcete zabít? To vám už na ničem nezáleží, vždyť zničíte všechno když mě zabijete jen tak,“ zakřičel na Naruta zadýchaně bezejmenný.
„Tak když do má být, přejímám tvoje místo,“ řekl Naruto a kopem ho vyhodil do vzduchu.
Jak byl bezejmenný ve vzduchu tak k němu vyskočil Naruto, pravou rukou ho chytnul za krk, hodil směrem k zemi a střemhlav ho probodl při dopadu.
Jak tam bezejmenný ležel přibodnutý zvednul trochu hlavu a podíval se na Naruta stojícího nad ním.
„Tak přece jsi ten kdo mě má nahradit hehe… uch, konečně jsem se dočkal náhrady. Nezapomeň však že na lidský svět můžeš vstoupit jenom na pět hodin za týden.. uch….uch.“ řekl bezejmenný a jak vykašlával krev tak se kouř na který se měnila přenášel na Naruta až na něm vytvořil černý plášť.
V Konoze se všechno přestalo otřásat a praskliny na obloze spolu s těmi v zemi začali mizet.
„Buď se mu to povedlo nebo selhal,“ řekl Tuara dívající se na oblohu.

Na černé planině se rozplynul černý kouř a objevilo se tam několik postav které ukazovali Narutovi aby šel za nimi. Naruto se však nejdříve otočil k Hinatě a pomalu k ní došel.
„Tak a mělo by být po všem lásko,“ řekl a pomohl jí vstát.
„Ne, není ty jsi převzal teď jeho místo,“ řekla přes stékající slzy Hinata.
„Neboj se miláčku budu za tebou a naší dcerkou chodit každý týden. Krom toho se budu snažit najít způsob jak se k vám vrátit napořád,“ něžně řekl a prstem jí utřel slzy na tváři.
Hinata ho silně odejmula ale pak se octnula u bran Konohy. Zadívala se na oblohu, stekla jí ještě jedna slza kterou hned utřela a pomalu kráčela směrem k jejich domu. Když vešla hned se k ní rozběhla Sanabi a objala jí se slzami v očích. Hijashi a Hanabi kteří tam byli s ní se jenom šťastně dívali ně obě.
„Táta slíbil že tě dovede zpátky, já věděla že to dokáže,“ křičela šťastně Sanabi.
„Kde zůstal Naruto?“ zeptal se Hijashi.
„Děda má pravdu kde je táta?“ přidala se malá.
„On přijde teď ještě nemůže ale za pár dní přijde,“ odpověděla Hinata s úsměvem a pohladila svou dcerku po tváři.
Pak se podívala na Hijashiho který jenom šťastně přikývnul.
Všichni se nakonec dostavili u Hinaty která jim všechno vyprávěla ale neřekla o tom co se přesně stalo s Narutem. Vždy kdy se jí někdo na to zeptal, jenom odpověděla že Naruto má ještě nějakou práci a že za pár dnů se vrátí. Po týdnu jim kolem oběda na dveře někdo zaklepal, Hinata poslala malou ať jde otevřít a když otevřela dveře málem vyletěla štěstím z kůže. Byl tam Naruto, došel jak slíbil a první co udělal bylo že vzal na ruce svou dcerku a šel za Hinatou. Řekl jí že ti co ho tam tehdy volali, byli další podobné bytosti které se starali o svět a učili ho vše co mu bylo třeba k novému poslání. Poté když už přešel skoro všechen čas během kterého se jim mohl věnovat musel znovu odejít. Sanabi ho však nechtěla pustit, chtěla aby zůstal. Nakonec jí uklidnil slibem že se vrátí o týden ve stejný čas. Nikomu kromě Hinaty a Sanabi neřekl úplnou pravdu ale řekl jim že může být v Konoze jenom omezený čas každý týden. Život se už nemohl vrátit do původních kolejí, příliš mnoho krve bylo prolito, příliš mnoho bolesti způsobeno a příliš mnoho se toho změnilo. Přibili však noví přátelé, nové zkušenosti a nová chuť do života c vytvořilo nové koleje pro budoucnost.