Příběh zrzka v trenkách-6.kapitola

Opravdu hořelo, chytla záclona za televizí, řekl jsem: „Vidíte! Ta bedna je prokletá!“ Stejně jako Naruto a Temari jsem se rozběhl do kuchyně. Naruto vzal největší hrnec a běžel do koupelny, Temari ho následovala s dalším hrncem. Slyšel jsem, jak Hidan zařval něco jako: „V téhle zas*aný pr*eli nemůže mít člověk trochu soukromí!“ poté vyběhl se závěsem omotaným kolem pasu. Běžel do obýváku, zařval a šel si také pro hrnec.
Jelikož na mě žádný velký hrnec nezbyl, otevřel jsem ledničku chvíli jsem hledal nějakou vodu, pak jsem ji našel, popadl jsem to. Stálo tam: VODA. Neváhal jsem, láhev jsem otevřel a běžel za svými druhy do obýváku.
Všichni požár hasili co jim síly stačili, ovšem ze záclon chytl stolek a ze stolku koberec. Vrhl jsem se do boje proti záludnému živlu. Když už jsem lil na oheň vodu, zařval na mě Naruto: „Počkej, to je vo….“ Bylo pozdě, sotva jsem nalil tekutinu na oheň ještě víc se rozšířil a mě chytl rukáv.Začal jsem po obýváku pobíhat jako šílenec a řval jsem: „Já umírám! Já umírám!“ Hidan to už nemohl vydržet, nechal požár požárem a popadl nejbližší sošku s úmyslem mě s ní zpacifikovat. Vrhl jsem se do koupelny a tam jsem skočil šipku do vany naplněné Hidanem.
Konečně jsem přestal hořet. Podíval jsem se na láhev a zjistil jsem, že jsem měl palec na písmeně K, to znamená, že nápis byl: VODKA. Povytáhl jsem obočí a hned jsem dostal přes palici od Hidana, který řval: „Ty žháři! Koukej to jít hasit!“
„Au! Hidane, nech mě! Pojď raději hasit!“ křikl jsem.
„Na to zapomeň! Co jsi si udělal to máš!“ zařval a prchl na záchod kde se zamkl. Obrátil jsem oči v sloup a rozhlédl jsem se. Oči se mi rozzářily, pochopil jsem, že tu někde určitě musí být potrubí. Na chodbě jsem spatřil Hidanovu kosu, popadl jsem jí a rozběhl jsem se do obýváku.
Bylo slyšet, jak Sasuke bouchá na pračku a řve co se to děje.
Nedbal jsem Sasukeho řevu a začal jsem kosou probodávat stěny. Naruto i Temari se na mě koukali jako na blázna, ale toho jsem si nevšímal. Po několika minutách, když byly stěny na cucky, jsem konečně probodl potrubí. Vedl jsem řez po celém obvodu, takže byl požár ze několik sekund uhašen. Musím ale říct, že ta voda byla nějaká divná. Smrděla a byla hnědá.
„Fuj!“ udělal Naruto, když dostal tou tekutinou přímo do obličeje. Temari byla schovaná za dveřmi a šíleně se smála.
„Ty jsi nás pohnojil! Tohle je potrubí ze záchodu!“ zařval Naruto.
„Co se tu sakra děje?!“ Hidan rozrazil dveře a hned byl stejně mokrý, jako já a Naruto. Temari si vzala pláštěnku, nějakou roušku přes obličej a gumovky, až pak vstoupila. Pochopil jsem, že jsem se šeredně mýlil, když jsem si myslel, že hůř být nemůže. Mohlo. O moc víc mohlo. Stačilo vidět Hidanův pohled na jeho kosu a hned mi bylo jasné, že mi s největší pravděpodobností zbývá zhruba minuta života.
Nervózně jsem polkl a udělal jedinou věc co mě napadla, dal jsem se chrabře na ústup, nebo-li vyskočil jsem zavřeným oknem ven. Nějak jsem zapomněl, že Naruto bydlí ve druhém patře a překvapivě jsem si na to vzpomněl za letu. Měl jsem super štěstí a přistál jsem v plné popelnici. Útěchou mi bylo, že víc už smrdět nemůžu.
