Teď tu velím já! 06-Sasuke a dospívání (END)

Další den hm.. raději jsem roztrhal svůj seznam, který už přesáhl délku toaletního papírů. Byl už mi k ničemu, jen mi zkazil celý víkend, který jsem si chtěl užít a zítra zas bude všechno jako dřív. Zase budu muset vstávat brzo a podstupovat nesmyslný trénink s nějakými ubožáky. No jedním slovem nuda.
Dnešek bych si mohl alespoň trochu zpříjemnit. Otázka zní jak vůbec, když nemůžu vyjít z pokoje. Počkat jeden nápad bych měl, tedy snad si mi nic nestane.
Prostě jsem skočil do postele placáka a zachumlal jsem se do vyhřáté peřinky. Tentokrát žádné vlhké sny, protože jsem pod sebe dal dvě prostěradla, tentokrát se nic nestane, když tak to jedno povlečení můžu vyhodit.
Sundal jsem ze sebe oblečení, protože mě začal ten pásek u kalhot tlačit, samozřejmě na břiše. Oblečení letělo někam do rohu místnosti a já odletěl do světa svých představ. Vážně to tentokrát nebylo zas tak zlé, probudil jsem se samozřejmě jako předtím v mokrém povlečení, ale za to jsem to pod tím měl suchém.
Co však bylo jiné, že tentokrát jsem nevstal odpočatý, ale pochroumaný a zmožený. Nepochopil jsem proč, vždyť jsem nic nedělal. Slastně jsem se protáhl a vyrazil jsem ven z pokoje. Protáhl jsem se, vlastně těch pár sekund jsem si neuvědomoval, že jsem venku z pokoje a ještě k tomu nahý. To jsem se dozvěděl teprve tehdy, když začal v mé blízkosti někdo ječet. Chvilku jsem si myslel, že to je poslední, co uslyším, ale pak to utichlo. A já ztuhl. Chvíli jsme na sebe my dva koukali, dokud nezaječela znovu.
„Áá..ty úchyle!‘‘ zakřičela a v ten okamžik mě kopla do mých choulostivých partií. Skácel jsem se na zem a chytil jsem za své bolavé místečko.
„Moje ubohé nádobíčko,‘‘ vzlykl jsem, když jsem viděl jak mizí v dáli. Tentokrát jsem si opravu myslel, že je po mě, ale to jsem nevěděl, co se teprve stane. Když jsem se konečně postavil na svoje nohy, čekal nade mnou další zjev. Tentokrát jsem ale vykřikl já.
Přede mnou stál ten chlápek s bílým tváří a slinou až někde na zemi. Chvíli jsem přemýšlel, jestli mám použít tu stejnou taktiku, jaká byla použita na mě, ale váhal jsem. Kdo ví do čeho bych narazil. Raději jsem se otočil a pelášil jsem do svého pokoje. Zavřel jsem za sebou, ale ten chlápek se nedal zastavit. On měl totiž náhradní klíč. Skryl jsem se do rohu pokoje, tentokrát už jsem neměl kam utéct. Najednou strčil ruku do kapsy. Já už jen čekal jakou hrozivou věc vystrčí z kapsy. Že by pouta nebo něco jiného na to, aby mě zkrotil. Vytáhl však něco dlouhého a fialového. Jé moje mašlička. Měl jsem sto chutí skočit mu radostí do náruče, ale raději jsem se zůstal v pozoru a snažil jsem si čímkoli zakrýt příslušené partie, vážně čímkoli, ale ten chlápek neráčil opustit můj pokoj. A tak jsem se postavil, bylo mi jedno co všechno uvidí, prostě jsem se rozhodl, že ho sám vyprovodit. Popadl jsem ho za župan, podle jeho tváře očekával, že s ním mrsknu do postele, ale realita byla krutější. Jeho cesta nebyla do mojí postele, ale ven z mého pokoje. Doslova jsem ho vyhodil ven. Musel si pěkně namlet obličej protože, ta cesta z mého pokoje byla daleká a rychlá. Ten kráter co udělal v zemi, měl nanejvýš tak dva metry. Nebyli mu vidět ani ty nohy. Však on si ho brejlovec ještě rád vydělá. Zavřel jsem za sebou dveře a vítězně jsem odpochodoval do pokoje a zavřel jsem se v koupelně. Teď by bodla sprcha.
Na nic jsem nečekal a hupsl jsem ihned po sprchu. Áá…tohle jsem potřeboval ze všeho nejvíc. Vzal jsem ho ruky sprchový gel, ano tentokrát to nebyl pokusný jed na krysy, ten jsem si totiž kupoval sám! Ten tak krásně voněl. Jelikož jsem ještě ze včerejška smrděl jak malá prostitutka, vylil jsem na sebe celý obsah. Jé to pěkně chladilo. Rozetřel jsem to všude po svém těle. Naprosto všude po těle. To bylo příjemné.
Pohlédl jsem dolů, něco tam na mě smutně koukalo. Zamračil jsem se.
„No nedívej se tak na mě, dneska nic nebude…včera sis užil dost ne,‘‘ poručil jsem přísně a věnoval jsem svým pozornost vlasům. Ale on ne a ne sklopit hlavu. Někdy jsem přemýšlel o tom jestli není lepší, kdybych byl holka. Ti s tím nemají takové problémy, u nic to ani není vidět. Rozhodl jsem se že mu dám lekci jako ještě nezažil. Schytal dávku studené vody. Smál jsem se u toho jak šílenec, tohle ho ihned zchladilo. Ale později zmrznul i můj úsměv, když jsem si uvědomil jak moc tu studí.
Vyletěl jsem ze sprchy a zamotal jsem se do teplého obřího ručníku.
„Počkej ty hajzlíku..‘‘ drkotal jsem zuby a pohlédl jsem vražedným pohled na něj. On smutně sklopil hlavu a já se vítězně usmál. Smál jsem se tak dlouho dokud jsem si to neuvědomil. Tohle přeci nikdy předtím nedělal. Bleskurychle jsem se postavil k zrcadlu a celého od hlavy k patě jsem se přeměřil. On to nevycházelo, ono bylo všechno větší a tvrdší včetně toho dole. Mě se to nelíbí, chci zpátky své dětské tělo ne tohle fujky.
Zanedlouho jsem seděl v křesle s flaškou nějakého alkoholu. Takovou depresi jsem ještě neměl, všechno je pryč moje bezstarostné děctví, mé mléčné zuby, všechno je pryč. Usrkl jsem od té flašky se setřel jsem si slzy, všechno je pryč. Všechno zvětšilo a něco i přibylo. Já chci zpátky, chci být dítě, tohle je nanic.
Potřeboval jsem vybýt vztek a smutek a věděl jsem přesně jak. Navlíknul jsem si kalhoty a s katanou v ruce jsem zamířil do jednoho pokoje jedné doličné osoby. Otevřel jsme dveře a s katanou v ruce.
Seděl tam a brejlovec u něj. Ještě mu ošetřoval ten sedřeném obličej. Hned si mě všimli.
„Připravení na smrt!‘‘ vítězně jsem se usmál a zatasil jsem katanu, jelikož jsem byl už tak zapálený neuvědomil jsem si, že jsem přesekl pásek od kalhot a ty samozřejmě spadli.
Tohle byl ten nehorší den mého života. Nejen že jsem se ztrapnil, ale zanedlouho si pro mě přišli dva muži v bílých pláštích. Těm už jsem neutekl.