Zapomenuté dědictví: Odvrácená strana klanu Hyuuga, 2. díl

„Někdo tě sledoval.“
Oba se otočili směrem, kterým přišel Kakuzu a zahleděli se do lesa. Mezi stromy se mihnul stín. Valcam jen tak tak uhnul letícímu šurikenu.
„Nemyslel jsem si, že na nás zaútočí,“ řekl Kakuzu, „ale budiž.“
„Aspoň si trošku procvičíme spolupráci, opáčil Valcam s lehkým úšklebkem na rtech.
Neznámí ninja vyskočil ze stínu, který mu poskytovali stromy a snažil se zasáhnout jednoho z Akatsuki sprškou šurikenů. Ti odskočili od sebe. Valcam se rozběhl směrem k nepřiteli, zatímco Kakuzu zůstal stát a začal tvořit pečetě. Nepřitel se zastavil a očekával útok blížíciho se Valcama. Úder pravačkou. Úskok. Další úder. Opět minul. Nepřitel odskočil od Valcama směrem ke Kakuzovi, který dokončoval pečetě. Tasení meče, švih. Kakuzu se jen tak tak uhnul.
„Co děláš Valcame. Do háje. Musíš ho ode mě držet dál, než dokončím svoji techniku,“ vykřikl Kakuzu zlostně na Valcama.
„Všechno nemůže jít furt podle plánu,“ odpověděl Valcam a akorát doběhl zpátky ke svému parťákovi a postavil se vedle něj.
„Omlouvám se, teď to začnu brát vážně,“ řekl pokorně mladší z dvojice a trošku změnil postoj.
Nepřítel se snažil využít situace a rozběhl se s mečem v ruce směrem k dvojici v černých pláštích. Naznačil útok na Kakuzu, ale v poslední chvíli uhnul a útok vedl na Valcama. Meč proletěl vzduchem, ale cíl nezasáhl.
„Teď zemřeš,“ ozvalo se spoza neznámého ninji.
Kunai probodl neznámému hrdlo. Ten se zhroutil bezvládně na zem. V tom okamžiku něco oslnilo Valcama. Byl to odraz světla od čelenky, která ninjovi spadla z čela a dopadla s cinknutím na zem.
„Oblačná. Zase. Raikage nám poslední dobou věnuje víc pozornosti než by bylo zdrávo,“ řekl Kakuzu a věnoval se prohledávání mrtvoly, kterou už obral o její meč, několik šurikenů a kunaiů.
„Nečekal jsem, že se Raikage o nás bude tolik starat,“ pokračoval Valcam v konverzaci, „myslel jsem si, že ta lekce, kterou jsme mu uštědřili minule, mu bude stačit.“
„Je vidět, že vůdce Oblačné loví odpadlé shinobi ze své vesnice poctivě,“ odpověděl Kakuzu, který před mnoha lety opustil svou rodnou vesnici v Bleskové zemi.
„Už jsme se tu zdrželi dost. Musíme vyrazit abychom splnili úkol včas,“ pokračoval starší z dvojice a nazančil mladšímu, že mohou vyrazit.

Slunce zapadalo za obzor a na nebi se objevily první hvězdy. Dvojice v černých pláštích se blížila k městu. Tady život neutichal ani po setmění. Široké ulice osvětleny lampami hostily spousty lidí, kteří chodili sem a tam, zastavovali se u stánků s oblečením, s jídlem, se suvenýry. Různé obchody lákaly zákazníky velikými cedulemi vymalovanými křiklavými barvami, jiné zase nenápadnými, ale vtipnými slogany. Všudypřítomný hlahol a hluk, který tito lidé způsobovaly, nedokázal ztlumit ženský výkřik, který zazněl z jedné z postraních uliček. Desítky zvědavců se seběhli k místu odkud zaslechly křik. Na zemi leželo bezvládné tělo a nad ním se skláněla žena, která nekotrolovaně brečela. Slzy se jí valily po tvářích, zatímco se davem k místu činu prodíral člen místní policie.
„Zjistil jsem co jsem potřeboval,“ informoval Kakuzu svého partnera, „jak jsem si myslel, náš cíl je dnes v noci tady ve městě,“
„Koukám, že si po sobě i uklidil,“ řekl suše Valcam a přitom ze střechy sledoval jak uplakaná žena drží v náručí bezvládné tělo svého muže.
„Valcame, dokážeš ho tu najít?“ zeptal se Kakuzu.
„Jestli se jeho chakra liší od ostatních, tak určitě,“ odpověděl Valcam a přitom zavřel oči.
Kolem očí mu naběhly žíly. Začal je pomalu otevírat. „Black eye“. Místo bílé barvy, která je charakteristickým znakem očí Hyuugů, byli tyto oči černé. Prokletí, s kterým se tento chlapec narodil a s kterým musí žit.
Kakuzu se opět podivil nad barvou očí, kterou měl jeho partner. Za celý svůj život bojoval s několika Hyuugy, ale všechny jejich oči byli bílé. I když byli více než zdatnými soupeři, s tímhle patnáctiletým chlapcem se nemohli měřit.
„Je to zvláštní, že jeho prokletí je i jeho největší předností,“ pomyslel si v duchu Kakuzu, když se díval na Valcama, jak prohledává okolí svým zrakem.
„Mám ho! Ten bijuu, kterého má v sobě způsobuje, že tok jeho chakry se výrazně liší od ostatních,“ vyhrkl ze sebe Valcam a ukazoval směrem ke středu města, kde stál honosný dům, který jeho majitel nedávno přestavěl na luxusní hotel.
„Druhé patro, ten byt s balkónem,“ dodal Hyuuga a zavřel oči.
Když je otevřel byli zase světle modré jako u ostatních členů tohoto klanu.
„Tentokrát nám neuteče.“