Cesta odpuštění 22

INGOUSTOVÝ PTÁČEK

I když cesta celkem rychle ubíhala Narutovi to připadalo jako kdyby se čas co vyrazili neuvěřitelně vlekl. Cestou bylo ticho jen párkrát si o něčem povídala Fuzuki s Yamatem. Naruta to vážně nebavilo, nejraději by byl už doma v Konoze, ale co se dalo dělat.
Den se pomalu začal chýlit ke konci, když došli na menší louku.

„Tak tady se dnes utáboříme. Naruto dojdi pro dřevo a rozdělej oheň. Sai ty zatím udělej tábořiště,“ řekl Yamato.
„Hai,“ odpověděli a dali se do práce.

Sakura seděla opět na lavičce pod starou třešní a jen tak hleděla do dálky.

Hele myslíš, že jsem ho milovala už odmala? zeptala se z nedání Sakura.
„No to je takový složitější,“ odpověděl jí hlas, „vím, ale že si ho začala skutečně milovat od tý doby co se vrátil s tréninku s tím zvrhlíkem.“
Vážně si to myslíš? Je pravda, že jsem k němu změnila tak trochu svoje chování, ale…
„Jen sis to nechtěla přiznat,“ řekla vnitřní Sakura.
Ale proč jsem si to vlastně nechtěla přiznat…
„To já netuším,“ odpověděla, „to víš jenom ty sama.“

„Sakuro večeře je hotová,“ volala jí Kasumi z okna.
„Už jdu,“ řekla a vydala se ke dveřím.

Když přišla ke stolu bylo už jídlo na stole.
„Krásně to voní. Ale měla jste mě zavolat, abych vám pomohla Kasumi - sama,“ řekla Sakura.
„Ale prosim tě jsi přeci host,“ usmála se na ní a poté si společně sedly ke stolu.

„Bylo to výborné,“ řekla Sakura poté co dojedly.
„Děkuji,“ odpověděla ji hostitelka.
Sakura vstala a sesbírala nádobí ze stolu a odnesla ho do kuchyně. Dala ho ke dřezu a začala ho mýt. Kasumi po chvilce přišla, vzala si do ruky utěrku a dala se do utírání.
„Kasumi - sama to nechte já to udělám,“ řekla ihned Sakura.
„Ne pomůžu ti, a stejně nevíš kam to všechno patří,“ odpověděla jí.
„No to máte pravdu,“ usmála se na ní Sakura.

Za chvíli bylo vše umyté a na svém místě.
„Pojď vedle ke stolu a já se ti podívám na nohu,“ řekla Kasumi.
„Hai,“ odpověděla.
Došla ke stolu sedla si na jednu židli a začala si sundávat obvazy. Kasumi přinesla zase svoji lékárničku a vyndala z ní mast co použila i předtím.
„Tak ukaž,“ řekla Sakuře a naklonila se nad rány.
„Hmm malinko se to zlepšilo, ale je to pořád nějaké divné,“ řekla zamyšleně, „no nic dáme na to zase tu mast jako posledně.“
Po této větě se Sakura chytla pevně židle a čekala až opět nastane ta bolest jako minule. Kasumi ji jemně namazala mast na zranění a začala je obvazovat. Sakura na to jen nevěřícně hleděla. Toho si ale všimla Kasumi.
„Děje se něco?“ zeptala se starostlivě.
„No já jen jsem to skoro necítila, když jste mi na to natřela tu mast,“ řekla.
„No a co je s tím?“ ptala se.
„No víte, když jste mi to natírala posledně, tak to strašně bolelo jen jste se mi těch zranění dotkla a teď skoro nic,“ vysvětlovala Sakura.
„Aha, no to je divné,“ řekla Kasumi, „teď by sis už měla radši jít lehnout.“
„Dobrou noc,“ řekla Sakura a zmizela na schodech.
„Dobrou,“ odpověděla jí Kasumi.

Sakura vešla do temného pokoje, který osvětloval jen svit Měsíce. Podívala se na prázdné místo na zemi vedle postele a začala se cítit osaměle. Sedla si na postel a zadívala se z okna na Měsíc.

Co asi teď dělá… pomyslela si a lehla si na postel. Po chvíli nepřítomného hledění do stropu usnula.

„První hlídku budu mít já, poté Sai a poslední Naruto,“ řekl kapitán.
„Hai,“ řekli jednohlasně. Po jejich odpovědi Yamato odešel a sedl si kousek od tábořiště.
Naruto si lehl na spacák a s rukama za hlavou sledoval nebe, které bylo plné třpytivých hvězd a všem jim vévodil veliký bílý Měsíc.

Co asi dnes dělala Sakura - chan, pomyslel si a na nebi jakoby mu hvězdy vytvořili její usměvavou tvář. Při tom pohledu se usmál a zavřel oči.

Sakura měla neklidné spaní. Pořád se převalovala sem a tam a několikrát to vypadalo, že opravdu spadne z postele. Pak otevřela oči a posadila se. Všude kolem po pokoji byla krev. Spousta krve.

