Ask Anyone! 13 Speciál: Pátek třináctého

Šílená Lantia je zpět a s ní i další šílené, šíleně dlouhé a šíleně opožděné číslo Ask Anyone! Ale času a prostoru hold neporučí ani Brepta, a to je co říct...
Co dodat, snad jen: čtení na vlastní nebezpečí ;D

Ask Anyone
Aneb Zeptejte se koho chcete

Ask Anyone! 13 Speciál: Pátek třináctého

„Fuj, to je burdel toto, jak na tý klávesnici může vůbec někdo psát?! Pro všechno kafe na světě! Jé hele, kus arašídu od pátku, mňam. Taky by si tu někdy mohla uklidit sama, mám přeci jen na práci lepší věci...kafe, focení, hm...kafe? Ó veverčí bože, budu si muset zažádat o zvýšení platu.“
„Um...Brepto-senpai?“
„Huh? Ah Konohamaru, ne nový číslo Ask Anyone není a ještě dlouho nebude.“
„Ale...Lantia-sama už mi minulý týden říkala, že je hotové!“ zlobil se Konohamaru.
„No, ono bylo, ale už není. Víte jak byla ta mega bouřka v pondělí? No tak to nám vyhořela celá redakce a s ní všechny dokumenty, počítače, nojtbůky a zásoby kávy a marcipánových kokosek.“
„Dobrá, dobrá...ale to bylo už před týdnem! Ste snad už stačili dopsat ne?!“
„Já nic nepsal, celej týden sem tu uklízel. Víš co to dá práce překecat Yamata, aby nám postavil novou redakci? A pak to celý vymalovat, nastěhovat nový nábytek, nainstalovat nový kompjůtery, probourat v tom dřevu i nějaký okna...“
„Pochopil jsem. Tak kde se celou dobu fláká to líné stvoření, co si říká šéfredaktorka?“
„Zabalila kufry a říkala cosi o Německu...“
„Brepto-senpai...“ vrčel Konohamaru jak sousedův pes a vypadal, že brzo nasadí mučící techniky aka Sexy no jutsu.
„No fakt, hned jak ta bouřka skončila, začala jančit cosi o bleskových technikách, pak že někoho zabije, rozčtvrtí, zabetonuje a hodí do řeky a že dotyčný bude mít děsný štěstí, jestli to udělá v tomhle pořadí. A pak sbalila co mohla a zmizela neznámo kam a mě tu samozřejmě nechala všechnu prácu! Hrom aby do ní...“
„Ale kde je teď?!“ řval už Konohamaru na celou Konohu.
„TO BYCH TAKY RÁD VĚDĚL!“
„Um...Brepto-kun?“
„Jé hele, Shiroočka, co chceš?“
„Um...Tsunade-sama...um...“
„Jasně Hinato, vím úplně přesně co po mě chceš. Měla bys zkusit nějakýho psychiatra, to už není normální tohle...tak já frčím.“ A byl ten tam.
„A dávej pozor Brepto-kun! Je pátek třináctého,“ strachovala se Hinata.
„Super...,“ povzdychl si Konohamaru a vzhlédl k pomalu se mračící obloze.

