Za rouškou tmy 02:Je to a správná volba?

Dívka uháněla lesem, větvičky ji bičovali do tváří. Nevadilo ji to, uháněla dál stůj, co stůj. Déšť pomalu ustával, ona byla za tu cestu tak promočená, že náhlou změnu počasí ani nezpozorovala. Jediné, co ji zaujalo bylo to ticho, byla v lese, nějaké to zvíře tu muselo být. Na chvíli se zastavila a rozhlédla se kolem sebe. Ani známka po tom, že by les někdo obýval. V křoví se něco pohnula, Sakura vyndala kunai z pouzdra na noze.
Postavila se do bojové pozice a vyčkávala až ten doličný udělá první krok.
Když se v křoví zase něco pohnulo, hodila tam kunai. Nic nezasáhla, ale kunai se od něčeho se to odrazilo. Sakura odskočila na větev a vytáhla svou katanu. Z křoví se vynořila postava v plášti. Dlouhovlasá dívenka se zalekla, ale dál zůstala ve stejné pozici.
„Mě se nemusíš bát,‘‘ řekl ten neznámí, ale pro ni to nebyl neznámí člověk. Upustila katanu na zem a seskočila dolů. Ten hlas, znala ho, patřil Sasukemu Přiběhla ke neznámého, chtěla ho obejmout, ale těsně předním se zastavila. Místo toho, aby ho objala, mu jedno vrazila pěstí. Sasukemu spadlo kápí a skácel se na zem. Sakura ale neměla dost, v téhle chvíli z něj chtěla vymlátit duši. Chytila ho za límec a vytáhla do k sobě, tak aby mu viděla do očí.
„Ty jeden zmetku, tak Naruto se za tebou honí a možná se mu i něco stalo, a co děláš ty!‘‘ zakřičela nad něj a po tváři se ji začali koulet slzy. Sasuke se začal cítit provinile, ale říct ji, co se stalo by byla ohromná chyba. Bude muset najít jinou taktiku.
„Prosím nech toho, já o něm nic nevím, hledám ho stejně jako ty,‘‘ uklidnil ji a ona uvolnila sevření.
Sakura se trochu zklidnila a objala ho.

„Tak dobře,‘‘ řekl Naruto a nechal se tím neznámým mužem ošetřit ránu na čele. Stále se rozhlížel kolem sebe a prozkoumával neznámé prostředí. Když měl ránu ošetřenou ten muž si ho dal na záda a odvedl ho do své skrýše.
Dorazili tam za pouhých pět minut, ale za tu dobu stačil Naruto vysypat nekonečnou spoustu otázek. Muž mu ovšem neodpověděl.
„Neřekneš mi alespoň jméno?‘‘ zeptal se ho Naruto, když jeho záchrance nechtěl odpovídat na všechny jeho otázky. Muž si oddech, přece si nic nepamatuje!
„Itachi Uchiha..‘‘ odpověděl klidně, chvíli čekal na jeho reakci, ale blonďák na jeho zádech jen opakoval jeho jméno. Nic mu neříkalo, takže se dál na ni nevyptával. Jen položil hlavu na jeho rameno a zavřel oči. Hlavu ho trochu a bolela a k tomu se mu chtělo spát a jeho rameno byl dost pohodlný polštář.
Dlouho si ale nepospal, protože jakmile dorazili do Itachiho skrýše, položil ho do postele a začal mu ošetřovat ránu na hlavě. Naruto pořád koukal kolem sebe jako malé dítě. Všechno kolem něj bylo pro něj nové a zajímavé, nejvíc ho zajímal ten muž, co se o něj staral. Nepřipadal mu nijak povědomí, ale chtěl o něm vědět víc.
„Co se mi stalo?‘‘ zeptal se ho když mu hlavu omotával obvazem. Zvědavě si ho prohlížel, ale Itachi mu neodpovídal. Raději ho donutil, aby si lehl a usnul.
Itachi se postavil a vyšel ven z skrýše a posadil se venku na kámen a dlaněmi si protřel unavenou tvář. Co to vlastně udělal? A proč? Najednou si hraje na přítele, i když ho musí dovést a vysát z něj démona a toho zabije.
Tohle mu ale nemohl udělat, nic si nepamatoval a zradit ho nemohl, když ho považoval za přítele.
V tuhle chvíli neznal řešení, možná je jen to jediné a to postarat se o něj. Možná je to chyby, ale možná to dělá jen ze soucitu. Uvažoval nad tím ještě hodně dlouho, dokonce i déšť utichl a obloha se rozjasnila. Pohlédl nahoru a vychutnal i první paprsky slunce, které dopadali na jeho tvář. Učinil konečné rozhodnutí-postará se o něj.

Oba tam stáli v objetí ještě dlouho, tak dlouho dokud Sasuke nezměkl a ovinul svoje ruce kolem jejího pasu. Ona se do něj odtáhla. Tohle by neměla, v tuhle chvíli ani nechtěla. Sasuke na ni překvapeně hleděl, není přece tak hloupá jak si myslel, ale skočila mu na to. Bude stačit, když ji bude chvíli hrát hru na kamaráda, pak ji ukáže místo, kde Naruto zemřel a co z něho zbylo, pak už mu nic nebude stát v cestě.
„Měla by sis odpočinou, přeci jenom jsi ho hledala už celou noc, mám pravdu,‘‘ nabídl ji a ona jen lehce kývla hlavou. Měl pravdu už se sotva udržela na nohou, teď by se ji teplá postel hodila.
„Dobře a ty půjdeš se mnou a kam půjdeme?‘‘ zeptala se ho a jako by chtěla aby s ní zůstal. Sasuke ji jen chytil za ruku a odvedl ji lesem až k malému městečku.
„Tady si odpočineme a pak ho budeme hledat,‘‘ řekl a ukázal na první hotel, který uviděl. Sakura jen mlčky kývla a nechala jak pro ně koupí pokoj. Divila se že koupil jeden společný pokoj. Začala se trochu strachovat, ale když si uvědomila, kolik by ho museli stát dva pokoje, bylo ji to zcela jasné.
Jakmile vešla padla do postele a zabalila se do vyhřátých peřin, které i hned zašpinila. Jí to nevadilo , pokoj platit přece Sasuke. Když ale uviděla jak se na ni dívá, raději celá rudá zmizela za dveřmi koupelny. Svlékla se a dala si pěkně teplou sprchu.

Po hodině se konečně vyplazila z koupelny a znovu padla do postele, jelikož byla tma, neuvědomila si, že pod peřinou někdo leží.
„Auu,‘‘ ozvalo se pod peřinou a vykoukla z pod ní hlava. Sakura rozsvítila světlo a vymotala se z peřin.
„Tvoje postel je vedle,‘‘ oznámil ji přetočil se na druhý bok a dál spal . Sakura ale spát nešla posadila se na postel a vytáhla si starou fotografii. Prasklinka tam byla pořád. Přejela přes ní prsty. Po tvářích se ji začali koulet slzy, které dopadali na fotografii.
Sasuke slyšel jak pláče a tak se otočil k ní. Nechtěl ji takhle vidět, rvalo mu to srdce, ještě k tomu, když to byla jeho vina. Cítil se provinile, ale bylo pozdě, nejde to vrátit.