„Co se to stalo?“ řekla vyděšeně Sakura. Podívala se na sebe. Také byla od krve, ale ani kapka nebyla její. Pak si všimla, že v temném rohu místnosti sedí nějaká postava.
„Kdo je tam,“ zeptala se s roztřeseným hlasem, ale nikdo jí neopověděl. Sebrala všechnu odvahu a vydala se k neznámému. Cestou na zemi uviděla kunai, a tak si ho raději vzala do ruky a pokračovala dál. Když došla až k postavě nevěřila vlastním očím i přes slabé měsíční světlo poznala kdo to je.

„Sasuke…“ řekla překvapeně a kunai jí vypadl z ruky.
„Co tady děláš… a ty si zraněný!“ řekla, klekla si k němu a chtěla mu ošetřit rány, které silně krvácely.
„Nech mě být!“ křikl na ní. Sakura se lekla a raději se odsunula kousek od něj.
„Ale jestli ti teď nepomůžu vykrvácíš!“ řekla zoufale a opatrně se k němu opět přisunula a už mu přikládala ruce na ránu.
„Nech mě!“ zakřičel znovu a prudce jí odstrčil ruce pryč.
„Ale…“ řekla Sakura a po tvářích se jí začaly koulet slzy.
„Jdi ode mě pryč!“ skočil jí do řeči.
„Ale proč nechceš abych ti pomohla?“ ptala se.
„Protože za tohle všechno můžeš jenom ty. To si to nepamatuješ?! Vždyť to ty si mě před chvílí málem zabyla a teď se mě tu snažíš zase ošetřovat?! Vypadni ode mě!!“ řekl a těžce oddechoval. Sakura nemohla uvěřit jeho slovům. Vstala ze země a utekla z pokoje.
„Musím jít pro Kasumi, ta mu snad ještě pomůže,“ řekla a utíkala k jejímu pokoji.

Neklepala a hned vběhla do pokoje Kasumi, ale zase všude byla jen krev.
„To snad ne. Co se to děje?“ řekla zoufale do ticha.
„Kasumi - sama jste tu?“ ptala se. Nikdo se jí neozýval, ale pak zaslechla těžké nepravidelné dýchání. Hned se vydala tím směrem a narazila na osobu ležící na zemi. Když se k ní sehnula opět nemohla uvěřit svým očím.

„Naruto!“ řekla, otočila ho na záda a opřela mu hlavu o své nohy.
„Co se stalo?“ ptala a znovu začala plakat, když si všimla hlubokých ran, které měl po celém těle.
„Co chceš? Moji smrt? Tak už to skonči,“ řekl.
„Cože? Co to povídáš?“ řekla zoufale a tak jako u Sasukeho mu chtěla začít léčit rány.
„Nech mě!“ řekl zlostně.
„Proč? Když tě teď neošetřím tak umřeš,“ řekla mu.
„Vždyť to si přeci chtěla ne?“ řekl a vykašlal trochu krve.
„Cože?“ Co se to tu děje?“ ptala se už naprosto zoufale a podívala se své ruce. Byly od krve, od jejich krve.
„Naruto prosím, nech mě ti pomoct. Nechci tě ztratit,“ prosila ho, ale žádné odpovědi se nedočkala.
„Naruto?!“ řekla a snažila se mu najít tep, ale bylo pozdě. Přesto ho začala léčit.
„No tak Naruto nevzdávej to, přeci mě neopustíš!“ křičela na něj a z rukou jí nepřestávala proudit zelená chakra. Po chvíli jí, ale chakra došla. Byla naprosto vyčerpaná, ale i přes to všechno bylo pro Naruta pozdě.
„Nééé!!!“ křičela a objala ho. Potom si stoupnula a chtěla jít hledat Kasumi, ale najednou se jí zamotala hlava a omdlela. Hned na to se opět probudila. Byla v obrovské místnosti, ale kolem ní nebylo nic jenom černo černá tma a ticho.

„Kde to jsem?“ ptala se, ale uslyšela jen svou ozvěnu.
„Co se to děje?“ řekla zoufale a dala si obličej do dlaní.
„Za všechno můžeš ty,“ ozvalo se. Sakura se lekla a rozhlížela se kolem, ale neviděla nic víc než tmu.
„Kdo je to?“ ptala se. Najednou se před ní objevil Naruto. Byl celý od krve.
„Naruto? Ty… ty žiješ?“ divila se a byla ráda, že ho vidí. Jakmile, ale udělala krok směrem k němu, tak zmizel ve tmě.
„Né počkej Naruto,“ křikla a rozběhla se tím směrem kde zmizel. Utíkala dlouho, ale pořád nic, až se před ní objevil Sasuke, ale byl k ní zády.
„Sasuke?“ řekla a on se otočil. Když ho uviděla zepředu lekla se, byl také celý od krve. Hned jak jí uviděl se otočil zpět a stejně jako Naruto zmizel ve tmě. Rozběhla se za ním, ale po chvíli to vzdala.
„Co se to děje?? Já už to dál nevydržím,“ řekla, sesunula se k zemi a padla na kolena. Obličej si schovala do dlaní a začala brečet.
„Za všechno můžeš ty. Jen se podívej oba si je zabila,“ ozval se znovu neznámý hlas. Sakura se rozhlédla a zděsila se, když spatřila vedle sebe oba své kamarády mrtvé.
„Já je nezabila,“ křičela do tmy.
„Ale ano zabila,“ řekl posměšně hlas.
„To není pravda! …. To… to musí být nějaké genjutsu!“ řekla a složila ruce do pečetě.
„Kai!“ zakřičela, ale nic se nestalo.
„Zabila si je, zabila,“ smál se jí hlas.
„KAI!!!“ zakřičela jak nejvíce mohla a v tu chvíle se prudce posadila na posteli. Dýchala jako o život a očima těkala po místnosti, byla v pořádku.
„Žádná krev,“ oddychla si. Podívala se na budík bylo za minutu šest ráno.