„Tě pic Tsunade, jak se vede?“ vyhrknul Brepta hned jak rozrazil dveře. Teprve pak si všimnul přeplněné kanceláře, všude samý ANBU, jounin a nechyběly samozřejmě ani staří známí rookies. „Jé, tu sou snad všici, bude mejdlo nebo co?“
„Ne, Brepto,“ odvětila Tsunade, výjimečně naprosto vážně, bez jakéhokoliv náznaku podezřelých flašek po ruce.
„Tak o co go?“
„Dnes ráno jsme obdrželi tento dopis,“ zamračila se Tsunade a mrskla po Breptovi kus zmuchlaného růžového papíru.
„´Máme vaši šéfredaktorku a nebojíme se ji použít. Pokud si ještě někdy chcete přečíst nějaký bulvární plátek z tohoto Shinobi světa, donesete k vrbě mlátičce padesát milionů dolarů v malých neoznačených bankovkách, nebo můžete využít alternativy, kontaktujte New York Times a přetáhněte si novýho žurnalistu. PS: žádná policie, FBI, KGB, CIA, ANBU, žádné shinobi oddíly. Peníze donese veverka, neozbrojená, bez štěnic a odvšivená.´ Hm...odvšivená?! To jako že mám vši?!“
„Co budeme dělat?“ zeptala se zoufale Shizune. „Pokud zrušíme v Konoze bulvár, občané se budou bouřit!“
„Nikdo se bouřit nebude!“ rozmlátila Tsunade další pracovní stůl.
„Tak mám zavolat do New Yorku?“ navrhnul Brepta.
„Ale hloupost! Žádný New Yorský žurnalista nepojede do Konohy dělat bulvár za těch pár šupů co Lantia. Ehm chtěla jsem říct, že Lantia je prostě nepostradatelná, tudíž zorganizujeme záchrannou misi!“ rozkázala Tsunade. „Kakashi! Máš to na starost, vem si koho chceš, třeba všechny ninji, co ti cestou cvrnknou do nosu, ale najdeš, zachráníš a přivedeš Lantiu zpět do Konohy!“
„Ehhh...hai?“ vytřeštil oko Kakashi.
„Shizune! Ty okamžitě zaběhni s Tontonem někam do půjčovny, využij trik 007 a přines padesát milionů, malé bankovky, žádný čáranice od fixek.“
Shizune se zatvářila jakoby měla každou chvíli dostat infarkt, ale rychle čapla Tontona a pelášila do nejbližší banky.
„Sakuro! Ty připrav odvšivovací šampón,“ ušklíbla se Tsunade.
„A kůůůůůdla...“ polknul naprázdno Brepta a začal urychleně hledat nouzový východ.

Ten stejný den, ten samý okamžik, Akatsuki Lair

Hm, nerada ti to říkám Sasori, ale zase si prohrál. Full house, přátelé!
„Zatracená ženská!“ zanadával si Sasori a naštvaně zahodil svoje karty.
„Beztak podvádí, hm, mám ji kilnout?“ navrhnul Hidan a očíčka mu svítily radostí.
Já za to nemůžu, že neumíte poker. Kdo by si pomyslel, že taková banda gangsterů umí sotva prší a oko.
„Ale my nejsme gangsteři, Tobi hodný chlapec, ne? Deidaro-senpai.“
Já fakt žasnu, on ze sebe toho blbečka dokáže dělat fakt přesvědčivě. Ale moment...na tom něco bude.
„Přestaň filozofovat a rozdávej, un!“
Ale jo furt Deidy, beztak zase prohrajete.
„Zatracenej pátek třináctýho. Já vám to říkal, že z nás nadělá sushi!“ zlobil se Kisame.
Jestli tu z někoho uděláme sushi, tak jedině z tebe delfínku.
„NANI?!“
„Co je to tady za bordel...huh?!“ Kakuzu vytřeštil oči, až se mu na provázku kutálely až ke stolu. „P...p...pe...peníze...tolik...tolik peněz!!!“ nevydržel to při pohledu na hromadnu vítězného love co leželo Lantii u židle a skácel se se slzami v očích k zemi.
„Kakuzu-senpai nás zabije, Tobi chce žít, Tobi utíkááááá!“
Ten Madík fakt nic nevydrží. No nic pánové, začínáme na sto dolarech, kdo dá víc?
