Dlouhá cesta za štěstím: 2. Mise!

Nebezpečná mise
„ Váš úkol zní: Vrátit nebo zabít Sasukeho Uchihu,“ řekla Tsunade. Sakuřina tvář se proměnila v grimasu šoku. Z oka jí pomalu vytekla slza. V její tváři se začalo něco měnit. Po chvíli se v tom dalo poznat odhodlání. Zelené oči jí divoce zajiskřili.
„ Přijímám!“ řekla rozhodným hlasem. Naruto i Tsunade si oddechli.
„ Jdu do toho!“ ozval se Naruto.
„ Výtečně! Vyrašte co nejdřív. A spěchejte! Čas je náš nepřítel!“ vyzvala je Tsunade. Sakura odhodlaně přikývla.
„ Za půl hodiny u hlavní brány!“ křikla ještě na Naruta a pak vyrazila z kanceláře. Naruto se omluvně usmál na Tsunade a spěchal za ní.
Za půl hodiny Sakura stála u brány a čekala na Naruta. Ten měl zpoždění. Kolem šla Ino, zavěšená do Saie.
„ Ahoj Sakuro! Vyrážíš na misi?“ zeptal se Sai.
„ Ano, ještě čekám na Naruta,“ vysvětlila Sakura s úsměvem.
„ O jakou misi jde?“ vyzvídala Ino.
„ Nic velkého. Jen vrátit Sasukeho do vesnice, živého nebo mrtvého,“ sdělila Sakura klidně. Ino zalapala po dechu a Sai vykulil oči.
„ A to nejdu s vámi?“ zeptal se ohromeně.
„ Ne. Tsunade poslala nás, protože na něj máme větší vliv než banda zabijáckých ninjů. Ta by ho jen vyděsila. Myslím, že by poslala ještě Kakashiho, ale ten je pryč,“ vysvětlila.
„ Chápu,“ kývl Sai. V tom Sakura v dáli spatřila, spěchajícího Naruta.
„ Naruto už se řítí. Ty pozdní příchody okopíroval od Kakashiho tak dokonale, že bych přísahala, že má sharingan,“ řekla a upírala oči kamsi do dáli. Sai se Sakuřině poznámce srdečně rozesmál. Nepřestal se smát až do chvíle, kdy dorazil Naruto. Ino popadla vysmátého Saie za ruku a táhla ho pryč.
„ Tak se měj a hodně štěstí,“ zamávala ještě. Naruto, který se do té doby opíral o zeď, aby se vydýchal se začal udýchaně omlouvat. Sakura to ale odbyla jen mávnutím ruky a místo toho se zeptala:
„ Připraven?“
„ Na všechno,“ odvětil Naruto s odhodláním v očích. Pak společně bok po boku vyrazili vstříc nebezpečí, které na ně číhalo za branami Konohy.
Blížila se noc. Sakura a Naruto pro ten den ukončili cestu a ke spánku si vybrali jeskyni skrytou za vodopádem. Byli rádi, že ji našli, protože nemuseli stavět stan. Naruto šel pro dřevo na oheň, Sakura čekala v jeskyni. Nedávno pršelo, takže k dispozici bylo jen mokré dřevo. To ale moc nevadilo. Ne nadarmo strávila Sakura poslední tři roky téměř nepřetržitým tréninkem, který byl jediným, co jí dokázalo uklidnit a utěšit její žal. Mimo jiné se naučila i Jutsu ohnivé koule, bez kterého by teď oheň nezapálila. Intenzivní žár dřevo brzy vysušil, takže připravená hranička i Narutův zadek brzy vzpláli. Naštěstí pro Naruta byla voda jen pár metrů od nich.
Po této malé nevinné nehodě se byli opět schopni soustředit. Zatímco nad ohněm bublal kotlík, do kterého přijde instantní ramen, začali Sakura s Narutem rozebírat svou misi.
„ Takže podle posledních informací byl Sasuke naposled spatřen tady, v okolí města Tanzaku. Zítra tam půjdeme na průzkum. Podle toho pak budeme jednat dál,“ navrhla Sakura. Naruto přikývl a kontroloval ramen.
„ Už je hotový,“ hlásil vesele a oběma nandal do misek. Sakura si povzdechla, ale ramen si od něj vzala.
Když dojedli, Sakura si vzala hlídku a Naruto se zabalil do deky. Chvilku si se Zakutou ještě povídal, ale pak usnul. Sakura zívla. Po dlouhé době byla pořádně unavená. Jakoby jí mise i to, že se brzy shledá se Sasukem, i když jako s nepřítelem, vlilo do žil novou energii a únava přišla ze vzrušení a radostného očekávání, protože už dlouho neměla pořádnou misi. Když Narutovi předávala hlídku a téměř usínala, uvědomila si, že už dlouho nebyla tak šťastná.
Ráno jí probudil Naruto. Ne zrovna taktně jí zacloumal a vesele zvolal:
„ Vstávat! Slunce je vysoko a čeká nás dlouhý den.“ Sakura se neochotně posadila a unaveně si promnula oči.
„ To už je ráno?“ optala se zatímco se protahovala.
„ To tedy je? Dáš si vajíčka?“ zeptal se Naruto a ukazoval na provizorní pánvičku, za kterou mu posloužil horký kámen.
„ Víš že i dala?“ odpověděla a Naruto jí naservíroval volské oko. S chutí se pustila do snídaně.
