manga_preview
Boruto TBV 07

Gingakei Shinobi I.- Yuumei

Nadšení, boj a ten jeho smutný výraz. Ach ta mladistvá rozjařelost, člověk si myslí, že dokáže všechno na světě. Vrhá se do všeho po hlavě a zapomíná na rizika. No a co, že je to člen Akatsuki, vždyť já jsem ve svých patnácti letech zabila Bijuu! Naivita, sobectví... Ne, prostě a jednoduše- mládí. O kolik jsem zestrála, že to vím? Já už nestárnu... Nebo snad se v záhrobí počítá čas stejně jako v životě? Jsem mrtvá, vůbec nezáleží na tom, jak dlouho, ale mám pocit, že to je jenom krátký čas.
Mladá, osmnáctiletá dívka s životem před sebou. Měla jsem veliký potenciál, říkali mi Modrý blesk z Listové. Byla jsem dobrým odkazem svých rodičů.
Mládí... Nakonec, vše špatné, co jsem říkala, bylo vlastně dobré. Byla jsem šťastná a plná energie, takový mladí bývají. Teď nejsem ani mladá ani stará, jsem prostě mrtvá...
Člověk, který mě zabil, se jmenoval Mune, Černý mág z Travnaté. Stala jsem se bezmocnou hadrovou pannou v jeho rukách. Ne, nebolelo to tak, jak jsem čekala, naštěstí. Měl nemocnou tvář andělské krásy.
Když Shino a Hinata našli mé tělo, bylo už dávno pozdě. To už jsem byla tady a uvědomila si všechno, co jsem na Zemi nevěděla. Vzpomněla jsem si na otce i matku, otce, kterého mi nikdy nebylo dáno poznat a matku, která pro mě obětovala život stejně, jako otec pro něj. Konečně jsem poznala, kdo je Aine, o které mluvil sensei před smrtí. Poznala jsem toho tolik, že z toho ani teď nejsem pořádně vzpamatovaná. A co by mě nejvíc mělo mrzet, teprve teď jsem zjistila, že jsem milovala Kakashiho. Ten zvláštní jiný pocit, který jsem nikdy nezažila, to byla láska. Je mi líto, že jsem mu to nestihla říct.

Víš, co chceš?
Kdesi z rohu se ozval tichý, klidný hlas. Moc se neleknu, vím, že tady není podivné nic.
,,Podle toho, jak je to myšleno.'' odpovím a upřu svůj pohled do dáli, i když něco jako ''dále'' zde není.
Je to myšleno tak, jak to říkám.
Mlčím, čekám, až se hlas znovu ozve. Ale on se neozývá a neozývá.
,,V čem je smysl toho to místa? Proč tu nejsou stromy a jezera, jak se o ráji většinou povídá? Proč tu nejsou bližní, na které se jdoucí na smrt těší?'' Hlas mlčí.
Tak to je.
,,A proč to tak je?'' Povídání s hlasem od nikud je zvláštně uklidňující, i když vím, že se z odpovědí nedozvím nic nového.
Protože to tak má být.
Praktická odpověď na vše, pomyslím si. Ale možná to i chápu. Tady člověk necítí štěstí či utrpení, takže věčné bloudění ve vzpomínkách a podstatách věcí se jeví jako dobrý smysl smrti. Kdybych byla naživu, cítila bych úzkost v srdci. Ale od doby, co jsem zemřela, necítím nic jiného, než tichý mír. Přemýšlím o citech, ale nedokážu je cítit. Je to smutné, ale... Já ani ten smutek nad necitlivostí cítit nemůžu. Jediné, co mi zbylo, jsou prázdné fráze, nic víc si tady dovolit nesmím.
Chtěla by jsi žít?
Zajímavá otázka... Ať se sama sebe ptát jak chci, nedokážu na ni najít odpověď.
,,Najdi mi důvod proč.'' Někde v hlouby sama sebe možná lehce cítím touhu po životě, ale nevím proč.
Láska?
Co je to láska? Milovala jsem, ale jak? Jaké to je někoho milovat víc, než vlastní život?
Dokážeš si vzpomenout?
Ne, nedokážu. Nebo snad... Tam vzadu uvnitř mě je malinká skříňka, řádně zamčená, kde leží mé srdce. Ale je tak daleko, že když natáhnu ruku, musela bych ji mít desetkrát delší, abych tam dosáhla. Nohy mám spoutány řetězem od Smrtky, tak jak se tam dostat?
Nezáleží na tom, jestli můžeš, ale na tom, jestli chceš.
Něco zběsilého se ve mě hnulo a já pojednou začala chtít. Chtěla jsem otevřít tu krabičku tajemství. Vždyť právě neznámé je vždy to nejlákavější. Ze všech sil jsem chtěla znovu poznat, jaké je to mít city, to, co dělá život životem.
Když chceš, jde všechno.
Brala jsem do rukou řetězy u svých nohou, byly pevné a klouzaly mi v dlaních. S každým neúspěšným přetrhnutím svého spoutání moje síla rostla, čím víc to nešlo, tím víc jsem to chtěla přetrhnout. A když jsem jednou zatáhla, řetěz se mi pod rukama rozpadl. Naplnil mě pocit svobody. Poprvé od své smrti jsem se rozběhla, běžela jsem vpřed přímo k té malé skříňce. U ní jsem padla na kolena. Ani nevím proč, pojednou jsem začala přemýšlet, jestli ta skříňka je dobro nebo zlo. Nebude mi lépe tady, v zemi věčného ticha a samoty? Mám opět přijmout srdce plné lásky, radosti, ale i smutku a neštěstí? Začla jsem pátrat ve svých vzpomínkách. Proč jsem tenkrát zabíjela Bijuu? Pro co zemřel Orenjino-sensei? Proč vůbec existují Shinobi? Aby chránili životy druhých. Nedovedla jsem si představit význam svých slov, ale věděla jsem, že pokud byl život ostatních tak důležitý, že jsem pro něj neváhala nasadit vlastní, nejspíš je doopravdy pro co žít. Lidé netouží umírat, chtějí žít, to jsem si pamatovala. V tom případě život nejspíš za to doopravdy stojí. Položila jsem dlaň na víko skříňky. Srdce pulzovalo v pravidelných intervalech. Žije a čeká, až ho znovu přijmu. Nemůžu ho nechat dlouho čekat. Otevřela jsem skříňku a začla znovu žít.

