Osud shinobi: 1. Skryté nebezpečí

Skryté nebezpečí
Bylo brzké ráno. I přes to se ale v kanceláři hokage nacházeli dva jounini.
„ Sakra, kde je ten Kakashi,“ vztekal se jakýsi modrooký blondýn v černo oranžovém oblečení. Růžovovlasá kunoichy vedle něj se také tvářila velice rozladěně.
„ Nemůžeme jít sami?“ ptala se své hokage.
„ To nebude dobrý nápad, Sakuro,“ zamítla rozhodným hlasem.
„ Ale no tak, báby Tsunade,“ naléhal blondýn. Náhle se objevil oblak kouře. Vystoupil z něj maskovaný ninja s výstředním účesem.
„ Jdete pozdě, Kakashi sensei,“ obořil se na něj modroočko.
„ Promiň, Naruto, ztratil jsem se na cestě života,“ vymlouval se.
„ Lháři!“ obvinila ho Sakura. Tsunade si významně odkašlala. Sakura vrhla na Kakashiho ještě jeden znechucený pohled a pak věnovala pozornost Tsunade.
„ Dostali jsme hlášení že u Suny někdo napadl naše ninji. Chci, aby jste to tam šli prověřit. Teoreticky je to mise kategorie B, ale může se z ní stát i mise kategorie A nebo vyšší, takže buďte opatrní. Teď jděte,“ zněli její pokyny.
„ Hai, Tsunade-sama!“ vykřikli svorně.
„ Za půl hodiny u brány,“ zavelel Kakashi a zmizel. Naruto a Sakura také spěchali domů.
Od dostaveníčka u Tsunade v kanceláři utekla už hodina a Kakashi stále nikde. Sakura se opírala o bránu a nechala paprsky vycházejícího slunce, ať jí lechtají na tváři. Naruto byl momentálně příliš zaujat tím, že vztekle dupal a spílal Kakashimu.
„ – a zase si přijde pozdě. Já ani nesnídal, abych to stihl a on se někde fláká a-“
„ Jako bys neznal Kakashiho, Naruto,“ utnula ho Sakura.
„ Když to je pokaždé. Jednou by od něj bylo hezké, kdyby přišel včas,“ nadával. To už se k nim ale blížil Kakashi.
„ Promiňte, že jdu pozdě, ale přes cestu mi-“
„ Ušetřete nás toho, sensei,“ přerušil ho Naruto.
„ Pojďte, už jsme ztratili dost času,“ vyzvala je Sakura a vydala se po cestě. Kakashi a Naruto si vyměnili krátký pohled a rychle jí doběhli.
Cesta ubíhala rychle a dostali se dost daleko. Byli asi den cesty od Suny, když začalo zapadat slunce a Kakashi vydal pokyn k zastavení.
„ Takže mládeži, dneska už toho bylo dost. Postavíme stany a utáboříme se.“
„ Můžu být se Sakurou?“ vypískl Naruto, vzápětí se ale s nemalým přispěním Sakury až nepříjemně důvěrně seznámil s jedním stromem.
„ Ne, Naruto,“ odpověděl klidně Kakashi, ty budeš spát ve stanu se mnou.“ Naruto se pokusil zkroušeně vzdechnout, s hlavou zabořenou ve stromě mu to ale moc nešlo.
„ Děkuji, sensei. Půjdu pro dřevo,“ řekla Sakura a než bys stačil říct ramen, byla pryč. Kakashi vytáhl Naruta ze stromu.
„ Ty si prostě každý den musíš vybrat jednu ránu od ní, viď?“ povzdechl si a Naruto se velice výmluvně usmál.
Sakura v lese sbírala dřevo. Po nedávném dešti bylo ještě vlhké, ale intenzivní žár plamenného jutsu ho jistě rychle vysuší.
Mezi stromy objevila malou říčku. Vydala se podle ní a ke svému překvapení shledala, že končí asi desetimetrovým vodopádem. Jezírko pod ním vypadalo jako vhodné místo na koupel. Složila dřevo a po chvilce rozmýšlení se svlékla do naha. Koneckonců, kdo by tady v tomhle zapomenutém kousku světa také byl.
