Rudé mraky 02

Zatím se v hlavním stanu Akatsuki se odehrávala schůze členů. Přestože tam bylo přesně deset židlí, pouze čtyři byly obsazeny. Na jedné seděl vysoký muž s čelenkou Skryté Mlžné vesnice. Jeho kůže byla lesklá a měla silný nádech modré. Očka měl malá-rybí, a na lících žábry. Když vycenil ostré trojúhelníkové zuby, připomínal žraloka. Seděl vzpřímeně a ruce vůbec neopíral o stůl, čímž chtěl zdůraznit dobré vychování.
Naproti tomu muž sedící vedle něj se nervózně houpal na židli, a co chvíli se chytal stolu, aby neupadl. Jeho tvář měla mnoho ženských rysů, což zdůrazňovaly i dlouhé blond vlasy, které mu padaly do očí i přes čelenku se znakem Skryté Kamenné vesnice. Tvářil se, jakoby měl něco uličnického za lubem a co chvíli se olizoval.
Vše pozoroval zelený tvor, který seděl proti nim. Připomínal zavřený chřtán masožravé rostliny, ze kterého vyrůstalo humanoidní tělo. Jako všichni v místnosti nosil pevný černý plášť s červenými mráčky, ale ten jeho byl příliš dlouhý, proto z něj mimo rostliny nebylo nic vidět. Rukávy měl položené na stůl, a přestože neměl nic, co by se dalo nazývat očima, stále se otáčel střídavě na žraloka a jeho kývajícího se souseda.
Poslední muž seděl na židli co nejdál od ostatních a nepřítomně hleděl do prázdna opíraje se o propletené prsty. Na obličeji měl roušku a jeho kaštanové vlasy byly prorostlé šedinami. Jeho kůže byla tmavší a oči měly nepřirozeně růžová bělma. Vypadal hodně staře, ale pohled na jeho ruce prozrazoval vypracovanou postavu. Na stole před ním byla položena bílá kukla a čelenka se znakem Skryté Vodopádové. Zdálo se, že se ostatní dokonale ignoruje, neboť se neotočil, ani když blonďatý chlápek s vytřeštěnýma očima spadl na záda. Žralok vedle něj se pobaveně zachechtal a pomohl mu vstát.
„Díky Kisame,“ poděkoval mu ležící ninja a přijal nabízenou ruku. Hned jak mu ji žralok stiskl, vytřeštil oči a vyškubl se mu.
„To sou teda blbý fóry Deidaro,“ řekl Kisame a utíral si ruku do pláště. Blonďák se rozesmál a ukázal svou dlaň, kde měl malá rozšklebená ústa, která na žraloka vyplazovala jazyk.
V tom vstal zatím klidně sedící zelený tvor. Masožravá rostlina na jeho těle se otevřela a odhalila skrytou tvář. Rysy byly těžce rozpoznatelné, neboť jeho obličej i část vykukující hrudi byla osově rozdělena na černou a bílou polovinu, a z každé zářilo jedno žluté oko. Jediné, co bylo pro obě poloviny tváře společné, byly husté zelené vlasy. Žluté oči se zabodly do Deidary. Ten se ihned postavil.
„Co na mě čumíte Zetsu?“ zeptal se blonďák značně nejistým hlasem.
Zelený ninja se zamračil a řekl: „Okamžitě toho blbnutí nech, nebo… nebo… tě sníme.“
Kdyby mu tohle řekl kdokoliv jiný, zřejmě by hurónsky rozchechtal a poplácal by ho po zádech. Nyní jen vyděšeně polkl, neboť si byl jistý, že by Zetsu svou směšnou výhružku myslel vážně. Věděl, že ten zelený mužíček se dvěma osobnostmi nepozře nic jiného než maso a nedělá nějaké etické rozdíly mezi kuřetem a člověkem. Slyšel, že nepohrdne ani lovem živých lidí, protože krmení mu neposkytovalo to pravé potěšení z jídla. Byl to žrací stroj stejně jako rostlina, kterou tak připomínal.
Nicméně zelený ninja se prudce obrátil a úplně jiným hlasem prohlásil: „Neber si to tak, vždyť je to idiot.“
„Ale já ho chci sníst, alespoň bude konečně ticho,“ řekl první hlas.
„Kroť se! Vím, že nás ten rámus hrozně ničí, ale mysli na to, že by nás potrestal Vůdce,“ připomněl mu druhý hlas.
„Já ale ten rámus a nekázeň nenávidím, vždyť ty taky ne? Já už to nevydržím!“ křičel zoufale první hlas.
Deidara se podíval na ústa na svých dlaních a přemýšlel, jak by se asi ninjovi ubránil bez své speciální zbraně. Nenápadně pobídl žraloka, aby mu trochu pomohl, ten však zavrtěl hlavou a řekl: „Jen si to s ním hezky vyříkej,“ a nahodil zubatý úsměv. Deidara na něj zavrčel, vytáhl vrhací nůž a otočil se na hádajícího se schizofrenika.
Zetsu se otočil zpět k blonďákovi a hlasem, kterým mu prve vyhrožoval, řekl: „Dohodli jsme se, že tě zatím necháme žít, ale jestli provedeš ještě jednu vylomeninu, tak své chutě krotit nebudeme.“ Deidara opět polkl a schoval nůž. Nechal svou židli zvrhnutou a vydal se směrem k tichému zakuklenému ninjovi.