Poznámky: 

Tak... Výtejte v mém snu Smiling Nejprve bych měla říci, že Gingakei Shinobi je pokračováním mích sérií Příběh dítěte lásky a Příběh dítěte lásky 2- Odpovědi. PDL2-O je nedokončené... Víte, nějak se mi vůbec nechtělo psát... Ten příběh mého snu mám vymyšlený už rok (před pár dny to byl přesně rok, co jsem ho začala psát), ale nějak se mi ho nechtělo psát... Kdo to četl tak ví, že to skončilo začátkem boje Aidy s neznámým členem Akatsuki. Byla jsem líná to psát, a tak jsem to udělala jinak Laughing out loud
I když jste nečetli asi 40 předchozích dílů, vůbec to nevadí Laughing out loud Jsou tam sice někdy složité věci, ale vše, co by jste měli už vědět, budu dovysvětlovat Smiling Ve hide pod touto větou najdete informace potřebné k tomuto dílu.


Uf uf, snad jsem na nic nezapomněla... Dyštak to budu vždy dopisovat k novému dílu Smiling
A nakonec... Je potřeba vysvětlit název... Gingakei Shinobi. Gingakei znamená galaxie, shinobi vám snad nemusím překládat a název dílu yuumei je záhrobí. Proč galaxie? Protože v galaxii je spousta hvězd... A právě jednou z nich je Aida. Shinobi proto, aby byla vidět souvislost s Narutem... Pokud bych měla mluvit o Aidě jako o postavě, vystihne ji jedno slovo- já. Tento příběh je příběh o mě (Aidě), o mě ve světě Naruta. Našli by jste víc anime, kde mám své příběhy a své hrdinky, které reprezentují mě... Každá z těch hrdinek je jedna hvězda a všechny jsou galaxie... Ty pravé příběhy z mého srdce proto nazývám Gingakei. Mohu říci, že příběh stejného významu jako je tenhle v Narutovi, mám i v Bleachi, Soul Eaterovi a Fullmetal Alchemist... Ale zatím jenom Gingakei Shinobi se dočkal sepsání. Uvidíme, jestli si jednou budete číst Gingakei Shinigami či podobně Sticking out tongue
A nakonec... Díky Smiling Díky, že jste si přečetli tento nechutně dlouhý text Laughing out loud Díky, že budete snít můj sen se mnou :)

4.625
Průměr: 4.6 (8 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Kumiko--chan
Vložil Kumiko--chan, Út, 2009-09-08 21:00 | Ninja už: 5703 dní, Příspěvků: 1389 | Autor je: Prostý občan

luccca: jej, tak to děkuju Smiling myslím, že je to tím, že tam píšu hlavně myšlenky... další díly už takovéto nebudou. hej, ty jsi mě inspirovala sem konečně dát další díl, díky! Laughing out loud




2 roky... já už tu jsem 2 roky právě dnes 17. srpna 2010 :)

Obrázek uživatele luccca
Vložil luccca, Út, 2009-09-08 21:03 | Ninja už: 5417 dní, Příspěvků: 184 | Autor je: Prostý občan

tak to není zač, ráda jsem pomohla a já předem děkuju za další díl Laughing out loud

Obrázek uživatele luccca
Vložil luccca, Út, 2009-09-08 20:46 | Ninja už: 5417 dní, Příspěvků: 184 | Autor je: Prostý občan

ehm nečetla jsem předchozích 40 dílů, ale kdbych nebyla tak děěsně lína tak bych to hned udělala, protože tohle se mi vážně líbí.... nevím jak to děláš, ale čte se to samo...