Týden jednoho Evendžra I.

Den první

Sasuke si vzal Sakuru. Ne, to není sranda, to je fakt. Už spolu nějakou tu dobu žili v idylickém manželství. Měli dvě děti, holku a kluka, Hinatu a Naruta. Hinatě bylo pět let, mladšímu sourozenci dva roky.
Jenže jednoho dne už vedení domácnosti milou Sakuru dožralo, děti na týden hodila manžílkovi na hlavu a prchla do luxusních lázní (za Jiraiyou...?). Překvapený Sasuke pak ráno našel narychlo napsaný vzkaz (ve skutečnosti Sakura přemýšlela přes tři hodiny co na ten pitomý papír hodit, nemluvě o ekologické katastrofě).

Miláčku!
Jistě víš, jak je vedení domácnosti těžké! Ne, vlastně ani netušíš, jak!
Rozhodla jsem se proto, že by sis měl na týden vyzkoušet, co to znamená starat se o děti! No jistě, pan důležitý Uchiha Evendžr si nemusí denně prát zpocené oblečení, nemluvě o fuseklích! A co teprve když usneš u večeře a já z tebe pak musím sundavat spoďáry! Ano, o jídle jsem se ještě nezmínila! Já se s tím vařím, a ty ať už máš volno nebo ne, tak si po sobě ani neuklidíš! Nemluvě o zasunutí židle. Nemysli si, že když sis ty děti neporodil, že se nemusíš podílet na jejich výchově!. SHANNAROOO!!! Od teď je to na tobě!
Pár rad pro natvrdlé tatínky:
- děti se samy nepřebalí
- jídlo se samo neuvaří
- alkohol až od osmnácti!
- ať Hinata nespadne při čurání do záchoda!
- prádlo nošené více jak tři dny opravdu smrdí!
- pomsta počká, děti ne!

Sasuke-Evendžr vyděšeně dočetl a zdrceně dosedl na židli těsně za sebou.
Kdyby tam nebyla, asi by skončil na zemi.
„Panebože,“ vydechl. Pročetl si dopis ještě jednou a pro absolutní jistotu ještě pětkrát.
„Sakuro,“ a dramaticky zvedl ruce k nebi, přičemž shodil vázu,“ jak jsi mi to mohla udělat?“ Rychle se však vzpamatoval. (Ta hodina ani nestála za řeč...)

