Teď tu velím já! 06-Sasuku a relax?

Moje kamarádka se další den už neobjevila, nejspíš vzala moji výhrůžku velice vážně, protože dostat ode mě přes hubu, by bylo vážně něco. Možná bych toho nebyl ani schopný, byla přece tak krásná. Dnešní den započnu něčím naprosto neobvyklým, něčím čímž na sebe nemůžu přivodit žádné nebezpečí, dokonce nemusím nic zničit. Řeknu vám, že moje bílá košilka už toho zažilá vážně dost. Ano nevím jak se mi povedlo, dostat ji do předešlé podoby, to jest z velikosti nula na XXL. No jo, mám rád když mi tak pěkně fouká, hlavně žádný nemravný nápady. Myslel jsem tam nahoru. Dobře, nějak jsme odbočili z tématu dnešního dne, které zní relaxace. Opravdu jsem to potřeboval a taky jsem potřeboval skrýt před těmi osobami, které mě už nenazývali jinak než exhibicionista. Někdy to přijít muselo, hlavně že neví, kde bydlím. Doufám!
Tak dobře, čím začneme. Spánek jsem raději vynechal, kdybych měl náhodou jeden ze svých vlhkých snů. O to jsem rozhodně nestál. Jedno špinavý povlečení mi stačilo. Proto jsem raději v celém pokoji zapálil svíčky a vonné tyčinky. Zanedlouho jsem smrděl jako malá prostitutka, ale to i bylo jedno. Sedl jsem si do tureckého sedu a s rukama na kolenou. Zavřel jsem oči a zhluboka jsem se nadechl. Nadechl jsem se ale moc a tak se moje plíce naplnili tím ohavným pachem, a tak jsem se trochu zakuckal. Tohle nebyl moc dobrý nápad. Zanedlouho se můj pokoj ztratil růžovém dýmu a já si připomněl svůj incident s Wanishem. Takový šoky hned po ránu, raději jsem začal opakovat ta slova: růžová způsobuje smrt! Tím pádě je tedy zázrakem, že Sakura ještě žije! Zrada. Takhle mě podvést. Raději jsem pohasínal všechny svíčky a vyběhl jsem ven. A konečně čistý vzduch, zhluboka jsem s nadechl a nasál jsem ten čistý vzdoušek do plic. Pohlédl jsem zpět do pokoje, který se utápěl v růžovém dýmu. Po těle mi naskočila husí kůže, ten dým začínal dostávat tvar, jedné výše zmíněné osobě. Rozběhl jsem se pryč od pokoje, ale dým mě začal doháněl a to dost rychle. Ukryl jsem se před ním do jednoho pokoje. Bylo mi jedno k čemu ten pokoj sloužil, hlavně že jsem utekl tomu dýmu. Hrůzné zjištění však bylo, že tento pokoj sloužil jako koupelna toho oslizlého chlápka. Zrovna opouštěl sprchový kout. Na těle se mi naježili všechny chlupy, jakmile jsem sklouzl pohledem dolů. Bože, on je opravdu člověk a ještě k tomu je to chlap. Rychlostí blesku jsem vyletěl z pokoje a přilepil jsem se k dveřím, abych zabránil tomu, aby tento šok zažil ještě někdo jiný. Ale venku na mě čekalo její nebezpečí v podobě růžového dýmu. Zůstal jsem na pochybách, růžový kouř nebo nahý pedofilní chlápek. Vybral jsem tedy řešení číslo tři, rozběhl jsem se opačným směrem od dýmu a i toho chlápka, to tedy znamenalo do té osudové místnosti. Ta místnost, do které jsem vběhl sloužila jako koupelny osobám jiného pohlaví, tentokrát jsem se ale nenaježil, jen moje ústa si zničehožnic ocitla na zemi. Ony na mě pohlédli a začali se smát.
„Hele není tohle ten exhibicionista ze včerejška,‘‘ řekla jedna z nich.
„Jo to jen on, ale tentokrát je nějakej spocenej, copak jsi zase dělal,‘‘ zašišlala na mě další. Zastyděl jsem se, ale v té husté páře jsem nemohl najít východ, místo toho jsem zpotil ještě víc. Začal jsem rukama přejíždět po zdi a hledat východ, ovšem ony ho našly dřív a zamkli. Pohlédl jsem na tu, co zavřela a snažil jsem si ji vzít klíč s ruky, ale hodila ho jiné. Tak to pokračovalo dál. Běhal jsem po té místnosti jak naprostý idiot, pokud jedna z nich nezatáhla za moji fialovou mašli, která mi přidržovala kalhoty. A ty byli samozřejmě kvůli zpropadené gravitaci ihned na zemi. Vykřikl jsem jako neobarvená blondýnka a stáhl jsem svoji košili až po kolena, ovšem tím pádě se košile vzadu trochu nadzvedla a tak jsem svoje pozadí ukázal celému světu, tedy ne světu, ale tomu nově příchozímu, který otevřel dveře. V místnosti nastalo ohromné ticho, pak následoval výbuch smíchu. Nechápal jsem to předchozí ticho, a proto jsem pohlédl na místo, kam se ony dívaly. Málem jsem vykřikl, ten oslizlý chlápek se tvářil jako by po měl chuť skočit. Sebral jsem svoje kalhoty ze země a utekl jsem pryč z místnosti pryč. Cestou jsem si přidržoval kalhoty, jelikož moje mašlička zůstala v té místnosti. Vběhl jsem do nějaké místnosti, bylo mi jednom, co se v ní může dít, všechno nebezpečí jsem totiž zamkl.
Oddychl jsem si a pustil jsem lem kalhot, jelikož mě začala bolet ruka a tady mi nebezpečí nehrozilo, tedy to jsem si jen myslel. Místnost nebyla prázdná, seděl tam brejlovec s nějakousi chemickou aparaturou a skleničkou nějaké tekutiny, kterou šokem pustil. Tekutina mě zašpinila od hlavy k patě a já doufal, že to není žádná kysela. Nebyla, neštěstí jen ten pokusný jed na krysy tentokrát to bylo horší, jelikož ten jed skončil někde uprostřed mého těla. To byl ten problém, musel jsem podstoupit léčbu, kdy se na mě koukali snad všichni a pozorovali můj hm… nebudu o tom raději mluvit. Bylo to dost trpné, ihned kdy mě celého pomazali, jsem utekl do svého pokoje, kde jsme se zamkl a svůj klíč vyhodil. Říkám vám, jednoho dne toho oslizlého chlápka zabiju!