Zlehka se odrazila a skočila z vodopádu. Hloubka pod ním byla asi dva metry, postupně se dno zvyšovalo, takže na druhé straně od vodopádu byla hloubka jen něco kolem metru.
Asi po čtvrt hodině strávené ve vodopádu se ozval šustot listí a chřupání větviček. Jako by se někdo plížil k ní. Polekala se a instinktivně sáhla po kunai. Tiše zaklela. Brašnička s kunai totiž zůstala nahoře s jejím oblečením. Šustění sice přestalo, Sakura se ale už necítila bezpečně. Vynořila se z vody a po vyčnívajících kamenech se vyšplhala zpátky nahoru. Oblékla se, popadla dříví a spěchala do tábora.
Stany už byly postaveny. Kakashi se začetl do jeho knihy a Naruto Sakuru netrpělivě vyhlížel.
„ No konečně,“ uvítal jí. „ Rozdělej oheň, padám hlady.“ Sakura zkušeně připravila hraničku a zapálila jí svým ohnivým jutsu. Naruto si začínal ohřívat vodu na ramen a i Kakashi, přiváben teplem a světlem, se k nim posadil.
„ Musím vám něco říct,“ promluvila do ticha Sakura. Naruto s pusou plnou nudlí se na ní zadíval a i Kakashi zvedl hlavu.
„ Když jsem šla pro dřevo, objevila jsem malou říčku a u ní vodopád. Začala jsem se v něm koupat, ale pak jsem slyšela šustot listí a praskot větví. Možná to bylo zvíře, ale znělo to spíš jako lidské kroky,“ vyprávěla. I když to pod maskou nebylo vidět, Kakashi se zamračil. Naruto spolkl porci nudlí a zeptal se:
„ Třeba se jen nějaký zvědavec chtěl podívat na hezkou holku. Kdyby to byl ninja, napadl by tě.“
„ Možné to je,“ připustila.
„ Budeme doufat, že to bylo jen zvíře nebo nějaký obyčejný člověk. I tak ale budeme držet hlídky,“ zavelel Kakashi.
„ Hai, sensei. Vezmu si první hlídku,“ řekla. Naruto zalezl do stanu a Sakura si do svého došla pro deku. Zabalila se do ní a opřela se o strom. Chvilku si ještě povídala s Kakashim, ten však také brzy zalezl na kutě.
Sakura dlouho jen tak seděla a dívala se na hvězdy. Dokud se zase neozvalo do zašustění, doprovázené zvukem praskajících větviček. Vybalila se z deky a vyskočila na nohy. Vytáhla kunai a zaujala bojovou pozici.
„ Je tu někdo?“ vykřikla. Ze stínů nočního lesa se nikdo nevynořil. Pak se ale něco v křoví za jejími zády pohnulo. Prudce se otočila. Právě v čas, aby zahlédla mizící šmouhu. Mrštila kunai. Těsně minula. Zbraň se zabodla do nedalekého stromu. Přišla k němu. Zachytil se na něm útržek látky. Vytrhla kunai ze stromu a snášející se látku zachytila. Bylo to obyčejné bílé plátno.
Vzdálit od tábora se nemohla, útočníků mohlo být víc a tou dobou už stejně budou daleko. Pro jistotu se ale rozhodla vzbudit Kakashiho. Ten se ale zrovna vynořil ze stanu za ní, probuzen jejím výkřikem.
„ Děje se něco?“ ptal se poplašeně.
„ Někdo tu byl. Schovával se tady ve křoví. Podle pohybů to byl ninja. Utekl, ale nechal nám malý suvenýr,“ vysvětlila a ukázala Kakashimu útržek látky.
„ Když utekl, nedá se nic dělat. Už bude na míle daleko a když nám nic nezpůsobil, není třeba ho pronásledovat. Teď jdi spát, v hlídání budu pokračovat já,“ řekl Kakashi.
„ Dobrou noc, sensei,“ popřála mu Sakura.
„ Dobrou noc,“ odpověděl Kakashi a Sakura zmizela do stanu.