„Dobře,“ řekl s novým odhodláním v očích,“ pokud si neporadím se dvěma malými dětmi, nemůžu porazit ani svého bratra!“
Rozhodl se udělat snídani. Pokusil se najít kuchařku - jaksi nepochopil, že asi nebude nejlepší hledat na poličce mezi motoristickými ročenkami a časopisy s... ehm... pochybným obsahem. Když ji tedy šťastně našel, zkusil vybrat nějaký recept.
Rozhodl se pro maki sushi.
„Rýži mám, řasy taky...“
Pustil se do přípravy. Dal vařit rýži, připravil si ingredience na náplň...
Kmital jako šílený a podle toho kuchyně taky vypadala. Každou minutu kontroloval hrnec s rýží, pak jestli se už nevzbudily děti. Za půl hodiny byla rýže hotová a Sasuke zlitý potem vypnul sporák.
„Ty ženský na to musej mít nějakej trik, že se ani nezapotěj,“ řekl si vyčerpaně.
„Děti, vstáváme!“ zachraplal a vešel k nim do pokoje.
Hinata vyskočila a jala se probouzet mladšího brášku. Tatínek si hned všiml, že dcerka maličko pokulhává, na rukou má modřiny a nad okem podlitinu.
„Panebože, co se ti stalo?“
„Ále...hlála jsem si venku,“ řekla neurčitě a pokrčila rameny.
„-ane--že!“ zopakoval otcův výrok Naruto.
„Panebože, první slovo mělo být mama nebo tata!“
„--nebo-e!“ vyprskl kluk znova a pak ještě několikrát, vždy v obměně. Pak roztáhl pusu do širokého úsměvu a slastně obrátil očka ke stropu.
„Co mu je?“ zajímal se nyní-otec-na-plný-úvazek.
„Bláška se počůlal,“ konstatovala Hinata a zkušeně pokyvovala hlavou.
„A nevíš, kde jsou plínky?“ Zeptal se Sasuke, pak si uvědomil, že to asi těžko bude vědět pětiletá holčička, vzápětí ale dostal šokojící odpověď:
„Ta skšíňka nalevo, tšetí šuplík odspoda.“
Vyvalil na ni oči, ta malá se však tvářila jako by to pro ni byla každodenní rutina. Uznale pokýval hlavou a pak rezignovaně jednu vytáhl. Odešel k Narutovi, rozepnul mu pyžamo a sundal plínku. Štítivě ji držel dvěma prsty co nejdál od těla, a tvářil se přitom tak zhnuseně, že kdyby ho viděl Itachi, tak zemře buď hrůzou, nebo smíchy.
Hinata si povzdychla, jako kdyby Sasuke nebyl její rodič ale ona jeho, plínu mu vzala, vyhodila, utřela Naruta, umyla mu „pokakané“ a „počůrané“ místo, dala mu novou plínu a se zručností chůvy ho zase oblékla.
„Ty v**e,“ řekl Evendžr, neschopen ničeho jiného. Přidal tak druhorozenému dítěti další slovo do rychle se rozrůstajícího slovníku. Poraženecky pak synka vzal do náruče a chystal se dodělat snídani.
„Tati?“
„Hmm?“
„Potšebuju vyčůlat!“
„Tak běž.“
„Ale se mnou chodí maminka!“
„Ale ty už jsi přece velká holka, ty to zvládneš!“
Upřela na něj psí pohled, pak to ale vzdala a na nebezpečnou cestu se vydala sama.
„Jsem příkladný otec,“ řekl si pyšně novopečený táta v domácnosti. Došel do kuchyně a snažil se vylít vodu z hrnce do dřezu. Půlka rýže skončila v nenávratnu.
„Sakra práce,“ ulevil si, ale tak potichu, aby to Naruto neslyšel.
Poté se snažil rýži spolu se zbytkem ingrediencí zarolovat do válečků a ty poté nakrájet na kolečka. Kupodivu se mu to povedlo bez úhony. Najednou zbystřil.
„Žbluňk,“ ozvalo se. Rychle koukl do dopisu s výčtem předpokládaných pohrom a zděsil se.
„Hinááátóóó!“
„Tatííí!“
„Už běžím!“
Doběhl na záchod a vytáhl zděšenou dcerku z mísy.
„Už chápu, proč s tebou chodí maminka...“
Osušil ji od slz a záchodové vody a poslal do kuchyně. Sobě a Hinatě nandal sushi (ale nepochopil, že malé dítě nespořádá tolik co dospělý) a začal shánět mléko pro syna, protože pochopil (naštěstí), že kojit asi přece jen nedokáže, i kdyby se přetrhl.
„Kde je mlíko?“
„V lednici,“ odpověděla Hinata, která se v kuchyni orientovala o mnoho lépe.
„Aha... samozřejmě.“
Vyndal krabici a mléko nalil do sklenice. Tu strčil Narutovi pod nos a snažil se ho donutit pít. Syn plival a prskal po celé kuchyni, otec se zhroutil na zem, začal o ní hlavou mlátit, z úst mu létaly sliny a nadávky toho nejtěžšího kalibru, a že „takhle to dál nejde“, „zemřu nebo zešílím, to vyjde na stejno“, „Sakura bude litovat té osudné chyby“.
Hinata útrpně zavrtěla hlavou, sedla si k němu a jako zkušený pedagog mu položila ruku na rameno.
„To bude doblé, jestli chceš, tak ti, tati, pomůžu.“
„A jak?“ zeptal se vynervovaný otec. Už chápal Narutova slova: „Sakura je vrah.“
„Můžu ti ladit a pomáhat.“
„Díky.“
„Ale chci zaplatit.“
„A čím jako?“
„Bonbóny.“
„Kolik?“
„Uvidíme,“ usmála se vychytrale.
„Beleš?“
„Tak jo,“ rezignoval Sasuke.
„A začneme hned teď, šikulo?“
„Jo. Bláška chce pít z lahvičky. Ta je za tebou v tom šuplíku...“
…

„To bude dlouhý týden,“ povzdychl si Sasuke, „ale nemysli si, Sakuro!“
Ďábelsky se usmál. V hlavě už se mu začínal rýsovat plán pomsty...