Dcera Jashinova - 19. kapitola - Mlčenlivost

Akatsuki našli loutkáře v hlubokém bezvědomí. Nikdy by to nebyli zjistili, kdyby je Prtě neupozornila. Přiběhla za nimi s pláčem a zprávou, že se šla podívat za strýčkem a on jí neodpovídá. Hidan s Kisamem vynesli Sasoriho ven. Vypadal, jako by dostal pořádně po hlavě.
„Někdo přes nás proklouz,“ zavrčel bělovlasý, když bral loutkáře na záda. „Kisame, řekni to ostatním. Musíme toho šmejda najít a dát mu co proto!“ Žralok to uznal.

Deidaru to málem skolilo, když viděl Sasoriho bezvládné tělo. „Je mrtvej?“ kníkl.
„Klídek, Deidaro, jen dostal od někoho po šišce. Patrně je zrovna teďka v limbu.“
„Uf, aspoň že tak,“ oddychl si blonďáček. Pak mu to však došlo. „No jo, ale co teď s ním?“
„No, je to celý pěkně blbý. My nejsme lékaři a on není hotovej člověk. Felčarů je na světě málo a zabíjet je je trestný.“
Kisame s ním souhlasil. „Budeme muset počkat, až se probere sám a zatím ho necháme v klidu a zkusíme do něj dostat nějaký jídlo.“
„Dostane zeleninovou kaši!“ rozhodl Hidan.

Zpráva o vetřelci se po sídle roznesla rychlostí blesku. Deidara dostal za úkol hlídat děvčátko, aby se snad nestalo, že jim ho neznámý unese. Jí to ani trochu nevadilo, vždyť přece s blonďatým strýčkem byla největší zábava. Itachi se odmítl zúčastnit pátrání. Snadno si domyslel, že žádný vetřelec neexistuje, ne po tom, co viděl schopnosti té malé žáby na vlastní oči. Konan se měla postarat o Sasoriho a Zetsu s Tobim dělali hlídky u dveří. Vůdce byl zrovna pryč. Ninjové doufali, že toho mizeru stačí chytit, než se jejich velitel vrátí z obchůzky.

Kisame si po několika hodinách marného hledání hlasitě postěžoval Uchihovi, že pátrání se nezdařilo. Ten ho uklidnil tím, že mu řekl, že to byl nejspíš jen obyčejný zlodějíček, a když zjistil, že je Sasori bezbranný, nechal ho být. Na to však žralok argumentoval tím, že mu Hidan s Kakuzou tvrdili, že loutkáře přikovali ke zdi, jak jim poručil Šéf. Na to měl Itachi jen jedinou výmluvu.
„Jste pěkný pitomci! Jako byste nevěděli, že je náš loutkář neuvěřitelně vynalézavej. Vždyť dokonce zkrotil i tu malou divošku!“
„Já vím, Itachi. Vždyť jsem taky byl u toho,“ zakřenil se žralok.
Jejich veselou debatu přerušil příchod Zetsua a Tobiho. „Tobi nic neviděl!“ hlásil skrček hrdě.
Itachi se jen ušklíbl. „Tak to pro nás není žádná novinka.“
Kisame byl tentokrát v opravdu dobré náladě, proto se k němu neplánovaně přidal. „Vždyť on to ani jinak neumí,“ uchechtl se.
Oranžový ninja popotáhl nosem. „Vy jste na Tobiho zlí!“ vřískl a pelášil někam pryč.

Když se Sasori po třech dnech konečně probral, uviděl nad sebou pár zvlněných pramenů modrých vlasů. Oči mu zasvítily, když se jednoho z nich dotkl a pořádně zatáhnul.
„Jau!“ zafňukala Konan. „Pitomče!“ Pleskla ho po břiše a vzápětí zaúpěla znovu.
Loutkář se uchechtl a nadzvedl se na lůžku. Chtěl ji uklidnit, ale hlas ho zradil, nedokázal ze sebe vypravit slovo. Jediná členka Akatsuki ženského pohlaví sledovala, jak na ni zírá s vytřeštěnýma očima a přitom otvírá a zavírá pusu.
„Ach, ne!“ zděsila se modrovlasá. „On je němý!“