„Dám tisíc,“ řekl s ledovým klidem Nagato a doložil na hromádku danou sumu.
Si nějak věříš, beztak tě zase oškubu páč zase blafuješ.
„T...to je...určitě z fondu organizace!“ nemohl se stále vzpamatovat Kakuzu.
To je mi fuk odkaď to je. Sorry Nagato, ale já mám royal flush, hahááá.
„To už ale fakt není možný šéfe! Ta baba na férovku švindluje, Jashinééééé ztrestej jiiiiii!“ brečel Hidan.
„Švindluje nešvindluje já ji zabiju!“ tasil Kisame Shamehadu a chystal se k útoku.
Kisame klííííd. Měl bys víc meditovat. Copak si nevzpomínáš, co ti říkal Itachi? Jestli se ke mně ta tvá kudlička na dopisy přiblíží víc jak na dva metry, tak tě rozseká na nudličky a udělá si z tebe seafood ramen.
„Zatracenej Itachi,“ začal trucovat Kisame a šel si sednout do kouta.
Kde se vůbec fláká, chtěla sem zjistit, jestli umí hrát poker.
A jako na zavolanou, Itachi otevřel dveře, udělal, jeden krok, udělal druhý krok, udělal tře...třetí krok nedodělal, protože zakopnul o Kakuzua, který se stále válel na zemi, a chytil tááááááákhle velkýho zajíce. Pro ty, co když byli malí nechytali zajíce, Itachi prostě a jednoduše zakopnul a spadnul přímo na čumáček.
Hej no já věděla proč si ten foťák beru, pěkná momentka Ita-chan, tu si schovám do svého ´KM´ šuplíčku. Já ti dám, že sharingan vidí všude.
„Hn...,“ odfrknul si Itachi a sbíral se ze země.
„Už ji můžeme zabít?!“ brousil si kosu Hidan.
„Ale ale...hnízdo hazardu. Snad s těma bednama nehraješ poker?“ zamračil se Itachi a usadil se ke stolu.
No sorry, ale autobus s nima o peníze hrát nebudu.
„To je dobře že se bavíš. Já ti taky řeknu vtip,“ ušklíbnul se Itachi.
...po třech minutách v kómatu...
Jó dobrej joke, ale tohle už víckrát nedělej jinak to bude má smrt.
„Hn. Tak jdu takhle ze snídaně a dostanu šifrovanou zprávu, že prý Konoha chystá hromadný zátah na Akatsuki.“
Na tom není nic vtipnýho.
„Že prý Konoha obdržela výhružný dopis, kde jasně stojí, že pokud do dnešního večera nedonese odvšivená veverka k vrbě mlátičce padesát milionů dolarů v malých neoznačených bankovkách, Akatsuki zabije svoje rukojmí.“
„Padesát...milionů...“ skuhral zase Kakuzu.
Jo, to je hustý, o tom můžu taky napsat. Kde máte to rukojmí, já si ho vyfotím ještě než ho zabijete.
„Myslíš, že Tsunade ty peníze nezaplatí?“
Seš blázen Itachi? Tsunade má sotva na toaleťák, všechny peníze vrazí do dostihů nebo do saké. No jedině, že by je někde čórknula, ale kvůli nějakýmu rukojmí? To těžko...
„Tak to máš opravdu smůlu, protože to rukojmí jsi ty,“ usmál se ještě víc Itachi, což samo o sobě nahánělo hrůzu.
Jo, jasně a Sasuke je víla Zuběnka.
„Jak se to vezme, když byl ještě malý, chodíval za ni převlečený o Halloweenu.“
Ouvej...ale moment! Pokud jsem rukojmí, jaktože o tom nevím?
„Vždyť to říkám, vtipné, ne?“
No dobře ale tady končí sranda. Kisame, hlásit takový poplašný zprávy, no copak to se dělá?
„Co, jako že to byl já?! Šílíš ženská?!“
Itachi, mám chuť na ramen...
„Hej néééé fakt! Já to nebyl!“ bránil Kisame svůj holý život. „To byl určitě Hidan!“ ukázal na Hidana, který okamžitě schoval kosu za záda a dělal že nic.
Ale tak pánové! Taky všechno řešíte násilím. Na to se musí hlavou, né s kosou.
„To jako tvojí hlavou? Hnghhhgh,“ zakuckal se Itachi smíchy.
Beztak je to všechno tvoje vina!

