Vetřelkyně v Akatsuki - 12. díl - Zvrat

...Zatímco Akatsuki už pomalu doprobírali nějaká ta témata, přišel Itachi, nutno podotknout, že se tvářil velice naštvaně a stroze řekl:
„Deidara útočil na Písečnou... Sám, bez rozmyšlení."

„A tos ho nechal?!" vybuchl Pein.
„Klid, zjistil jsem to před chvílí, ale jak to vypadá tak se stáhl."
„Ten..." zarazil se včas Pein.
„Podle všeho útočí na Písečnou jenom z legrace, ale i tak to vypadá, že Písečná je na dranc. Ten jejich Jinchuuriki, byl prý na hranici svých sil. Více jsem z toho... Hmmm... Vlastně nevím, kdo to byl... Více jsem z něho nedostal, podlehl Sharinganu příliš brzo."
„To je vše?" zamračil se Pein.
„Ne, Deidara má nejspíše zamířeno do dalších vesnic... A podle všeho míří do Zvučné, ale to je jenom doměnka, ovšem je to stejným směrem." dodal Itachi.
„Dopr.." zaklel Pein.
„Všichni se okamžitě připravte, za chvíli vyrážíme," zaskočil naštvaně na nohy a spěchal říct Konan, že ona tu zůstane s dívkami.
„Není to trošku unáhlené? Přece jenom... Deidara snad bude mít dost rozumu." řekl Kisame.
„Pochybuji." řekl jen Itachi.
Za chvíli všichni odešli a Pein za nimi hlasitě bouchl dveřmi.
Do pokoje k holkám přišla Konan.
„Em.. děvčata?..." začala „já.. půjdu si teď lehnout. Neměla bych, nikdo tu není, ale.. věřím vám.."
„Kam zmizeli?" podívala se na ni zmateně Mitsuki.

Mezitím ostatní Akatsuki cestovali, všichni se přesouvali co nejrychleji, vzadu se loudat Hidan.
„Rychleji!" křikl po něm Pein.
„Sakra, Jashin vás všechny ztrestá." zavrčel naštvaně Hidan.
Leader na něj jen hodil velmi ošklivý pohled..
Hidan se zamračil a náhle přešel úplně do chůze, provokativně a pomalu.
„Ku*va, Hidane, teď NE! Na ty svoje nálady si najdi vhodnější chvíle," okřikl ho Kakuzu.. „Já bych tě zabil!"
„Jako kdybys to dokázal." zavrčel Hidan lhostejně.
To už se Kakuzu dopáleně otočil a napřáhnul ruku, ale do útoku mu Hidan nastrčil kosu a Kakuzu zaútočil znovu. „SAKRA, VY DVA!" začal Kisame křičet.
„Dopr****, Kisame, trhni si laskavě!" houkl na zpátek Hidan.

„Tak dost, vy kreténi," okřikl je Pein. Kakuzu se uklidnil a otočil se k Peinovi čelem. Hidan se jen zamračil.
Akatsuki tedy pomalu (čti Extrémně rychle) spěchali do Zvučné vesnice, tam už se, ale sváděl boj. Orochimaru vs. Deidara. To už si Itachiho všiml Sasuke a strhl se další boj, Orochimaru právě dostal umělce na nevýhodné místo a ostatní Akatsuki byli také zaneprázdnění Orochimarovými poskoky.
„Vítejte přátelé." zasyčel Orochimaru.
Deidara klesl s podlomenýi koleny k zemi, stejně jako kdysi Sasuke…-holt Mangekyou-.

