Ještě nezmizela ze světa láska - 20. kapitola - Když zuby skřípou

Shikamaru zavřel oči a nervózně se převrátil na posteli. V tomhle pokoji se cítil tak strašně stísněný, všechno tu na něj padalo. Ráno neustále někam běhal, být osobním strážcem ho vysilovalo. A když už se naskytla volná chvilka, ta bláznivá blondýna si na něj pokaždé něco vymyslela.

Ráno vstal a začal se věnovat ranní očistě. Přitom na chvíli přivřel oči a na mysli mu vytanula vzpomínka na včerejší polibek. Uchechtl se. Kdyby na ni uhodil, musela by přiznat, že se jí to líbilo.
„Tak kde se schovává můj pomocník?“ ozval se zvonivý hlas z chodby.
„Tem…“ Shikamaru polkl a zavrtěl hlavou, když blonďatá přišla blíž. Ještě si stačil navléknout kalhoty, než vyhrkl: „Těm trubkám už odzvonilo.“
Dcera Čtvrtého Kazekageho se šklebila. „Schovávání svalů by se mělo trestat.“ Šibalsky na něho mrkla a zmizela mu z očí.

Celý den za ní běhal, třídil důležité listiny, a zároveň dával pozor, aby Lady Kazekage nic nechybělo.
Ta si toho rána zakázala jakékoli myšlenky na tohohle cizáka, ale pohled na mladíka svlečeného do půl těla… tomu ani při té nejlepší vůli odolat nemohla. Co chvíli sebou trhl. Možná ho její zkoumavé pohledy děsily. Koneckonců, teď si může dovolit hřešit. Gaara tu není.

„Je všechno v pořádku, Matsuri?“
„Nikdo si nestěžoval,“ utrousila dívenka.
„Víš moc dobře, že na to jsem se neptala!“ Blonďatá ji zpražila pohledem. „Kage Skryté travnaté dorazí na hodinu. Zařiď, ať mě nikdo neruší. Jdu si dát lázeň!“
Temari se zvedla od stolu, nechala práci ležet ladem a ráznými kroky přešla chodbou.

Černovlasý dokončil práci a sedl si do dřepu. Letmo zavzpomínal na své přátele a Temarina bratra. Hlava Vesnice ukryté v písku právě v té chvíli vstoupila do místnosti. Ninja z Konohy měl co dělat, aby nechal pusu zavřenou.
„Na co tak civíš?“ Byla to obyčejná otázka, ale on na ni neměl jak odpovědět. Vypadala překrásně. Tmavý skřipec vetkaný do vlasů, lehounké střevíce na nohou, oděna v zářivé zlaté kimono, vlasy plné kudrlinek. Zíral na ni s očima vytřeštěnýma, v duchu se strašně plísnil. Musí si zachovat aspoň tu poslední špetku důstojnosti.
„Ehm, to takhle v Suně vítáte každou důležitou návštěvu?“
„Samozřejmě! Jako vůdkyně musím reprezentovat! Všichni se budou dívat.“ Otevřela šuplík ve své pracovně a podala mu ještě nedotčenou ninjovskou čelenku. „Až za mnou půjdeš do předsálí, vezmi si tohle. Bez toho tě nepustí dál!“ Přijal ji mlčky a tázavě na ni pohlédl. Jeho tichá otázka zůstala nezodpovězena.

Osaměl, nevadilo mu to, mohl rozjímat. Měl ještě spoustu času. Uvařil si čaj, zdržoval se poblíž hradeb, aby mohl pozorovat mraky. Všiml si, že je někdo poblíž, za rohem vykouklo pár pramínků hnědých vlasů. Nechal Matsuri přijít blíž. Přistoupila k hradbám a hleděla do krajiny. Nevšímal si jí. Ona jeho také ne. Ale po chvíli jí to nedalo a začala mu pokládat čím dál dotěrnější otázky. Skřípal zuby a dal si ruce za záda, aby neviděla, jak svírá pěsti. Zpočátku nevinné dotazy na rodnou vesnici brzy přešly k věcem, které se úzce dotýkaly jeho soukromí. Pak však pohár mladíkovy trpělivosti vzpěnil a přetekl, když Geninka vyhrkla: „Že vám se líbí slečna Temari!“
Prudce vstal a přitom převrhl hrnek se zbytkem čaje. „Takovému dítěti se svěřovat nehodlám!“ zasyčel ledově.
„Já… já jsem žena,“ pípla.
„Tomu uvěřím teprve, až tomu tvé chování začne odpovídat!“ Zasadil jí poslední bolestivou ránu a Matsuri s brekem utekla. Opřel se rukama o ochoz a chvíli vstřebával emoce, zbavoval se všeho negativního. Pak zhluboka vzdychl a nasadil si na hlavu písečnou čelenku, znak Skryté listové nechal v kapse.
Cestou do sálu se rozhodl, že nebude své dočasné velitelce nic říkat. Koneckonců, o nic nešlo. Rada se zdráhala pustit ho dál, ale Kazekage si velmi rychle zjednala pořádek. Kage Skryté travnaté dorazil podle očekávání. Shikamaru žasl nad tím jak rázně, a přesto zdvořile, s hlavou vesnice hovoří.
„Tahle záležitost je ale už přece dávno smetená ze stolu!“ slyšel ji říkat. Odpověď ho zarazila.
„Dluh ještě nebyl splacen!“

Ve stejné chvíli jako Temari se vrhl před muže, který měl být Kagem. Vrazili do sebe a každý dopadl na jinou stranu. V příští vteřině už držela střapatá muže pod krkem. „Ty jsi špeh, že? Travnatá před třemi dny opětovně stvrdila smlouvu, ty šmejde!“ zasyčela a třískla s mužem o stůl. Vzápětí už se ho chopila garda. Zajatec zvedl hlavu a samolibě se usmál. Mezi ním a Lady Kazekage zůstalo jakési neodhalené tajemství.