Cesta odpuštění 21

ROZLOUČENÍ

Našel jednu z nejvyšších budov a sedl si na střechu. Ze shora měl výhled na celé město a sledoval co se pod ním děje. V ulicích kolem domu bylo stále velmi rušno. Podepřel se rukama a zadíval se na modrou oblohu nad sebou. Zavřel oči a zatím co přemýšlel o dnešním dnu si lehký vítr pohrával s jeho vlasy.
Myslím, že ale stále miluje Sasukeho. Měla ho vážně moc ráda, i když se k ní nechoval moc hezky. A já… i kdyby mě milovala nemohl bych s ní zůstat, dřív nebo později bych jí mohl ublížit díky Kyuubimu. Možná je vážně lepší, že s náma teď nebude pokračovat v misi. Čím míň času sní strávím tím to bude lepší, pomyslel si, otevřel oči a zadíval se do dálky.

Sakura stále seděla na zahradě a spokojeně poslouchala zpívající ptáčky nad ní.

„Kdy mu to řekneš?“ zeptala se jí vnitřní Sakura.
Co? řekla překvapeně Sakura.
„No co asi, to že ho miluješ. Nemyslíš, že by to měl vědět?“ upřesnila otázku.
No… já nevim, odpověděla jí Sakura.
„Měla by si mu to říct co nejdříve,“ řekl hlas.
No když já nevim… a stejně už brzy odejde, vymlouvala se.
„Tak mu to řekni ještě než odejde. Nebo ne, řekni mu to dneska až se vrátí,“ řekla vnitřní Sakura.
Cože?! Už dneska?
„Jo čím dřív tím líp,“ odpověděla.
Ale já nevim jestli to budu schopná říct…
„Hele zažila si mnohem horší věci a Sasukemu si to taky nakonec řekla,“ řekl hlas.
No máš pravdu, ale až teď jsem si uvědomila, že to co jsem cítila k Sasukemu bylo něco úplně jiného než co teď cítím k Narutovi, přiznala se.
„Já vím,“ řekla vnitřní Sakura.
„Jo a vážně mu to řekni co nejdřív, protože jestli sis toho nevšimla, tak Naruto už není takový blb jako býval dřív a taky je dost hezkej. Myslíš si, že stále bude na tebe čekat?“ řekla.
No… hmm… máš pravdu, dneska mu to musím říct, rozhodla se Sakura.

Naruto stále seděl na střeše a zamyšleně hleděl do dálky.
„Sakuro - chan,“ povzdechl si a pohlédl na růži vedle sebe.
Už bych se měl vážně vrátit, řekl si.
Vzal do ruky růži a stoupl si. Chvíli na ní hleděl a pak jí opět položil na střechu a vydal se ke Kasumi.
Bude to tak lepší, pomyslel si.

„Sakuro… Sakuro“ ozvalo se.
Sakura pohlédla tam odkud jí ten hlas volal.
„Sakuro pojď si vzít sušenku a čaj,“ volala na ní z okna Kasumi.
„Hai už jdu,“ řekla a usmála se.

Už byla skoro u dveří, když v tom tam odněkud seskočil Naruto. Sakura se hrozně lekla.
„Ahoj Sakuro - chan,“ usmál se na ní.
„Ty baka! Víš jak jsem se lekla, tohle mi už nedělej,“ řekla.
„Promiň,“ smál se Naruto a otevřel dveře. Hned jak vešli, vydali se oba ke stolu, kde opět už seděli všichni kromě nich.
„Posaďte se a vezměte si sušenku, čaj bude za chviličku,“ řekla Kasumi jen co je viděla.
Oba si sedli a Naruto se ihned pustil do sušenek. Najednou se ozval pronikavý pískot konvice a Kasumi odběhla do kuchyně a přinesla čaj.
Chvíli u stolu vládlo ticho, když v tom promluvil Yamato: „Tak jsme tu všichni, takže vám řeknu pár podrobností o misi,“ řekl.
V tu chvíli Sakura posmutněla a zadívala se do stolu.
„Takže vyrazíme zítra ráno v šest hodin abychom se vyhnuli davu lidí co budou ve městě. Už to není tak daleko, takže bychom tam měli být brzo,“ vysvětloval, „jak už jsem řekl Sakura zatím zůstane tady a až se po dokončení mise budeme vracet, tak se pro ni stavíme. Nějaké otázky?“
Po této otázce opět zavládlo ticho.
„Dobře takže zítra vyrazíme,“ řekl Yamato.

Naruto už zítra odejde, vážně mu to musím říct už dneska, pomyslela si a zamyšleně hleděla do stolu.
„Jestli mu to dneska neřekneš tak si baka,“ ozvalo se jí v hlavě.
No jo, odpověděla otráveně Sakura.
„Tak něco dělej,“ řekla vnitřní Sakura.

„Naruto nechtěl by ses se mnou na chvíli projít?“ zeptala se nesměle Sakura a pohlédla na něj.
„No… tak jo,“ odpověděl.
Oba se sebrali a odešli ven. Pomalu se procházeli městem a chvíli bylo ticho.

„Vidim, že už se ti chodí líp,“ poznamenal Naruto.
„No jo je to o trochu lepší,“ řekla.
„Doufám, že zbytek mise bude probíhat už bez dalších problémů,“ řekl.
„Hmm.“
Naruto se podíval na Sakuru. Vypadala zase zamyšleně.

Jak jen mu to mám říct… přemýšlela.