Orochimaru se jenom ušklíbl, ale pochopil, že i přes své schopnosti, nemá šanci vyhrát nad všemi Akatsuki.
„Je to genjutsu." řekl náhle uprostřed boje Itachi.
„Co?!" nechápal Kisame.
„Ta vesnice je klam, Zvučná na tomhle místě není." pokrčil rameny Uchiha.
„Bystré, Itachi-san." ušklíbl se Orochimaru.
„Takže chceš pořád tělo Uchiha klanu?" povytáhl červenooček obočí.
„Přiznávám." pokrčil rameny Orochimaru a náhle zmizel i s vesnici i se svými noshledy, někteří shořeli, jiní se proměnili ve vodu. Deidara byl v bezvědomí a vážně zraněn.

„To byl, ale blbec," řekl náhled Hidan a kopl do kamenu, „já chtěl použít své obřady."
Akatsuki potom hned rychle spěchali do svého sídla..
„Ten malej..." nadával pod vousy Pein.
„Klid, šéfe, on se ještě rád omluví." zazubil se Kisame.
„Neomluví." zavrtěl hlavou šéfíček.
Akatsuki pomalu dorazili do sídla a jali se léčit.
Dívky byly stále ve svém pokoji.. Až když Kisame prudce práskl s dveřmi, vykoukly, podívat se, co se děje..
Kisame, který měl na zádech velice zraněného Deidaru, když uviděl dívky, neusmál se, spíše zamračil a přísně řekl:
„A do pokoje!"

Obě jen beze slova stály na místě, až když do nich Kisame trochu strčil, pak se teprv vrátily se do pokoje. Obě mlčely, až po chvilce Mitsuki špitla.. „De..Deidara-san.."
„Deidara-san bude v pohodě." pokusila se usmát Molly, ale řekla to, aby přemluvila sama sebe.
Mezitím Akatsuki...
Takhle probíhal zbytek dne a i noc, kdy byl Dei v bezvědomí, Akatsuki se odmítali s děvčaty bavit a ty byly v šoku.
Ráno se Deidara probral.. První, co rozpoznal, bylo cosi modrého a oranžového. Tobi s Kisamem u něj proseděli celou noc.
„Deidara-sempai!" vřísklo stvořeníčko a rádo by začalo dusit umělce, kdyby tam ovšem nebyl Kisame, který jej zadržel.
„Tobi, klid!" uklidňoval jej Kisame.

Deidara se cítil dezorientovaný, trošku zmatený, ale to už tam vlítl Pein, připravený blonďáčka seřvat.
Když viděl jeho zničený výraz, pouze se ušklíbl.
„Tohle se nikdy nebude opakovat!" řekl velmi chladně.
Pein si doslova liboval v tom, že Deidara nemůže mít žádné námitky, protože těch je většinou více než dost a tak pokračoval. Kisame s Tobim raději vzali nohy na ramena.
„Co sis jako myslel zaútočit na Orochimara?" zeptal se vůdce, nezapoměl si udržet chladnou tvář.

„Pár výbuchů ho mohlo schladit." řekl umělec lehkovážně.
„Ty ses asi zbláznil!" rozkřikl se potom.
Přihlížející Tobi s Kisamem udělali krůček ke dveřím, ale Pein se na ně zamračil, tak jim nezbylo než zůstat stát na místě.
„Pár výbuchů!" opakoval naštvaně. Potom se zhluboka nadechnul a mířil ke dveřím. Na poslední chvíli se ještě na něj otočil. „Deidaro?"
Blonďáček se nejspíše doslova pobavil tím Peinovým výbuchem vzteku, po jeho otočení na něj pouze tázavě pohlédl.
„Jak vím, že ti ještě můžu věřit.." dořekl.. Nezamračil se, nepoložil mu to jako otázku, jen šel ke dveřím. Když je za sebou zavíral, ještě se naposledy s chladným, spíš pohoršeným a tázavým pohledem otočil na Deidaru a potom dveře zavřel a zmizel v chodbě.

Dei si povzdechl a zacivěl do zdi, nikomu to nechtěl vyčítat, ale ty dvě už mu lezly na mozek. Přemýšlel, zda by doopravdy nebylo lepší, konečně zjistit kdo jsou a potom se jich jednodušše zbavit.