„Tak co Kakuzu? Jak jde život?“ řekl milým hlasem, který jistojistě jen hrál, poté se otočil směrem ke Kisamemu a podrážděně křikl: „Sama otázka říká, jak se nudím.“
Maskovaný ninja si sejmul roušku a odhalil stehy, které mu z větší části zakrývaly ústa, poté nasadil bílou kuklu a přes ni převázal čelenku Vodopádové. Když opět nasadil roušku, otočil se na blonďáka a temným hlasem pravil: „Nemám nejlepší náladu patlale, pokud máš náladu na debatu s někým tvé inteligence, jdi se bavit se zdí.“ Deidara se zamračil a o krok ustoupil.
„No vidím, že máš obvyklou náladu, tak si půjdu promluvit s Tomoko, měla s tebou přece misi ne?“ řekl povýšeně blonďák a založil ruce.
„Kde vlastně je? Máme přece schůzi, že jo?“
Kakuzu se sehnul pod stůl a vyhodil na něj černý zakrvácený pytel. Když si ho Deidara blíže prohlédl, zjistil, že jde o plášť Akatsuki sešitý do jakéhosi balíku. Když mu to konečně došlo, vytřeštil oči.
„Jak... jak si jí to moh udělat? Co… co ti sakra udělala?“
Kakuzu se na něj klidně podíval a řekl: „Štvala mě.“
Blonďák se zamračil a vykřikl: „Víš, že tě za tohle čeká trest. Tohle byl tenhle měsíc třetí partner, kterýho si voddělal ty sám. Seš hlavním důvodem, proč Akatsuki nikdy nedosáhnou čísla deset ty maniaku!“
Zakuklený ninja vstal a namířil na Deidaru své paže. Ty se jako na rozkaz oddělily od zbytku těla. Proti blonďákovi letěly Kakuzovi ruce připojené na stuhám podobných vláknech. Deidara nestihl zareagovat a jedna z paží ho chytila za krk. Maskovaný ninja si přitáhl blonďáka až k sobě a řekl: „Ty mě už taky začínáš štvát!.“
Kisame, který celou situaci pozorně sledoval, se zděsil, neboť znal Kakuzu, když měl své dny. Jeho malá očka se rozšířila a rozběhl se směrem ke spoutanému Deidarovi. Ten se k němu jen prosebně podíval. Žraločí ninja sepnul ruce a potichu si odříkával: „Tygr, býk, opice, králík, ovce vepř, býk, kůň, tygr…“
Když dokončil ruční pečeť a nahromadil dostatek chakry vykřikl: „Suiton: Daibakufu no Jutsu“ Z jeho úst se vyvalilo obrovské množství vody, které s úžasnou rychlostí udeřilo blonďákova věznitele. Takový tlak Kakuzu nečekal, musel pustit Deidaru a obě ruce nastavil zuřivému proudu. Když tok vody ustal, stál už blonďák za žralokem a držel ho za rameno.
„Máš to u mně Kisame,“ řekl vděčně Deidara a posadil se zpět ke stolu.
Zakuklený ninja se otřepal, zvedl ruku a zavolal směrem k ostaním: „Už je to dobrý. To bylo jen takový zatmění, jestli chápete?“ Blonďák pokýval hlavou, ale v duchu si říkal, že už se do Kakuzu navážet nebude.
Zakuklený ninja si sundal mokrý plášť a odhalil své stehy pokryté tělo. Všichni věděli, že jeho schopnost tkví v oddělování částí těla a jejich řízení nitěmi, kterými byly přivázány.
„Dost odporná schopnost řekl si Deidara a nepřítomně si sáhl na krk.
Kisame odkudsi vytáhl hodinky na stříbrném řetízku a řekl: „Čekáme tu už skoro hodinu a ještě nedorazil ani Vůdce ani ostatní. Tohle je divný.“ Blonďák se zamyslel a řekl: „Pánové Zetsu nemohli byste dojít zaklepat na šéfovu pracovnu?“ Zelený ninja se začal dohadovat sám se sebou a nakonec jedním ze svých hlasů řekl: „Půjdeme… Je to daleko lepší, než tu čekat a poslouchat ten rámus, který nás dohání k šílenství.“ Deidara se usmál a pozoroval, jak se masožravá kytka opět zavřela a doslova se vpila do podlahy. Žralok uznale pokýval hlavou a objasnil situaci: „Dokáže se pohybovat v jakémkoliv materiálu co? Jsem rád, že bojuje s námi a ne proti nám.“
„Až na ty jeho lidožravý choutky,“ nezapomenul připomenout blonďák.
V tom do místnosti vstoupil černovlasý ninja s rudýma očima. Ihned přimhouřil oči a nasadil černé brýle, neboť mu náhlá změna světla způsobovala bolest. Přejel pohledem místnost, a když spatřil mokrou podlahu, křikl směrem ke Kisamemu: „Cos tu vyváděl?“
Žralok se zazubil a vesele prohlásil: „Itachi je tady, to bude zas keců.“ Deidara se zasmál a ústa na jeho rukou se oblízla.
Brýlatý ninja se posadil vedle žraloka a zašeptal: „Nejdu pozdě?“ Blonďák vyprskl smíchy a řekl: „O třicet minut Uchiho a přece schůze ještě nezačala.“
„Tohle nechápu,“ řekl zakuklený ninja sedící na konci stolu. „On sezve celou Akatsuki, jako by hořelo a pak nás nechá víc jak půl hodiny čekat. Tomu říkám drzost.“
Itachi se otočil směrem k němu a křikl: „Jestli nám chceš něco říct, tak pojď sem a nehuhlej si tam jen tak pro sebe.“
„S tebou se budu bavit,“ odvětil Kakuzu opovrženě. „Za dva roky, co tě znám, jsem tě slyšel mluvit tak pětkrát a to dost přeháním,“ křikl zakuklenec a odešel z místnosti.
„Prima už jsme tu jen tři,“ řekl vesele blonďák. Kisame protočil oči v sloup a pomyslel si: „To bude zas schůze.“