...jako vlastní! - 1-Tři a půl...

Běžel dlouhou chodbou. Ticho přerušovaly pravidelné kroky a jeho dupot. Doběhl až na konec. Ozval se výkřik.
„Shi-shikamaru, jak jí je?“ dýchal usilovně Gaara. Shikamaru na chvilku přerušil svou chůzu, podíval se na Gaaru a dlouze vzdychl.
„Už je tam tři hodiny a pořád nic!“ sedl si na židli, hned ale zase vstal a opět začal chodit. Gaara k němu přišel a povzbudivě na něj kývl. Rozhostilo se ticho. Oba shinobi zabodli oči do dveří. Nebylo slišet ani vzdechnutí. Dveře se pomaloučku otevřeli a oběvil se obličej usměvavé sestřičky.
„Pan Nara?“ mrkla na Shikamara, který jen těžce kývl. „Gratuluji! Máte holčičku!“ usmála se. Shiki polkl. Několikrát zamrkal. „Já-já já mám dceru, já já mám holčičku, já já...“ koktal, ale sestřička ho vzala za ruku a odvedla do pokoje.
„Shiki, zlato! Podívej se!“ usmála se Temari ležící na posteli. „Podívej, naše malá Sayuri!“ Shikamaru se nahl a prohlížel si maličký, černovlasý uzlíček, spokojeně zavrtaný do peřinky.
„Můj bože!“ vydechl a pohladil jí po buclaté tvářičce. Maličko se zachvěla, ale spinkala dál. Temari zvedla unaveně hlavu.
„Bráško! Pojď se taky podívat na svou neteř!“ usmála se. Gaara nesměle přešel k ní a pohlédl na holčičku. Přišla mu roztomilounká. Maličko otevřela svá namodralá očka a natahovala k němu svoje baculaté ručičky. Nejdřív nevěděl co po něm dítko chce, nakonec k ní natáhl ruku. Holčička se pevně zachytila jeho prstu a opět usnula. Temari se pousmála.
„Líbíš se jí!“ kývla a pohladila holčičku.
„Pánové je nám líto, ale budete muset jít, paní potřebuje klid a holčička nakojit!“ vyprovodila je lékařka a zabouchla dveře.
***
„Je to úžasný viď Gaaro? Konečně už můžou domů! Ještě že se Sayuri tak rychle vzpamatovala!“ usmíval se Shiki, zatímco s Gaarou procházeli nemocnicí.
„Jsem taky rád, že jsou obě v pořádku!“ přitakal Gaara a se zaklepáním vešel do dveří. Temari zvedla oči od Sayuri a zamávala.
„Už jsem si říkala, že nepřijdete!“ vstala z postele a došla až ke Gaarovi. Shikamaru zatím posbíral její tašky a stoupl si ke dveřím. „Gaaro prosím podrž mi jí, musím se obléknout!“ řekla a podala mu malou. Gaara jí opatrně uchopil, ale držel jí tak prkeně, až se Temari začala smát. Svoje ruce přitiskla na ty jeho a přimístila mu je k tělu. Sayuri se takřka okamžitě přivinula k němu, zamlaskala a usnula. Gaara na ní zíral jako na obrázek. Cítil k ní něco, co nedokázal popsat, něco co k nikomu ještě necítil. Když se maličká trochu zavrtěla, na jeho tváři se rozlil milý úsměv. Nedokázal z ní zpustit oči.
„...mě. Gaaro? Dáš mi jí?“ Gaara párkrát zamrkal, než si uvědomil že na něj Temari mluví.
„S-samozdřejmě!“ vzpamatoval se a předal dítě.
„Páni tobě to slušelo! Měl by sis najít holku a mít taky dítě!“ ušklíbla se Tem a poplácala malou po zadečku.
„To jo. Jsi pořád na misích, nebo děláš papíry! I kazekage si může dát oraz!“ poučil ho Shikamaru. Gaara zamumlal cosi o povinnosti, ale dál už to nerozebíral. Nakonec se všichni tři a půl, jak to ohodnotil Shiki vydali k jejich domovu.