O týden dříve; neznámo kde...

Já toho malýho nevychovanýho spratka zabiju! Já mu dám cvičit anakondy a hrát si s hromosvodama! Počkej až tě najdu, to něco uvidíš.
„Hn, můžeš si jít hrát na rybníčku Suigetsu. Ale vem Karin s sebou, jinak ji asi zabiju.“
Nó to je dost. Hej Sasuke!
„Hn?!“ otočil se Sasuke k rozzuřené novinářce.
Tak za prvý, máš přesně deset sekund abys vzal nohy na ramena, veř mi, ten náskok budeš potřebovat. A za druhý, a to si už ó Kami zapamatuj, ´hn´ není ve slovníku.
„Cože?!“ zatvářil se zmateně a naštvaně zároveň Sasuke a nejspíš chystal nějaký chidori trik.
No co koukáš, fakt, třikrát sme to s Itachim kontrolovali ve slovníku spisovné českojaponštiny.
„Itachi?! ITACHÍÍÍ!!!“ zaječel Sasuke, vzal nohy na ramena a dal se na úprk, respektive na lov.
Ale né Itachi...krucinál už, zatracení Uchihové, člověk neví, kterýho má zabít dřív...

O týden později; Akatsuki Lair

„Já ti říkal, že tohle funguje vždycky, hn,“ usmíval se potutelně Itachi.
Jak ho má pak ale člověk dohonit? Je rychlejší než Brepta, když si šlahne lžičku kafe.
„Hn, takže si přišla sem, zjistila jsi, že se flá...že těžce pracuji na svojí misi, takže tu už týden hraješ poker a nechutně vyhráváš všechny peníze naší organizace. A ještě bych zapomněl, někdo si z tebe mezitím udělal rukojmí,“ analyzoval situaci Itachi, jak jinak, za pomoci sharinganu. „Otázkou tedy zůstává, kdo?“
Pche...poslóchejte děcka.
„To myslela tebe,“ ukázal Hidan na Deidaru.
„Né, tebe myslela!“
Kušujte! A poslouchejte. V každý organizaci je osoba, která ví o co jde. Tu je třeba najít a hodit po ní mega otrávený shuriken. Kdo z vás by asi chtěl vydělat padesát milionů a ještě se zbavit naprosto nepodstatné Konožské novinářky?
„Podle mě to byl Kakuzu, un! Ten je děsně na prachy a tebe nesnáší, protože si nás oškubala v tom pokru.“
Zajímavá myšlenka Deidaro. Ale schválně se podívej, co to s ním udělalo, když Itachi zmínil těch padesát milionů. A pak, to, že vám tu likviduju finance zjistil Kakuzu teprve před deseti minutami.
„No, to je fakt,“ uznal Deidara.
„Já bych měl nápad,“ ozval se nečekaně Itachi. „Předpokládejme, že nikdo v této místnosti není strůjcem tohoto podvodu. Nenápadně se tedy vplížíme k vrbě mlátičce ve stanovený termín donášky výkupného a zjistíme, kdo za vším stojí. Dotyčná osoba si přeci výkupné musí přijít vyzvednout.“
Jo, přesně to jsem chtěla navrhnout!
„Hn, jasně...“
„Jó, dobrej nápad. Ale do tý doby, Lantio, rozdávej!“ zavelel Nagato a skupinka si v klidu pokračovala ve své poker partii.

Tentýž den, odpolední hodiny, Konoha

„No počkejte až se vrátí šéfka! Vás nechám zažalovat za týrání veverek! Fůůůůj šampón...“
„Jen ti to prospělo, Brepto,“ naznala Tsunade.
V tom se do kanceláře přiřítila Shizune, celá spocená a vypadala, že buď běžela maratón, nebo utíkala před banka-strážnými ninji. „Mám to!“
To se ale Tsunade nezatvářila nijak vesele, ba naopak, zděšeně se odplížila na druhý konec místnosti. „Tak snad ´to´ není ta prasečí chřipka. Ale blbost, já Tontona přece koupu!“ začala přemýšlet Tsunade, což samo o sobě začínalo být nebezpečné.
„Já řikal, že ten šampón je šunt!“ urazil se Brepta.
„Huh?!“ nechápala Shizune, a tak jen pokrčila rameny a flákla obrovským cestovním kufrem o stůl. „Mám těch padesát milionů.“
„Jo táááák!“ pousmála se Tsunade a s očima vytřeštěnýma hleděla na tu hromadu peněz. „Hm...“
„Žádný dostihy!“ zavětřila Shizune její nekalé úmysly a kufr zase rychle zabavila. „Musíme zachránit Lantiu, nezapomínejte!“
„Zatracená Lantia!“

Tentýž den, podvečer, v křoví u Vrby Mlátičky

*Škyt* Jejda, někdo na mě vzpomíná. Kisame! Sundej tu nohu z mojí hlavy!
„Není tu žádný místo ženská, měla bys zhubnout.“
Cože?! Od tebe to sedí ty tunová nádhero! Seš jako nějakej pseudo mořskej kombajn!
„Cože?!“
„Bitka, un?“ sledoval to s napětím Deidara.
„Klíďo píďo!“ tasil Hidan opět kosu.
„Hej AU!“ vypísknul Deidara jak malá holčička. „To bylo moje oko týýý, un!“
*hepčík* „Dej ty vlasy pryč z mýho ksichtu, Deidaro!“ zlobil se Nagato.
„Poprskal ste mi celej obličej, šéfe...“ utíral si zaslintovaný obličej Kakuzu.
„Můžete už pro všechny mrtvý Uchihy na onom světě zavřít ty huby?!“ vypěnil Itachi tak moc, až mu začal Mangekyou sharingan problikávat v duhových barvách. „Jste horší jak banda střeštěnejch desetiletejch holek co pořád křičí: Kyaaaa a Moeeee a Kawaiiii! HN!“
*po minutě mrtvolného ticha*
„OMJašine!“ vybuchl Hidan smíchy a začal kolem sebe zase máchat kosou.
„Hidane!“ rozzuřil se Deidara, když mu zrušil i druhé oko.
...
Hm...komplexy co? Tachi-chan
„Nesmysl, hn,“ odfrkl si Itachi a dělal, že nic.
Jak dlouho tu ještě budem trčet. Což o to, křoví je to hezký, ale Kisamemu smrdí nohy!
„To mi nemusíš připomínat, stačí, když si v pokoji vyzuje boty, to tam pak máš vydržet, hn.“
Na historky z vašeho milostného života teď nemám náladu...
„NANI?!“
„TICHÓÓÓ!“ zařval Nagato. „Um...chtěl sem říct...ticho,“ zašeptal.