„ Ty se překonáváš Naruto. Ta vajíčka byla skvělá!“ chválila Sakura po snídani.
„ To nic,“ zardíval se Naruto.
„ Ale ano. Díky,“ usmála se Sakura. Naruto se k ní naklonil a jejich rty se setkali. Pak jí objal.
„ Miluji tě,“ zašeptal. Sakura tiše odpověděla:
„ Já tebe taky.“ Naruto se na ní překvapeně podíval a pak se usmál. Po pravdě za svou troufalost čekal ránu pěstí a tahle změna byla příjemná. Sakura si odkašlala a setřásla ze sebe Narutovi ruce.
„ Teď bychom ale měli vyrazit,“ řekla a její hlas měl zas věcný nádech. Naruto přikývl. Kouzlo okamžiku i zvláštní napětí mezi nimi zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku. Začali balit a za chvilku už byli připraveni na cestu.
Výzkumy v Tanzaku nepřinesli žádné uspokojivé informace. Saukeho tam nikdo neviděl. Po dlouhém dni se vraceli k jeskyni za vodopádem. Tam je ale čekalo překvapení. Někdo tam byl. A ten někdo měl černé vlasy, černé oči a na sobě bílé kimono do pasu převázané fialovou mašlí. Měl také černé kalhoty a na zádech meč. Naruto i Sakura ho bezpečně poznali. Oběma myslí prolétlo jedno jméno: Sasuke.
Po rychlé domluvě vklouzli Sakura a Naruto do jeskyně. Pohled modrých a zelených očí se střetl s černým. Chvíli vládlo ticho, napjaté jako struna.
„ Vida vida. Sakura a Naruto. To ani neobejmete starého kamaráda?“ zeptal se Sasuke s úšklebkem. To Sakuru naštvalo.
„ Ty hnusnej odpornej smradlavej malej hade!“ zaječela a dala mu pěstí. Naruto zalapal po dechu. Sasuke odletěl na druhou stranu jeskyně kde se zastavil o stěnu. Pomalu vstal a otřel si pramínek krve z úst.
„ Asi jsem si to zasloužil,“ řekl tiše a podíval se na Sakuru. Hruď jí dmula zlostí a v zelených očích jí tančili plamene zloby.
„ To se ti povedlo, Sakuro,“ ocenil Naruto. Sasuke si ho poprvé pořádně prohlédl.
Blonďaté vlasy měl trošku delší než dřív, v modrých očích trošku šílený pohled a sem a tam mu v nich prosvítala troška oranžové ( Kyubbi). Byl vysoký asi jako on. Modrou čelenku vyměnil za černou a také trošku změnil styl oblékání, jinak byl pořád stejný. Vypadal líp než dřív a jeho hyperaktivita se také zmírnila. Vesele se zubil na Sasukeho a v úsměvu se mu blýskali až Gaiovsky bílé zuby. Sasuke mu úsměv opětoval a pak se k sobě oba chlapci vrhli a přátelsky se objali. Sakura to pobaveně sledovala.
Sasuke se odtáhl od Naruta. Teď nastal čas, aby si pořádně prohlédl Sakuru. Růžové vlasy měla trošku delší a čelenkou sepnuté v obvyklém účesu. V zelených očích se objevilo něco, co tam dřív nebylo, snad pozůstatek prošlého utrpení. Výstřih se jí také pěkně zaplnil, i když v červeném tričku na zip to moc poznat nebylo. Měla krátkou sukni rozpáranou na bocí a pod ní šortky. Boky měla asi po kolena a ladili s černými rukavicemi. Modrou čelenku vyměnila za červenou. Byla asi o hlavu nižší než on. Dlouhé štíhlé nohy, pevné břicho a výraznější boky z ní dělali sexy kočku i když v takovém nevýrazném oblečení to zrovna nevyniklo. Za to byl Sasuke na jednu stranu docela rád, kdyby totiž měla hlubší výstřih a krátkou sukni, zrejmě by se projevil jako Jiraya. Přistoupil k ní:
„ A ty mě neobejmeš?“ zeptal se a naklonil hlavu trošku na stranu. Jeho zkoumavý pohled by asi nikdo moc dlouho nevydržel, Sakura to ale ignorovala.
„ Měla bych?“ zeptala se s lišáckým úsměvem.
„ Dřív jsi mě objímala při každé příležitosti, obzvlášť když se to nejmíň hodilo a teď, když tě chci obejmout já se ti nechce?“ usmál se Sasuke stále se zkoumavým pohledem a hlavou na straně.
„ Nech mě přemýšlet,“ Sakura si mnula bradu, předstíraje zamyšlení, „ Ne.“ Sasuke pokrčil rameny. Naruto se zasmál a poplácal Sasukeho po zádech.
„ S ní to, kámo, budeš mít těžký. Už čtyři roky s ní není řeč,“
„ Hlavně že s tebou jo,“ odsekla ironicky Sakura.
„ Zanechme dlouhých debat. Na ty bude čas, až bude rozdělán oheň a nanošeno dřevo na noc,“ řekl Sasuke. Naruto přikývl a vyrazil z jeskyně. Sakura chtěla jít za ním, ale Sasuke jí zadržel.
„ Zvládne to sám,“ šeptl, přitáhl si Sakuru k sobě a políbil jí.