Když jsem se hrabal z popelnice, slyšel jsem, jak Hidan řve: „Ty jeden deb*lní kre*éne! Já tě zabiju! Dej mi mojí kosu!“ Přepadl jsem přes okraj popelnice a cítil jsem, jak Hidan nahradil v popelnici moje místo. Se slupkou od banánu na hlavě a oblečením od s**č…od výkalů jsem se rozběhl pryč.
„Počkejte! Kam jdete?!“ slyšel jsem Temarin hlas.
„Neboj se! Hned se vrátíme!“ zařval jsem přes rameno a zdrhal. Hidan mi byl v patách. Mám takový pocit, že mě pronásledoval hodinu, než jsme se konečně zastavili.
Abyste to chápali, já jsem rozhodně neměl v plánu zastavovat, ale nějakým záhadným způsobem jsme se dostali do aquaparku. Jelikož jsem zdrhal neměl jsem čas se rozhlížet a tudíž jsem vylezl na ten velký skokánek, který byl minimálně dvacet metrů nad zemí. Na vrchu jsem chtěl zastavit, ale ta proklatá slupka od banánu opustila mojí hlavu, já po ní uklouzl a následoval parádní placák do bazénu.
Ještě, že jsem měl oblečení! Jsem si jistý, že jinak bych byl po smrti! Celý tělo mi začalo červenat, ale to mi moc nedělalo starosti, protože ve chvíli vedle mě skončil Hidan a začal mě topit. Pak ale najednou přestal. Vyplul jsem a podíval se směrem co Hidan. Stál tam nějaký chlap s úplně, pro bílé vlasy naprosto ujetým účesem. Levé oko mu zakrývala čelenka a přes tvář měl masku, přestože byl v plavkách. V rukách svíral něco, co byla nepochybně knížka, ale jak jsem řekl: BYLA! Knížka, stejně jako on, byla celá mokrá. No můj placák si zjevně vzal za své.
Chlap bolestně zařval, nebo spíš zavyl a Hidan zařval, že zdrháme. Jakmile se na nás muž vrhl s odkrytým levým okem, které podezřele zrudlo, vzal jsem do zaječích a nechal kosu kosou.
„Vy zmetcí! Bastardi! Já vás zabiju!“ řval muž s maskou, no sice to neřval takhle, ale myslím, že ty „silnější“ slova raději vynechám.
A tak se stalo, že jsem zdrhal znovu. Teda řeknu vám, neustále zdrhat, to by unavilo každého a mě tuplem. Po pár minutách se mi Hidan ztratil z dohledu a pokud něco chybělo k dovršení mé paniky, bylo to toto. Ječel jsem jak na lesy Hidanovo jméno, což se ukázalo jako naprostá blbost, obzvláště poté, co jsem srazil tu růžovou fuchtli, myslím Sakura se jmenovala. Naprosto jsem ignoroval, že díky srážce byla zavalena knihami, nechal jsem ji ležet a prchal jsem.
Běžel jsem kolem jednoho z obchodů, když jsem spatřil Temari jak se baví se Shikamarem v krámě s oblečením. Zřejmě se něčemu smála a Shikamaru se na ni šklebil. Velmi jsem se naštval a chtěl jsem jít Shikamarovi rozbít hubu, ale pak jsem pochopil, že bez kladiva jsem k ničemu, tudíž jsem se uchýlil k plánu pořádně ho ztrapnit.
Jak nejnenápadněji jsem dokázal, jsem se proplížil do krámu s oblečením. Myslím že to byl bazar, páč tam bylo všechno oblečení na jedné hromadě ve velkých koších.
Jakmile se Shikamaru otočil ke mně, neváhal jsem a skočil jsem do hromady ženského spodního prádla a pořádně jsem se tam zahrabal.
Můj plán na ztrapnění Shikamara se rozpadl jako domeček z karet, obzvláště, když jsem koutkem oka spatřil jak Shikamaru otvírá Temari dveře a ta se na něj zase usmála.
Neměl jsem příležitost vylézt, protože někdo znovu vstoupil. Protočil jsem oči, někdo cupital směrem ke mně. Sevřelo se mi srdce. A pak….. ta slepá černovláska Hinata sebrala jedny obzvláště velké bombarďáky z mého obličeje, nechápu k čemu je potřebovala. No to je jedno, jakmile mě totiž spatřila, zaječela a skácela se na zem.