Dcera Jashinova - 14. kapitola - Dva zaručené způsoby, jak poplést kanibala

Hidan byl donucen vyslechnout si několik ostrých připomínek jak od Sasoriho, tak i od několika dalších zabijáků z Akatsuki na téma: Nedostatečná výchova. Loutkář poukázal na to, že dítě si zaslouží pořádnou stravu a Konan mu připomněla, že nemůže malou nechat růst jako dříví v lese. Na Itachiho připomínky, že by bylo nejlepší ji vůbec nepouštět ven, reagovali ostatní tak, že se mu pokusili dát pohlavek, kromě Kakuzy, který měl rvačky zakázané od Vůdce. Ten se chytře od výchovy distancoval a jen dělal ještě větší zmatky už v tak chaotické organizaci ninjů uvnitř Akatsuki.

Rozhodli se, že takhle to dál nepůjde. Když už děvčátko přijali za své, musí se o něj také náležitě postarat. Konanin návrh na rozpis úkolů byl okamžitě zamítnut. Ninjové prohlásili, že nad sebou žádný dozor nepotřebují. Nepřekvapilo ji to, vždyť cokoli, co navrhla, ta banda okamžitě vetovala. Během dalších dvou hodin zjistila, že si mužské osazenstvo vytvořilo vlastní systém, až podezřele podobný tomu jejímu.

Deidara funěl a někomu neviditelnému sliboval, že přijde den, kdy malá nebude plíny potřebovat. Dva opodál stojící ninjové se mu pošklebovali, když ho viděli sklánět se nad hladinou řeky, jak zkouší vymáchat prádlo v ledové vodě.
„Myslíš na to, na co já?“ Kakuzu kývl, obratně přiskočil k vlasatému mladíkovi a jemně do něho šťouchl. Ozvalo se zakvičení, jak se blonďáček zoufale snažil udržet rovnováhu a pak hlasité plesknutí a následné prskání.
„Si to perte sami, blbouni!“ zlobil se Deidara, když vylézal z vody.

Kisame se pitvořil nad holčičkou, která se hlasitě smála. „Chyť mě za prst! No chyť mě za prst!“ Holčička ho poslechla a žralok sevřel ústa do bolestného šklebu. „Jéj! Ta má stisk!“
„Dej si pozor, ať ti nezláme všechny prsty,“ zabručel Itachi.
„Ale no tak, nebuď takový pesimista. Tu máš, pochovej si jí!“ Bez varování mu ji strčil do náruče. Prtě se rozchechtala, měl z toho hrůzu. Držel ji a jemně s ní houpal, zatímco mu zuřivě šermovala rukama před obličejem. Kisame na něho povzbudivě mrkal, to ho také moc nepotěšilo. Dívenka znenadání vřískla a hrábla mu rukou do obličeje. „Mám tvůj nos!“smála se a držela ho za něj.
„No jo, ale čím já teď mám dejchat?“
Když si všimla jeho zoufalého výrazu, pustila ho a zatleskala. „No vidíš, jak je roztomilá!“ okomentoval hrůznou scénu žralok. Uchiha protočil oči v sloup a pak mu ji beze slova podal.

Hidan se už včerejšího večera rozhodl, že do vaření ho nikdo nutit nebude. Když si opekl svůj dnešní příděl masa a nechal vařit trochu rýže, byl spokojený. Ostatní ať si jedí, co chtějí! Ukrojil menší kousek dívence a ta si napřed horké maso přehazovala v rukách, než ho začala trhat zuby. Moc práce jí to nedalo.
„To se mi snad jenom zdá! Jak jí můžeš dávat maso, když ještě ani nemá zuby?!“ zděsila se modrovláska, která ho už nějakou tu chvíli pozorovala.
„Tak teda promiň!“ Nesmrtelný se natáhl s úmyslem sebrat Prtěti jídlo, na což mu holčička odpověděla tím, že ho pořádně rafla do natažené paže. „Hernajs! Jashin ti to odpusť!“ zaúpěl bělovlasý a třel si levačku. „Jak vidíš, asi jí chutná,“ zašklebil se na Konan, která zklamaně nakrčila nos.

Existoval jen jeden způsob, jak se zbavit hlídací služby… najít někoho, kdo by byl ochotný ji za vás převzít. Itachi Uchiha velice nerad trávil čas v blízkosti malé Prtě, děsila ho, ba dokonce víc než to. A když na něj opět přišla řada s hlídáním, nechtěl se tak snadno dát. Neměl zrovna moc štěstí. Našel Hidana s Kakuzou, jak jsou omámeni sakém a několik lahví se ještě válelo po podlaze a vytékala z nich tekutina. Sasori tvrdě spal a přitom hlasitě chrápal. Konan a Velký šéf byli nejspíš na procházce. Deidara a Tobi ho odmítli, Kisame šel slídit do vesnice za kopcem. Kdyby mohl, asi by neváhal strčit ji do péče Orochimara. Takhle mu zbýval totiž jedině… Zetsu.

Když Itachi uviděl kanibala mumlajícího si pro sebe zaříkadla, kterými se čas od času zklidňoval, zašklebil se. Položil děvčátko na zem a ztratil se. Dvoubarevný ninja si velice brzy všiml bělovlasé holčičky. Nevěřícně vykulil oči. Že by ho přece jen nakonec nechali tuhle ďáblici hlídat? To se nikdo nebojí toho, že by jí mohl ublížit?

Zetsu zamrkal, měl totiž pocit, že děvčátko vypadá nějak jinak. Než mohl zjistit, kdo mu zamazal jednu stranu obličeje tím podivným černým sajrajtem, děvčátko se zamračilo.
„Řekneme mu to?“ prohlásil sladký hlásek.
„Ne! Vyděsila bys ho!“ Jiný, hrubší hlas ten první okřikl.
Zetsu se nechápavě rozhlédl. Je snad s nimi v místnosti ještě někdo? „Kisame?“ Nic, žádná odpověď.
„Ukážeme mu to, Temný?“ prohlásila Prtě tak neuvěřitelně sladce, až by i kámen zjihl a zatoužil by rozpadnout se.
„Ano! Oknem to bude nejjistější!“ přitakal druhý hlas. Oba vycházely z Prtiných úst.
Zetsu zbystřil a obezřetně se přibližoval k oknu. Děvčátko udělalo jakýsi nezvyklý pohyb a… rozdvojilo se, pak roztrojilo, až měl nakonec kanibal na hlídání dvacet sladkých berušek. Všechny rychle vyrazily k němu a on jen nevěřícně zíral na to, jak jedna po druhé vyskakuje z okna v přízemí a mizí za obzorem. Kanibalovi se zatočila hlava a skácel se na zem, omdlel.