Na louku pod vrbou se v tu chvíli dostavil...kufr? Jo, obrovský kufr. Mohlo by se zdát, že ten kufr umí chodit, ale nenechte se splést, on chudák Brepta pod ním jenom nešel vidět.

No já nevěřím vlastním očím!
„Jo, taky sem ještě neviděl chodící kufr,“ třeštil oči Deidara.
„Hlupáku!“ vynadal mu Sasori. „To nevidíš, že je pod ním veverka nadopovaná...héliem?“
Tsunade ty melouny fakt platí!
„Možná ještě nejsi tak postradatelná, jak sis myslela,“ podotknul Itachi.
Tak to zase pozor! Spíš se jí nechtělo platit účet za hovor do New Yorku...beztak!
„Hn...jenom jsem to nechtěl říkat nahlas...“ usmál se Itachi.
Hele víš co...no moment, když už jsou tu melouny i s vykoupanou veverkou, kde je vyděrač?
„A kde je Kobra 11, když ji zrovna potřebuješ...hn.“
Přestaň se na to dívat.
„Je to skvělý podnět k mému novému Tsukoyumi triku – Jejich revírem je dálnice, jejich tempo je vražedné, jejich protivníci jsou zloději aut, vrahové a vyděrači. Muži z Kobry 11 pracují ve dne v noci. Jejich úkolem je chránit naši bezpečnost. Představ si to 72 hodin v kuse i s tou znělkou na pozadí. Dobrý, ne?“
Jo, není taky možný, že čas od času, sem tam...občas...do toho tvýho Tsukoyumi chytíš sám sebe?
„Čumte děcka, někdo de!“ zalarmoval všechny Deidara.
Děcka? To myslel tebe Itachi...

K vrbě se přiblížila osoba, celá oděná v černém hábitu, černé vlasy...a...černo-oranžová maska přes obličej? Bylo jasné, že to mohou být pouze dvě osoby na celém světě, buď Uchiha Madara alias hodný chlapec Tobi, nebo Darth Vadar s novou maskou.

„Dej sem kufr, veverko!“ poručil Madara.
Dříve než se ale stačil Brepta zorientovat v situaci, vyřítila se průzkumná skupinka Akatsuki ze křoví s výkřikem: „TOBI?!“
„Huh?! Um...co...co vy tu děláte?! Nehrajete náhodou poker? Tobi myslel, že budete hodní chlapečci, hn“ znejistěl Madík a začal si zase hrát na blbečka.
Lantia je ale zlobivá holčička! Hej to už ale není možné s váma! Vás měl někdo vyvraždit pořádně a né že jeden to udělá, naprosto to zesloní a nezabije svého emomstitelského bratra, a další si tu v klidu přežívá sto let a neví, že podle učebnice biologie má být dávno mrtvý!
„Hn! Já to prostě musel udělat!“ přiznal se Madara.
Proč?
„Ty nemáš ani ponětí, co to dneska stojí všechno peněz, ženská! Udržovat tuhle organizaci, udržovat si tuhle přiblblou image, platit alimenty...ehm. A to nemluvím o svém úžasném měsíčním plánu!“
„Chceš vytvořit unikátní sharingan a pomocí měsíce všechny ovládnout v genjutsu!“ odhalil ho Itachi.
„Cože?!“ zatvářil se zmateně Madara. „Ne. Chci tam vybudovat šesti hvězdičkový hotel Moon Eye s výheldem na moře a sexy obsluhou...no jak jsem říkal, ta ekonomická krize mi proluftovala kapsy, teď ses ještě objevila ty s těma podovdnejma technikama na poker a vuala! Peníze jsou pryč!“
„Šéfkóóóóó!“ vzpamatoval se konečně Brepta a dobře mířeným skokem do náruče Lantiu už zrušil úplně.
Slez ze mě Brepto...a jejda, ty voníš po fialkách. Hehe, Tsunade tě pořádně vydrhla čéče.
„A už nemám ani Blechy,“ usmál se zářivě Brepta.
„Jó to je všecko strašně hezký a dojemný, ale teď bych prosil ty peníze, nebo tě tu na místě zabiju!“ pohrozil Madara a nahodil Mangekyou.
„Leda tak přes moji mrtvolu, hn,“ opětoval mu stejnou Itachi.
Um...fakt jo?
„Hn, ne. Jen blafuju,“ zašeptal.
Pche...mě je to fuk, zabije prvně tebe...
„Houby zabije, taky blafuje.“
Jak to můžeš vědět?!
„Je to Uchiha, hn.“
A to HN si nech!
„Tady ty peníze máš, Madíku,“ řekl ale najednou Brepta a silou třech Švarcenegrů po něm mrsknul obrovský kufr.
Brepto co blázníš?!
„Blafuju.“
Ale...
„Klíd šéfko, máme všecko promyšlený,“ ujistil ji Brepta. „Klidně se s těma penězma udav!“ řekl ještě Madíkovi.
„Neboj, mám to v úmyslu, hn. A vy!“ otočil se ke zbytku Akatsuki, kteří celou výměnu zmateně pozorovali. „Nezapomeňte, že Tobi je hodný chlapec, a bude na večeři v čas, heč!“ udělal na ně dlouhý nos a byl ten tam i s kufrem. Nagato a spol nečekali, až na ně přijde Konan s panvičkou že jdou pozdě, a byli mu v patách.