Co to bylo? Byl to jen sen nebo genjutsu? ptala se sama sebe. Svěsila nohy dolu z postele a přemýšlela o tom.
Po chvíli vstala, ale málem spadla na zem. Noha jí zase začala hrozně bolet. Sotva na ní mohla šlápnout. Pomocí nábytku a všeho co jí mohlo posloužit jako opora se dobelhala do koupelny a dala si studenou sprchu. Snažila se na nic nemyslet a sledovala jak jí kapky vody stékají po rukou. Najednou jí ale probleskl ten sen a jí připadalo jako by jí po rukou stékala krev. Lekla se a rychle vypnula vodu. Vyšla ze sprchy a omotala kolem sebe ručník. Stoupla si naproti zrcadlu a promnula si rukama oči.

Co se to děje, pomyslela si a oblékla se.

„Tak vyrážíme,“ zavelel Yamato a všichni se rozešli. Cesta zase pro Naruta neutíkala nijak rychle a on se opět začal nudit.

Co asi dělá Sakura - chan? Jestlipak se nudí stejně jako já, pomyslel si.

„Naruto nad čím přemýšlíš?“ ozvalo se vedle něho.
„No… a proč to chceš vědět Sai?“ ptal se Naruto.
„Myslíš na ni viď?“ zeptal se a usmál se na něj.
„Na ni? A to jako na koho?“ vymlouval se Naruto.
„No přeci na Sakuru - san,“ řekl.
„Proč bych na ni měl myslet?“ vykrucoval se dál.
„Protože podle toho co jsem četl v knížce, lidé myslí na ty které milují,“ řekl a podíval se na Naruta. Ten jen trochu zrudl a raději nic neříkal.
„Jestli si o ni děláš starosti, tak jí můžu poslat vzkaz,“ řekl Sai.
„Fakt to by bylo super,“ řekl nadšeně Naruto.

Hned jak nastala přestávka, Sai rozložil na zem prázdný svitek a podal Narutovi štětec.
„A co mám dělat?“ ptal se Naruto.
„Napiš ten vzkaz,“ usmál se Sai.
„Jo jasně,“ zazubil se.

„Tak hotovo,“ řekl Naruto a podal Saiovi štětec. Sai si ho uklidil do baťohu, pak udělal pár pečetí a řekl: „Choujuu Giga“ a z toho co Naruto napsal se stal malý inkoustový ptáček. Zakroužil kolem Naruta a odletěl.
„Díky Sai,“ řekl Naruto.
„Není zač,“ usmál se opět Sai a smotával už zase prázdný svitek.

Sakura seděla na zahradě a přemýšlela o tom co v noci prožila. Najednou k ní přilítl malý černo bílý ptáček a sedl si na lavičku vedle ní.

„Inkoustový pták… to bude zpráva od Saie,“ řekla. Stoupla si a ptáček si jí sedl na rameno. Potom hned vyrazila zpátky do domu.
„Kasumi - sama jste tu?“ zavolala ode dveří, ale nikdo se neozval.
Asi bude prodávat u stánku, napadlo jí. Měla pravdu, Kasumi zrovna někomu prodávala čaj u stánku.
„Kasumi - sama máte nějaký prázdný svitek?“ zeptala se jí hned.
„Ano asi mám. A k čemu ho potřebuješ?“ odpověděla jí.
„Od Saie přišla zpráva,“ vysvětlovala Sakura.
„Aha,“ usmála se, „tak nějaké prázdné svitky najdeš v té velké skříni u dveří.“
„Děkuju vám,“ řekla a odešla jak nejrychleji jí to noha dovolila. Už se nemohla dočkat co píšou. Doufala jen, že to nejsou špatné zprávy. Svitky našla rychle. Vzala jeden, donesla ho na stůl a rozložila. Hned jak to udělala se ptáček vznesl a přistál na svitku. Tam se rozplynul a na bílé ploše se objevil vzkaz.

Ahoj Sakuro - chan,
Doufám, že se máš dobře a nenudíš tak
jako já a že už tě noha nebolí.
Podle kapitána Yamata bychom měli
být na místě asi za dva dny nejpozději za tři.
Cesta je zatím bez problémů, takže si o nás
nemusíš dělat starosti.
Pozdravuj Kasumi - baachan.

Naruto

Po předčtení se Sakuře ulevilo, že nemají žádné problémy a byla ráda, že si na ní Naruto vzpomněl.