„Děje se něco Sakuro - chan?“ zeptal se starostlivě.
„Ne… nic,“ odpověděla, ale dál sledovala cestu. Nechtěla se mu podívat do očí.
„No víš Sakuro - chan, znám tě už hodně dlouho a přijde mi, že poslední dobou se chováš tak nějak jinak… Vážně se nic neděje?“ ptal se Naruto.
To co právě řekl Sakuru vážně zaskočilo, nevěděla co mu na to říci. Najednou se zastavila a podívala se mu do očí.

Musím mu to říct… říkala si v duchu.

„Je ti dobře? Nebolí tě noha?“ ptal se hned Naruto.
„No… víš…“ sklopila oči k zemi, „ano zase mě to začalo bolet.“
„Tak si naskoč,“ řekl Naruto a sehnul se k zemi.

„Ty jedna baka! Co to zase děláš?!“ křičel hlas, ale Sakura ho ignorovala.

Sakura opatrně vylezla Narutovi na záda, tak jako dřív a pomalu pokračovali v cestě.

„Promiň,“ ozvalo se mu potichu u ucha.
„Proč se mi omlouváš?“ ptal se.
„Jenom ti přidělávám starosti,“ odpověděla mu Sakura.
„Víš myslela jsem si, že jsem od té doby co odešel Sasuke zesílila, že už nejsem jen ta co stála opodál a vždycky čekala až jí někdo zachrání. Ale zjistila jsem, že jsem se vůbec nezměnila. Pořád jsem na někom závislá a ke všemu jsem i zbabělec,“ řekla a na tváři se jí začaly třpytit slzy. Naruto se zastavil.
„Víš třeba ti to tak nepřijde, ale podle mě si o hodně zesílila. Moc se podceňuješ a to by si neměla a zbabělec nejsi už ani náhodou. Proč tě napadají takovýhle věci?“ ptal se.
Sakura si utřela slzy a řekla znovu jen: „Promiň“

Naruta tahle odpověď moc neuspokojila, ale raději se už na nic neptal a rozešel se. Sakura si položila hlavu na Narutovo rameno a nevnímala nic.

Slunce začalo pomalu zapadat a den se chýlil ke konci, ale celou tu dobu se spolu mlčky procházeli po okraji města, kde nebyl takový ruch.

„Už bychom se měli asi vrátit,“ řekl Naruto.
„Hmm,“ ozvalo se mu u ucha.

Už se začalo pomalu stmívat, když dorazili k domu Kasumi. Naruto vešel dovnitř a šel hned ke stolu.

„Jdete právě včas na večeři,“ radovala se Kasumi. Když si, ale všimla Sakury řekla: „Stalo se něco?“
„Ne nic jen jsem asi moc dneska namáhala nohu,“ odpověděla jí Sakura.
Naruto jí opatrně posadil na židli a také si sedl. Kasumi s Fuzuki přinesli večeři a všichni se mlčky najedli.

„Půjdu si lehnout, dobrou noc,“ řekla Sakura a šla nahoru do pokoje.
„Dobrou,“ ozvalo se od stolu.

Když konečně dorazila do pokoje lehla si na postel a dívala se do stropu.
Zítra mám ještě možnost mu to říct, řekla si a po chvíli usnula.

Potom co Naruto přišel do pokoje potichu došel až k posteli a zadíval se na spící Sakuru.
Co se s tebou jen děje, Sakuro - chan… říkal si v duchu a lehl si na spacák.

Ráno se Naruto vzbudil dost časně, nemohl vůbec spát. Chvíli ještě ležel s rukama za hlavou a pak si co nejtišeji začal balit věci. Když byl hotov vstal a odešel. Ještě se podíval na Sakuru, zavřel dveře a zamířil si to do koupelny. Měl štěstí byla volná. Na nic nečekal a dal si studenou sprchu. Když byl hotov, hodil si baťoch přes jedno rameno a vydal se dolu. Nikdo tam, ale ještě nebyl, a tak si sedl na shody a čekal. Najednou se v kuchyni ozval rámus. Naruto se tam vydal zjistit co se děje a vyděl nadávající Kasumi, které na zem spadla miska a rozbila se.

„Dobré ráno,“ řekl Naruto.
„Dobré Naruto,“ odpověděla mu.
„Já vám pomůžu,“ nabídl se a začal sbírat střepy.
„Děkuju ti,“ usmála se na něho.

Naruto pomáhal Kasumi s přípravou snídaně, když v tom tam vešla Fuzuki.
„Dobré ráno,“ řekla.
„Dobré,“ odpověděli.
„Chtěla jsem ti pomoct, ale vidím, že ty už pomocníka máš,“ usmála se Fuzuki, „no tak já si půjdu zatím sednout ať vám tady nepřekážím.“

Po chvilce byla snídaně hotová, hned jí začali nosit na stůl. Když Naruto přinesl poslední talíř, tak ke stolu právě mířil Sai a za ním Yamato.
Když dojedli bylo už chvíli před šestou, a tak Yamato řekl: „Je čas jít.“
Všichni se rozloučili s Kasumi a potom zamířili ke dveřím. Naruto doufal, že se rozloučí i se Sakurou, ale ta asi ještě spala. Naruto šel poslední, ale než stačil zavřít dveře někdo ho chytil za ruku. Otočil hlavu na tu osobu a byl moc rád, když viděl kdo to je.
Sakura se mu podívala do očí, pustila mu ruku a objala ho. Naruta to trochu zaskočilo, ale rychle se vzpamatoval a objal ji také.
Potom ho Sakura pustila a odtáhla se od něho.
„Doufám, že se ti nic nestane. Prosím dávej na sebe pozor,“ řekla a koukala mu smutně do očí.
„Neboj nic se mi nestane a nebuď smutná co nevidět budeme zpátky a půjdeme domů,“ řekl Naruto a ještě jednou jí objal. Potom se otočil a utíkal, aby dohnal ostatní.