„Měl by ty peníze vrazit raději do psychiatra, ne do hotelu na Marsu, hn.“
Na Měsíci...
„Seš nějaká chytrá, ne? Pokud vím, je to TVOJE veverka, co mu ty peníze dala.“
„Cože?“ zatvářil se zmateně Brepta. „Jaký peníze?“
Ty v tom kufru přece!
„V tom kufru?“ zasmál se Brepta. „Tam žadný peníze nebyly, dyť sem jasně řekl, že blafuju, né?“
NANI?! Tak...tak...vy ste blafovali, hm...a co kdyby to nevyšlo, co?! No co už, ňáká žurnalistka, co?!
„Klíd šéfko, my ty peníze fakt měli. Ale...“
Ale co?!
„Když je tuhle viděla Tsunade, tak se prostě neudržela. No a zkus zrovna jí něco vymluvit, nebo nedej Kami, jí ten kufr vzít z ruky.“
No, to je fakt...
„Jak tu tak mluvíme o těch penězích...nezapomnělas na něco, hn?“
OMJAŠINE! Moje vyhrané milióny!
„Vyhrané ale podvodem, takže právem patří opět naší organizaci.“
To není fér! To není fér! Jašinéééé ztrestej je všeckyyyy!
„Kdepak fér, pátek třináctého,“ ušklíbnul se Itachi, otočil se na podpatku, udělal jeden krok, druhý krok, třetí krok? „Hn, haha.“ Čtvrtý krok a...plesknul sebou do obrovské kaluže bahna.
BLESK
Krásný momentky, Itachi, fakt dík.
„To bahno tam před tím nebylo,“ tvářil se podezřívavě Brepta. „A ta banánová slupka taky ne.“
Jo jo, pátek třináctého. Brepto poď, mám hlad.
„Dáme si zase Supermega ostrý kimchi?“
Jasně že...

Tentýž den, Akatsuki Lair, pokoj šíleného Madíka

„Konan se tentokrát s těma špagetama překonala,“ mluvil Madara k...ke kufru? „Ano, tak chutná vítězství! Tak penízky, pojďte k papínkovi!“ nasadil svůj psycho úsměv a otevřel obrovitánský kufr. „Hn...hnghnghhnn...hh...hahahááááhaha,“ dostal hysterický záchvat smíchu. „Jakoby...heh...jakoby to byl jenom...kufr...plný...papírků od kokosových tyčinek...hahaháááhhh...LANTIÓÓÓ!!!“

Kdesi v Konoze se v tu dobu mínila uškytat k smrti jedna nejmenovaná žurnalistka a prskala kolem sebe kimchi, až byla její veverka zase taková, jaká byla ještě tohle ráno – špinavá.
A tak ze zdi pod tíhou půlnoci spadnul další list kalendáře, tentokrát s pověstným nadpisem: Pátek Třináctého...